Článek
Digitalizace pracovní migrace v Česku podle odborníků ve srovnání s ostatními zeměmi výrazně zaostává. Výsledkem je fakt, že řadu zahraničních mozků nám kvůli úředničině přebírají Poláci, Němci nebo i Japonci. V Česku je přitom více než 1 milion zahraničních pracovníků a tvoří 18 % všech zaměstnanců.
„Česko je velmi pozadu a dostat chybějící řemeslníky a specialisty do ČR může trvat i tři čtvrtě roku. Digitalizované je hlášení zaměstnávání cizinců vůči Úřadu práce od 1. července 2024 přes digitální kanály a od 1. dubna 2026 přes JMHZ. To je ale až navazující evidence, ne samotný náborový a povolovací proces,“ popisuje ředitel náboru a marketingu ManpowerGroup Jiří Halbrštát.
Největší překážkou je podle něj délka a nepředvídatelnost procesu, nutnost osobního podání, papírové nebo duplicitní doklady, jazyková bariéra, uznávání kvalifikace, bydlení a nízká schopnost firem využít kvalifikaci lidí, kteří už v ČR jsou. „U Ukrajinců i dalších skupin často vidíme, že lidé pracují hluboko pod svou kvalifikací, což je pro českou ekonomiku obrovské plýtvání,“ vysvětluje.
Připomíná, že například u zaměstnanecké karty musí žadatel v ČR podat žádost osobně a řízení trvá 60 dnů, ve složitějších případech 90 dnů, přičemž lhůta se přerušuje při doplňování podkladů. Devadesát dnů je limit také pro modrou kartu, tedy dlouhodobý pobyt pro cizince, kteří chtějí pracovat na pozici s vysokou kvalifikací.
„Máme jeden z nejpomalejších procesů v Evropě a je velmi roztříštěný a pro firmy málo předvídatelný. Mnoho firem se kvůli složitosti systému do procesu ani nepouští,“ dodává. Systém je totiž stále závislý na papírových dokumentech, které poštou putují mezi ambasádou v zemi žadatele a úřady. Pracovník přitom nesmí nastoupit do chvíle, kdy má všechny dokumenty vyřízeny.
Zahraničí s rychlejší a jednodušší administrativou
Podle dat agentury GrapeCare kvůli zdlouhavým procesům 15 % nejlepších kandidátů na Česko nečeká a přijímá nabídky od jiných států. Konkurencí na pracovním trhu přitom pro Česko nejsou pouze státy Evropské unie, ale také USA, Jižní Korea nebo Japonsko.
„Zhruba 15 procent úplně nejlepších kandidátů nám během půlročního čekání odejde jinam. Jsou to přesně ti lidé, které česká ekonomika nejvíc potřebuje. Nepotřebujeme jen ruce a nohy, potřebujeme kvalifikované profesionály, a ti na pomalý stát bohužel nečekají,“ upozorňuje zakladatelka společnosti GrapeCare Jana Míčková Sladká.
Kam tedy tak potřebné mozky ze zahraničí mizí? Podle Halbrštáta jsou největší konkurencí země, které umí spojit rychlost, vyšší mzdy a srozumitelnější administrativu. Typicky to podle něj je například Polsko, Německo, Rakousko, Nizozemsko nebo pobaltské země.
„Polsko má výhodu v objemu, zkušenosti s Ukrajinci a nově i povinném online systému. Německo od roku 2025 rozšířilo online vízový portál, kde lze žádost předem digitálně zkontrolovat. Litva používá systém MIGRIS, který umožňuje cizincům a rezidentům podávat nebo spravovat migrační dokumenty online,“ vysvětluje.
Do Česka pak podle něj míří hlavně Ukrajinci, Slováci a Vietnamci, u pracovní migrace mimo EU roste význam Filipín, Mongolska, Moldavska, Kazachstánu a Indie.
I procesy pracovních povolení jsou v zahraničí rychlejší. Podle zkušeností GrapeCare zvládne Polsko celý proces zhruba za dva až tři měsíce, tedy přibližně třikrát rychleji než Česko. Slovensko a Maďarsko pak podle společnosti zase umožňují rychlejší nástup, protože část dokumentů si lze vyřídit až během práce. V Česku se naopak čeká na vyřízení všeho a teprve poté smí člověk nastoupit.
Česko doplňují pracovníci z Filipín či Ukrajiny
Česko se přitom na pracovníky ze zahraničí připravuje a jako jednu ze strategických zdrojových zemí kvalifikované pracovní síly vybralo Filipíny. V rámci vládního Programu kvalifikovaný zaměstnanec je pro ně vyčleněna roční kvóta 10 300 míst.
Tu se ovšem naplnit nedaří. I zde je jedním z hlavních důvodů pomalý proces s absencí digitalizace. Od výběru kandidáta po jeho nástup do české firmy podle GrapeCare uplyne zhruba šest měsíců. Velká část lhůty podle nich přitom připadne na fyzické předávání listinných dokumentů mezi firmami, úřady a zastupitelským úřadem.
„Filipíny jsou dnes paradoxně digitalizovanější než Česko. I přesto mezi naší kanceláří a ambasádou pořád putují fyzické papíry. Celý proces tak trvá půl roku a špičkový svářeč nebo elektrikář, o kterého se pere celý svět, tak dlouho čekat nebude. Řekne: promiňte, já potřebuji vydělávat, pojedu jinam,“ říká Míčková Sladká.
Zájem o zahraniční pracovníky je přitom velký napříč segmenty a přidávají se další odvětví – sílí poptávka například v pohostinství, sociálních službách nebo stavebnictví. Nejvíce Filipínců pak podle Míčkové Sladké pracuje ve strojírenství, kde aktuálně dochází ke generační výměně, která je silně cítit především ve zbrojním průmyslu.
Vůbec nejvyšší kvótu pro nové pracovníky má Ukrajina s 11 000 osobami ročně, po ní následují zmiňované Filipíny, Mongolsko s 3 170, Srbsko a Černá Hora s 1 900 a Moldavsko s 1 500 osobami ročně. Zbylé země – Gruzie, Indie, Arménie, Kazachstán, Severní Makedonie a Thajsko – mají výrazně nižší kvóty, pohybující se řádově ve stovkách osob ročně.
Dohnat ostatní lze. Je ale třeba velká změna
Určitou změnu by v pracovní migraci měl přinést Integrovaný cizinecký agendový systém (ICAS), který by měl agendu elektronicky sjednotit a každému cizinci přidělit účet, přes který bude možné žádosti podávat i sledovat jejich stav. Papírová dokumentace by tak měla vymizet úplně. Podle odborníků je ale třeba ještě přidat.
„Systém ICAS je krok správným směrem, ale nedělejme si iluze, že tím sousedy doženeme. Startuje s několikaletým zpožděním za Polskem i Německem a reálné zrychlení přijde nejdřív v roce 2027. To už budou ostatní zase o krok dál. A hlavně digitalizace sama o sobě nevyřeší to, že u nás pracovník nesmí nastoupit, dokud není vyřízené úplně všechno. Bez téhle změny budeme pořád poslední v řadě,“ doplňuje Míčková Sladká.
Dodává, že podle informací z Ministerstva vnitra je ten systém tak složitý, že se dokonce počítá s realizací až od 1. ledna 2029. „Mělo to být 2027, už se to zase posouvá o další 2 roky, což je škoda, protože jinak do té doby budeme pořád posílat všechno papírově a navíc jednotlivé instituce nebudou propojeny,“ doplňuje.
„MPSV dlouhodobě podporuje další digitalizaci procesů souvisejících se zaměstnáváním zahraničních pracovníků. Současně je však třeba zdůraznit, že klíčová část migračního procesu, zejména pobytová agenda a vydávání zaměstnaneckých karet, spadá do působnosti Ministerstva vnitra. Plná digitalizace tohoto procesu je podmíněna rozsáhlými legislativními změnami,“ uvedlo pro SZ tiskové oddělení Ministerstva práce a sociálních věcí.
Příslušná právní úprava podle MPSV byla připravena již v minulém volebním období, avšak nebyla projednána Poslaneckou sněmovnou. „V současné době legislativní proces pokračuje a v případě jeho úspěšného dokončení se předpokládá nabytí účinnosti nové právní úpravy od 1. ledna 2029. Na přípravě těchto systémových změn se přitom pracuje již více než šest let,“ dodalo.
Podle Halbrštáta Česko zatím udělalo důležitý krok v digitalizaci hlášení, ale neudělalo hlavní krok v digitalizaci samotného povolovacího řízení. „Pokud chceme získávat kvalifikované lidi ze zahraničí, musíme z pracovní migrace udělat strategickou agendu, ne trpěnou administrativní výjimku. Česká ekonomika už dnes stojí na více než milionu zahraničních pracovníků a bez řízené migrace demografický propad nezvládne,“ upozorňuje s tím, že abychom dohnali ostatní, nebudou stačit pouze kosmetické změny.
Zároveň zdůrazňuje, že demografická situace v Česku situaci do budoucna ještě zkomplikuje. Velmi početná populační vlna Husákových dětí se totiž přibližuje k důchodu a na trh nastupují málo početné generace.
„Již teď mizí z trhu práce 30 tisíc lidí ročně a tyto výpadky musí ekonomika nějak kompenzovat. Za 10 let totiž bude z trhu práce mizet 70 tisíc lidí ročně, a to bude opravdu extrémně náročné pro celou ekonomiku tuto situaci zvládnout,“ uzavírá.
