Léto reforem sliboval už loni. Německému kancléři zbývají poslední týdny

Friedrich Merz sliboval, že do kancléřské funkce vrátí rozhodnost. Už jen jeho volba do čela vlády, která se v parlamentu podařila až na druhý, hekticky uspořádaný pokus, ale v jeho vizi ukázala první trhliny.

Kancléř je teď u moci více než rok a Němci stále čekají na obří reformy stejně jako na plnohodnotný restart ekonomiky, který jim Merz před volbami sliboval. Místo toho sledují státníka, který v klíčových otázkách váhá a hledá co největší kompromisy.

„Myslím, že má opravdu velmi, velmi měkké srdce. A to je možná i problém. Protože lidem při osobním setkání dokáže říct ne jen s velkými obtížemi,“ okomentoval kancléřův styl v podcastu Machtmenschen Matthias Miersch, šéf poslaneckého klubu sociálních demokratů, kteří jsou Merzovými koaličními partnery a z této jeho údajné vlastnosti těží asi nejvíc.

Zatímco konzervativec Merz (CDU/CSU) se hlásí k ekonomickému liberalismu a recept na obnovu hospodářství spatřuje ve volném trhu, sociálním demokratům (SPD) jde především o záchranu pracovních míst a o posilování sociálního systému.

„Máme tu dva koaliční partnery, kteří mají naprosto odlišné cíle a představy o tom, jak by se Německo a jeho sociální model měly ideálně změnit,“ komentuje to Zuzana Zavadilová z Asociace pro mezinárodní otázky (AMO).

Německá SPD se snažila řadu klíčových reforem prokládat svými požadavky a Merz jí v tom často ustupoval. Byznys má přitom jasné představy o tom, jak se může Německo vymanit z krize. A zároveň vzkazuje, že se s tím nesmí otálet.

„Už nemáme čas nazbyt. Politická reprezentace teď musí razantně zakročit a výrazně zlepšit podmínky pro podnikání v naší zemi,“ uvedla pro Seznam Zprávy hlavní jednatelka Německé průmyslové a obchodní komory (DIHK) Helena Melniková a zároveň jmenovala několik priorit.

„Spolková vláda musí snížit náklady na energie a práci i daně, masivně omezit byrokracii a ohlašovací povinnosti a zrychlit řízení na všech úrovních,“ říká Melniková, podle které ekonomiku táhnou dolů vnitřní i vnější faktory. „Na geopolitická rizika máme jen omezený vliv, o to důležitější proto je, aby spolková vláda konečně začala řešit problémy, které si v naší zemi způsobujeme sami,“ dodává Helena Melniková.

Mezi Němci zatím dál roste skepse. Ekonomika sice z loňské stagnace přešla k mírnému růstu, HDP má ale podle vlády za celý letošní rok stoupnout nanejvýš o procento a pohánět ho budou především státní výdaje na obranu a infrastrukturu. Rozdíl mezi stagnací a růstem tak bude do velké míry pokrytý penězi z kapes daňových poplatníků. Pokud ovšem vůbec nějaký růst bude.

Institut DIW teď jako první změnil svůj výhled na nejbližší měsíce. Nově počítá s tím, že se německá ekonomika přinejmenším na léto a na podzim znovu vrátí do recese. Dolů ji potáhnou hlavně dopady války s Íránem. Jedinou záchranu teď podle DIW mohou představovat investice právě do obrany a infrastruktury - ale jen pokud je stát vynaloží chytře.

O špatné hospodářské situaci Německa už si nikdo nedělá iluze. Ve veřejnoprávním průzkumu stanice ARD se nenašel prakticky nikdo, kdo by stav ekonomiky hodnotil jako „velmi dobrý“, počet takových odpovědí se pohyboval jen v rámci statistické chyby. Merzova vláda čelí rekordní nedůvěře a i když slibuje urychlené změny, mnoho voličů to považuje za plané sliby.

„Mám dojem, že i pokud vláda některé reformy prosadí, část veřejnosti může zůstat frustrovaná a mít pocit, že změny přicházejí pozdě,“ soudí analytička Zavadilová z AMO.

„Kancléř si podle mě sám podrážel nohy tím, jak komunikoval, když od začátku říkal, že občané pocítí změny v řádu několika měsíců,“ říká Zavadilová s tím, že Merz po nástupu do čela vlády nezměnil rétoriku a často mluví spíš jako opoziční předák, který se nesnaží hledat konsenzus a občas pronáší i nepromyšlené výroky.

Kancléř Merz už loni mluvil o „létě reforem“ a i když podnikl několik prvních kroků, na skutečnou pomoc ekonomice se stále čeká. Pro Merze to přitom bylo klíčové téma, se kterým loni v únoru vyhrál volby.

Kromě několika daňových úlev a kompromisní penzijní reformy ale jeho tým s ničím větším nepřišel. Například pomoc průmyslu s drahými energiemi totiž musel proložit pojistkami, kterými sice pro tento plán získal posvěcení od EU, ale podnikům přinesl jen minimální úspory. Vláda nyní slibuje, že „léto reforem“ nastane teprve letos.

Za dlouhým váháním stojí hlavně spory uvnitř koalice. Už i sám kancléř začal dávat najevo svou frustraci z toho, že se s SPD na řadě důležitých otázek nedokázal včas dohodnout. Nyní signalizuje, že věří v průlom - a vypomohl si k tomu i citátem, který je spojený s jeho dlouholetou vnitrostranickou rivalkou Angelou Merkelovou.

„Zvládneme to (v originále Wir schaffen das - pozn. red.), můžeme to zvládnout, pokud budeme všichni držet při sobě a pokud budeme zase o něco víc věřit sami sobě,“ prohlásil Merz minulou sobotu a slíbil, že koalice s novými reformami přijde co nevidět.

Ve středu večer pak v kancléřství přijal přední zástupce odborů a firem, aby s nimi probral jejich představy o sociálních reformách. Setkání se zúčastnili i zástupci komory DIHK. Její hlavní jednatelka Melniková by od vlády uvítala především několik prvních signálů.

„Prvním urgentním krokem by mělo být posunutí už schválené reformy firemních daní na rok 2027 (tedy o rok dříve, než má začít platit - pozn. red.), plošné snížení daně z elektřiny pro všechny a schválení zákona o budoucnosti infrastruktury. Tím by politici dali jasně najevo, že to s podporou německého byznysu myslí vážně. Vrátilo by to firmám důvěru, kterou teď pro investice u nás doma v Německu zoufale potřebují,“ uvedla pro Seznam Zprávy Melniková.

Friedrich Merz slibuje, že první velké změny na sebe nenechají dlouho čekat. Parlament by je měl schválit ještě před letní přestávkou, která začíná v polovině července. Do té doby se mají sepsat klíčové zákony, které by pak měli obratem posvětit koaliční lídři a jejich poslanci. Ve hře není jen budoucnost hospodářství, ale i samotných vládních stran. Jejich podpora upadá, zatímco Alternativě pro Německo (AfD) setrvale rostou preference.

Podle Zuzany Zavadilové nahrává AfD právě i zklamání z toho, že se na klíčové reformy stále čeká.

„Napomáhá jí to především v tom, že to ukazuje, že se demokratický střed nedokáže dohodnout tak, aby byl akceschopný,“ soudí Zuzana Zavadilová s tím, že dřívější koalice křesťanských a sociálních demokratů fungovaly jinak. Spoluvláda těchto stran, které v německé politice obvykle sehrávaly roli názorových protipólů, byla za éry Angely Merkelové mnohem harmoničtější než teď. Důvodem je odliv jejich voličů.

„Obě strany se snaží profilovat u otázek, které se točí kolem sociálního modelu Německa. Oběma navíc klesá podpora a to je dostává pod ještě větší tlak. A kvůli tomu se snaží u jednotlivých otázek profilovat ještě silněji, protože mají jakousi existenční úzkost. To platí hlavně pro SPD,“ komentuje to Zavadilová z AMO.

I v Merzově unii CDU/CSU se objevují první trhliny. Merz nedávno vyčinil své stranické kolegyni a zároveň ministryni hospodářství Katherině Reicheové za to, že spory s SPD začala komentovat před širokou veřejností. Za Reicheovou se ale následně postavili další straničtí lídři, od kterých na následujícím zasedání špiček CDU sklidila potlesk.

Také konzervativcům ubývají voliči a mnoho straníků by chtělo přitvrdit v kurzu. Žádají - možná paradoxně - právě to, co jim Merz při nástupu do čela CDU sám sliboval.

Německo se dlouhodobě opírá o svůj průmysl a liší se tím od jiných západoevropských ekonomik, kde hrají mnohem větší roli služby. Zatímco jinde za posunem ke službám stál organický vývoj spojený s hospodářským vzestupem, struktura německé ekonomiky se teď mění spíš navzdory politickým přáním.

„Vidíme jasné známky deindustrializace: německá průmyslová produkce se nachází přibližně 15 procent pod úrovní před koronavirovou krizí. Od roku 2019 zaniklo v průmyslu půl milionu pracovních míst. Stále víc německých průmyslových podniků investuje v zahraničí, aby snížily náklady. Výrazný nárůst zaměstnanosti naopak zaznamenáváme především ve veřejných službách a také ve zdravotnictví a sociální péči,“ komentuje změny v německém hospodářství Helena Melnikovová.

Německá průmyslová a hospodářská komora to považuje za nebezpečný vývoj. S propadem průmyslové výroby totiž klesá přidaná hodnota, kterou tamní sektor služeb nedokáže nahradit.

„Růstový model, na který bylo Německo navázané, už nefunguje, protože závisel na levných energiích, silném exportu, čínské poptávce a odbytu průmyslové výroby,“ říká Zavadilová z AMO a odkazuje na knihu Kaputt od Wolfganga Munchaua.

K tomu se přidávají i systémové problémy. „Jsou věci, které stát nechával dlouho ležet, protože doufal, že zkrátka budou nějak fungovat. Například digitalizace či infrastruktura. Anebo zátěž pro firmy, co se legislativy týče,“ uvádí Zavadilová.

Německo i přes všechny zmíněné potíže stále dokáže lákat nové zahraniční investory, hlavně z IT sektoru. Tchajwanská firma TSMC začala v Sasku stavět novou továrnu na čipy, německý Telekom upevnil spolupráci s Nvidií a Microsoft rozšiřuje svá datacentra na cloudové služby a vývoj umělé inteligence v západním Německu.

„Právě v dobách válek, krizí a konfliktů se bezpečnost a předvídatelnost u nás ukazuje jako velká výhoda pro Německo i celou EU,“ říká Melnikovová a upozorňuje na fakt, že příval zahraničních investic meziročně vzrostl. „Tahle úroveň důvěry ale není žádnou samozřejmostí. Vydrží leda tehdy, pokud zlepšíme rámcové podmínky a zůstaneme otevření kapitálu ze zahraničí,“ upozorňuje hlavní jednatelka DIHK a politiky varuje před většími zásahy. Regulace zahraničních investic se prý mají provádět jen výjimečně.

Německo se snaží být opatrné hlavně ve vztahu k Číně. Její automobilky hledají po celé Evropě nevyužité továrny, kam by mohly umístit svou výrobu. Německu, jehož autoprůmysl má přitom sám problémy s odbytem, ale svou pozornost příliš nevěnují. Berlín ostatně v minulosti ukázal, že některým citlivým projektům dokáže vystavit politickou stopku. Číňanům třeba zakázal odkup turbínové divize firmy MAN a snaží se je vytlačit i z budování mobilních sítí páté generace.

Průmysl nicméně potřebuje nové investory a od státu mimo jiné očekává pomoc s cenami energií, které jsou vysoko nad evropským průměrem. Řešením mělo být zastropování cen elektřiny pro energeticky náročné podniky. S ohledem na unijní pravidla to ale skončilo kompromisem: Německo garantuje nízkou cenu jen u poloviny spotřebovaného proudu a firmy musí většinu ušetřených peněz investovat do udržitelných projektů. Na podporu navíc dosáhne jen zlomek podniků.

„Místo krátkodobých náplastí, jako je takzvaná průmyslová cena elektřiny, by měla spolková vláda zlepšit celkové rámcové podmínky v energetické politice. K tomu je potřeba nový kurz v energetické transformaci s větším podílem trhu a menším státním řízením detailů. To sníží náklady na energie dlouhodobě všem, a ne jen několika málo firmám,“ uvedla k tomu Melnikovová z DIHK.

Německá průmyslová a obchodní komora je veřejnoprávním sdružením, které zastupuje většinu firem v zemi a zásadně se vyhýbá přímé kritice. Obavy z budoucnosti a skepse nad tím, jestli vláda může včas dosáhnout obratu, už ale byznysem zcela prostupují.

A Friedrich Merz má - i na základě svých vlastních výroků a slibů - už jen několik posledních týdnů na to, aby o poslední zbytky důvěry nepřišel nadobro.