Článek
Šéfce francouzského Národního sdružení a prezidentské uchazečce byl potvrzen trest za zpronevěru peněz Evropského parlamentu. Le Penová měla hrát klíčovou roli v systému, jehož prostřednictvím coby europoslankyně dvanáct let financovala lidi v centrále svojí strany v Paříži, což je v rozporu s unijními pravidly.
Rozpočet europarlamentu tím měla připravit o několik milionů eur. Odvolací soud potvrdil, že se dopustila podvodu, a ponechal původní trest ve složení pokuta - podmínka - zákaz výkonu veřejné funkce. Jen ho zmírnil, zkrátil jeho délku.
Trojice pařížských soudců tak doložila, že je možné soudit a odsoudit vysoce postavenou političku za zdánlivou „prkotinu“, jíž se dopouštěla v minulosti (ke zneužívání peněz pro unijní asistenty mělo docházet v letech 2004-2016) a navíc „kdesi“ v europarlamentu.
Je dobrou zprávou, že francouzská justice dokáže být slepá a umí chránit evropské fondy před „velkými rybami“. Proti korupčníkům z Řecka, Bulharska, Maďarska nebo Česka se rozhoduje přece jen snáz než proti jedné z nejmocnějších žen v Evropě.
Je ale zároveň dobrou zprávou, že při ukládání trestu nezůstali soudci slepí k jeho důsledkům. Le Penové byl zkrácen zákaz výkonu veřejné funkce z původních pěti let na patnáct měsíců. Ty se počítají ode dne původního rozsudku, tedy od 31. března 2025. Patnáctiměsíční zákaz tím vypršel na konci letošního června.
De iure tak může Le Penová příští rok ve volbách na přelomu dubna a května kandidovat - po právní stránce ji nic nestojí v cestě.
Součástí trestu je ale i jeden rok domácího vězení - z původních dvou -, kdy by měla nosit elektronický náramek a neopouštět daný perimetr. Do konce března 2027 tak Le Penová bude mít omezený prostor pohybu. První kolo voleb se uskuteční už 18. dubna.
Politička v minulých dnech proto prohlašovala, že se nebude ucházet o prezidentský úřad, pokud by nemohla vést plnohodnotnou kampaň v terénu. „Nemohu být závislá na tom, jestli mi soudce povolí uspořádat nějaké předvolební shromáždění nebo navštívit trh,“ řekla minulý týden v rozhovoru pro francouzskou televizi LCI.
K tématu také
To ale tvrdila ještě před dnešním verdiktem. Po něm dnes (v úterý) večer oznámila, že do toho jde opět.
Bude se, už po čtvrté, pokoušet o nejvyšší funkci ve státě. Proti trestu být pod dohledem elektronického náramku se chce odvolat u francouzského kasačního soudu, ekvivalentu českého Nejvyššího soudu, a je přesvědčená, že odvolání vyhraje.
Stáhli se z jejího osudu
Le Penová kritizovala loňské vyřazení ze startovní čáry kandidátů na mnoho let dopředu jako „politický rozsudek“ – tvrdila, že soudci rozhodli o něčem, co náleží primárně francouzským voličům.
Na tomto argumentu samozřejmě něco je a slyšela na něj řada lidí, a nejen stoupenců političky.
Nynější faktické právní vyklizení cesty pro její kandidaturu vrací věc tam, kde má být - do roviny osobního rozhodnutí Le Penové a její strany a následně posouzení voliči. Soudci řekli, že je vinná; stáhli se ale z jejího dalšího osudu a předali ji veřejnosti.
Je to chytré a je to dobře. Odpadne plošné obviňování francouzských soudců z kampaně proti Le Penové a zpochybňování jednoho z pilířů právního státu, kterým je nezávislá justice. Těžko si v rozvířeném mezinárodně politickém kontextu přát něco lepšího než alespoň někde návrat k základním principům.
Favoritem průzkumů na prezidenta je nyní teprve třicetiletý uhlazený předseda Národního sdružení Jordan Bardella. Ten možná počítal s tím, že mu Marine Le Penová ustoupí, když jí odvolací soud potvrdil trest domácího vězení - taková byla ostatně jejich původní dohoda. Večer po verdiktu ale politička oznámila, že s Bardellou počítá „jen“ na post premiéra.
Le Penovou zjevně žene osobní ambice konečně po těch letech dosáhnout svého cíle. Rozhodnutí kandidovat ale může její stranu oslabit a zajistit i její definitivní prohru ve volbách. Proč?
Docela hroší kůže
Bardella má punc nepopsaného listu papíru v politice, přestože ve straně, kterou nyní vede, působí od svých šestnácti a nikde jinde nepracoval. Je přijatelnější napříč spektrem a generacemi a dokáže oslovit i váhající stoupence jiných stran. Naproti tomu Le Penová nemá moc kde brát vně svého voličského jádra. Její jméno, respektive příjmení, je pro část Francouzů jednoduše nepřijatelné.
Rozhodnutí Le Penové kandidovat je proto paradoxně dobrou zprávou pro mainstreamové uchazeče o prezidentský úřad a jejich spojence v Evropě - nejčastěji se v této souvislosti mluví o expremiérovi Édouardu Philippovi -, kteří nechtějí vtrhnout do Elysejského paláce s radikální agendou. Ti budou mít proti sobě sice zkušenou političku, ale s jasnými limity.
„Není jednoduché mě sestřelit, mám docela hroší kůži,“ odpovídala Le Penová na otázku, jak chce přestát kampaň coby soudem uznaná defraudantka, čímž se z ní stane snadný terč pro ostatní. Může však být, že tím, kdo se trefí, bude ona sama. Ne soudci, ne mimořádný soupeř, ale ego Marine Le Penové.
