„Není tady dobře a je třeba to změnit.“ Levice řeší, jak se dostat z krize

Nejnovějším přírůstkem na levém spektru české politiky je projekt Nové sociální demokracie kolem bývalého premiéra Vladimíra Špidly. Ten ho zdůvodňuje rostoucími sociálními nerovnostmi. „Není tady dobře a je třeba to změnit,“ uvedl při jeho představení. Kromě Špidly stojí za uskupením i bývalý ministr pro lidská práva Jiří Dienstbier či někdejší předseda pražské sociální demokracie Petr Pavlík.

Nová strana chce navázat na tradiční sociálnědemokratická témata, jako jsou důstojné mzdy, dostupné bydlení nebo silné veřejné služby. Zároveň se jasně hlásí k Evropské unii i NATO. Má ambici oslovit bývalé voliče i někdejší členy Sociální demokracie, kteří odešli po jejím sbližování s komunisty.

Jenže právě schopnost spojovat se ukazuje jako největší slabina současné levice. „Jsem jednoznačně přesvědčen, že probíhá atomizace,“ řekl redakci sociolog Jan Herzmann. Podle něj vznikají menší projekty, které ale zatím nemají politickou váhu.

Podobně situaci popisuje i politolog Miroslav Mareš. „Levice je rozdrobená a pořád tam existují historické spory, plus nějaké osobní snahy o vedení,“ uvedl pro Seznam Zprávy.

Rozpory nejsou jen osobní, ale i ideové. Část levice zdůrazňuje proevropský a liberální směr, jiná se posouvá k národovecké či protestní politice. „Jsou tam velmi zásadní rozdíly, které sjednocení komplikují,“ dodal Mareš.

Zásadní problém podle expertů spočívá i v tom, že levice přišla o svá tradiční témata. „Sociální práva jsou pořád velkým tématem, ale dnes je vlastní hnutí ANO,“ upozornil Herzmann.

Právě dominance vládního ANO, které kombinuje sociální rétoriku s populistickým stylem, podle něj výrazně oslabila prostor pro klasickou levici. Ta tak ztratila nejen voliče, ale i část svých politiků, kteří do ANO přešli.

Nová témata se sice rýsují – například dopady umělé inteligence na pracovní trh –, zatím je ale nikdo nedokázal uchopit tak, aby z nich vznikl silný politický program. „S tím si podle mého soudu zatím nikdo neví rady. V levicových proudech možná někde probíhají debaty na toto téma, ale zatím je to nezpracované a těžko to překlopit do něčeho, co by byl politický program,“ poznamenal Herzmann.

Tradičním levicovým tématem je i problematika sociálně genderové rovnosti, to ale nyní podle sociologa celosvětově ustupuje do pozadí. „Takže to také není úplně velký tahák, se kterým by česká levice mohla vstoupit na politickou scénu,“ doplnil.

Do tohoto prostředí vstupuje výše zmíněný Špidlův projekt s pokusem o návrat „tradiční“ sociální demokracie, která se vymezuje vůči spolupráci s komunisty i vůči populismu.

Jenže ani tady experti nevidí jasný průlom. „Nevidím tam ani osobnost, která by toho byla schopná. A to při vší úctě k panu Špidlovi. Mám pocit, že přece jenom jeho politická kariéra se už odehrála. Není tím, kdo by mohl znovu významným způsobem politiku ovlivňovat,“ soudí Herzmann. Podobně skeptický je i Mareš, podle kterého „hvězdná hodina těchto politiků už uplynula“.

Zatímco vznikl nový projekt, samotná SOCDEM se snaží přežít vlastní krizi. Po neúspěchu ve volbách a odchodech části členů chce současný předseda Jiří Nedvěd stranu „postavit znovu od základu“.

Strana se přitom stále vyrovnává s dopady spolupráce s komunisty v projektu Stačilo!, která část členské základny i voličů odradila. Právě tato epizoda vedla i ke vzniku Špidlova projektu.

Proměnou prochází ale i komunistická část levice. Předsedkyně KSČM Kateřina Konečná oznámila, že už nebude obhajovat svůj post, což otevírá prostor pro změny uvnitř strany. Podle Herzmanna ale komunisté čelí dlouhodobému problému: nejenže jim vymírá voličská základna, ale potýkají se s konkurencí protestních a nacionalistických stran, které dokázaly část jejich voličů oslovit.

„Vznikla zde velmi silná pravicová opoziční pozice, což je SPD a některé strany, které s SPD spolupracují, například PRO. Jejich filozofické založení je úplně jiné, ale jejich praktická politika je poměrně silná a jsou komunikačně zdatnější než KSČM nebo i hnutí Stačilo!,“ vysvětlil Herzmann. Kolem KSČM se tak podle něho vyprazdňuje prostor.

Kateřina Konečná nicméně odmítá, že by levice ztratila smysl. „Autentická levice, která prosazuje důsledně mírovou politiku, hájí pracující a tvoří hráz cenzuře a okrádání našich občanů, bude samozřejmě třeba,“ uvedla pro Seznam Zprávy.

Zároveň ostře kritizuje současnou vládu a její kroky – od pokračování muniční iniciativy po nákupy vojenské techniky. „To jsou všechno témata, kde levice má stát na straně většiny a řešit tyto záležitosti. Záměrně říkám ‚má stát‘, protože za levicový je dnes označován kdejaký nesmysl a k levici se hlásí i podivné figurky, které ji samy v očích veřejnosti v minulosti absolutně zdiskreditovaly,“ doplnila. Zároveň zdůraznila, že věří ve spolupráci tradičních stran pod jedním subjektem.

Právě projekt Stačilo! měl takovou platformou být. Po volebním neúspěchu ale hledá novou podobu – nově funguje bez předsedy a s kolektivním vedením. Podle průzkumu STEM by hnutí v březnu volilo přibližně 1,2 procenta respondentů, shodně by dopadla i KSČM. V dalších průzkumech se Stačilo! už nevyskytuje.

Do budoucna tak zůstává otázkou, zda se stane Stačilo! znovu sjednocujícím prvkem, nebo jen dalším z mnoha levicových subjektů. A také jakou roli v něm sehrají současní aktéři.

Spekuluje se například o tom, zda by se Konečná nemohla ve větší míře angažovat právě zde. Sama to ale zatím nepotvrzuje. „Nikam neodcházím a budu se soustředit na boj proti bruselským nesmyslům,“ uvedla.

Celkový obrázek české levice tak zůstává nejasný. Vedle sebe existují různé proudy – od proevropské sociální demokracie přes protestní levici až po radikálnější aktivistické skupiny. „Dominantní je to, že jí vítr z plachet vzaly jiné politické směry, zejména populistické,“ shrnul politolog Miroslav Mareš stav dnešní české levice, která hledá nejen nové voliče, ale především samu sebe.