Článek
Americký prezident Donald Trump se dlouhodobě prezentoval jako protiválečný lídr, který ukončí éru, v níž se Spojené státy vrhaly do válek ve vzdálených koutech světa, jež stály USA peníze i životy.
To samo o sobě příliš nejde dohromady s letošní válkou v Íránu, na což Trumpovi kritici opakovaně upozorňují. Ovšem vedle toho se bez větší pozornosti odehrává ještě jeden podivuhodný obrat – prezident, který loni hned po nástupu do úřadu nařizoval škrty v obraně, nyní pro stejnou oblast navrhuje gigantickou sumu ve výši 1,5 bilionu dolarů.
Nechme ale Trumpa tentokrát stranou a pojďme se podívat na samotnou částku. Ta totiž kvůli své výši dalece přesahuje americkou politiku a má velký význam pro celý svět.
Bílý dům chce rozpočet rozdělit, aby ho snáz prosadil. I tak to ale bude těžké
Astronomický rozpočet Bílý dům nenavrhuje najednou, ale rozděluje ho na dvě části. Oficiální obranný rozpočet má podle návrhu dosáhnout 1,15 bilionu a zbytek se k tomu má přidat separátním zákonem. Podobný způsob Trump použil loni, když původní schválený rozpočet ještě přifoukl další částkou v jeho Velkém krásném zákoně (One Big Beautiful Bill Act - OBBBA).
Důvod rozdělení je nasnadě – ke schválení dodatečné částky stačí prostá většina v Kongresu, takže nejsou potřeba žádné hlasy demokratů. Částka je nicméně tak vysoká, že není vůbec jisté, zda vůbec projde i u republikánů.
Je tedy hodně nejisté, zda rozpočet v navrhované výši nakonec bude schválený. Spekuluje se dokonce, zda ze strany Trumpa nemůže jít jen o taktiku a ve skutečnosti ani sám americký prezident v plné navýšení nedoufá.
Jak moc tedy vlastně je 1,5 bilionu dolarů?
Na otázku se nabízí víc pohledů. Můžeme se ptát, jak obrovská tato suma je v kontextu historie USA, jak velká by byla ve srovnání se zbytkem světa (respektive hlavně s Čínou či Ruskem) nebo jak vysoká je ve vztahu k tomu, kolik si toho USA mohou za dané peníze koupit a jaké mají v sektoru obrany ambice.
Odpověď je ve všech případech překvapivě rozpolcená. Hypotetický rozpočet na rok 2027 je totiž na jednu stranu skutečně monstrózní, ale zároveň vlastně ne až tolik.
Rekordní částka, ale přesto malé břemeno
Začněme historií.
Určitě se nedá upřít, že by případné schválení rozpočtu v navrhované výši bylo historické. Meziroční nárůst by přesáhl 40 %, což by byl bezprecedentní skok nejen v posledních dekádách, ale až od roku 1950. Americký obranný rozpočet se tehdy během pouhých tří let skoro zečtyřnásobil. V té době nicméně začínala Korejská válka a naplno se rozjížděla válka studená a je pozoruhodné, že žádné další krize od té doby nevedly k tak velkému navýšení, jako teď navrhuje Trump (samozřejmě jde pořád jen o návrh, který nemusí projít).
Dodejme, že už z loňska na letošek americký obranný rozpočet vyrostl o 17 % a přesáhl symbolický milník jednoho bilionu dolarů.
Další velký skok navrhovaný Trumpem by pravděpodobně bez nadsázky znamenal dát do rozpočtu víc peněz, než udělal kdokoliv jiný v celé historii planety. Částka by se totiž vyrovnala americkému rozpočtu na vrcholu 2. světové války po očištění o inflaci.
Dobré srovnání s historií přináší následující graf z analýzy think tanku Centrum pro strategická a mezinárodní studia (CSIS), podle kterého se nyní navrhované výdaje na obranu na rok 2027 vyrovnají roku 1945 a o rok později ho i předčí:
Výdaje pro rok 2027 jsou podle návrhu o kousíček menší než v roce 1945, ale v roce 2028 už mají dosavadní vrchol přesáhnout.
Dodejme, že tady se nepočítá přímo s výší obranných rozpočtů, ale s výší obranných výdajů za rok. To znamená, že graf ukazuje, kolik peněz se v daný rok utratilo, nikoliv kolik Kongres schválil přidělit jednotlivým složkám. Je to ale jen technikálie způsobená omezenou dostupností historických dat, která pro nás není teď důležitá, protože trend vystihuje přesně.
„Ve srovnání s historií by výdaje podle návrhu na fiskální rok 2027 byly vůbec nejvyšší a přesáhly dosavadní vrchol obranných výdajů z roku 1945, který po započítání inflace činil 1,2 bilionu,“ napsal k tomu autor analýzy Seamus P. Daniels.
Tady ale s posuzováním „historičnosti“ potenciálního rozpočtu ještě nemůžeme skončit. Ještě je totiž potřeba se podívat na další ukazatele, které ilustrují, kolik vlastně rozpočet Spojené státy opravdu stojí, či jinými slovy, jak moc je zatěžuje. Jejich optikou by přitom i rozpočet ve výši 1,5 bilionu byl vlastně malý. Spojené státy jsou totiž o hodně bohatší než dřív a už dlouhé dekády si zvykají, že na obranu stačí jen malá část tohoto bohatství.
„V roce 2025 tvořily výdaje na obranu asi 13 % z veškerých federálních výdajů, což je zhruba polovina ve srovnání s 80. lety a ve srovnání s 60. lety je to o 70 % méně,“ vyzdvihl deník Wall Street Journal v názorovém textu (hájícím potřebu zvýšit obranné výdaje) posun v otázce, jak velkou by měla být obrana prioritou. Trumpův návrh by přitom podíl na federálních výdajích zvedl jen o pár jednotek procent, takže i případný rekordně vysoký rozpočet v roce 2027 by USA zatížil o hodně méně, než tomu bylo za studené války, a dokonce i o trochu méně než kolem roku 2010.
Stejný obrázek nabízí i srovnání amerických obranných výdajů jako podílu HDP napříč lety:
Podíl obranných výdajů na americkém HDP je ve srovnání s minulostí momentálně tak malý, že ani navrhovaný meziroční obří nárůst jeho křivku příliš nezvedne.
Když bychom návrh chtěli srovnávat s druhou světovou válkou, byl by kontrast ještě větší. Očekává se, že přijetí návrhu by znamenalo, že rozpočet na rok 2027 by byl někde kolem 4,5 %, zatímco v roce 1945 to bylo asi 40 % (graf výše ukazuje pro rok 2027 jen necelá 4 %, protože jde opět o obranné výdaje, nikoliv rozpočet).
Dominance USA bude ohroženější než dřív
Jak vypadá srovnání se světem, respektive s hlavními konkurenty USA – primárně s Čínou a Ruskem? Na první pohled se zase může zdát, že USA by navýšením rozpočtu významně utužily svoji dominanci. Ve skutečnosti to ale opět není až tak horké.
Prvním důvodem je, že americká dominance je jednoduše celkově menší, než se zdá. To platí dlouhodobě a je to dáno vyšší transparentností USA oproti soupeřům. Například Čína nezveřejňuje rozpočet celý a její oficiální číslo je podhodnocené. To samé od reforem spojených s válkou na Ukrajině platí i pro Rusko, jehož obranné finance se staly takřka neprůhlednými. Kromě toho je tu ještě problém, že Čína i Rusko dokáží za stejný finanční obnos vyrobit mnohem víc zbraní a zaplatit mnohem víc personálu.
Když vše zohledníme, i tak je americký obranný rozpočet pořád mnohem větší než čínský a ruský, ale rozdíl už je podstatně menší, než jaký nám ukazují oficiální čísla. Velikost rozdílu přibližuje následující graf, kde si můžete proklikat jednotlivé varianty.
Ke grafu je ještě potřeba dodat, že pro Čínu a Rusko neznáme návrh na příští rok a je hodně pravděpodobné, že i tam dojde k navýšení. Odhad pro čínský „skutečný“ rozpočet navíc máme nejdřív z roku 2025 a pro Rusko jsme ho ani neuváděli, protože jeho odhady jsou hodně nejisté. Srovnání zahrnující kupní paritu jsou k dispozici nejdřív z roku 2024. Graf tedy ukazuje hodně konzervativní verzi toho, o kolik menší rozdíl mezi rozpočty ve skutečnosti je ve srovnání s oficiálními čísly.
Pojďme ale dál.
Dalším důležitým bodem je časový trend. Meziroční navýšení rozpočtu nejprve o 17 % a pak o víc než 40 % totiž sice USA nepochybně v krátkodobém horizontu může významně pomoct navýšit náskok, ale když se na věc podíváme z dlouhodobější perspektivy, půjde spíš o zpomalení kontinuální ztráty náskoku.
Reálný čínský rozpočet podle odhadu z roku 2025 (letos se přitom určitě ještě zvýšil a příští rok se to čeká také) totiž sice tvoří jen 22 % z částky 1,5 bilionu, přičemž z letošního amerického rozpočtu (1,1 bilionu) tvoří asi 32 %. V roce 2010 ale čínský rozpočet tvořil pouhých 17 %. U Ruska je přitom trend stejný a kvůli vysokému navýšení rozpočtu během války na Ukrajině ještě mnohem výraznější:
Kdyby tedy USA skutečně navýšily výdaje na obranu tak výrazně, jak chce Trump, na jednu stranu by tím sice významně navýšily svůj náskok, ovšem na druhou stranu bude i tak platit, že jejich globální dominance bude o něco méně suverénní, než byla před 15 lety.
Řeč je samozřejmě pouze o symbolické dominanci v oblasti obranných financí, které sice jsou důležité, ale nejsou synonymem dominance celkové – obzvlášť když se bavíme pouze o krátkém časovém úseku. Vojenská síla se střádá dlouhé dekády a kromě výše rozpočtu v ní hraje roli celá řada dalších vojenských i nevojenských faktorů.
Na Trumpovy superprojekty peníze nestačí
Nakonec se stručně zaměřme na to, za co mají být peníze utraceny.
Trumpův návrh počítá s velkým balíkem peněz na výrobu 34 nových lodí pro námořnictvo, obrovským rozšířením dronového programu, modernizací jaderné triády, nákupem 85 nových stíhaček F-35, investicemi do obranné výrobní infrastruktury s cílem vyřešit problémy s nedostatkem munice v různých kategoriích, posílením vesmírné složky a například i zvýšením platů a zlepšením podmínek na vojenských základnách.
Zajímavé nicméně je, že v hlavních prioritách najdeme především resty z minulosti, a nikoliv prostředky k rychlému dosažení nových cílů, které sám Trump prosazoval.
Na „jeho“ nový obří systém raketové obrany Golden Dome Bílý dům navrhuje dát 17,5 miliard, což sice může znít jako vysoká suma, ale vzhledem k tomu, že podle některých odhadů projekt může přijít až na biliony dolarů, se nezdá, že by ho Trump chtěl za každou cenu co nejvíc napumpovat penězi.
Také pro Trumpovu Golden Fleet (flotilu nových bitevních lodí) návrh počítá „pouze“ s jednou miliardou, přičemž se odhaduje, že už jen výroba první lodě může stát až dvacetkrát víc.
Trumpovy „zlaté“ projekty tedy zůstávají v pozadí, což je nicméně pro americkou obranu spíš dobře, protože proveditelnost a přínos obou zůstávají nejisté – a může se klidně stát, že zkrachují. Obzvlášť to platí o nových bitevních lodích, u nichž podle některých expertů neexistuje šance, že někdy budou existovat, protože se na moderní bojiště vůbec nehodí, a že námořnictvo možná projekt podporuje jen „naoko“, aby dostalo víc peněz.
Když už je řeč o technice, dodejme ještě jednu historickou poznámku. Rozdíly v možnostech nákupu zbraní a techniky napříč časem jsme totiž zatím vůbec nezmínili, ale jsou tak velké, že by byla škoda je vynechat.
V moderní době za stejné peníze (tedy řekněme stejný rozpočet očištěný o inflaci) USA nepřekvapivě koupí mnohem méně „železa“ než v budoucnosti. Je to tím, že vojenské vybavení je s postupem času stále komplexnější a zároveň komplikovanější, což pochopitelně zvyšuje cenu. Při srovnávání s obdobím 2. světové války vstupuje do hry ještě tehdejší extrémní masová výroba, která rozdíl ještě prohlubuje.
Neplatí to přitom jen o tancích, lodích a letadlech plných elektroniky, senzorů a dalších moderních vymožeností. Připomenout můžeme například i srovnání ceny standardní výbavy pro jednoho vojáka z roku 2007, kdy byla průměrná cena 100krát vyšší než za druhé světové války po očištění o inflaci.
Podtrženo sečteno, Trumpem navrhovaný rozpočet je opravdu gigantický a má historické rozměry. V porovnání s dějinami by nicméně pro USA byl o hodně menším břemenem a dalo by se za něj koupit podstatně méně zbraní. Také v porovnání se světem je návrh obří, ale kvůli zbrojení Číny i Ruska vlastně menší, než byl před 15 lety.
