Článek
Následující den ráno ji čekal test z matematiky. Připravovat se jí moc nechtělo. Kdo z dětí na základce se taky kdy na jakýkoliv test těšil. Nakonec ho ale nepsala. Za okny slyšela palbu a ozývaly se výbuchy. 24. února 2022 Rusko zaútočilo na Ukrajinu.
„Co bych za to dnes dala, kdybych tehdy mohla jít normálně do školy a test si napsat,“ vzpomíná na své mladší já Darja Lobur.
Nyní jsme ale o více než čtyři roky dále. Darja po útěku do Česka odmaturovala jako běžná česká žákyně. Navíc se samými jedničkami. Ačkoliv při přijímacím pohovoru na pražské Střední škole podnikání a gastronomie uměla sotva pár slov česky.
„Darja byla studentka mimořádně nadaná a svědomitá, přitom milá, skromná. Na takové učitel nezapomíná,“ říká její učitel Petr Střešňák, že je výsledek takové žákyně pak pro pedagogy povzbuzujícím zadostiučiněním. Mimochodem byl před čtyřmi lety shodou okolností i v komisi, která Darju na školu přijímala.
„Říkává se, že kde je vůle, je i cesta. S tím souhlasím. Musí to ovšem platit obapolně, pro pedagogy i studenty,“ dodává Střešňák.
„Je to šance, kterou musím využít“
Darja zvládla i největšího maturitního strašáka pro děti-cizince, tedy didaktický test z češtiny, se kterým mají problémy i mnozí rodilí Češi. Letos mimochodem neuspělo 5,7 procenta z těch, co maturovali poprvé. Loni dokonce devět procent.
„Musím říct, že jsem se opravdu bála. Když nejste rodilí mluvčí a máte se rychle vyznat v dlouhém textu nebo hledat gramatické a pravopisné chyby, tak to fakt není jednoduché. A to i když jsem celé čtyři roky četla české knihy a k tomu jsem samozřejmě měla přečtenou celou povinnou četbu,“ říká Darja a dává si přitom velmi záležet, aby to nevyznívalo jako nějaká stížnost.
Darje se ale nakonec zadařilo a dnes už je také přijatá hned na dvě vysoké školy – Českou zemědělskou univerzitu a Vysokou školu ekonomickou.
„Beru to tak, že jsem dostala skvělou šanci. Ne každý má takovou možnost jako já. Takže musím udělat všechno pro to, abych uspěla. Už kvůli mamce, tátovi, škole, která mě přijala, a všem učitelům, kteří mi pomohli,“ dodává Darja.
Když v jedné pražské kavárně popisuje svůj příběh, nijak se nedojímá, i když by to bylo pochopitelné. Skládá fakta a zážitky jeden za druhým. Že rodina neutíkala poprvé, protože pochází z východoukrajinského Luhansku, kde válka probíhá už od roku 2014.
Že byla uprchlíkem i ve vlastní zemi, kde nastupovala do druhé třídy s tím, že svým spolužákům nerozuměla. Její mateřštinou je totiž ruština, ukrajinsky se musela od základu učit.
Že její otec odmítl z Ukrajiny odjet, i když by mohl, protože má už věkem odslouženo, a dodnes bojuje za nezávislost země. A viděli se s ním naposledy na přelomu roku, kdy dostal povolení vycestovat a poprvé v životě se podíval mimo Ukrajinu.
Že by až k maturitě nikdy nedošla bez pomoci spousty lidí. Učitelů na škole, rodiny, která se jí s matkou po příchodu ujala a později jim pomohla sehnat i bydlení a dobrou práci v oboru, kterou její matka získala.
„Proto vím, že musím pracovat víc než ostatní. A je to tak správně. Není to pro mě samozřejmě vždycky jednoduché, ale chápu, že když tady chci zůstat a studovat, musím všechno splnit,“ podotýká Darja.
Cizinci naráží na systém
Její příběh je tak veskrze ukázkou toho, jak by měla integrace nejmladší ukrajinské generace v Česku vypadat. Starší děti nastupují na české střední školy, které vychodí a pokračují do práce nebo na vysoké školy.
Mladší děti předtím nejprve absolvují mateřské nebo základní školy, a pak jdou stejnou cestou, kterou už vyšlapali jejich starší souputníci. Jenže tak jednoduché to není. Jak upozorňují odborníci, Česku se sice podařilo v první fázi zareagovat a postarat se o statisíce utečenců. Se začleněním těch dospívajících se nám to ale zatím nepříliš daří.
„Žáci, kteří nejsou rodilými mluvčími češtiny, narážejí na systémové překážky v každé fázi středního vzdělávání. Ať už na začátku při jednotné přijímací zkoušce, tak v průběhu studia, kdy častěji vypadávají, ale i na konci u maturitní zkoušky,“ říká Martina Škrdlantová z organizace META, která se žákům s odlišným mateřským jazykem věnuje 20 let.
V Česku žije přes 70 tisíc mladých mezi 15 a 19 lety s migrační zkušeností. Na středních školách ale studuje jen 25 tisíc cizinců, z toho přes devět tisíc uprchlíků z Ukrajiny. Zbytek zůstává mimo střední vzdělávání.
V poslední době se číslo u ukrajinských uprchlíků zvedá, což by mohlo být dobrým signálem, jak to také vykládá Ministerstvo školství. U maturity cizinci mnohem častěji narazí. Zatímco u testu z češtiny loni neuspělo devět procent českých žáků, v případě cizinců šlo o 18,8 procenta – přitom u matematiky jsou rozdíly výrazně menší (12 procent oproti 15 procentům) a u angličtiny prakticky neznatelné (3,5 procenta oproti 3,9).
„Cizinci u maturit celkově neselhávají, jsou ale častěji neúspěšní u zkoušky, která vyžaduje češtinu na úrovni mateřského jazyka a jejíž vysoká obtížnost je vnímaná i mnohými českými žáky a jejich pedagogy, především z negymnaziálních oborů,“ dodává Škrdlantová.
Kolik ukrajinských uprchlíků došlo letos nebo v průběhu minulých let až k maturitě a zvládlo ji, není jasné, protože data český stát nesbírá. Cizinci mají sice nárok na úpravu podmínek, například prodloužení času nebo možnost využít slovník, což stát sice eviduje, ale jen jako doklad pro vydání vysvědčení.
„Speciálně počty úspěšných/neúspěšných žáků–cizinců z Ukrajiny nejsou evidovány, žádný speciální příznak v přihlášce k maturitní zkoušce u nich nebyl založen,“ potvrdil mluvčí Ministerstva školství Ondřej Macura.
Mohlo by se maturovat jinak
Teoreticky je letošní rok tedy prvním, kdy mohli odmaturovat ukrajinští uprchlíci, kteří navzdory všem výzvám nastoupili na střední školy už v září 2022, ani jednou nikde neklopýtli a prošli všemi čtyřmi ročníky až k úspěšnému zdolání zkoušky z dospělosti.
Darja mezi tyto první žáky patří. Jestli jsou nějací další a kolik jich přesně je, není známé. S Darjou maturovali i další ukrajinští spolužáci, ale ti přišli do Česka dříve než v roce 2022. Stejně tak nevíme, kolik žáků zvládlo maturovat v minulých letech, pokud nastoupili do vyšších ročníků nebo přistoupili k maturitě dříve. Dá se očekávat, že velká část z nich narazila právě u češtiny.
„Nedává nám smysl, aby při maturitě byla ověřována vyšší úroveň českého jazyka, než jaká je potřebná při vstupu na pracovní trh nebo do většiny vysokoškolských oborů. Proto navrhujeme, aby u žáků, kteří nejsou rodilými mluvčími, didaktický test z češtiny nahradil test z češtiny jako cizího jazyka,“ dodává Škrdlantová s tím, že podobnou cestu systémových změn už zvolilo i sousední Slovensko.
Jak ukázala analýza Seznam Zpráv, Česko přistupuje k uprchlíkům obecně poměrně tvrdě. Současná vláda chce navíc postupovat ještě razantněji, protože podle předsedy Sněmovny a šéfa vládní SPD Tomia Okamury „Ukrajinců už je tady prostě moc“.
„Ukrajinské žáky si nijak neidealizuju. Ale opravdu mě hodně mrzí a konsternuje ta bojovná a tupá předsudečnost vůči nim a Ukrajincům obecně, které je veřejný prostor plný,“ dodává učitel Střešňák.
Český stát by totiž naopak těžil z toho, kdyby co nejvíce ukrajinských žáků a dalších cizinců minimálně střední školou prošlo. Už dnes pracovní trh zoufale hledá zaměstnance. Firmy pak dovážejí pracovníky ze zahraničí. Seznam Zprávy se proto ptaly Ministerstva školství, co dělá pro to, aby žáci-cizinci nastupovali ve větší míře na střední školy a také je dokončovali.
Ministerstvo vysvětluje, že je možné už dnes prominout za určitých okolností zkoušky z češtiny, ale jen v rámci přijímacího řízení, nikoliv v případě maturity. A k tomu mají uprchlíci z Ukrajiny ještě přidaný čas a mohou nahlížet do překladového slovníku.
„V průběhu vzdělávání mohou všichni žáci–cizinci, tedy i ti s dočasnou ochranou, využít bezplatnou jazykovou přípravu,“ dodává pak mluvčí Macura.
A tak jsou na tom ukrajinští žáci jako Darja. Pokud zabojují více než jejich čeští vrstevníci, mohou se v Česku začlenit. Ukrajinská maturantka si kvůli válce zvykla příliš neplánovat. Nejprve tedy myslela na maturitu, teď na absolvování vysoké školy. Co bude pak, o tom si nedovoluje příliš uvažovat. Jedno přání ale přeci jen má.
„Chtěla bych, aby válka skončila co nejdřív, i když vím, že to není na mě. Abychom mohli být zase pohromadě jako rodina,“ zdůrazňuje.
