Královnou Wimbledonu je Nosková, šampionka nové generace

Zahodila raketu a nevěřícně se chytila za tváře. Právě vstoupila do dějin, v prvním ryze českém ženském finále tenisového Wimbledonu si pojistila sportovní nesmrtelnost.

Linda Nosková - Karolína Muchová 6:2, 5:7, 6:3.

Kruté pro poraženou, která nikdy nevzdala bitvu s vlastním tělem a překonala mnohé těžké zdravotní komplikace - a povahu ultimátní bojovnice ukázala i ve finále v All England Clubu. V něm přežila pět mečbolů soupeřky ve druhé sadě, heroicky se vrátila do zápasu, jenže ani to nestačilo. Nosková předvedla vynikající výkon.

Wimbledonská šampionka získává na prize money více než 100 milionů korun, z nichž zhruba polovinu vezmou daně. Ani za takto horentní částku si ovšem nelze koupit to, co Nosková v Londýně získala. V tenisu neexistuje posvátnější místo než centrkurt ve Wimbledonu, žádný titul není ceněný více.

Před očima dvojnásobné české vítězky Petry Kvitové a její ještě úspěšnější československé předchůdkyně Martiny Navrátilové či mužského wimbledonského šampiona Jana Kodeše uspěla mladší z dvojice krajanek - a Česko v roce 2026 zažilo největší sportovní triumf. I při vší úctě k olympijskému zlatu rychlobruslaře Metoděje Jílka.

Tenis je pro ženy nejsledovanější globálnější sport, jeho šampionky patří mezi nejlépe vydělávající sportovkyně planety a platí za mezinárodní hvězdy. Do této pozice nyní vyskočila Nosková. Zvenčí překvapivě, až senzačně. Ale soudě podle jejího laufu v minulých týdnech a hlavně podle výkonů ve Wimbledonu naprosto zaslouženě.

Bylo dokonale symbolické, že obě Češky měly před finále na trávě letos bilanci 11:1, složenou ze samých jedniček. V All England Clubu hrály obě předtím na stejnou známku, soupeřky ničily. I to byl výjimečný rozměr finále, rozhodně však ne jediný.

Muchová s Noskovou totiž spolu vychází velmi dobře, Česko dokonce reprezentovaly ve čtyřhře na olympiádě v Paříže v roce 2024, kde se blíže poznaly a na turnajích si od té doby společně často zatrénují. Takové vazby v ženském tenisu vůbec nejsou pravidlem, spíš velkou výjimkou. Individuální sport je v tomto ohledu nemilosrdný. A k tomu často krutý, jako v sobotu 11. července 2026. I když poražená Muchová má za sebou herně nejspíš nejlepší turnaj v životě a mimo jiné si vydělala v Londýně před zdaněním přes 50 milionů korun, bolí ji na duši.

Tenis neřeší stříbrné medaile. Vítěz bere vše.

„Prvotní úleva a radost z postupu dvou Češek je zastřena smutkem, protože titul bych moc přál oběma. Jedna bude po životním úspěchu nejšťastnější tenistka světa, zatímco ta druhá bude bohužel smutná. A to mě mrzí,“ popisoval už před finále v rozhovoru pro Seznam Zprávy šéf českého tenisu Jakub Kotrba a přesně tím vystihl pocity obou.

Na kamarádské vztahy tentokrát nebyla ani vteřina času. Přišla šance jedinečná pro obě Češky; dokonce ani v případě Noskové, které je pořád jen 21 let a má skvěle našlápnuto k dalším velkým počinům, neexistují žádné garance. Čekání na repete může být nepříjemně dlouhé. Vždyť zrovna Muchová i vinou křehkého zdraví potřebovala po porážce v titulové bitvě na Roland Garros 2023 na další grandslamové finále více než tři roky.

Neuspěla ani napodruhé, to Nosková využila hned premiérovou možnost.

Kdo je tedy nová velká šampionka? Sama se snažila co nejvýstižněji vystihnout v jednom postu na Instagramu, kde se věnuje čistě netenisovým záležitostem. A to těmito výrazy: „Velká, velká environmentalistka, zvířecí máma, milovnice knih, rozená cestovatelka, aktivistka, 99procentní optimistka, občas s bláznivými nápady… A tenistka.“

Sport je pro ni důležitý, ovšem nikoli fatální, svět Noskové ani náhodou nekončí za lajnou kurtu. Přichází v ní šampionka nové generace. Jedenadvacetiletá dívka s piercingem v nosní přepážce, která loni po sezoně vyrazila dobrovolničit na Zanzibar a označila to za jednu z „nejpřínosnějších zkušeností vůbec“.

Až v kontrastu s tím je hra, kterou ve Wimbledonu doladila jako brusič diamantů takřka k dokonalosti: úderná a nemilosrdná. Navenek bez emocí, s neochvějným sebevědomím. Až v samé koncovce druhé sady se to změnilo, Noskovou zavalila velikost okamžiku jako tunový balvan. Kupila dvojchyby, vyhazovala míče za čáru, mrhala svými mečboly.

Ovšem horší pasáž ustála, oklepala se. Jako pravá šampionka. Po naprostou většinu času totiž Nosková vystupovala v pozici chladně efektivní tenisové bomberky. S mimořádným podáním i technickými údery, vždyť první set ukončila chirurgicky vyměřeným lobem.

„Myslím, že její agresivní hra je mi hodně podobná. I když uvnitř to tak asi nemá, umí zápasy skvěle ustát,“ řekla českým novinářům ve Wimbledonu před finále Kvitová. Že obě tímto stylem došly v All England Clubu k prvnímu titulu ve 21 letech, snad ani nemůže být náhoda.

Nosková mimo kurty umí být vtipná, třeba v rozhovoru s tenisovou legendou Johnem McEnroem. Ten - jako mnozí a mnozí před ním - ve Wimbledonu před českým finále vyzvídal, jak to v desetimilionové zemi ve střední Evropě dělají. Jestli náhodou nemají Češi něco magického ve vodě. „Asi to spíš bude pivem,“ opáčila Nosková.

Nebojí se dělat věci po svém a nejen v tom smyslu, že místo na pláž zamíří ve volném čase do africké školy pomáhat dětem. Známý sportovní psycholog Michal Šafář, mezi jehož klientky patří právě Muchová, pro Seznam Zprávy popsal, jak to má s mentálním koučinkem nová wimbledonská šampionka Nosková.

„Přistupuje k tomu tak, že je pro ni důležité, aby si na tyto věci přišla sama a zvládla to sama. Myslím si, že je to naprosto legitimní a skvělé,“ líčil Šafář.

Tolik rozdíly, s poraženou Muchovou ji jinak mnohé pojí. A obě mohou být vzorem nejen pro malé tenistky a tenisty, ale pro sportovce obecně. Muchová je dcerou někdejšího prvoligového fotbalisty, má přirozený talent na sporty a nebyla „tenisovým dítětem“, které nezná nic než kurty. Rovněž Noskovou vedli rodiče k pohybu jako takovému. Zkoušela atletiku, gymnastiku, jezdila na koni. Pro radost z aktivity samotné, ne kvůli výsledkům. A ani tím podobnosti nekončí.

„Obě jsou skromné, pracovité a trpělivé,“ srovnával svazový šéf Kotrba české finalistky. A vítězku vyzdvihl: „Linda je ohromná srdcařka a bojovnice. Je jí teprve 21 let a v Billie Jean King Cupu na sebe vzala opakovaně roli lídryně a několikrát týmu pomohla, když už bylo velmi zle. Nikdy nezaváhala.“

A nezaváhala ani v největším zápase kariéry.