Klimatizace bez hadice nefunguje. Podívejte se, co vás skutečně ochladí

Letošní vlna horkých dní v Česku atakuje historická naměřená teplotní maxima. Lidé na oplátku berou útokem obchody s elektronikou. I domácnosti, které doposud „kvůli několika dnům v roce“ chlazení příliš neřešily, si pořizují přístroje, aby letní vedra pohodlněji přečkaly.

Ideální příležitost zopakovat si základy fyziky. Pak pochopíme, že dokonalá klimatizace – levná, tichá, účinná – jednoduše nemůže existovat. Většina lidí preferuje vnitřní teplotu mezi 18 a 23 stupni Celsia. Tu jim ale během dní, kdy venkovní teplota šplhá nad 30 stupňů, dokáže zajistit jen opravdová klimatizace.

Čím vyšší je rozdíl mezi venkovní teplotou a teplotou požadovanou, tím více se projeví výhoda klimatizací dražších. Ty jediné totiž mohou skutečně snížit teplotu v místnosti. Jiné přístroje, které si na klimatizaci jen hrají, vám místo toho jen pomáhají se potit.

Každý typ přístroje má své výhody i nevýhody. Liší se nejen cenou a rozměry, ale také tím, na jakém fyzikálním principu pracuje.

Rozhodně nejjednodušší a nejlevnější kategorie zařízení. Nesnižuje skutečnou teplotu v místnosti (naopak by se dalo říci, že ji běžící motůrek nepatrně zvyšuje), ale i tak může přinést určitou úlevu.

Větrák pokožku ochlazuje tím, že proudící vzduch urychluje koloběh vzduchu přímo ve vašem bezprostředním okolí, a tím zvyšuje rychlost odpařování potu. A právě to pocení (vypařování vody z povrchu vašeho těla) přináší reálnou úlevu. V podstatě od vás ventilátor odvane ten vzduch ve vaší těsné blízkosti, který vaše tělo již ohřálo.

Při vyšších teplotách – a navíc v případě, že je vzduch suchý – ventilátor přestává pomáhat. Dokonce může i přitížit. Světová zdravotnická organizace proto doporučuje používat větráky pouze do teploty 40 ˚C. U vyšších teplot totiž naopak dochází k intenzivnějšímu ohřevu kůže, podobně ostatně funguje třeba horkovzdušná fritéza.

Toto doporučení se obvykle zdůrazňuje zejména pro tropické země, ale vzhledem k aktuálním horkům mají co říci i v našich končinách.

Na českém trhu se prodává několik typů přístrojů, které se většinou označují jako „ochlazovače“. Klimatizace to nejsou a ani si tak nesmějí říkat, protože podle evropského nařízení z roku 2011 je klimatizace definovaná přítomností elektrického kompresoru.

Ochlazovače kompresor nemají, ale i tak se na krabici obvykle chlubí tím, že „aktivně chladí“. Tato údajná aktivita je zajištěna vodou, kterou musí uživatel doplňovat. Výsledkem je nejen proud vzduchu (o teplotě vzduchu v místnosti), ale také větších či menších kapiček vody.

Pokud je tato voda studená, může skutečně o něco snížit teplotu v místnosti. Ale jen na poměrně krátkou dobu. Dokonce i kdybyste do zařízení nasypali dvacet kostek ledu, nestačilo by to na významné ochlazení byť jen malé místnosti.

Hlavní část účinku aktivního ochlazovače vzduchu spočívá v odpařování vody. V podstatě dělá to, co se děje na povrchu vaší kůže: nasává vodu z nádržky, kape ji na chladící podložky a kolem nich pak proudí horký vzduch.

Tento proudící vzduch se ochladí. Přesněji řečeno, předá část svého tepla vodě, která se zároveň vypařuje. Energie padne na přeměnu z vody na páru. Takže z ochlazovače pak proudí do místnosti o něco chladnější – a o dost vlhčí – vzduch.

Klíčovým faktorem je v tomto případě nejen okolní teplota pokoje, ale také jeho vlhkost. Podle měření publikovaného v roce 2025 může takový odpařovací ochlazovač krátkodobě snížit teplotu v místnosti až o 6 stupňů, pokud byl vzduch v místnosti na začátku zcela suchý. Jakmile ale byla vlhkost v místnosti vyšší, ochlazovací účinek rychle klesal. Při vlhkosti 84 % už stroj dokázal okolní teplotu snížit jen o necelého půl stupně.

Tento přístroj tak v podstatě vyměňuje jednu hodnotu za jinou: mírně sníží teplotu, ale na oplátku zvýší vlhkost vzduchu v místnosti. To není pro lidi dobrá zpráva, protože právě vlhkost v místnosti snižuje schopnost lidí se potit. Částečně tak ochlazovač jde přímo proti tomu, co potřebujete. Obvykle vám totiž nejde jen o to, co ukazuje teploměr, ale jak se skutečně cítíte. Nezapomeňte tedy kromě teploty sledovat i vlhkost.

Pokud chceme v místnosti skutečně a dlouhodobě snížit teplotu pod úroveň teploty venkovní, potřebujeme k tomu využít skutečnou klimatizaci. Ta funguje na podobném principu jako lednička.

Lednička čerpá pomocí kompresoru teplo z vnitřku – z chlazeného prostoru, kde máte uložené potraviny – ven, do místnosti.

Klimatizace funguje stejným způsobem, akorát chlazeným prostorem je celá vaše místnost, potažmo celý dům. Teplo tedy musí přečerpat ven, do okolí.

Nově stavěné budovy už většinou s rozvody pro klimatizaci i s umístěním venkovní jednotky od začátku počítají. Starší obytné budovy ale v Česku obvykle nejsou na snadné zavedení klimatizace připravené.

V roce 2023 měla doma klimatizaci méně než pětina lidí. Číslo bude nyní pravděpodobně vyšší. Každý rok totiž lidé na vlastní kůži pociťují, že přibývá horkých dní.

Instalace plnohodnotné splitové klimatizace ale není jen drahá. Často musí majitel napřed sehnat povolení, například kvůli umístění vnějších jednotek ve společné části domu, které může podléhat nutnosti schválení SVJ. Ceny za instalaci klimatizace pro menší byt začínají na cca 25 tisících, v případě zavedení do více místností mohou jít i na více než trojnásobek.

Není proto divu, že řada domácností hledá řešení, které nevyžaduje stavební úpravy. Jedním z nich jsou mobilní klimatizační jednotky, které svými rozměry připomínají větší odpadkový koš a váhou se blíží k prázdné ledničce. Obvykle jsou proto vybavené kolečky.

A klíčová je hadice – vzhledem k průměru spíše ohebná trubka – na zadní straně. Bez tohoto odvodu teplého vzduchu bychom narazili na již zmíněný problém: teplo nemůže zmizet, maximálně jej můžeme odčerpat někam jinam. A toto odčerpání stojí elektrickou energii, a dochází tak k dalšímu zahřívání. Mobilní klimatizace si tak na sebe musí „vydělat“, musí z místnosti odvést nejenom teplo, které v ní už je, ale také to, které tam přináší běh motorů a kompresorů.

Hadice odvádějící teplý vzduch ven je tedy nutnou podmínkou pro správné fungování. Zároveň je to ale zdroj dvou hlavních problémů. Tím prvním je nutnost vyvést hadici ven z místnosti. Zatímco vertikálně posuvná okna jsou k tomu poměrně dobře uzpůsobená, v Česku obvyklejší vyklápěcí okna s tím mají problém. Částečně se to dá řešit textilním těsněním, ale je to takové trochu „upatlané“ řešení: Musí se na rám okna nalepit a zůstává na něm přilepené, i když okno zavřete. Nebo jej můžete sundávat a pak znovu nasazovat.

Druhým problémem je, že jednohadicová mobilní klimatizace odvádí z pokoje více teplého vzduchu, než kolik studeného vzduchu do něj vyfukuje. V pokoji tak vzniká mírný podtlak. Nic, čeho byste si všimli, ale znamená to, že pokoj „nasává“ horký vzduch z okolních místností i zvenku. Mobilní klimatizace tak prakticky nemá šanci uchladit větší místnost. Vyhodí teplo oknem, vrátí se dveřmi. Doslova.

Tento problém do značné míry řeší mobilní splitová klimatizace. Ta rozděluje původní skříň na dvě. Vnitřní jednotka fouká studený vzduch, zatímco venkovní obsahuje kompresor a vyfukuje horký vzduch ven. Spojené jsou užší hadicí, kterou neproudí vzduch, ale tekuté chladivo.

Tím získává mobilní splitová klimatizace možnost chladit místnost prakticky podobně účinně, jako klasická klimatizace. Jen tedy potřebuje venkovní jednotku pro každou místnost. Není ale nutné nic vrtat nebo bourat. Nevýhodou je výrazně vyšší cena oproti klasické mobilní klimatizaci, vyšší hmotnost a také omezená nabídka.

Už víme, proč ideální klimatizace – kterou jen postavíte doprostřed místnosti a ona vám ji ochladí – neexistuje a existovat nemůže. Takový přístroj by nejspíš musel dostat výjimku z dodržování fyzikálních zákonů. V praxi tak lidé vybírají kompromis vzhledem ke svojí aktuální situaci.

Co když ale nemáte možnost klimatizaci pořídit? I tak samozřejmě horké dny přečkáte. Buďte ale opatrní a nepodceňujte to. Mohou vám s tím pomoci obvyklá doporučení, která vydávají instituce zabývající se veřejným zdravím. Úmorná vedra totiž patří mezi poměrně nebezpečné – a stále podceňované – „živly“. A data ukazují, že si na ně budeme muset zvykat.