Článek
„Mám v plánu vyhodit 300 lidí z Úřadu vlády,“ kasal se těsně po sněmovních volbách Andrej Babiš. Také se chlubil, že za jeho působení bylo v budově Strakovy akademie, sídle české vlády, celé jedno volné patro, zatímco po éře Petra Fialy „tam není kde sedět“.
Volné patro ve vládní budově není jen neškodný fetiš. Je to záliba, která má reálné dopady. Dosud nejsilněji se to projevilo tento týden, když vláda rozprášila úřad národního protidrogového koordinátora a lidskoprávní agendu roztříštila mezi tři ministerstva.
Proč k tomuto kroku došlo, dosud netušíme. Stejně tak není jasné, proč byl tento bod schválen pokoutně, aniž by byl jakkoli diskutován, nebo alespoň avizován v programu jednání vlády. Odehrálo se to ve stylu „řídit stát jako Kostelecké uzeniny“. Národní protidrogový koordinátor Pavel Bém, jehož Babiš v lednu s pompou uvedl do funkce jako předního odborníka, se prostřednictvím SMS dozvěděl, že od června už se s ním nepočítá.
Organizace zaměřené na problematiku lidských práv zůstaly v šoku hledět na to, jak téměř ze dne na den a bez varování mizí z Úřadu vlády jejich osvědčené spojky a kontakty. Rozhořčení vyjádřil i veřejný ochránce práv Stanislav Křeček, který jinak v mnoha ohledech patří k Babišovým ideovým souputníkům, přidal se i nedávno jmenovaný první dětský ombudsman Martin Beneš.
„Zmocněnkyně vlády pro lidská práva a její odborný tým byl pro nás důležitým partnerem na vládní úrovni při prosazování změn. Nevíme, jak bude v budoucnu zajištěn výkon této agendy a kontinuita dosavadní spolupráce,“ píší ve společném stanovisku ombudsmani a vymezují se proti tomu, že vše proběhlo bez jakékoli odborné debaty a neřešilo se to ani na zasedání Rady vlády pro lidská práva, která se sešla necelý týden před osudovým zasedáním kabinetu.
Nejhorší je, že k obhajobě či vysvětlení svého kroku a k reakci na podobné obavy používají vládní představitelé jen soubor prázdných floskulí. Podle Tomia Okamura je třeba „optimalizovat a zefektivnit státní správu“. Ve vládní tiskové zprávě se píše, že „cílem změn je zefektivnit správu těchto agend“.
Na tom je zajímavé, že z neefektivity jsou tu bez jakéhokoli důkazu obviňovány vládní odbory, které za sebou mají víc než třicetiletou existenci, během níž si vydobyly velmi dobré renomé.
Úřad národního protidrogového koordinátora, u jehož zrodu nestál v roce 1993 nikdo jiný než Pavel Bém, má za sebou velké věci. Od úspěšného vytlačení infekcí HIV z prostředí injekčních uživatelů drog přes nové pojetí závislostní politiky přes usilovnou propagaci moderního přístupu zvaného „harm reduction“ až po inovativní drogovou legislativu, jež se snaží podchytit masivní nástup nových syntetických drog.
V Česku existují celá ministerstva, která se za léta své existence nemohou pochlubit tak plodnou prací. V případě úřadu protidrogového koordinátora přitom hovoříme o úzkém týmu úředníků a expertů, přirozeně provázaných s akademickou sférou i občanským sektorem působícím v terénu.
V tomto směru je velkým zklamáním přístup Adama Vojtěcha. Ten naoko klade důraz na prevenci, vede chytré řeči o snižování rizik a o veřejném zdraví a sem tam, když se nikdo moc nedívá, nesměle naznačí výpad proti vysoké spotřebě alkoholu. Ale rozměr katastrofy, do níž vláda neuváženým krokem uvrhá dosud kontinuálně působící českou protidrogovou politiku, buď nedohlédne, anebo mu není dovoleno jej dohlédnout. Přitom jde – mimo jiné – o zcela zásadní součást péče o veřejné zdraví.
Vojtěch tím paradoxně ohrožuje své vlastní priority. Protidrogová problematika by měla přejít na bedra Dity Protopopové (její vztah k premiérovi a kauze Čapí hnízdo nechme nyní stranou), která má dnes na ministerstvu zdravotnictví na starost reformu péče o duševní zdraví. O té Vojtěch mluví jako o zásadní prioritě svého působení. A je to priorita velmi dobrá.
Teď ale na Protopopovou ochotně navalí další extrémně komplexní protidrogovou agendu. Ta sice má s péčí o duševní zdraví část společného území, ale současně má obří přesahy do dalších oblastí - adiktologie, bezpečnosti, ekonomiky, veřejných financí, zahraniční politiky… Není šance, aby Protopopová dokázala z ministerské kanceláře náležitě pečovat jak o „klíčovou prioritu“ Adama Vojtěcha, tak o širokou protidrogovou agendu. Není to v lidských silách. Bude trpět jedno, nebo druhé, nebo obojí. Ve všech případech je to špatně.
Existují oblasti, kde se zmocněnci a koordinátoři vybírají jen tak naoko nebo kvůli politickému kšeftu. Třeba Green Deal. A pak jsou oblasti, kde nadrezortní koordinace a politický nadhled ze Strakovy akademie nejsou jen snahou obsadit židli, ale dávají hluboký smysl. Jako třeba protidrogová politika.
Babiš v touze po vyklizení patra neomylně sáhl do té nesprávné skupiny. Je to chyba. Pokud ji vláda nepřehodnotí, bude to mnoho lidí ještě hodně bolet. Nejprve ty nejzranitelnější závislé a postupem času i jejich široké okolí.
