Trumpově „skvělé ženě“ hrozí revoluční odpor. Model Venezuela se může zhroutit

Zažehnala nové americké údery a zatím také drží v šachu domácí opozici. Venezuelská socialistická prezidentka Delcy Rodríguezová dokonce zaměnila tradiční rudou barvu revoluce za modrou.

Ta má údajně symbolizovat stabilitu, klid a harmonii, tedy atmosféru, kterou se Rodríguezová rozhodla nastolit po 3. lednu, kdy americké komando zatklo jejího dlouholetého bosse a mentora Nicoláse Madura.

Politička nicméně začíná čelit jinému nepříteli - tvrdému jádru z jejího vlastního revolučního hnutí známého jako „el chavismo“, které v roce 1999 založil dnes už zesnulý Hugo Chávez.

Jeho sociálně politický projekt s označením Socialismus 21. století byl přitom mimo jiné založen na odporu vůči „americkému imperialismu a neoliberalismu“.

Jenže Rodríguezová od ledna umožňuje americkým společnostem přístup k ropnému bohatství země, do Venezuely pozvala americké úředníky, investory a dokonce i členy CIA a ekonomiku, která byla ještě před pár měsíci řízená státem, pomalu posunuje k tržnímu hospodářství.

Jako pravá ruka Madura přitom léta prohlašovala, že USA a domácí opozice chtějí Venezuelu „vykořisťovat“ a životy Venezuelanů „privatizovat“.

Tvrdému jádru tak při pohledu na tento vývoj zřejmě dochází trpělivost.

„Pro ně (radikální chavistas) neznamená znovuotevření venezuelských ropných polí americkým společnostem, rostoucí přítomnost amerických úředníků v Caracasu a probíhající širší ekonomická liberalizace jen dočasné ústupky, ale zhroucení ideologického projektu, který vybudoval Chávez,“ napsal k bublající nespokojenosti mezi zastánci tvrdé linie reportér amerického listu The Miami Herald Antonio Maria Delgado s dlouhodobě spolehlivými zdroji ve Venezuele.

Delgado připomněl, že nejhlasitějším kritikem je dnes zřejmě Mario Silva, někdejší marxistický propagandista režimu, který měl dlouhá léta na státní televizi pořad s názvem Břitva.

Rodríguezová ale jeho vysílání zrušila a moderátor se tak musel přesunout na své sociální sítě, kde vůdkyni a její lidi podrobuje tvrdé kritice. Označuje je za zbabělce, zrádce a zaprodance, když užívá v Jižní Americe v této souvislosti používaný termín cipayo (kolaborant se zahraničními zeměmi).

„Dokud budu naživu, nedovolím, aby vnitřní či vnější nepřátelé, spekulanti a paraziti, zloději, kteří nadále financují svržení revoluce, těžili z legitimního boje našeho bolívarovského, chavistického a revolučního lidu,“ prohlásil Silva při svém posledním mediálním vystoupení.

Miami Herald připomíná, že není sám, kdo se tako vymezuje. Generální tajemník vládní socialistické strany Óscar Figuera obvinil prozatímní vládu Delcy Rodríguezové z toho, že „bez odporu přijímá poručnictví“ a jedná v „podřízenosti a koloniální závislosti“ na Trumpově administrativě.

Jackeline Lópezová, významná stranická aktivistka, odsoudila nedávné návštěvy vysokých amerických úředníků v Caracasu a varovala, že Washington vnímá Venezuelu v podstatě jen jako „zadní dvůr“ pro těžbu surovin. Kritizovala také otevřeně netransparentní postup při vládním udělování nových koncesí na těžbu ropy a zlata.

„Každý nový americký ‚poradce‘, který přijíždí do Venezuely, s sebou zřejmě přináší mandát, který mění naše zákony s cílem usnadnit (USA) kontrolu nad zdroji naší země,“ uvedla Lópezová v tiskové zprávě.

Ve složité situaci se tak zřejmě ocitá současný ministr vnitra Diosdado Cabello, považovaný za vůdce radikálního křídla revoluce. Ten zatím Rodríguezovou ve všem podporuje (mimo jiné také začal nosit modré košile, trička a svetry). Ostatně jako někdejší druhý muž Madurova režimu je stále na mušce americké spravedlnosti. Dodnes je na jeho dopadení vypsána odměna 25 milionů dolarů.

Výše uvedený Mario Silva ho ale vyzývá k blíže nespecifikované akci, aby ochránil Chávezův odkaz a samotnou existenci revoluce.

Řada expertů uvnitř Venezuely má přitom za to, že Cabello - považovaný za někdejšího buldoka Madurova režimu - je teď „hodný“ jen kvůli tomu, že by ho Američané mohli dopadnout a podobně jako Nicoláse Madura převést k soudu do USA.

„Slyším to od nich (revolucionářů) dost často. Chtějí, aby kapitán (Cabello) vedl hnutí, které by Američanům a všem jejich ‚lokajům‘, jak říkají, ukázal národní hrdost, obnovil důstojnost a připomněl principy, které měli chavistas dekády následovat,“ řekl Seznam Zprávám někdejší chavista Carlos Molina, který se ale před lety s revolucí rozešel a dnes přednáší na Ústřední univerzitě Venezuela (UCV).

Nevylučuje přitom střet mezi pragmatisty a radikály uvnitř hnutí.

Svou roli tu může hrát i obava o vlastní bezpečnost a snaha udržet si výsadní postavení. List The New York Times v této souvislosti napsal, že v řadách „maduristů“, tedy spojenců Nicoláse Madura, dochází ze strany současné vlády k čistkám. Podle deníku byli někteří z nich zatčeni (často během nečekaných razií tajné policie), jiní přišli o své funkce či lukrativní smlouvy a další se „s obavou dívají přes rameno, zdali budou také na ráně“.

Deník udělal rozhovor s desítkou bývalých „madurovců“, kteří se svěřili s tím, že jsou sledovaní. Jiní z bezpečnostních důvodů opustili Caracas a uvažují o emigraci. Jeden ze zpovídaných se údajně „v slzách zhroutil“ s tím, že Maduro představoval „poslední baštu socialistické revoluce“.

Jediným z Madurovy kliky, jehož se tato represe jakoby vůbec netýkala, je už jednou zmíněný Diosdado Cabello. Jednou z variant je, že si na něj Rodrígueźová netroufne, protože Cabello velí ozbrojeným složkám země včetně obávaných polovojenských jednotek „colectivos“.

Každopádně na místa někdejších Madurových lidí Rodríguezová podle NYT dosazuje sobě oddané politiky a generály s tím, aby si upevnila moc. Údajně jí nejde o žádný přechod k demokracii. Ostatně prezidentka nedávno na otázku reportéra, kdy nechá vypsat nové volby, odpověděla: „Nevím, někdy.“

Na tuto otázku jednoznačně neodpovídá ani sám Donald Trump, který Rodríguezovou stále označuje za „skvělou političku, s níž báječně vychází“.

Ona sama amerického prezidenta přestala verbálně napadat či ho byť jen kritizovat. Dokonce ho nedávno nazvala přítelem a společníkem. Objevily se přitom fámy, že by mohla v Caracasu brzy stát Trumpova socha.

I proto jsou radikální chavistas pobouřeni. Carlos Molina přitom připomíná, že pokud je Delcy Rodríguezová pod jejich tlakem, daleko větší odpor může očekávat opoziční šéfka a nositelka Nobelovy ceny míru María Corina Machadová, která se má po měsících v zahraničí připravovat na návrat do Venezuely. Radikální kruhy revoluce ji totiž nenávidí.

„I proto si myslím, že Trump bude chtít současné status quo udržet co nejdéle,“ domnívá se Molina.

Otázkou je, jak dlouho ale tento stav „vydrží“ radikálové. Trumpův tzv. venezuelský model - tedy stabilita zaručující byznys na úkor svobodných voleb a demokracie - by se tak mohl velmi rychle zhroutit.