Článek
Nedaleko Sokolova v západních Čechách na skalním ostrohu nad říčkou Svatavou skrývá hustý les monumentální stavbu, hrad Hartenberg. Ministeriální (patřil na panovníkovi závislým služebníkům z řad německé šlechty) hrad byl založen v druhé polovině 12. století.
V průběhu dalších let byl několikrát dobyt, měnil majitele a poté jej, již po přestavbě na zámek, v druhé polovině 18. století získali dědictvím Auerspergové. Poslední šlechtickou majitelkou byla Františka Kopalová. Tu však, společně s německými usedlíky, čekal v roce 1945 odsun a hrad byl konfiskován.
Stát se k němu, tak jako k mnoha podobným památkám v pohraničí, choval s nezájmem. Památku přejmenoval na Hřebeny a nechal ji chátrat. Postupně si ho předával Svaz národní revoluce v Sokolově, tábor nucených prací, státní statky. A tak o rozpadající se zámek, na jehož rekonstrukci po dlouhotrvajícím úpadku chyběly peníze, neměl zájem ani jeho tehdejší poslední vlastník Státní lesy.
Od roku 1977 je hrad sice prohlášen za památkově chráněný objekt, avšak je nadále nezajištěn. Od roku 1979 se o něj začala starat skupina dobrovolníků organizovaná Hnutím Brontosaurus. Má se za to, že právě tato činnost vedla k několika úmyslným požárům organizovaným silovými složkami státu, a 9. července 1985 byla po dalším velkém požáru přeměna ve zříceninu dokonána.
V roce 1997 na ruiny podle svých slov „narazil“ Bedřich Loos, místo ho okouzlilo a už nepustilo. A tak zpustošený zámek, za peníze z prodeje své předchozí nemovitosti, koupil. S partou nadšenců bez peněz a zkušeností se od té doby snaží zříceninu obnovovat, mimo jiné za vydatné pomoci dobrovolnických workcampů ve spolupráci s organizací INEX.
Díky tomuto evropskému programu se na Hartenbergu vystřídalo asi 1500 dobrovolníků ze 78 zemí. Bedřich Loos začal zaměstnávat sociálně vyčleněné lidi z okolí, až nakonec s několika nejschopnějšími založil firmu Stavební huť, která se podílí na rekonstrukcích jiných památek, a tím získává peníze na opravu Hartenbergu.
V roce 2016 získala záchrana hradu ocenění Národního památkového ústavu Patrimonium pro futuro. Toto místo svým geniem loci a majitel svou bezprostředností a odhodláním k sobě přitahují společenství dobrovolníků a přátel, kteří zde organizují mnoho společenských akcí. Každý rok se na hradě, při výročí velkého požáru, koná připomenutí této události a z toho dne jsou také pořízené fotografie.
