Článek
Pivo tečem proudem, Moravským náměstím zní převážně němčina a kousek od dlouhých stolů a lavic tancují folklorní soubory. Atmosféra v Brně trochu připomíná vyhlášené bavorské pivní festivaly.
Nicméně nad bílými ubrusy klábosí a obědvají převážně starší lidé. Za jejich úsměvy se často skrývají těžké vzpomínky. „Brno? Je to tady nádhera, nádhera. Krásná architektura. Ale o politice mi nemluvte,“ říká 96letá Anna Marie.
Také ona přijela na sudetoněmecký víkend, který je součástí festivalu Meeting Brno. Navzdory tomu, že žije v Rakousku.
Říká, že má ty obrazy stále před očima. Po šesti letech řádění nacistů se karta obrátila. Tehdy šestiletá dívka zažívala poválečný odsun ve znojemských Dyjákovicích. „Cibule na poli už byla takhle velká. Rusové to všechno sbírali z polí a pak to vařili ve velkém kotli u nás ve statku na dvoře. Ale nám dětem nic neudělali. S některými místními to bylo daleko horší,“ hovoří těžce.
Dodává, že některé vzpomínky už nikdy z paměti nevymaže. „Dodnes vidím babičku, jak ji vyhodili z domu. Spadla na zem a jeden malý spratek jí vzal klíče od statku. To jsou obrazy, které člověku zůstanou v hlavě. Ale neznamená to, že nenávidím Čechy. Necítím nenávist a nechci žádnou pomstu,“ zdůrazňuje.
Na Moravské náměstí dorazilo asi šest stovek lidí, kritiků sněmu jsou mezi nimi desítky.
Před Moravskou galerií se střídají taneční soubory. Chvílemi tam znějí typické bavorské harmoniky. I když se na náměstí střídají tanečníci z celého světa, kořeny mají stejné.
„Jako první vystoupí folklorní taneční skupina Böhmer Land z Brazílie. Věnuje se mimo jiné uchovávání tradic lidí, pocházejících z českých zemí a střední Evropy,“ vítá moderátorka.
Jeden z tanečních souborů.
„Jsme rádi, že jste dorazili. Můžeme tu sdílet nejen toto náměstí, ale také dobré jídlo, pití a kulturu. Můžeme tady strávit společné příjemné odpoledne,“ říká moderátorka.
Na druhé straně náměstí postávají desítky protestujících. Jedna z postarších žen jde ke stolu s německou rodinou. „Proč tady jste?“ říká jim česky. Německá rodina krčí rameny.
„Vadí mi, že landsmanšaft zase provokuje. Už byl klid, už to bylo vyřešené. Proč si ten sjezd neudělají třeba v Polsku?“ obrací se k redaktorovi.
Na akci přišli i odpůrci.
K diskuzi s německou rodinou jí brání jazyková bariéra a odchází. „Je to zajímavé a pěkné, že Češi a Němci jsou spolu. Konečně. Po 81 letech,“ říká k tomu paní Just Hildegard, k níž se předtím skláněla naštvaná Češka. „A většina z nich je přátelská. Jsem ráda, že jsme spolu v Evropě,“ zdůrazňuje.
„Za války i po ní se stalo mnoho špatného“
Sedmdesátnice u stolu posedává s dalšími členy rodiny. Na košili má odznak s nápisem Liberec. „Ano, odtamtud pochází naše rodina. Za války i po ní se stalo mnoho špatného. Ale už je to dávno,“ říká. Na akci dorazili z Augsburgu.
Devadesátnice Anna Marie ve výrazném fialovém klobouku si z protestů moc nedělá. „Já už v 96 letech skoro nevidím. Vás vidím jen, že sedíte vedle mě. Kdybych ještě mohla, tak s nimi budu diskutovat,“ ukazuje přes tramvajové koleje.
Ne každého ale protesty nechávají v klidu. Paní Maya z Mnichova si při dotazu na protestující utírá slzy. „Včera jsme byli na pietě na nádraží. Viděli jsme ty protestující lidi s vlajkami. Je v nich tolik nenávisti a nevědomosti. To mě ničí,“ třese se jí hlas.
Akce smíření.
Také její předci žili v českých zemích, konkrétně v Novém Jičíně. „Otec se tam narodil v roce 1931. Moc o tom nemluvil. Zajímá mě, proč o tom nemluvil. Proto jsem tady,“ dodává sedmdesátnice.
Na náměstí se pohybují také politici, včetně historika a krajského zastupitele Michala Doležela, který mapuje příběhy známých brněnských rodin i jejich domů. „Vnímám akci jako pozitivní krok po dekádách let. Dříve byly takové akce nemyslitelné. Akce má smířlivý a pietní charakter a za mě je to naprosto správně,“ říká.
Ke dlouhému stolu si v Brně přisedl také šéf SdL a europoslanec Bernd Posselt.
V hloučku se s přáteli baví také spisovatelka Kateřina Tučková. Proslavil ji román Vyhnání Gerty Schnirch, který se zabývá i poválečným odsunem. „Těší mě ty postupné kroky ke sbližování, ať už na úrovni jednotlivců, spolků, obcí nebo státu. Od války uplynulo 81 let. Obě společnosti mají zájem něco vytvářet, byť na troskách tak tragické události. Mám pocit, že to z obou stran vychází upřímně a smysluplně,“ zdůrazňuje.
