Mzdy v nemocnicích prudce rostou. Peníze jsou ale vykoupeny hodinami přesčasů

Výplatní pásky lékařů, zdravotních sester a bratrů a dalšího zdravotnického personálu jsou dlouhodobě jedněmi z těch nejsledovanějších. A čísla jsou na první pohled překvapivá - zdravotníci si za poslední dvě dekády polepšili rychleji než většina ostatních profesí. Přesto je debata okolo nich stále žhavá, především kvůli pracovním podmínkám.

„Při debatách o platech lékařů a zdravotních sester často zaznívá, že zdravotnictví je dlouhodobě podfinancované. Pohled na dvacetiletý vývoj mezd ale ukazuje, že zdravotníci si za poslední dvě dekády polepšili rychleji než většina zaměstnanců v české ekonomice. Zároveň ale platí, že společnost od nich očekává mnohem víc než jen dobře odvedenou práci,“ vysvětluje Jiří Halbrštát, ředitel náboru a marketingu ManpowerGroup.

„Podle dat ČSÚ a ÚZIS vzrostla průměrná mzda lékařů z přibližně 37 tisíc korun v roce 2004 na téměř 125 tisíc korun v roce 2024. U všeobecných sester se zvýšila z necelých 18 tisíc na více než 62 tisíc korun. To znamená více než trojnásobný nominální růst. Pro srovnání, průměrná mzda v české ekonomice za stejné období vzrostla přibližně dvaapůlkrát a minimální mzda téměř třikrát,“ dodává.

(Graf vychází z nejnovějších dat MPSV. Respondenti v tomto článku komentují data Ústavu zdravotnických informací a statistiky ČR a Českého statistického úřadu, která ukazují podobný trend.)

„Zdravotnictví v datech JenPráce.cz vykazuje solidní růst nástupních mezd, přibližně o 13 procent za tři roky, zároveň ale s výraznými rozdíly mezi profesemi. Nástupní mzda lékařů stoupla zhruba o pětinu, u sester a dalšího nelékařského personálu je nárůst ještě o něco vyšší,“ uvádí analytik portálu JenPráce.cz Michal Španěl.

V náborových nabídkách se podle něj odráží například úpravy platových tabulek a zvýšení některých příplatků, zejména za práci v náročném prostředí, které proběhly v posledních letech.

Samotná čísla ale podle Halbrštáta situaci plně nevystihují. Statistiky podle něj mohou být v tomto případě zavádějící – situace ve zdravotnictví je totiž dlouhodobě nepřehledná a navíc se nelze dívat pouze na výši výplaty. Ve zdravotnictví je výjimečná situace z hlediska přesčasů, vysoké administrativní a především psychické zátěže.

„Pandemie navíc zásadně změnila společenské vnímání zdravotníků. Z profesí, které byly často brány jako samozřejmá součást veřejných služeb, se stali lidé, na kterých závisí fungování celé společnosti,“ upozorňuje.

Je tedy důležité podívat se konkrétně, z čeho se výdělek zdravotníků skládá. Zásadní je také, zda zaměstnanec pracuje ve veřejné či soukromé sféře – tedy jestli pobírá plat, nebo mzdu. Plat je totiž v základu stanoven tabulkou, zatímco mzda je sjednaná smluvně.

Podle Dagmar Žitníkové, předsedkyně Odborového svaz zdravotnictví a sociální péče ČR, tvoří základní plat nebo mzda pouze část celkového příjmu zdravotníků. „Významnou část představují příplatky za směnnost, práci o víkendech, v noci, přesčasy, pracovní pohotovost a odměny,“ vysvětluje s odkazem na data ÚZIS za rok 2024. U lékařů v nemocnicích odměňovaných platem podle ní tvoří platový tarif přibližně 53 % celkové odměny – tedy té, která se pak dostává do statistik. Přibližně 19 % připadá na práci přesčas, více než 16 % tvoří ostatní příplatky a dalších 11 % odměny. V nemocnicích odměňovaných mzdou tvoří základní mzda podobnou část přibližně 53 % celkové odměny. Přesčasy představují zhruba 17 %, odměny dalších 11 % a zbytek ostatní příplatky. Podobná situace panuje také u všeobecných sester. Ve veřejných nemocnicích představuje základní plat přibližně 54 % celkové odměny. Přibližně 23 % tvoří ostatní příplatky, téměř pět procent práce přesčas a kolem pěti procent odměny. U zaměstnavatelů vyplácejících mzdu činí základní mzda přibližně 60 % celkové odměny. Další významnou část pak podle ní tvoří příplatky za směnnost, noční práci, víkendy a přesčasy.

„Výdělek nemocničních lékařů a sester je ze své podstaty velmi specifický a nelze ho srovnávat s běžnou osmihodinovou pracovní dobou. Pokud chce lékař či lékařka dosáhnout na důstojný příjem, musí v nemocnici trávit stovky hodin přesčasů ročně, což vede k dlouhodobému přetěžování,“ popisuje předseda spolku Mladí lékaři Albert Štěrba.

U všeobecných sester je podle něj pak situace odlišná, na rozdíl od lékařek a lékařů není jejich příjem v tak obrovské míře závislý na klasické přesčasové práci jako takové, ale na samotné náročnosti práce v nepravidelných směnách.

Data Českého statistického úřadu za rok 2022 ukazují, že lékaři ve státních a krajských nemocnicích brali v roce 2022 v průměru o 30 tisíc korun více než kolegové v soukromém sektoru. Ukazuje se ovšem, že srovnání není úplně jednoduché – tito lékaři totiž odpracovali také průměrně o 20 hodin měsíčně více.

„Z dostupných dat vyplývá, že lékaři ve veřejném sektoru vydělávají dlouhodobě zhruba o 6000–10 000 Kč více než jejich kolegové v soukromém sektoru. Obecně se dá tedy říct, že jsou platy typicky vyšší. Nemusí to ale platit u řídicích pozic ve zdravotnictví, kdy může být situace obrácená,“ uvádí Španěl. Tento stav podle něj souvisí především s výrazným navýšením platových tabulek po roce 2022, což táhne veřejný sektor nahoru. Soukromá zařízení reagovala pomaleji. „A ještě jedna zajímavost, paradoxně v Praze jsou odměny ve zdravotnictví nižší, táhne je dolů právě větší množství soukromých zařízení,“ dodává.

Halbrštát doplňuje, že v roce 2025 vláda valorizovala tabulkové tarify pro státní sektor, takže v tomto roce platy rostly podstatně rychleji než mzdy. „V předchozích obdobích ale valorizace nebyly tak vysoké. Za posledních 20 let je tempo růstu odměn v soukromém a veřejném sektoru podobné, i když ve veřejném sektoru o trochu vyšší,“ vysvětluje.

Výdělky lékařů a zdravotnického personálu byly v posledních letech několikrát předmětem protestů. Za zmínku stojí například protestní akce Děkujeme, odcházíme z přelomu let 2010 a 2011 nebo nedávná krize týkající se práce na přesčas.

„Když lékaři vydělávají přes 120 tisíc korun a sestrám se také platy zvyšují, proč odbory stále požadují růst platů? Průměrná mzda není totéž, co základní plat nebo mzda. Data ÚZIS ukazují, že významnou část příjmů zdravotníků tvoří přesčasy, služby, noční směny, víkendy a další příplatky,“ upozorňuje Žitníková.

Vysoké průměrné příjmy jsou podle ní výsledkem mimořádného objemu odpracované práce, nebo ztížených pracovních podmínek. Stále podle ní totiž platí, že řada zaměstnanců si musí vyšší příjmy odpracovat větším počtem služeb a přesčasů.

„Cílem odborů není zvyšovat závislost zaměstnanců na přesčasech, ale posílit jejich základní odměňování tak, aby důstojný příjem nebyl podmíněn prací nad rámec běžné pracovní doby. Neměli bychom hodnotit, kolik zdravotník vydělá, ale kolik hodin a kolik nočních služeb musí odpracovat, aby takového příjmu dosáhl,“ dodává.

V oboru navíc dlouhodobě panuje nedostatek personálu – podle Španěla analýzy trhu práce upozorňují, že chybí jak lékaři, tak sestry. Projevuje se především v menších regionech a některých specializacích a má podle něj strukturální charakter. Na tuto problematiku podle něj reaguje mimo jiné také legislativa - například u praktických sester se podle něj zjednodušily některé kvalifikační cesty.

Lékaři obsazují v průzkumech prestiže povolání první místo dlouhodobě a stabilně. Škála prestiže se podle sociologů v čase téměř nemění. Zdravotní sestry se pravidelně umisťují v první pětici.

Podle průzkumu Centra pro výzkum veřejného mínění dosahují lékaři průměrného hodnocení 89,2 bodu ze 100, zdravotní sestry a bratři pak 79,5 bodu. Obě profese tak výrazně předstihují vědce, učitele i soudce. Pozoruhodné je, že toto hodnocení je mimořádně stabilní napříč generacemi – lékařů si váží stejně mladí lidé do 24 let i senioři nad 65.

Zajímavý je přitom rozdíl mezi sestrami a zdravotními bratry: bratři požívají nižší prestiže, což podle Milana Tučka ze Sociologického ústavu Akademie věd souvisí například s tím, že označení „bratr“ se v běžné řeči téměř neužívá nebo s tím, že zastávají spíš pozici sanitáře.

„Lékaři jsou dlouhodobě nejrespektovanější profesí v České republice a zdravotní sestry se pravidelně umisťují hned za nimi. Vysoká prestiž ale vytváří i vysoká očekávání. Veřejnost chce kvalitní a dostupnou péči, stát chce stabilní zdravotnictví a pacienti očekávají individuální přístup. To vše stojí především na lidech,“ komentuje Halbrštát.