Článek
V srpnu 2026 přestane být v norských základních školách generativní AI pomůckou či nástrojem a stane se z ní zakázané ovoce. Premiér Jonas Gahr Støre oznámil, že děti do třinácti let ji budou mít zcela zakázanou (až na přesně definované výjimky), čtrnáctiletí jen pod dohledem učitele a teprve starší středoškoláci se budou učit, jak ji používat zodpovědně. Je to velká a důležitá změna, které si všimla světová média včetně Reuters.
Proč zrovna Norové? Protože mají data – a také špatné svědomí. Týkající se obecně spíš používání technologií než konkrétně AI. Výsledky PISA 2022 byly pro norské patnáctileté školáky historicky nejhorší v matematice, ve čtení se jejich schopnosti propadly na úroveň roku 2006.
Norové navíc zakazovat ve školách „umějí“. V roce 2024 se zákaz týkal mobilních telefonů a výzkumnice Sara Abrahamssonová na více než 400 školách naměřila méně šikany, lepší známky a zhruba šedesátiprocentní pokles návštěv u školních psychologů. To jsou data, která svět nepřehlédl a koneckonců byla citována i v současné debatě o zákazu mobilů v Česku.
Premiér Støre na tiskové konferenci řekl větu, která zní až dojemně staromódně: „Nejdůležitější ve škole je, aby naše děti uměly číst, psát a počítat.“ Úplně stejnými slovy to mohl říct pan řídící z románů některého z českých obrozenců v 19. století. A byla by to pravda, stejně jako dnes.
I já si myslím, že to pravda je a že zákaz je v podstatě správný. Dokonce se podle mě dá vyargumentovat lépe než zákaz mobilních telefonů, u jejichž používání je to těžší a komplikovanější. Tvrdím to přesto, že se poslední tři roky živím právě tím, že lidem vysvětluji a ukazuji, jak AI používat. Našimi školeními a masterclassy prošlo přes deset tisíc lidí. Mám spousty zkušeností, jak se lidé AI učí používat a jak ji pak opravdu používají.
Takže také vím, že slovo PŘESTO by se v předešlé větě dalo klidně nahradit souslovím PRÁVĚ PROTO.
Ne proto, že by AI byla módní výstřelek, který přejde jako tamagoči. Naopak. Myslím si to, protože je dnes už víc než jasné, že AI tu zůstane a všechno změní. Tady začíná ta neintuitivní část a chtěl bych, abyste u čtení vydrželi.
Obvyklá námitka proti zákazu zní: „Vzpomeňte, jak učitelé zakazovali kalkulačky, zakazovali webové stránky i Google a zakazují sociální sítě – a všechno se nakonec stalo a stává samozřejmostí. Škola má připravovat na svět, a v tom světě AI je.“
Zní to jako jasný a neprůstřelný argument, že ano? Jenže je v něm skrytá chyba, kterou skoro nikdo nevidí.
Všechny ty technologie měly jedno společné: Museli jste se je naučit. Pamatuji si to dobře z devadesátých let. Díky technickému vzdělání jsem měl náskok, ale s přechodem na počítače se potýkali všichni, bez ohledu na věk nebo profesi. Vznikl termín počítačová gramotnost, což byla měřitelná dovednost. Kdo ji zvládl, měl náskok. Do škol byla zavedena jako předmět a stala se součástí osnov, nejčastěji pod názvem „informatika“.
Ale teď to překvapivé a neintuitivní: Nic takového u AI neexistuje. Je to s nadsázkou (ale jen malou) první technologie v dějinách, kterou se nemusíte učit. Jednoduše proto, že když nevíte, jak ji používat, tak se jí na to prostě můžete zeptat. „Rozchodit“ dobře a profesionálně excelovou tabulku je problém často i pro vysokoškoláka. Analyzovat data s pomocí chatbotu zvládne manažer z firmy i žák základní školy.
Ano, pokud oba vědí, co chtějí, co ta data znamenají a jak výsledky použít. Ale to už nesouvisí s používáním AI. Tyhle dovednosti a schopnosti měli získat v jiných předmětech. V tom je ten trik.
Zopakuju to ještě jednou: Jestli se AI nemusíme učit, pak vzácnou a cennou dovedností v éře AI nebude umět AI používat. To bude umět každý, zadarmo, bez námahy, to je prostě design celé té věci. Vzácnou dovedností bude umět dělat věci BEZ ní.
Třeba napsat odstavec vlastní hlavou. Něco rychle spočítat. Vymyslet vlastní argument PRO nebo PROTI. Přečíst knihu a přemýšlet o tom, co v ní bylo to nejdůležitější.
Všímáte si? Na vše, co je uvedené v předešlém odstavci, existuje jednoduchý prompt, který můžete zadat do chatbotu. A on vám to udělá. Dokonce i v bezplatné verzi, a bude to plus minus stejně dobré, jako když to všechno uděláte sami.
A můžete to udělat, a nepochybně to v práci budete dělat. Už dnes to dělají miliony lidí. Oproti dětem mají jednu nepřehlédnutelnou výhodu: Umí to i hlavou, jen se jim NECHCE. Můžeme se bavit o tom, jestli by to hlavou měli dělat, nebo jestli má (v některých případech) výsledek větší cenu, když ho člověk udělá sám, ale to je úplně jiná debata.
Problém s používáním AI školáky je jiný. Tkví v tom, že když jim školy AI povolí, tak se to sami možná nikdy nenaučí. Protože jde o dovednosti, jejichž získávání v určitém věku „bolí“ a je nepříjemné, ale právě proto je důležité je tímhle způsobem získat. Má to i fyziologické důvody. Mozek dětí se v závislosti na věku nějak vyvíjí a pro jeho formování se otvírají a zavírají okna. S AI hrozí riziko, že je při výchově a vzdělávání dětí propásneme.
Norsko nechrání děti před nebezpečnou hračkou. Chrání to, co bude v éře AI skutečně vzácné – schopnost fungovat bez ní. Říká dětem: Na začátku je dřina a otrava, ale je potřeba tím projít. A pak se naučíte používat zkratky. Ale funguje to jen v tomhle pořadí.
Finové naopak vsadili na to, že rutinní a suverénní používání AI od útlého věku není na škodu a že se děti budou učit jiné věci než ty, které se učily dřív. Je to opačný postoj i názor, a máme tu vlastně docela zajímavý experiment, odehrávající se v reálném čase. Dvě země, blízké nejen geograficky, ale i hodnotami a způsobem života, zvolily úplně odlišné cesty. Uvidíme.
Já bych si vsadil na Nory. Z mnoha důvodů, třeba i tak banálního, že když budete chtít uběhnout maraton a objevíte zkratku, která vám trasu o deset kilometrů zkrátí, tak sice doběhnete dřív a v lepší formě, ale s neporovnatelně horším pocitem. Což jinými slovy říká, že AI atakuje nejen formálně naše zaměstnání (to je obsah té známé strašící věty, že nám AI „bere práci“), ale také atakuje naši důstojnost a respekt k sobě. To, čemu se někdy trochu pateticky říká smysl života.
A ten se rodí na celé trati, ne díky zkratkám. Smysl života je ten náskok, který je důležitý. Náskok, který možná dnes, když AI zakazujeme školákům, vypadá jako krok zpátky.
