Článek
Terapeutický jazyk poskytuje rychlé vysvětlení složitých mezilidských situací. Ve vztazích ale může ničit snahu porozumět si navzájem. Někdy se používá i tam, kde by dříve stačila obyčejná slova jako smutek, zklamání, hádka, nejistota nebo sobeckost. Lidé získali bohatší slovník pro hovory o duševním zdraví, ale občas jím popisují i zcela běžné lidské emoce a konflikty. A tím snižují význam skutečně velkých problémů, jako je trauma nebo deprese.
„Tenhle jev není nijak nový. Badatelé ho popisují už od poválečné doby, kdy se na západě začala psychologie prosazovat jako rámec pro chápání běžného života. Současná vlna, ta s hranicemi, triggery a toxicitou, je spojená s nástupem chytrých telefonů a sociálních sítí kolem let 2012 až 2015, a pak výrazně zesílila během pandemie,“ říká terapeut Pavel Pařízek.
Podle něj současná kultura stále častěji vykládá běžné životní těžkosti jako psychická zranění. A vede tak lidi k tomu, aby se vnímali jako zranitelné bytosti odkázané na pomoc odborníků. Vyhledat terapii je přitom naprosto v pořádku, svět je čím dál složitější a zorientovat se ve vlastních pocitech nebo v tom, jak fungují naše vztahy, může terapie usnadnit. Přenášet ale terapeutický jazyk k sobě domů nemusí být vůbec užitečné.
