Jak Havlová chrání prezidentovu „značku“. Kam všude nesmí jeho jméno

Knihovna Václava Havla zřejmě končí. Po hlavních sponzorech ji na začátku května opustila i vdova po bývalém prezidentovi Dagmar Havlová. Je to právě její odchod, který je pro instituci fatální.

Bývalá první dáma totiž drží něco cennějšího než sponzorské příspěvky – a totiž jméno bývalého prezidenta. Prostřednictvím nadace Vize 97 vlastní balík ochranných známek souvisejících s Havlovým jménem.

Nadace si u Úřadu průmyslového vlastnictví (ÚPV) registruje i známku ve znění „Knihovna Václava Havla“. Bez ní v podstatě není možné instituci Havlovým jménem zaštítit. Celý seznam lze jednoduše nalézt ve webové databázi úřadu.

Z výpisu jde navíc vyčíst i žádosti o zápis nových. Jak upozornil Deník N, Nadace Dagmar a Václava Havlových VIZE 97 minulý týden požádala o registraci ochranných známek odkazující na slavný pseudonym bývalého prezidenta z jeho disidentských let: konkrétně „Ferdinand Vaněk“ a „Knihovna Ferdinanda Vaňka“.

Nadace žádá o jejich registraci v kategorii kultury, vzdělávání a knihovnictví, ale také v kategorii audiovizuální tvorby. Tolik k úvahám o možném přejmenování knihovny podle exprezidentova pseudonymu.

Spor však zároveň ukazuje několik principů práva duševního vlastnictví a ochrany osobnosti.

Jaký účel má institut ochranné známky? Kdo si ji může zaregistrovat? Co je možné bez ní? A mají významné osobnosti historie „patřit“ soukromým osobám, nebo veřejnému prostoru?

Analýza Seznam Zpráv na nejdůležitější otázky odpovídá.

Ochranné známky jsou jedním z institutů práva průmyslového vlastnictví, které je – vedle práva autorského – jednou ze dvou základních oblastí práva duševního vlastnictví. Jedná se o jedinečné označení, které pomáhá daný výrobek nebo službu odlišit od ostatních. Známe známky národní, unijní a mezinárodní. Upravuje je speciální zákon z roku 2003.

Ten říká, že ochrannou známkou může být jakékoliv označení a vyjmenovává několik typických příkladů – slova (včetně osobních jmen), barvy, kresby, písmena, tvary výrobku, obaly nebo zvuky. Zákon z toho stanovuje výjimky, například státní symboly chráněné podle mezinárodního práva.

V případě Václava Havla tak je kromě slovních spojení „Václav Havel“, „V. Havel“ nebo již zmíněného „Knihovna Václava Havla“ registrována též obrazová ochranná známka vyobrazující podpis bývalého prezidenta a červené srdce.

Podmínkou je, že dané označení musí být zapsáno u ÚPV a zároveň musí výrobek nebo službu odlišovat od jiných výrobků a služeb.

Primárním účelem institutu je rozlišení – když si například výrobce nápojů zaregistruje slovní spojení a logo Coca-Cola, má jistotu, že nikdo jiný nemůže legálně „parazitovat“ na její pověsti. Ta je totiž chráněná v rámci práva nekalé soutěže, a dokonce i podle trestního práva (viz § 268 trestního zákoníku).

Aktuální případ kolem Knihovny Václava Havla ale ukazuje, že účelem nemusí být jen rozlišení, ale fakticky v podstatě i ochrana osobnosti před její komercionalizací. Ochranné známky registrované nadací manželů Havlových mají mimo jiné zajistit, že nikdo jiný nebude daného jména využívat pro vlastní účely.

Platně registrovaná ochranná známka chrání před jejím užitím někým jiným, a to pro konkrétní třídu výrobků. Pokud se budeme držet příkladu značky Coca-Cola, ta se – poměrně intuitivně – vztahuje na třídu obsahující mimo jiné minerální vody, šumivé a jiné nealkoholické nápoje, sirupy nebo třeba pivo.

U Václava Havla je to však již o něco méně intuitivní. Některé třídy výrobků mohou být i docela nečekané – najdeme mezi nimi totiž třeba i šampony, ozdobné nálepky na nehty, mycí houby, biče, jezdecké postroje a mnoho dalšího.

To je však poměrně běžná strategie. Takřka jistě nejde o to, že by nadace chtěla sama dané produkty vyrábět. Spíše nechce, aby je vyráběl někdo jiný.

„Nevím, co vlastníci ochranné známky sledují v tomto konkrétním případě, nicméně je možné, že ji záměrně registrují širší, aby si pojistili, že nikdo nebude na trh uvádět tyto typy výrobků pod jménem tady té ochranné známky,“ míní advokát se specializací mimo jiné na právo duševního vlastnictví Jiří Šmigura z advokátní kanceláře Petráš Rezek.

Upozorňuje také, že počet tříd se projevuje na výši správního poplatku. „U národní ochranné známky je poplatek standardně 5 000 Kč a vztahuje se na tři třídy ochrany. Kdybych jich chtěl chránit víc, s každou další se poplatek zvyšuje o 500 korun,“ říká s tím, že jde o jednorázovou platbu.

Zápis ochranné známky platí 10 let ode dne podání přihlášky, ale je jej možné neomezeně prodlužovat.

„V zásadě kdokoli, pokud tím nezasahuje do starších práv třetích osob. Zákon žádným způsobem neomezuje, že by tak mohli udělat jenom příbuzní nebo osoby blízké,“ vysvětluje advokát Šmigura. „Václav Havel teoreticky není v České republice úplně výjimečné jméno a nemůžeme jeho další nositele předem vyloučit z možnosti si ochrannou známku registrovat,“ doplňuje.

Zároveň ale upozorňuje, že zákon myslí i na ochranu osobnosti. Člověk, který by v přihlašovaném označení spatřoval zásah do svého práva na jméno, může během řízení u ÚPV podat námitku.

Ochranná známka není jedinou formou, kterou lze konkrétní osobnosti – včetně těch zemřelých – chránit. Právní řád zná také obecnější instituty. Občanský zákoník chrání lidské jméno i pseudonym, jeho osobnost, podobu nebo soukromí (viz § 77 a následující).

Na rozdíl od ochranných známek platí tato ochrana automaticky pro každého a neuplatňuje se registrační princip. Nicméně nabízí se otázka, proč osobnost typu Václava Havla nestačí chránit těmito nástroji?

Odpověď je poměrně jednoduchá: Protože k některým účelům nestačí. Jsou vázané na limity občanského zákoníku. Nikde například není řečeno, že něčí jméno nesmí být použito k pojmenování instituce, jako je knihovna – mantinelem jsou dobré mravy a hodnoty vyjmenované v § 81 občanského zákoníku, jako důstojnost, vážnost, čest, soukromí a jeho projevy osobní povahy.

Pak by bylo na posouzení soudu, zda třeba ozdobné nálepky na nehty se jménem Václava Havla naplňují tyto požadavky.

„Občanský zákoník chrání i dobré jméno, aby nebylo dehonestováno nebo používáno nějak hanlivě. To je však ochrana na dlouhé lokty – řešit to u soudu zpravidla trvá i několik měsíců a výsledek je nejistý,“ doplňuje Šmigura. „S ochrannou známkou jsou spory o nějaké jméno daleko rychlejší a lépe se dá předvídat výsledek. To jejich vlastníkům přináší při vymáhání jejich práv mnohem větší klid.“

V případě ochrany podle občanského zákoníku, konkrétně v případě Václava Havla, by navíc nejspíš hrála roli i skutečnost, že exprezident byl známou osobností. Justiční orgány již několikrát rozhodly, že u osob veřejně činných – nejen politiků, ale třeba i mediálních hvězd – je ochrana osobnosti slabší než u jiných občanů.

Týká se to zejména jejich kritiky. Tak to konstatoval třeba Ústavní soud (I. ÚS 367/03), který se v nálezu z roku 2005 věnoval případu zpěvačky Heleny Vondráčkové, nebo Nejvyšší soud (30 Cdo 2591/2011), který v rozsudku z ledna 2013 píše: „Osoba vstoupivší na veřejnou scénu musí počítat s tím, že jakožto osoba známá bude pod drobnohledem veřejnosti, která se zajímá o její jak profesní, tak i soukromý život a současně jej hodnotí.“

Z osobností politiky jde zmínit ještě spor Tomia Okamury o výraz Pitomio s vydavatelstvím Czech News Center. I v tomto případě soudy konstatovaly, že – ač je výraz urážlivý – politik jej musí snést.

Zmíněná judikatura sice primárně dopadá na střet ochrany osobnosti se svobodou projevu, zároveň však ukazuje, že právní ochrana veřejně známých osobností není neomezená a že veřejný zájem může v určitých situacích odůvodnit i takové nakládání s jejich jménem, které by u běžné soukromé osoby bylo posuzováno přísněji.

Vlastník ochranné známky smí na její použití prodávat licence. Ale co bez nich? Stále existují možnosti, jak lze s odkazem Václava Havla nakládat. Vždy je však nutné se podívat na konkrétní znění ochranné známky a zda zamýšlený výrobek či služba nespadá pod některou z kategorií.

Využít Havlovo jméno nebo jeho podpis se srdíčkem by tak bylo vzhledem k široce vymezeným třídám ochrany poměrně těžké, nicméně co vyrábět například hrníčky s Havlovou fotografií?

„Samotná ochranná známka tomu zpravidla nemusí bránit. Ale je potřeba si pro změnu hlídat ochranu autorského práva dané fotografie, tedy využít buď vlastní fotografii, nebo si ji legálně koupit z veřejné databáze nebo od konkrétního autora,“ říká Šmigura. V takovém případě lze podobu bývalého prezidenta klidně využít i komerčně. Pozor je však opět třeba dát na obecnou ochranu osobnosti – pořád platí, že fotografie nesmí danou osobu nepřiměřeně dehonestovat.

V určitých případech je pak možné využít dokonce i samotnou ochrannou známku – nikoli však k označení vlastních výrobků či služeb v obchodním styku. Jde třeba o zpravodajské nebo akademické zprostředkování. Příkladem budiž třeba i tento text.

Nebrání. Jde o oblast veřejného práva. Žádná třída výrobků a služeb neobsahuje něco jako pojmenovávání míst. Ulici nebo náměstí Václava Havla tak nebrání vůbec nic. Po exprezidentovi se ostatně jmenuje třeba náměstí pod Národním divadlem.

Režim upravuje zákon o obcích, respektive zákon o hlavním městě Praze, a ty pro názvy veřejných prostranství stanovují pouze dvě základní podmínky – nesmějí nést jméno žijící osobnosti a nesmějí se dublovat.

Speciálním případem je pak ale asi nejznámější místo nesoucí jméno bývalého prezidenta, Letiště Václava Havla. Nejde totiž o místopisný název ve smyslu uvedených zákonů, nýbrž o – ano, správně – ochrannou známku.

Tu si v českém i anglickém znění zaregistrovala akciová společnost Letiště Praha, která je soukromým subjektem (podobně jako třeba Knihovna Václava Havla), byť je jejím jediným akcionářem Ministerstvo financí.

Vláda, která o přejmenování ruzyňského letiště v roce 2012 rozhodla, k tomu získala souhlas právě od Dagmar Havlové.

Poslední otázka je spíše filozofická než právní a není na ni jasná odpověď. Právo může určit, komu patří ochranná známka, kdo smí používat určité logo nebo kdo je oprávněn chránit jméno zemřelé osoby. Jen obtížně však může rozhodnout, komu „patří“ samotný historický odkaz.

Ukazují to i příklady ze zahraničí. Zajímavá je třeba kauza amerického lidskoprávního bojovníka Martina Luthera Kinga Jr., jehož dědicové po desetiletí vedou spory o komerční využívání jeho jména, podobizny i projevů. Rodina například v minulosti žalovala společnosti, které používaly Kingovu podobu v reklamě bez svolení, a dlouhodobě kontroluje licencování jeho nejslavnějšího projevu „I Have a Dream“.

Na jedné straně stojí legitimní zájem rodiny nebo nadací bránit komerčnímu zneužívání jména významné osobnosti. Na straně druhé je skutečnost, že některé osobnosti získají takový společenský význam, že se stávají součástí kolektivní paměti a národní identity.

Zatímco právo dokáže určit vlastníka ochranné známky nebo autorských práv, mnohem obtížněji odpovídá na otázku, zda lze vlastnit samotný odkaz člověka, který ovlivnil dějiny.