Článek
Vláda schválila doporučení na zařazení lokálních potravin do jídelen napříč státní i veřejnou správou. Cílem je podpořit domácí výrobce, u kterých si stát slibuje garanci kvality i větší výběr na daních. Podíl lokálních surovin u vybraných organizací má do roku 2028 stoupnout až na 65 procent vynaložených prostředků.
Rozhodnutí potvrdil na tiskové konferenci po jednání kabinetu ministr zemědělství Martin Šebestyán. Státní instituce, kraje a obce by podle schváleného usnesení měly při nákupech do svých jídelen začít preferovat regionální produkci před dovozem.
Tento krok má hned několik rovin. Kromě garance dobré kvality surovin, které nebudou muset cestovat přes půl Evropy, argumentuje ministerstvo i ekonomickou logikou. Finanční podpora domácích zemědělců a potravinářů se totiž podle ministra státu v konečném důsledku vyplatí i díky vyšším daňovým odvodům, které zůstanou v tuzemské ekonomice.
Zemědělci krok vlády vítají. Předseda Zemědělského svazu ČR Martin Pýcha zdůrazňuje, že to trhu přinese tolik potřebnou stabilitu. „Plošné uplatnění lokálních potravin by znamenalo posílení odbytu pro české zemědělce a potravináře. Také by to byl důležitý signál pro ostatní spotřebitele, kterým by stát dal jasně najevo, že nakupovat lokální potraviny je správné, bezpečné, zdravé, environmentálně citlivé a v konečném důsledku i ekonomicky výhodné chování, které může pomoci udržet hospodaření na českém venkově, posílit potravinovou bezpečnost a soběstačnost České republiky a snížit závislost na dovozech,“ uvedl Pýcha.
Nemocnice, sociální péče i veletrhy
Přechod na české suroviny se netýká jen úřednických kantýn. Projekt, jehož první fáze odstartovala již v květnu, se má nadále rozšiřovat. Podle schváleného materiálu se má postupně zavádět ve zdravotnictví nebo v sociální péči.
Vláda navíc předpokládá, že by vládní usnesení mělo mít širší přesah a následovat by ho měli také organizátoři veletrhů a dalších společenských akcí placených z veřejných rozpočtů.
Obavy z toho, že by čeští dodavatelé nezvládli tak velká zařízení zásobit, zástupci trhu mírní. „Z hlediska kapacit existují regionální dodavatelé schopní zásobovat veřejné stravovací služby, ale celková připravenost se liší podle druhu potravin. U čerstvých produktů jako mléko, maso, zelenina nebo ovoce je kapacita výroby dostatečná, pokud se zapojí více regionálních hráčů a pokud budou veřejné zakázky strukturovány tak, aby umožnily dodávky od více producentů. To znamená pracovat s krátkými dodavatelskými řetězci a jasným vymezením lokálnosti,“ vysvětluje předseda Zemědělského svazu.
Jako příklad, že systém může bez problému fungovat i ve velkém, uvádí jih Čech. „V jižních Čechách například funguje elektronické tržiště, které propojuje producenty a odběratele včetně veřejných institucí. Toto tržiště umožňuje školám, nemocnicím či obecním jídelnám vyhledat regionální producenty a přímo s nimi komunikovat, objednávat a dodávat suroviny s krátkou dodací vzdáleností.“
Co je lokální potravina
Ministerstvo zemědělství slibuje, že všem zadavatelům tendrů poskytne metodickou podporu, jak veřejné zakázky správně nastavit, aby odpovídaly zákonu a zároveň cílily na regionální dodavatele.
Právě zákon o veřejných zakázkách byl dosud podle zemědělců největší bariérou nákupů lokálních potravin státními institucemi. „Dosud byla veřejná zadání často řízena především podle nejnižší ceny, což nahrává neférovým dovozům ze zahraničí, ať už se jedná o dotacemi narušenou rovnováhu na jednotném trhu EU, nebo dovozy ze zemí, kde platí daleko mírnější regulace než v členských státech Evropské unie,“ říká Pýcha.
Podle něj je tak nezbytné upravit kritéria veřejných zakázek tak, aby zohledňovala místní původ. Samotná definice toho, co je to místní produkt, přitom musí být jasně daná. Podle Pýchy by měly být lokální potraviny vyrobené ve vzdálenosti několika desítek, nanejvýš stovek kilometrů od místa spotřeby. Za doplňkovou charakteristiku pak svaz považuje transparentní značení jako Klasa či Regionální potravina.
