Uvrhl Německo do ruské plynové pasti. Teď by Uniper mohl zamířit na burzu

Německý stát hledá způsob, jak se z Uniperu stáhnout, ale zároveň ho zachovat vcelku. Pod firmu spadá nejen velká část plynárenské sítě v Německu, ale i jaderné elektrárny ve Švédsku a celá řada vodních elektráren. Berlín nechce, aby noví majitelé tento kolos rozdělili, a privatizace proto bude mít dvě části.

V první řadě se hledá jeden hlavní investor. Podle informací deníku Handelsblatt se mezi jmény favoritů objevuje i majitel holdingu EPH Daniel Křetínský. List cituje i nejmenovaný zdroj z Uniperu, podle kterého by Křetínský „sám o sobě nebyl špatným společníkem“. O zájmu Křetínského už dříve informovala agentura Reuters, EPH se k tomu odmítl vyjádřit.

Šanci na úspěch ale mají třeba i norský koncern Equinor anebo holding TAQA z Abú Dhabí.

Všechny zmíněné firmy se věnují energetice a mají široké portfolio, podobně jako samotný Uniper. Německo by od jeho budoucích majitelů chtělo, aby tato rozmanitost zůstala zachována.

Stát by se i proto chtěl vyhnout tomu, aby do koncernu majetkově vstoupily firmy jako Gunvor či Trafigura, které se zabývají obchodováním s komoditami a zajímal by je hlavně plynárenský byznys.

Část Uniperu by tak měla vrátit na burzu, kde se nyní obchoduje s necelým jedním procentem akcií firmy. Podle Handelsblattu už na tomto plánu pracují týmy Deutsche Bank, UBS a americké Citi. První velký balík akcií by se na burzu měl vrátit souběžně s výběrem hlavního investora, který by akcie měl koupit přímo od německého státu. Ten chce dohromady prodat asi 75 procent podílu v koncernu. Při současném akciovém kurzu Uniperu by se hodnota tohoto podílu pohybovala kolem 14 miliard eur.

Pro Německo jde o odprodej velké části kritické infrastruktury a noví majitelé se automaticky stanou klíčovými hráči v německé energetice. Stát se nicméně ke správě takto obří sítě dostal nedobrovolně. V roce 2022 měl ale na výběr jen ze dvou scénářů – buď nechá Uniper padnout, anebo ho celý zestátní.

Uniper v tuto chvíli provozuje jaderné, uhelné, plynové a vodní elektrárny a má již i dlouhodobé smlouvy s dodavateli energií, zejména plynu, který odebírá z Kataru, z Norska či z USA.

Firma se tak poučila z minulosti, kdy sázela na téměř výhradní spolupráci s Ruskem. Přehlížení možných rizik spojených s tímto partnerem se jí v roce 2022 málem stalo osudným.

V okamžiku, kdy se dodávky ruského plynu zastavily, musel Uniper nakupovat za spotové tržní ceny, aby dodržel smlouvy se svými odběrateli. Firma jen za první rok plnohodnotné války prodělala v přepočtu přes 460 miliard korun a ocitla se na pokraji bankrotu.

„Společnost Uniper se dostala do obrovských potíží. Je to firma, která má mimořádný význam pro hospodářský vývoj naší země, dodávky energií pro mnoho občanů i mnoho firem,“ prohlásil někdejší kancléř Olaf Scholz v létě 2022, když vysvětloval, proč Německo potřebuje koncern zachránit.

Zpočátku získal stát jen menšinový podíl, nakonec ale Uniper zcela zestátnil. Firma od té doby změnila filozofii a namísto spoléhání na jednoho dodavatele se snaží rozložit riziko a jedná s dodavateli po celém světě. Energetický kolos se vrátil do zisku a státní pomoc potřebuje už jen v jednom – v hledání ideálního vlastníka.

Handelsblatt mluvil s lidmi, kteří jsou do privatizace zapojeni. Podle nich většina zájemců vidí těžiště jen v některé z mnoha oblastí, kterými se Uniper zabývá. Což jde proti zájmu státu. Na druhou stranu by rozdělení koncernu pravděpodobně znamenalo větší konkurenci mezi zájemci. Například švédská energetická firma Vattenfall se údajně zajímá o provoz jaderných elektráren, které má Uniper v její mateřské zemi.

Německo nemůže celý proces odkládat. Uniper mohlo mnohamiliardovou podporou zachránit jen za souhlasu Evropské unie, podle které se musí firma do roku 2028 opět dostat do soukromých rukou.

Spolková vláda tak hraje i o čas. A privatizací by chtěla získat alespoň tolik peněz, kolik na sanaci podniku stát vydal. Při tom všem ale musí myslet i na to, jaké by měl budoucí vlastník s tak rozmanitou firmou úmysly.

Odbory Uniperu jsou jednoznačně pro to, aby firma šla cestou návratu na burzu. Majetkové uspořádání by se tím rozložilo mezi více akcionářů, a bylo by tak těžší celý koncern rozštěpit.

„Jedině vstup na burzu by zajistil jasnou majetkovou strukturu, transparentnost, a tím i kontinuitu a bezpečnost,“ vzkázali odboráři v prohlášení. Emisi tak velkého počtu akcií, které Německo v Uniperu drží, by ale zřejmě nebylo možné uskutečnit naráz. A vzhledem k situaci na kapitálových trzích není jisté, že by se stát mohl touto cestou zbavit 75 procent svého podílu včas, tedy před rokem 2028.

Také proto Berlín pokračuje v hledání strategického investora s tím, že na burzu by poslal jen část akcií, jejichž držitelé by pak mohli firmu ubránit před případným rozprodejem.