Rostoucí platy nestačí. Policisté i hasiči bojují s nedostatkem lidí

Bez policistů a hasičů si těžko dovedeme představit fungování státu. Zasahují v krizových situacích a jejich práce často znamená nasazení vlastního zdraví i života. Přesto oba sbory v posledních letech čelí podobnému problému – nedostatku nových lidí. Jak se v posledních letech vyvíjely jejich výdělky a proč ani rostoucí platy nemusí stačit na to, aby obory lákaly?

Průměrný služební příjem příslušníků Hasičského záchranného sboru ČR se v posledních letech postupně zvyšuje. Podle mluvčí HZS Kláry Ochmanové by ale vzhledem k celkovému růstu mezd, životních nákladů a hlavně náročnosti profese bylo žádoucí, aby byla dynamika růstu vyšší. Výjezdový hasič totiž tráví na stanici i přes 80 hodin pohotovosti měsíčně, aby mohl v případě potřeby okamžitě vyrazit k zásahu.

„Práce profesionálního hasiče vyžaduje dobrou kondici, vysokou míru odbornosti, soustavné vzdělávání a připravenost rozhodovat a jednat v situacích, při kterých mohou být ohroženy lidské životy,“ říká Ochmanová. Sbor proto podle ní potřebuje nejen nabírat nové kvalifikované lidi, ale zároveň si udržet ty zkušené.

Hasiči už totiž dávno nevyjíždějí pouze k požárům. Zásahy u dopravních nehod, povodní, průmyslových havárií, úniků nebezpečných látek nebo role technické pomoci dnes tvoří podstatně větší část jejich práce než samotné hašení požárů. Přibývá také mimořádných událostí souvisejících s klimatickými extrémy, což nároky na jejich připravenost dále zvyšuje.

„V roce 2004 se průměrný služební příjem profesionálního hasiče pohyboval přibližně kolem 24 až 25 tisíc korun měsíčně,“ vysvětluje Jiří Halbrštát, ředitel náboru a marketingu ManpowerGroup s tím, že na odměňování je dobře vidět, že posledních dvacet let přineslo výrazný posun v odměnách, stále ale podle něj plat zaostává za zbytkem ekonomiky.

„Dnes nastupující příslušníci Hasičského záchranného sboru pobírají podle kraje a zařazení přibližně 40 až 45 tisíc korun měsíčně včetně běžných příplatků. Průměrný služební příjem profesionálních hasičů za rok 2025 dosahuje přibližně 59 tisíc korun měsíčně,“ dodává.

Klíčovým krokem má podle Ochmanové být závazek vlády zvýšit nástupní služební příjem hasičů na 50 tisíc korun hrubého měsíčně. Zdůrazňuje však, že stejně důležité bude promítnutí zvýšení i do příjmů stávajících příslušníků, aby se zachovaly odpovídající rozdíly podle délky služby, zkušeností a míry odpovědnosti.

Základní tarifní plat podle ní tvoří v průměru zhruba 57 procent celkového příjmu. Zbytek pak představují další složky, jako například zvláštní příplatky, příplatky související se směnným provozem a osobní ohodnocení. V případě výjezdových hasičů se pak do platu promítá i odměna za služební pohotovost, která je měsíčně v průměru 80 hodin nad rámec doby výkonu služby.

Také odměňování policistů se podle Halbrštáta za posledních dvacet let výrazně posunulo. Podle údajů Policie České republiky činil v roce 2004 průměrný hrubý měsíční služební příjem 24 589 Kč. Dnes nastupující policista po absolvování základní odborné přípravy pobírá podle zařazení zpravidla nástupní služební příjem kolem 43 až 48 tisíc korun měsíčně, přičemž součástí odměňování jsou také náborové příspěvky a další benefity.

„Průměrný služební příjem policistů v posledních letech postupně roste. Zatímco v roce 2021 činil průměrný měsíční služební příjem 51 224 Kč, pro rok 2026 dosahuje 62 924 Kč. Jde o nárůst přibližně o 23 % během pěti let. Současně se zvýšil i celkový objem prostředků určených na platy a služební příjmy, který vzrostl z 24,8 miliardy v roce 2021 na více než 31,1 miliardy v roce 2026,“ vysvětluje vedoucí tiskového oddělení Policejního prezidia Ondřej Moravčík.

Přesto podle Halbrštáta rostly služební příjmy policistů za posledních dvacet let mírně pomaleji než průměrná mzda v celé ekonomice, která se za stejné období zvýšila přibližně 2,6krát.

Důležité je ale rozlišovat mezi jednotlivými policisty. Zatímco Policie ČR je státní bezpečnostní sbor a její příslušníci vykonávají službu ve zvláštním služebním poměru, strážníci městské policie jsou běžnými zaměstnanci a jejich odměňování se řídí zákoníkem práce, platové tarify se na ně tudíž nevztahují a jejich platy záleží na konkrétním městě/obci, kde působí. Odměny se tedy mohou výrazně lišit.

„Výše služebního příjmu se mezi policisty přirozeně liší podle zařazení, hodnosti, délky služby, vykonávané specializace i konkrétních podmínek výkonu služby. Rozdíly lze nalézt například mezi administrativními pozicemi a výkonem služby v nepřetržitém provozu, u specializovaných útvarů nebo na vedoucích pozicích,“ popisuje Moravčík.

Upozorňuje také, že služební příjem policisty netvoří pouze tarifní složka. Významnou část mohou představovat příplatky a další nárokové či nenárokové složky odměňování. Jedná se zejména o příplatky za vedení, směnnost, odměny či kompenzace za službu přesčas. Podíl jednotlivých složek se výrazně liší podle konkrétního služebního zařazení a nelze jej proto vyjádřit jedním univerzálním procentem pro všechny policisty.

Odbory rostoucí odměny oceňují, upozorňují ale na rezervy v systému. Podle prvního místopředsedy Nezávislého odborového svazu Policie ČR Milana Synka je problémem hlavně to, že tarifní stupnice končí po 33 letech služby, zatímco věk odchodu do důchodu se dál posouvá – zkušení policisté tak ke konci kariéry přicházejí o motivační růst příjmu. Odbory proto navrhují rozšířit počet tarifních stupňů z dvanácti na čtrnáct.

Kritizován je i takzvaný stabilizační příplatek, o který policista při delší nemoci může přijít celý. Podle Synka navíc i přes dohodnutý každoroční nárůst rozpočtu o pět procent rostou platy policistů pomaleji než u vojáků, což prohlubuje rozdíl mezi oběma sbory. To zmiňuje i Moravčík, podle kterého bude postupné přibližování průměrného platu s platy Armády ČR jednou z priorit.

K nejvýznamnějším benefitům služby u policie i hasičů patří výsluhový příspěvek – jinak známý jako renta. Jde o opakující se peněžitou dávku „sui generis“, tedy ani důchod, ani klasickou sociální dávku, na kterou vzniká nárok po odsloužení alespoň 15 let a zákonném ukončení služebního poměru.

Jeho výše se odvíjí od délky služby a roste od 35 procent průměrného služebního příjmu po 20 letech až po maximálních 50 procent po 30 a více letech (dále se valorizuje jako důchody), přičemž při souběhu se starobním či invalidním důchodem se vyplácí jen rozdíl mezi vyšší a nižší dávkou a nárok na výplatu může zaniknout či být pozastaven, například při opětovném nástupu do služebního poměru nebo výkonu vojenské služby, dokud nejsou znovu splněny zákonné podmínky.

Halbrštát upozorňuje, že se za poslední roky proměnilo také společenské postavení policistů. Podle pravidelných průzkumů CVVM patří policisté dlouhodobě mezi respektované profese, jejich prestiž je vyšší než u řady jiných zaměstnání ve veřejném sektoru.

„Důvěra veřejnosti v Policii ČR se – navíc po pandemii, migrační krizi i během mimořádných bezpečnostních událostí – drží na relativně vysoké úrovni. Zároveň ale výrazně vzrostla očekávání veřejnosti. Policista už není jen člověk, který řeší kriminalitu nebo dopravní přestupky. Musí zvládat krizovou komunikaci, práci s lidmi v psychicky náročných situacích, kybernetickou kriminalitu i stále složitější bezpečnostní hrozby,“ vysvětluje.

Právě měkké dovednosti se tak staly dalším faktorem, na který se v této profesi začíná hledět. Nestačí už pouze fyzická zdatnost nebo znalost zákonů. Policie stále více hledá lidi se schopností komunikovat, zvládat konfliktní situace, rozhodovat se pod tlakem a pracovat samostatně.

„Právě těchto dovedností je na trhu práce obecně nedostatek. Stejný problém dnes popisují i zaměstnavatelé v soukromém sektoru,“ dodává.

Podobně jako u policistů roste i u hasičů společenské uznání a důvěra veřejnosti – zásahy u živelních pohrom nebo mimořádných událostí posledních let ukázaly, jak nenahraditelnou roli sbor hraje. To se ale zatím plně nepromítá do zájmu o tuto profesi.

Konkurenceschopnost hasičské profese na trhu práce uvádí jako jednu z hlavních výzev také Ochmanová. „Potřebujeme získávat fyzicky zdatné, psychicky odolné a odborně připravené lidi a současně zabránit odchodům zkušených příslušníků,“ vysvětluje.

Odpovídající služební příjem proto vnímá nejen jako ocenění náročnosti práce, ale i jako investici do dlouhodobého zachování akceschopnosti sboru.