Článek
Pražští zastupitelé odsouhlasili návrat sochy maršála Josefa Václava Radeckého na Malostranské náměstí. Pomník slavného vojevůdce tady stál v letech 1858 až 1919, než byl po vzniku Československa odstraněn jako symbol habsburské monarchie. Zastupitelé požádají ministerstvo kultury o originál sochy, která je uložena v Lapidáriu Národního muzea.
Kdy se pomník skutečně vrátí na Malostranské náměstí, není zřejmé. Stát by měl zhruba uprostřed volného prostranství na spodní části prostranství, Radecký by tak hleděl na budovu Poslanecké sněmovny.
Podle historika Jaroslava Šebka možný návrat sochy maršála Radeckého, který je považován za jednoho z nejlepších vojevůdců 19. století, ukazuje na určitý trend v české společnosti.
Náklady na navrácení sochy jsou odhadované na 15 až 30 milionů korun podle toho, zda ministerstvo poskytne originál, nebo bude nutné vytvořit kopii. Pomník by se na náměstí měl vrátit při dlouho plánované rekonstrukci, termín jejího zahájení zatím není jasný.
Maršál Radecký se narodil na Sedlčansku do starého českého šlechtického rodu. Působil ve službách Habsburků a prorazil jako úspěšný vojevůdce. Vnímal sám sebe jako Čecha, nebo primárně jako zástupce habsburského trůnu?
Je potřeba říct, že primární loajalitou všech těchto lidí byla loajalita k habsburskému rodu a k monarchii. Samozřejmě se pokládal v tom zemském vlastenectví za Čecha. Avšak primární loajalitou, zvlášť u vojáka, byla loajalita ke dvoru nebo habsburskému rodu a k monarchii. Navíc tak vystupoval třeba v rámci bojů v severní Itálii, kde hájil integritu habsburské monarchie.
Jak tehdejší česká společnost vnímala maršála Radeckého v době odhalení jeho pomníku v roce 1858? Byl vnímán především jako hrdinný vojevůdce, nebo už tehdy jako symbol habsburské monarchie?
Myslím si, že tehdy byl opravdu vnímán jako hrdinný český vojevůdce, který bojuje ve službách monarchie. Takže byl vnímán výrazně pozitivně v této době. Naopak se právě vynášely jeho vojenské ctnosti, jeho vojenské umění.
Například v době třeba napoleonských válek, v době působení maršála Radeckého, tak se snažila rakouská dobová propaganda ukazovat pozitivní stránky i Jana Žižky. Ačkoliv to byl kacíř, který bojoval v době husitských válek proti katolíkům, tak Rakousko se ho snažilo ukázat jako skvělého vojevůdce. Takže v Čechách byl vnímán maršál Radecký jako úspěšný vojevůdce. Navíc se rozšířila jeho pověst i díky hudebnímu skladateli Johannu Straussovi staršímu, díky Radeckého pochodu, který se stal v podstatě světově známou skladbou.
Z jakých důvodů se z něj po vzniku Československa stala kontroverzní postava? S čím si ho Češi nejvíc spojovali?
Tam byl problém, že třeba u toho pomníku se konaly v době první světové války takové mobilizační akce, které měly povzbudit vojáky v boji za habsburskou monarchii, za Rakousko. A dá se říct, že hned vlastně po 28. říjnu byl pomník zahalen a pak vlastně poměrně záhy i odstraněn, aby místo něj na Malostranském náměstí vyrostl pomník Ernsta Denise, což byl francouzský historik, který podporoval český zápas za návrat samostatného státu. Takže byl v podstatě vyměněn jeden symbol za druhý.
V roce 1919 byla socha odstraněna v souvislosti se vznikem nové republiky a pádem monarchie. Budí emoce v dnešní době?
Já bych řekl, že kontroverze to právě budí směrem k Itálii. Právě poměrně ten většinový souhlas, který byl v zastupitelstvu napříč politickým spektrem, tak bych řekl, že to ukazuje na to, že to nějaké vášně už nebudí. Větší vášně budil svého času Mariánský sloup na Staroměstském náměstí.
Odpůrci návratu sochy říkají, že vztyčením pomníku dáváme najevo, jaké hodnoty jako společnost vyznáváme, a oslava vojevůdce absolutismu do demokratické republiky nepatří. Pokud se socha na Malou Stranu vrátí, znamená to, že se k maršálu Radeckému a jeho úloze v dějinách jako společnost přihlásíme?
Myslím si, že otázka bourání a zase stavění pomníků je skutečně hodně složitá. Osobně si myslím, že by se ta situace řešit neměla, protože v nějaké historické době vznikl, v nějaké historické době byl odstraněn, navíc nebyl zničen, je v Lapidáriu v současné době. A tohle by se nějakým způsobem asi mělo respektovat. Ale samozřejmě nemám nic proti tomu, že se znovu vrátí na Malostranské náměstí, ale očekával bych, že v rámci diskuzí o pomníku by tam mohla být nějaká vysvětlující tabulka, která by upozornila i na to, že třeba v Itálii ho rozhodně jako nějaký pozitivní obraz nevnímají. V Itálii je vnímán jako člověk, který bojoval proti italskému národnímu hnutí. V severní Itálii, v Milánu, je vnímán opravdu spíše negativně a kontroverzně.
Myslím si, že je potřeba vzít v úvahu to, že tady to určitě problém není, ale v Itálii rozhodně pozitivně vnímán v části společnosti není.
Dá se srovnávat navrácení sochy Radeckého s obnovením Mariánského sloupu?
Řekl bych, že ne úplně, protože Mariánský sloup byl zničen v roce 1918. Tam se nevrátil původní sloup, ale vrátila se jenom jeho moderní kopie, kde je autorem sochař Váňa. Zatímco na Malostranské náměstí by se vrátil pomník ve stejné podobě, protože nebyl v roce 1919 zničen.
V čem je socha umělecky nebo historicky významná?
Já myslím, že nejde ani tak o umělecký význam. Je to spíš záležitost nějakého symbolu a toho, že maršál Radecký je v historické a kulturní paměti vnímán - i díky Radeckého pochodu - vcelku pozitivně. Jako úspěšný český vojevůdce, byť v habsburských službách.
Socha je dnes uložena v Lapidáriu Národního muzea. Je vůbec možné vrátit originál na veřejné prostranství?
Myslím si, že ano. Uvažuje se o tom, že tam bude instalována originální socha. Je asi nesmysl dělat její kopii. Samozřejmě nevím, jak se to rozhodne i na magistrátu anebo v jednání s Národním muzeem, ale myslím si, že pokud je originál v dobrém stavu, tak se asi vrátí na Malostranské náměstí originální podoba.
Má smysl vracet do veřejného prostoru sochy a památky, které byly po vzniku Československa záměrně odstraněny?
Já myslím, že se to děje. V podstatě se to děje nejenom v Praze. Velké vášně se vedly kolem reinstalace sochy císaře Františka na Smetanově nábřeží v parku. Tam ale nakonec socha stojí a už žádné vášně nebudí.
Děje se to i třeba v jiných městech, kde byly odstraněny sochy Josefa II. To byla taky vlna odstraňování pomníků po roce 1918 v těch německých pohraničních místech. Stejně tak to určitě platí právě třeba pro sochy císaře Františka, který byl také vnímán jako negativní habsburský symbol. Tuším, že ve Františkových Lázních byla jeho socha obnovena.
Do některých míst, pokud ty sochy nebyly zničeny, tak jsou znovu reinstalovány. Je to určitý trend.
Jde tedy podle vás spíš o obnovu české národní identity, nebo o obnovu historické paměti?
Historické paměti, protože naopak v roce 1918 byly často ty sochy odstraňovány jako symbol nenárodní, jako symbol habsburské monarchie. Dá se říct, že tady byla vlastně vlna odstraňování pomníků ze dvou důvodů. Kvůli tomu, že upomínaly na habsburské symboly, na německé symboly anebo také na katolické symboly. Po roce 1918 byla například zničena řada soch Jana Nepomuckého.
