Režisér Okresního přeboru: Chtěl jsem romského gólmana a Rosický mě naštval

V srpnu 2002 se kolem Berounky prohnala šílená povodeň, brala životy, vesnice i naděje. Jan Prušinovský přišel na zdevastované hřiště v Zadní Třebani, kde tehdy hrával středního útočníka, a našel zmordované modré horské kolo, otočené kolem branky. Pryč byly karavany, maringotky, chatky, fotbalové kabiny až po střechu zaplnilo smrduté bahno.

„Vzal jsem to kolo domů z piety a chtěl ho vrátit majiteli, muselo připlout minimálně od Karlštejna. Nafotil jsem ho, rozlepil plakáty a čekal, kdo se ozve. Tři měsíce nic, tak jsem to vzdal,“ vypráví v kavárně. Přijel na tom samém kole, dal si třicet kilometrů pro zábavu i pro trénink. Záplavový bicykl opřený v Dobřichovicích o klandr, lehce zaháknutý se zámkem, napůl vypitý bidon.

I kapitola o záplavách byla původně v plánu, nakonec se zhmotnily jiné. O vietnamském stánkaři, co přijde na konkurz a stane se z něj hvězda. O zdravotníkovi, jenž zdraví: „Dobjej, pjedsedo!“ O onom předsedovi (Luděk Sobota), fanatickém kapitánovi v podání Ondřeje Vetchého, o skvělých hláškách z úst Jardy Kužela (David Novotný), o prolhaném pokladníkovi Ludvíkovi (Pavel Kikinčuk), o marihuaně holdujícímu Jarmilovi (Ladislav Hampl)…

Z prožitých historek v okresním přeboru vznikl seriál Okresní přebor. Absolutní trefa, nejsilnější fotbalový počin Česka v 21. století. Prušinovský je jeho otcem, a proto také prvním respondentem seriálu Seznam Zpráv, který jsme připravili při příležitosti českého postupu na mistrovství světa.

Po nekonečných dvaceti letech, naposledy v roce 2006, válel za Česko na šampionátu v Německu i génius Tomáš Rosický. Ten měl hrát také v Okresním přeboru, což Prušinovského dodnes štve.

Jak to tedy s Rosickým bylo?

Tvrdil, že přijede, ale nepřijel, pak ani nebral telefony. Ta hra na schovávanou trvala snad dva měsíce. Věděli jsme třeba, že je v Praze, ale prostě nás tahal za vařenou nudli. Nerozuměl jsem tomu, ale dnes už to asi tuším. Posílali jsme mu totiž ukázky natočených scén a mezi nimi i tu, kde Ondra Vetchý mluví o modelkách.

Když jeho seriálová dcera končí s fotbalem a Jirka Luňák si zoufá: „Vona chce bejt jako modelky, jako ta Hercíková a Kocourová.“ Tehdejší partnerkou a dnes manželkou Rosického je modelka Radka Kocurová.

Je možné, že ho to urazilo. Se sportovci spolupracuju docela často a většinou máme dobré vztahy, jen nemám rád, když si někdo hraje na mistra, nebere telefon a nekomunikuje, zvlášť když předtím projeví zájem.

Vidíte a my mysleli, že postava Rosického kopie Tomáše Vápeníka byla od začátku záměr.

Ne, bylo to z nouze. Všechno se připravilo pro Rosického. Dokonce mám dodnes v počítači schovanou scénu, kde Ondra Vetchý šílí v ložnici a křičí „Malý Mozart!“. Celá ta sekvence se pak musela přetočit na „Malý Mozek“. Stálo nás to zbytečný peníze. Přitom kdyby Rosický na začátku řekl „Tohle já nedělám“, úplně to beru. Vidíte, teď se mi i po letech vrací vztek za to, že vyhazujeme peníze oknem kvůli tomu, že se někdo blbě vyspal. A že jsem já slávista, v tom vážně nehraje vůbec žádnou roli. Já to psal jako poctu tehdejšímu nejlepšímu českému fotbalistovi.

Nebylo to vaše jediné setkání s reálným fotbalem, že ne?

Jednali jsme právě i se Slavií, protože v dílu Jesle prožívá Jarda Kužel noční můru na stadionu v Edenu. Já bych klidně točil i na Spartě, kdyby jejich stadion nějak vypadal a byl fotogenický, což není. Letná je nevzhledná hromada betonu a železa. Eden byl tehdy nový, pěkný. A byl tehdy překvapivě levnější než Sparta.

Jenže David Novotný alias Jarda Kužel je totální sparťan. Ale totální.

David to bral hrozně těžce, úplně fatálně. Musel točit v Edenu, což pro něj bylo fakt daleko horší, než když dostává jesle. Jen si představte Davida Novotného, jak stojí na stadionu Slavie, tam na něj nabíhají kluci a dávají mu dokola housle; no, já jsem se teda parádně bavil. David je skvělej, ale někdy se umí chovat dětinsky, jako zrovna tehdy. Pořád si odplivával, nadával na kvalitu trávníku, že na Spartě je lepší. A já mu jen opakoval: Tak jo, roztáhni nohy a jdeme točit.

Vidíte, tyhle dva příběhy jsme neznali. Změnil vám profesně Okresní přebor život?

Já ho vnímám spíš jako jeden kamínek z mnoha. Ale jo, asi mi otevřel víc dveří. Potom přišel třeba Most!, což si, myslím, byl ve výsledku ještě větší zářez. Zároveň ale podle mě Most! nebude mít takovou životnost. Je to spíš momentální aktivistický výstřik, zato Okresní přebor bude žít déle. Má v sobě takovou reprízovatelnou chalupářskou pohodu.

A byla to i sázka na jistotu? Kultem je Smyczkův film Proč?, ale ten je víc o hooligans než o fotbale. A třeba Kachyňovo Kožené slunce o vesnickém fotbalu nemělo kdovíjaký ohlas.

Obecně se tehdy o sportu moc netočilo. A co si budeme povídat, fotbalové filmy jsou většinou… takové tupé. Hlavní hrdina v poslední vteřině trefí šibenici nůžkama. Naše ambice byla hlavně udělat venkovní seriál v komerční televizi, která do té doby produkovala jenom studiové a levné věci. Takže to tehdy sázka na jistotu rozhodně nebyla. Všichni říkali: Vážně to chceš dělat? Ale pak se jim líbily texty, dali mi peníze, odjelo se natáčet do Lochovic a už jsem nikoho z Novy moc neviděl. Až pak při schvalovačkách.

Kolik vám v roce 2008 dali?

No, moc ne, žádný velký ranec. Točil jsem jeden díl za tři a půl dne, bylo to fakt náročné. I když… Teď jsem dotočil seriál, kde jsem měl na jeden díl čtyři dny, takže se to za těch osmnáct let moc nezměnilo.

A zrodil se kult.

Mojí obrovskou výhodou bylo, že jsem fotbal hrál od dětství a poznal tam spoustu lidí, archetypů, historek. Samozřejmě jsou nejlepší ty nejschematičtější věci, které se každému ve fotbale staly, třeba že jedeš na venkovní utkání a rozbije se ti autobus. Ale pak je tam scéna se sekačkou, na které Láďa Hampl alias Jarmil sletí do vody. Což se málem stalo mně v Zadní Třebani, když jsem se taky trošku zčadil a když jsem chtěl vysypávat trávu, přeřadil jsem zpátečku a zasekl se naštěstí o poslední pařez na břehu. No, chybělo málo.

Co postavy u zábradlí v čele s panem Jebavým?

Oldřich Limport už bohužel umřel. To byl trenér, vedl nás jako dorostence v sousedních Letech. Olda jezdil na skládačce a nosil zásadně jenom holiny. Během zápasu skládal funkci trenéra, a když se vyrovnalo, bral si ji zase zpět. Obsadil jsem ho už ve svém absolventském filmu. On byl před kamerou strašně dobrej, autentickej. Olda neměl daný text, já mu říkal: Teď je záběr na tebe a jebej hráče, jak seš zvyklej. Proto se jmenoval pan Jebavý. Když jsem hrával v Letech za áčko, Olda stával u klandru a celou dobu jenom řval. Ne nutně na mě, ale když jsem hrál na straně u něj, nedalo se to vydržet. Celou dobu jsem se těšil na druhou půli, až budu hrát na druhé straně hřiště. Psal jsem podle něj a jiných různé postavy. Člověk je má v hlavě jako předobrazy, ze kterých si pak skládá svoje ideální postavy.

Předobrazy máme. Vzpomenete si na úplně první nápad, impuls?

Chtěl jsem napsat středometrážní hodinový příběh o kapitánovi Luňákovi, který řeší problém - slíbil, že pojede na dovolenou, jenže ve stejném termínu vrcholí sezona okresního přeboru a on nechce zradit kluky. Takže i když je jinak tichej a slušnej, nechá se během zápasu předtím trapně vyloučit. To byl první tvar. No jo, ale nikdo to nechtěl. Až pak to na Nově četl producent Honza Maxa a povídá: To by bylo skvělé, ale jako seriál.

A jak se říká, zbytek je historie.

I mně najednou přišlo, že forma půlhodinových epizod bude lepší, že to bude mít rytmus sezony - první příprava, mistráky, pauza, zimní soustředění, to jsem tam bohužel nedostal. To tě napadne během odpoledne, pak se dodávají konkrétní nápady. Já tehdy pomalu s aktivní kariérou na hřišti končil, takže jsem hodně vzpomínal. Okresní přebor bylo moje rozloučení s aktivním fotbalem, pak jsem s ním pět let vůbec neměl zájem mít cokoli společného.

Jak jste přišel na roli Fun Din Dunga, vietnamského stánkaře, který je nejlepší v týmu?

Původně jsem tam měl romského brankáře, protože v Třebani jsem jako dítě hrával s Romy docela často; když kluci cikánský zrovna přišli na trénink, tak byli nejlepší. Ale to úplně nechtěli na Nově. Diverzita ještě nebyla v módě. Pak jsem si vzpomněl, jak jsme měli v týmu černocha a do toho jsem jel po Praze tramvají a uviděl vietnamskou partičku, jak hraje fotbálek, což bylo tehdy strašně bizarní. Tak jsem změnil národnost a upravil vzpomínky na to, jak jsme se my sami kdysi chovali v týmu k černochovi. Rom byl problém, Vietnamec ne.

Nemuseli jste se v narážkách na Funa krotit? Přece jen žijeme v době, co vidí rasismus pod každým kamenem.

Hm, tak tam jsme se nekrotili, protože mně šlo o to zachytit lidský předsudky a hloupost. Martin Bao navíc docela rozuměl, o co nám jde, a myslím, že se dost bavil. Každou neděli chodím hrát fotbálek s kamarády. Chodí i jeden týpek z večerky. Jmenuje se Tru. Dost si nás tam vodí. Tehdy byl problém spíš ve sprostých slovech. Na těch se to zaseklo, hodně se to hádalo. Chtěli po mně seriál bez vulgarit. Tak jsem z trucu vystřihal všechny vulgarity, ale najednou děj nedával smysl a bylo to moc krátký. Nakonec zasáhl tehdejší ředitel Novy Petr Dvořák, který sepsal památné memo, kde uvedl, že v každé epizodě smí zaznít desetkrát „vole“, třikrát „hovno“, dvakrát „prdel“ a v epizodě Kopačák povoluje slovo „mrdy“, které Ondra Vetchý odmítá předabovat na „prdy“. Přišlo mi to ponižující, ale Honza Maxa se tetelil, že jsme to vyhráli. Nechápal jsem proč a on mi řekl, ať si to odteď střihám, jak chci, protože ti cenzoři teď vědí, že jsou vulgarity povolené. Počítat je nebudou, protože vypisovat timekódy je moc práce. Od té doby miluju korporátní svět!

Jak vás napadl Ondřej Vetchý do role fanatického Luňáka?

S Ondrou to byl zážitek. Už samotné namlouvání, abych ho obsadil - on si testuje lidi, je takový divoký hřebec, který touží po tom, aby byl zkrocen. Mně tehdy bylo sedmadvacet a on herecká ikona, takže jsme testovali, jestli to spolu dáme. Teda víc testoval on mě než já jeho. Ondřej mě naučil, že člověk někdy musí být ve férové rovině tvrdý, protože když to neuděláš, nerežíruješ. Každý den jsem se učil z jeho přístupu k herectví. V každé scéně hledá konkrétní motivaci a co bylo v textu naznačeno, to Ondřej přesně pojmenoval. Dodnes z toho čerpám. Když si nevím rady, pomůže mi jenom si představit, co by se scénou udělal Ondřej. Luňák původně nebyl až takový fanatik, ale on ho z něj udělal. Přišel s motivací, že Luňák chce opravdu na stará kolena ještě zažít krajský přebor, že to bere jako životní sen a životní poslání. A je strašný dříč, ne přirozeně talentovaný fotbalista jako Jarda Kužel. To byly věci, které Ondřej uměl pojmenovat, lehce zkarikovat a taky je udělat zábavnějšími. Třeba by s někým jiným v roli Luňáka byl Okresní přebor moc vážný.

Každý z herců nám tvrdí, že natáčení byla třeskutá legrace.

Já moc legrace nezažil, po měsíci a půl už jsi jako režisér unavený. Ale vím, že ostatní se bavili královsky. Děly se věci, kdy musíš zastavit natáčení, protože se všichni smějou, zatímco já koukám na hodinky: Hele, takhle to ale nestihneme. Protože jinak prosměješ celý den a neuděláš nic. Někdo musí být šéf a zábavu típnout.

Přitom tolik osobností na place. Byla to režisérská maturita?

No jasně. David, Ondřej, do toho autistický Luděk Sobota - já takovým lidem říkám mimochodníci, člověk nikdy neví, co se stane. Luděk je opravdu typ člověka, kterého když varuješ, že uprostřed silnice je hovno, tak do něj stejně šlápne. Pak tam byl Leoš Noha, takový nárazník všeho pnutí, mantinel, co ostatní zklidňoval a dokázal vyřídit důležité věci, aby si všichni tihle různorodí herci rozuměli.

Volba Luďka Soboty pořád fascinuje. Jak vás, probůh, napadl zrovna on?

Viděl jsem jeho 13. komnatu, kde mluvil normálně, tak jsem mu zavolal - a udělali jsme kamerovky. Sehrál scénu s Leošem Nohou. Luděk po nich plaše povídá: Vždyť já to jenom říkám. A my na něj: Ale to je super, Luďku, že to jenom říkáte. Když odešel, Leoš mi špitl: Tak mu to dej, bude mít radost.

Sobota bude pro většinu Čechů navždy koktajícím Koudelkou z Jáchyme, hoď ho do stroje. Pro mnoho dalších herců je naopak určující role z Okresního přeboru, souhlasíte?

Vím, že někteří nesou i negativně, že to zastínilo jejich jiné výkony, kdy cítí, že třeba kolikrát odvedli lepší práci. Může to být pravda, někdy se strašně nadřeš, ale lidé to neocení jako něco, co uděláš bez větší námahy. Podle mě kvalita Okresního přeboru hodně souvisí s bystrostí herců. Komedie si žádá bystrého člověka, který umí reagovat. Byla to spontánní, autentická interakce, některé fóry si kluci vyloženě vymysleli, jinde scénář zpřesňovali. A taky vládla skvělá kolegialita. Nikdo si pro sebe nechtěl ukrást scénu, oni si tehdy hodně nahrávali a neřešili, kdo v které scéně zrovna zaskóruje.

Které fóry vznikly improvizací?

Je to možná pět procent, víc ne. Hlášky jako „ty můj malej šikmovokej Maradono“ od Jirky Luňáka k Funovi jsou ve scénáři, stejně jako úděs z toho, že „Maradona fetoval“. Ale třeba Kocourová, to je čistá ondrovina. Pamatuju si taky, jak nás s Davidem strašně bavilo házet brazilská jména - Ronaldo, Ronaldinho.

Ten šel za pjachama, jak pravil Leoš Noha alias Áda Větvička.

Ten měl původně ráčkovat, ale pak jsme jednou jeli v autě s ním a s Marikou Procházkovou, která hrála Kuželovou. Marika nám vyprávěla, že zná člověka, co místo R říká J. No a Leoš celou cestu autem pak mluvil takhle. Já jsem kvůli tomu ani nepřepisoval scénář. Ono to najednou samo udělalo spoustu drobných vtipů. Třeba to „dobjej“.

Jindy se Áda diví: Kluci, vy jste teda buzejanti? Dát do fotbalového týmu dvojici gayů bylo na rok 2008 vcelku odvážné, ne?

Klukům rozhodně nevadilo je hrát, Lukáš Langmajer se o to naopak docela rval. Mě tohle téma vždycky zajímalo, v umělecké branži jsem gaye běžně potkával, tak kolik jich je asi mezi fotbalisty? Já to tehdy točil jako kritiku homofobie. Cítím, že ve společnosti už se to od těch dob dost změnilo, byť gayové a spol. třeba stále nemají stejná práva jako my. Schválně bych chtěl od vás vědět, jestli stále ve fotbalové šatně rezonuje tenhle maskulinní humor ohledně homosexuálů. Pořád se pěstuje?

Mění se to. Ne zásadně, ale mění.

To rád slyším, protože v mojí době mi to kolikrát přišlo až nechutné, tyhle sexistický, brutální kecy zastydlých kluků, i proti ženským, různé ponižování dorostenců, skotské střiky jako na vojně.

Taky už v roce 2026 volíme jiná slova, často z autocenzury. Ty můj šikmovokej Maradono směrem k Vietnamci - prošlo by to dnes scénáristovi?

Když to má správný kontext, projde všechno. Mně právě přišlo správné si z toho dělat legraci, i když to tak spousta lidí třeba nepochopila. Je to jedna z věcí, která mě na fotbalovém prostředí ne úplně baví. A hlavně jsem měl po krk toho sexismu. Zvlášť když víš, že pak ten chlap vyleze ven, tam čeká manželka a on ji uctivě a láskyplně zdraví: Ahoj, ahoj, miláčku. Jen si předtím v takzvaně bezpečném prostoru šatny upustil páru. To mi přišlo od spoluhráčů vždycky neodvážné.

Jak vidíte Okresní přebor s odstupem 18 let?

Já ho od premiéry vlastně pořádně neviděl. Jen útržky, když to sledovaly moje děti. A když občas nějaké scény někde spatřím, říkám si, co to je, to znám! Pak mi to dojde, že jsem to točil, a okamžitě spatřuju všechny chyby, které jsem v záběrech napáchal. Z té doby si vybavuju, jak jsem pořád jezdil tam a zpátky po plzeňské dálnici. Jak byly šichty dlouhé a vysávající, že jsem byl často tak utahaný, že jsem nedokázal ocenit, že se lidi na place opravdu baví. Pro spoustu herců je natáčení práce, jdou z kšeftu do kšeftu jako my všichni ostatní. Někdy vznikne chemie, někdy ne. Ne pokaždé se stává, abys jezdil na plac nadšený. Občas musíš hrát s někým, koho nesnášíš, kameraman teď chodí s vaší bývalou ženou, text je úplně pitomej, ale složenky se neptaj. David Novotný mi nedávno říkal: Tohle bylo nejlepší natáčení, které jsem zažil. Fakt? Ok, to je pro mě nejlepší kompliment. Tak děkuju moc, Davide!

Navíc vznikl fenomén, ze kterého budou lidé citovat ještě desítky let.

Jasně, ale já ho celou dobu točil a stříhal, pořád jsem byl na hřišti, v kabině, v hospodě. Jak jsem měl celou dobu na monitoru před očima zelenou barvu, už se mi z ní chtělo zvracet. Každý večer nechceš dokola jíst ani michelinská jídla.

Kolikrát vám nabízeli pokračování?

Mockrát ne, věděli, že u mě to nemá cenu. I film byl podle mě na hraně, ale jasně, potkávám lidi, kteří spustí: Mám pro tebe skvělou historku, kvůli které budeš dělat druhou sérii Okresního přeboru. Jenže zatím mi vždycky odvyprávěli něco, co v tom seriálu už je, jen v trošku jiné podobě.

Registrujete, co všechno z Okresního přeboru proteklo do reality? Když za Slavii nastupoval Japonec Hašioka, kotel skandoval: Fun Din Dung, jeden z nás!

Hodně si všímám, že se některé věty objevily v komentátorském slangu, Míra Bosák používá často „trefuje zařízení“. Přitom tohle nám říkal Olda Limport, v dorostu jsem běžel na bránu a vzadu slyšel: „Trefuj zařízení!“

Zmínil jste film Poslední zápas Pepika Hnátka. S tím jste tedy spokojený?

Upřímně se mi líbí víc než seriál. Možná je to kvůli tomu, že to bylo opravdu těžké napsat tak, aby to dopadlo důstojně. Má to jinou náladu než seriál. Jde víc do melancholie, je krutější, vylezou tam věci, které za půlhodinový díl nestihneš: stáří, odcházení a nemoc trenéra, ztráta autority… Jako kluk jsem hodně vnímal hráče, kteří neuměli skončit. Bylo mi jich v té jejich směšnosti líto. Anebo když trenéři udělali hroznou blbost a nebyli schopni to uznat.

Třeba?

Vzpomínám si, že jsme hráli o sestup a trenér z úplné idiocie vystřídal čtvrtého hráče. Přišlo se na to po zápase, my prohráli kontumačně a sestoupili. Jeden můj spoluhráč si dal z půlky vlastňák – objevilo se to v televizi jako Borec na konec. Zahodil kopačky do řeky a od té doby nehrál. V žácích jsem měl v Řevnicích trenéra ze Zakarpatské Rusi, vypadal jako Hnátek, stará škola, auto řídil zásadně v kožených rukavicích, fyzicky nás až týral. Když jsme neposlouchali, házel nám balony do ksichtu. Měl metr šedesát a my jsme ho přerůstali. Nutil nás hodiny trefovat míč ze vzduchu z voleje. Házel ty míče rukou. Pak jsme zjistili, že vůbec neumí hrát fotbal! Nakonec jsme ho všichni stejně milovali. Já vím, dneska je jiná doba, ale jak měl tehdy šedesátiletý chlap zvládnout partičku třináctiletých kluků jinak, než že bude tvrdší než oni?

Tak už chápeme i genezi drsňáka Hnátka.

Mirek Krobot dokonce kvůli roli hodně zhubnul. Když jsem ho tři měsíce od castingu viděl, jen se ptám: Co to děláte? A on suše řekl: Tak na tu roli musím vypadat, ne?

Chápou Okresní přebor v zahraničí, nebo je až moc český? Jak říká předseda Václav Orel, fotbal je celosvětovej fenomén.

To by se seriál musel udělat trošku jinak, aby byl víc žánrový, sitcomovější - a pak je otázka, jestli by to český divák nevnímal jako povrchnější. To se stalo s Trpaslíkem, v němž je archetypální simpsonovská rodina a humor čistě situační. Na zahraničních festivalech to sbíralo ceny, zatímco Okresní přebor ne. Ten je opravdu hodně český, figury jsou jemné, humor hodně slovní, nepřenosný, zahraniční divák se u toho, myslím, trochu nudí. Takový Ted Lasso je přehledný sitcom, tohle jsou naše české věci, chvílemi až reportážní. Vím, že podobný seriál mají v Nizozemsku a my jsme před deseti lety jednali, že se natočí zahraniční verze pro Ukrajinu. Akorát pak přišel Majdan, válka a celá země šla do kopru. Ale musím říct, že když jsem si googloval venkovská hřiště na Ukrajině a viděl, jak vypadají, tak mě to tehdy nadchlo. Říkal jsem si: Ty jo, tohle by byl teprve Okresní přebor!