Článek
Írán, Saúdská Arábie nebo balkánské státy - i to jsou místa, kam v uplynulých letech z České republiky mířily takzvané „mučící“ nástroje. Pojem označuje zboží, jako jsou paralyzéry, speciální druhy pout, ale třeba i lék Thiopental označovaný za „sérum pravdy“.
Kvůli jejich snadné zneužitelnosti k mučení demonstrantů či opozice ze strany místních vlád musí vývoz takového zboží schvalovat české úřady. Kontrola toho, jak úřady přistupují při schvalování vývozu, je ale složitá.
Licence k exportu v Česku vystavuje Ministerstvo průmyslu a obchodu. To sice každý rok zveřejňuje dílčí statistiky, ale řadu informací neuvádí a navíc je publikuje se zpožděním několika let. V posledním lednovém reportu popisuje ministerstvo situaci z roku 2024.
Z dostupných dat není možné vyčíst, které české firmy o licence žádaly, ani komu chtěly citlivé komodity prodat - tedy zda kupující pochází ze soukromého sektoru, nebo jde o státní orgán.
„Ministerstvo průmyslu a obchodu s ohledem na bezpečnostní a zahraničněpolitické zájmy České republiky neposkytuje informace ke konkrétním případům,“ napsal mluvčí rezortu David Hluštík.
Podle lidskoprávní organizace Amnesty International je nedostatečná transparentnost procesů jedním z více problémů, který export „mučidel“ provází.
„Ve výročních zprávách ministerstva například chybí jasné zdůvodnění, proč byla licence udělena právě do konkrétní země nebo jak přesně se vyhodnocovala rizika porušování lidských práv,“ řekla Seznam Zprávám mluvčí Amnesty International Martina Nejedlá.
Ministerstvo průmyslu podle mluvčího Hluštíka při posuzování žádostí čerpá z doporučení rezortu zahraničí. A ten si klade řadu podmínek.
„Posuzují se kritéria jako celkový stav lidských práv v zemi dovozu, důvod dovozu či zapojení konečného uživatele do porušování lidských práv,“ uvedl mluvčí ministerstva zahraničí Adam Čörgő s tím, že kromě toho požadují od kupujících ještě doložení certifikátu konečného příjemce a také garanci zákazu exportu do jiné země.
Mluvčí ministerstva průmyslu Hluštík doplnil, že Česko požaduje od kupujících i prohlášení o tom, že produkty nezneužije.
„Současně je vždy v těchto řízeních vyžadováno prohlášení konečného uživatele, kde se konečný uživatel zavazuje, že zboží nebude použito pro účely trestu smrti, mučení ani jiného krutého, nelidského či ponižujícího zacházení nebo trestání,“ dodal Hluštík.
Ministerstvo zahraničí uvádí, že u některých složitějších případů prověřují vývoz i zaměstnanci ambasád v cílové zemi.
„Jestliže existuje riziko nežádoucího zneužití, například v důsledku porušování lidských práv v dané zemi, povolení není uděleno,“ zmínil mluvčí Hluštík.
Nejsme opatrní
Podle Nejedlé z Amnesty International ale českým úřadům při schvalování vývozu dlouhodobě chybí dostatečná opatrnost. „I tentokrát data ukazují, že licence se znovu udělují i pro export do zemí, kde existuje dlouhodobé a dobře zdokumentované riziko mučení nebo jiného špatného zacházení,“ míní Nejedlá.
„Když mezi cílovými zeměmi figurují státy jako Írán nebo Saúdská Arábie, kde Amnesty International dlouhodobě dokumentuje používání mučení a represí vůči obyvatelstvu, je to samozřejmě problematické,“ dodává.
Ne vždy ale úřady dají k vývozu zelenou. Například do Íránu se v roce 2008 nesměly vyvézt paralyzéry a pepřové spreje. V roce 2014 o paralyzéry neúspěšně žádalo africké Togo a o dva roky později neuspělo s podobnou žádostí Kosovo. V roce 2020 padl zákaz na export paralyzérů a pepřových sprejů do Egypta. Pokaždé ministerstva neudělení licence zdůvodnila tím, že hrozilo zneužití zboží k mučení.
A zákazy padaly i na vývoz Thiopentalu. V roce 2015 se ministerstva postavila proti exportu „séra pravdy“ do Vietnamu, napřesrok podobně dopadl Hongkong. V roce 2023 ministerstvo nepovolilo vývoz dvou produktů. O jaké komodity šlo a kam měly mířit, ale už ve výroční zprávě oproti předchozím letům chybí.
Seznam problematických položek roste
Pravidla pro vývoz mučících nástrojů se v EU dále zpřísňují. Například minulý rok došlo k rozšíření seznamu položek, na které je třeba vydávat exportní licence. Nově tam spadají gumové projektily, které se používají na rozhánění demonstrací a často způsobují vážná zranění, ale také některé chemické látky nebo různé druhy pout na nohy.
Česko není jedinou evropskou zemí, která vyváží tyto potenciálně problematické komodity. Celkové srovnání vývozu je ale obtížné. Poslední publikovaná zpráva evropských úřadů popisuje situaci z roku 2023, novější reporty s konkrétními daty nejsou k dispozici. Některé členské státy navíc informace o svém vývozu ani nezveřejňují s odkazem na „národní zájmy“.
Česká republika tak i při skromném publikování zpráv ještě patří k transparentnější části evropských zemí. Údaje podobně zveřejňuje například Švédsko, Polsko, Španělsko nebo už zmíněné Dánsko.
Top artikl: Sérum pravdy
Zatím poslední dostupný národní report, zveřejněný letos v lednu, popisuje vývoz v roce 2024. Seznam Zprávy zanalyzovaly ale i starší dostupné údaje. Zveřejněná data ukazují, že v Česku dlouhodobě dominuje vývoz Thiopentalu sodného. Tento barbiturát se v medicíně používá jako anestetikum s rychlým nástupem účinku. Podává se nitrožilně a lékaři ho používají například při porodu císařským řezem.
Docent Jan Bláha z České společnosti anesteziologie, resuscitace a intenzivní medicíny Seznam Zprávám popsal, že Thiopental navozuje hypnotický spánek. Při aplikaci nižších dávek ale člověka neuspí a jen snižuje jeho schopnost chápání a vnímání. Bývá proto někdy označován jako pověstné „sérum pravdy“, tedy látka, která umí člověka rozmluvit. Jeho použití v rámci vyšetřování je ale přinejmenším kontroverzní.
Bláha, který zároveň vede ve Všeobecné fakultní nemocnici oddělení KARIM, upozorňuje, že nasazení Thiopentalu jakožto validní vyšetřovací metody nedává smysl.
„Ti lidé neřeknou pravdu. Naopak, mohou daleko víc mystifikovat. Jsou odpojení od reality a ani neví, co je, nebo není pravda. Budou projektovat svoje představy a sny,“ vysvětluje Bláha. „Snáze z člověka dostanete odpověď, ale není rozhodně jisté, že bude pravdivá,“ dodává.
Přiznání, nebo pravda?
Použití Thiopentalu u výslechu tak může spíš než k opravdovému vyřešení případu sloužit k vynucenému přiznání domnělého pachatele. Přesto, nebo právě proto dochází k situacím, kdy policie nebo tajné služby k nasazení tohoto anestetika pro účely výslechu sáhnou.
Indové a Maďaři na cestě „pravdy“
Použití Thiopentalu k výslechu neslavně použila například indická policie v roce 2008 při neúspěšném pátrání po vrahovi čtrnáctileté Aarushi Talwarové, kterou našli poblíž jejího domova s podříznutým krkem. „Terapii Thiopentalem“ byl následně vystaven otec zavražděné dívky. Policie byla za své postupy kritizována a případ doposud nebyl uzavřen.
Naposledy se objevilo podezření na použití Thiopentalu letos v březnu. Britský deník The Guardian upozornil na to, že když maďarská protiteroristická jednotka zadržela skupinu Ukrajinců vezoucí peníze ukrajinské pojišťovny, tak přinejmenším jednomu z nich Maďaři vpíchli neznámou látku do ruky. Muž, diabetik, následně zkolaboval a potřeboval lékařskou pomoc. Britský deník také uvedl, že po návratu skupiny na Ukrajinu testy u vícero z nich potvrdily přítomnost látek na bázi séra pravdy.
Samotný export Thiopentalu nutně neznamená, že ampule s anestetikem skončí v nepovolaných rukách. Látka má ostatně stále i své medicínské využití. Jednou z cílových destinací českého exportu je například i Švýcarsko, které umožňuje eutanazii, při které se Thiopental využívá.
Na druhou stranu v seznamu zemí, které si v Česku anestetikum pořizují, jsou v posledních deseti letech zastoupeny pravidelně i státy, jejichž demokratický index patří k nejnižším na světě. Látku v tuzemsku odebírají například Irák, Írán nebo Saúdská Arábie. V roce 2024 vystřelil i počet vývozů na Ukrajinu, která čelí ruské invazi.
Thiopental sodný v tuzemsku vyrábí farmaceutická společnost VUAB Pharma z Roztok u Prahy. Seznam Zprávy se opakovaně pokoušely získat stanovisko společnosti k okolnostem vývozu anestetika do zahraničí, ale firma žádné informace neposkytla.
Do zahraničí nemíří z Česka pouze Thiopental. Tuzemské firmy pravidelně vyvážejí pepřové spreje, paralyzéry nebo různé druhy pout. Ty končily třeba v Bosně a Hercegovině, Kataru, Bahrajnu nebo Nigérii.
