Prahou obchází antihřib. Protože volby

Velkým testem staronového Babišova vládnutí, a také testem leštění opozičních značek, budou komunální a senátní volby. Nejen jejich výsledky. V případě komunálu jde i o skládání koalic. Což bývá ve velkých městech disciplína, kterou je záludné předpovídat.

Zbývají ještě čtyři měsíce. Klíčovým symbolem se zase stává Praha. Právě tady se bude nejvíce srovnávat s minulostí a ověřovat, jestli volby vyzněly jako „referendum o vládě“ a jestli naznačily změnu v základním nastavení politiky: neprostupnosti dvou táborů, jak je vidět ve sněmovních volbách a v nesmiřitelné Sněmovně.

Praha, i když zdaleka nereprezentuje republikový průměr hlasů, může být ozvěnou i předzvěstí politických poměrů na celostátní úrovni. Kromě toho, metropole s půldruhým milionem lidí a stodvacetimiliardovým rozpočtem stojí za pozornost vždycky.

Vůbec není náhoda, že hejtman Jan Grolich své nové lidovce tento týden dovezl z Moravy až na Štvanický ostrov. A na startu kampaně Prahy sobě, ambiciózního místního hnutí, prohlásil: „Na to, co se v České republice po komunálních volbách stane, se bude hodně pohlížet právě optikou Prahy.“

Spojení Grolicha s patnáctiprocentní Prahou sobě, založenou bývalým lidovcem Janem Čižinským, je jedním z úkazů, které stojí za to sledovat. Může - a nemusí - měnit poměr sil v pražské politice. Nebo pomoci Grolichovi s plánem měnit tradiční lidovou stranu a získat nové, liberálnější voliče.

Druhá krajská hvězda, jihočeský Martin Kuba, do souboje v hlavním městě naopak nepromluví. Kuba vyhlásil, že komunální volby letos nejsou cílem. Jak politiku skutečně ovlivní - nebo neovlivní - jeho Naše Česko, ještě na podzim nepoznáme.

Až na Motoristy sobě už podstatné strany představily pražské lídry a první várku předvolebního marketingu. Na 99 procent se dají tvrdit dvě věci: Po volbách bude mít Praha o jednu až dvě generace mladšího primátora, nebo primátorku. A tentokrát se nebude řešit problém, jestli tu povládne koalice takzvaně na vládním půdorysu. Protože většina ANO, SPD a Motoristů sobě zůstává v zastupitelstvu nepravděpodobná.

Po komunálních volbách 2022 byla Praha kousek od spojenectví ODS, TOP 09 a KDU-ČSL s ANO. Menšinová vláda koalice Spolu nakonec nevznikla kvůli tlaku tehdejšího „vládního půdorysu“ Petra Fialy a kvůli rebelii zastupitelky Hany Marvanové. Bohuslav Svoboda se stal nejstarším primátorem velkého evropského města až v únoru 2023. Programové prohlášení podepsali Spolu, Piráti a STAN teprve v červnu, skoro 300 dní po volbách.

Voliči v Praze nemají ve zvyku rozdávat politikům snadné karty. Nejspíš se to nestane ani teď.

Když lídr tradičně favorizované ODS Tomáš Portlík prohlásil, že cílí na víc než 50 procent, aby nemusel s nikým vyjednávat, šlo možná o nepochopený pokus o vtip. Vždyť kandidátka Spolu (letos tedy už bez lidovců) v roce 2022 dostala 25 procent a vloni ve sněmovních volbách 34 procent. Výsledek ODS v metropoli bude vykládaný hlavně jako zpráva, jak dalece se od loňska podařilo vyleštit její značku a jestli posílí nebo oslabí pozice nového předsedy Martina Kupky (Portlík je jeho místopředsedou).

Koalice stran, které si na republikové úrovni nemohou přijít na jméno, jsou na radnicích běžné. Dokonce i na území Prahy. Kupříkladu radu Prahy 4, pátého nejlidnatějšího města v zemi, tvoří ODS, TOP 09 a ANO.

Praha, nejdůležitější adresa komunálních voleb, musí s vládou nejen vycházet, ale i kooperovat. Například na velkých stavebních projektech. Přitom od roku 2022 se spory mezi vládou a opozicí dál vyhrotily. Kdyby si letos v metropoli plácly některé vládní a některé opoziční strany, vyvolalo by to ještě větší rozruch než dřív. Zpochybnilo by to neprostupnost obou bloků.

Bralo by se to jako zdravě-rozumný kompromis, nebo jako věrolomnost? Na strany, které by se „přes zákopy“ domluvily, by se mnoho voličů začalo dívat jinak. Uvnitř partají by nastal pohyb, ozvali by se pragmatici, tradicionalisté, nespokojenci. Důsledky? Potenciálně průlomové.

Zvlášť v Praze není záhodno přeceňovat proklamace, která strana se kterou nikdy, za žádných okolností nepůjde. Realita voliči rozdaných karet dokáže divy. Domluví se na magistrátu někdo z vládního bloku s někým z toho opozičního? To bude podstatný důsledek voleb. Přesněji: když strany vládní opozice (mezi ně patří částečně i Praha sobě s Novými lidovci a Zelenými) budou mít v zastupitelstvu většinu, dohodnou se mezi sebou? Anebo klíče od magistrátu přebere koaličně-opoziční sestava s ANO, případně Motoristy (pokud se dostanou do zastupitelstva)?

Volební kampaň je i v Praze permanentní a její fasáda se na jaře 2026 nemění. Strany se snaží reflektovat, co lidi pálí: doprava, bydlení, bezpečnost, školství. Tu a tam i kulturní války.

Skoro u všech stran kromě Pirátů rezonuje dopravní kampaň antihřib: Zdeněk Hřib, bývalý náměstek pro dopravu a ještě bývalejší pirátský primátor zůstává mobilizačním hromosvodem. Vděčné nadávání na zácpy nejvíce roztleskává lídr ANO Ondřej Prokop, ale na vítězství to stačit nebude. Na výsledky primátora Svobody vzpomíná málokdo, včetně ODS, což je logické.

„Normálně bydlet. Normálně zaparkovat,“ aktuální mantra z billboardu TOP 09. Budou ji slibovat s větší nebo menší naléhavostí všichni. Zní jako slib splnitelný lusknutím prstu: Nemožné na počkání, zázraky do tří dnů. Proč už to někdo nezařídil dávno? Nejlépe normálně mesiáš primátor?

Ve městě, kde se vládne tak složitě a za přispění 57 samosprávných městských částí, nikdy nebylo snazší volat, že je špatně a že za nás bude líp. To voliči právem chtějí slyšet, svá komunální trápení má každý. Za jedno období se toho zas tak moc změnit nedá, proto jsou některé mantry politiků vděčné i věčné.

Po volbách dolehne tíha plnění slibů na všechny stejně, bez ohledu na to, kdo s kým to nakonec dá na radnici dohromady. Mezitím Praha zůstane víc než dobrým místem k životu. Na volbách záleží, ale pokud jde o barvu příští koalice, samo staleté město bude těžce nad věcí. Ví své.