Článek
Kvůli toxinu cereulidu stahovali výrobci z trhu po celém světě tisíce šarží výživy pro nejmenší děti. Redakce Seznam Zpráv postupně popsala několik systémových nedostatků při zvládání celé aféry - pozdní varování veřejnosti před nebezpečnými šaržemi, opožděné informování pediatrů i odmítání českých úřadů otestovat neotevřená balení mléka od rodin, které po jejich konzumaci hlásily zdravotní potíže.
Redakce požádala dopisem o pomoc ministra zdravotnictví Adama Vojtěcha (za ANO). Ministr ve své odpovědi vyjádřil pochopení, rodičům však doporučil, aby si laboratorní analýzu zajistili soukromě. „Já přece nemohu nést odpovědnost za selhání výrobce,“ řekl mimo jiné Seznam Zprávám Adam Vojtěch v rozhovoru.
Redakce Seznam Zpráv vybrala nejzajímavější příspěvky z diskuze pod rozhovorem do Fóra čtenářů. „Ano, nemůže nést zodpovědnost za výrobce. Nese ale zodpovědnost za kontrolní mechanizmy, aby se toto nestávalo. Odpověď ‚asi to bylo podle zákona‘ je nepřijatelná!!!,“ píše například Miroslav Kočí.
Přečtěte si rozhovor s ministrem zdravotnictví Adamem Vojtěchem:
Jan Žalud: Nečekal bych, že někdy budu souhlasit s Vojtěchem. Ale na ministrovi není, aby hlídal, že hygieny otestují výrobek, který je už podle platných pravidel stahovaný z trhu. V tu chvíli to byla hotová věc. Vina je na výrobci.
- Radek Láznička (reaguje): To máte jistě pravdu. Tohle rozhodně nemůže ministr zajistit, od toho tu máme hygienu. Ale ta hygiena nekonala, anebo konala velmi pomalu. Ministr do toho měl vstoupit a zajistit razantní řešení. V tom je chyba Vojtěcha. Přeci jen jde o životy a zdraví dětí.
Petr Kaňa: I když ho nemám rád, tak opravdu nemůže nést zodpovědnost za chyby výrobce. Ale zodpovědnost za hygienickou stanici, která odmítla otestovat výrobky, to je jiná. Tam už bych tu zodpovědnost viděl.
David Navrat: Problém je v tom, že se narušil státní dozor. Část pravomocí se předala SZPI (Státní zemědělské a potravinářské inspekci) a hygiena přišla nejen o odborníky (je jich málo), ale už roky se jí osekával rozpočet. Dokud ministr neudělá reformu hygienické služby (a tím myslím pořádnou reformu, ne kosmetické úpravy), tak se nezmění vůbec nic.
Jan Valčík: Kdybych hledal hezký případ odmítnutí odpovědnosti, tenhle je na stříbrném podnose. Naskýtá se otázka - k čemu tedy vlastně ministra zdravotnictví máme, když ne k rozhodování o záležitostech zdraví? A fungování státu v této věci? Přeci se jako ministr - pokud mám mít moc a tedy i odpovědnost - nemůžu k takovému problému nijak zodpovědně nepostavit! Nejde o to, co teď říká ten který paragraf. Jde o to, jak by stát a jeho systém měl fungovat. A jestli nám slouží tak, jak by měl. (redakčně kráceno)
josef krapa: Stát nemůže suplovat kontrolu kvality místo výrobce. U množství dovážených výrobků pro děti je to kapacitně nemožné. Pokud vím, tak nejsme jediná evropská země, kterou to postihlo. Na vině je prostě výrobce, a ten je zodpovědný za svůj výrobek, a pokud zanedbal své povinnosti a tím ohrozil zdraví dětí, tak musí za to zaplatit.
František Martínek: Nikdo nic neviděl, neslyšel, nečetl, a tak vina padá na jiné. Jenže stát tady je, aby nás chránil, a za to mu platíme. Tudíž kontroly jsou nedostatečné či nejsou žádné a za to stát nese odpovědnost, tedy i politici.
Ivona Matelová: Jak Vojtěcha nemusím, tak má pravdu. Že by si doma zřídil testovací stanici hygieny? Čína už trávila mléko svým lidem doma. Tam to prošlo, tak to zkusili výrobci v Evropě. Chvilku to sice trvalo, ale na šizení se přišlo.
- Arlena König (reaguje): Ale měl by být stát nápomocný těm rodinám. Minimálně dostatkem informací. A ne od toho dávat ruce pryč. V konečném důsledku stát garantuje, že se na pultech obchodů neobjevují jedovaté potraviny. U dětí je to ještě stonásobně citlivější záležitost.
Petr Morávek: Tohle má hlavně vyšetřovat kriminálka, je to trestný čin obecného ohrožení, neoprávněného nakládání s jedy, ohrožení dítěte a porušení všech existujících pravidel pro výrobu, distribuci a prodej potraviny určené kojencům. Tady by měly padat vysoká odškodnění a tresty odnětí svobody na tvrdo.
Eliška Korbičková: Ministr zdravotnictví by kauzu ignorovat neměl, ale vinu nenese. Měl by podpořit hromadnou žalobu na výrobce za českou stranu, jak to udělalo Německo a Francie. Viníci: čínská továrna a nadnárodní společnosti. Bakterie Bacillus cereus je běžný mikrobiologický ukazatel, který stoprocentně zachytí každá laboratoř při vstupu surovin do Evropské unie. Pokud by čínská továrna dodala olej s živou bakterií, evropské kontroly by surovinu okamžitě na hranicích zlikvidovaly. Tím, že olej prošel extrémním stupněm pasterizace, rafinace a mikrofiltrace, byl cíleně odstraněn ten jediný marker, na který se v Evropě standardně testovalo. Jed (cereulid), o kterém se vědělo, že ho tehdejší evropské přístroje neumí plošně vyhledat, v oleji zůstal. Vyšetřování ukázalo, že nadnárodní koncerny měly první indicie o problémech s kvalitou už v průběhu roku 2025.
Fórum čtenářů
Redakce Seznam Zpráv vybírá nejzajímavější příspěvky z diskuze čtenářů (některé mohou být redakčně kráceny). Zajímají nás vaše názory na aktuální témata a vážíme si diskutérů, kteří debatují slušně, k věci a dodržují kodex diskuzí SZ.
Své postřehy k tématu můžete redakci Seznam Zpráv také psát na e-mail forumctenaru@sz.cz.
Jarda Jíra: Tam, kde by měly fungovat meziresortní koordinace, se poslední zbytky meziresortních komisí nedávno zrušily (i když v trochu jiné oblasti) s tím, že jsou jasně dané kompetence jednotlivých ministerstev, která si koordinaci zajistí sama. Zde je výsledek v plné nahotě. Jeden se vymlouvá na druhého, ale žádný náznak potřebné spolupráce. Co k tomu dodat. Pozor, není to pochybení jenom současné vlády, ale i předchozích vlád. Bohužel se tento zažitý nesmyslný nesystém vždy vymstí na těch nejzranitelnějších. (redakčně kráceno)
miloslav svoboda: Jistě, výrobce to zmatlal, tutlal a hygiena přešlapovala… Marketing běžel dál, něco se ještě prodalo a snědlo. Když to prasklo, jednorázově se potom něco stáhlo a „vyřešilo“. Rozbory se tají. Ale co nějaké poučení? Ty děti mohli lékaři léčit, ovšem kdyby včas věděli, co, kdy a kolik čeho zkonzumovaly. To by mělo ministra zajímat. Chemie bude s „pokrokem“ jen přibývat. Jde o lepší prevenci. Systémové řešení je potřeba přijmout na úrovni, kde výrobci i hygiena kontrolují a konají včas. Jde o zdraví dětí, ne o jen komunikaci a slovíčka.
Vaclav Rybicka: To je smutné. Jedna věc je, že stažením výrobků z trhu nejsou ohroženy další děti. Ale nechápu postoj úřadů a dodatečně ani ministra, že nemají snahu hledat informace, testy a pomoc těm, kteří už jsou postižení a mají zdravotní potíže. Toto už nejde za výrobcem, ale za našimi úřady, a po tomto podivném rozhovoru i za touto vládou. Je to smutný nezájem o děti.
Ivo Jiránek: Nikdo neviní stát ani ministra za jedovaté mléko! Za to, že státní hygiena řízená ministerstvem zdravotnictví odmítla provést testování, jaké látky a v jakém množství se do mléka kojenců dostaly, potřebného především z důvodů následné léčby postižených dětí, z toho by již zodpovědnost vyvozena být měla!
Fantasmagorické výšplechty typu, že doktoři nebo rodiče si měli zajistit rozbory sami, přestože státní orgány informace o jedech v kojeneckém mléce měly měsíce předem a nijak nereagovaly, jsou vyloženě pokrytecké. Jedná se o otravu těch nejmenších, bezbranných občanů státu. Viníci ať platí a k zodpovědnosti je musí hnát stát. Hodit to na rodiče je gauneřina nejhoršího ražení. (redakčně kráceno)
