Část Česka přijde za pár let o většinu pediatrů. Snadná cesta z krize není

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Negativní trendy mohou mít i některé pozitivní dopady. Například méně narozených dětí znamená, že bude větší šance i mladší dítě umístit do školky. To samé by se dalo – zdánlivě logicky – očekávat i v případě pediatrické péče.

Loni se nenarodilo 93 tisíc dětí, jak projektoval ve střední variantě Český statistický úřad, ale jen 84 tisíc. Na první pohled by tak teoreticky měla mít nejmladší generace lepší šanci, že si snáze najde dětského praktika – obzvlášť pokud trend bude pokračovat.

Jenže tak jednoduché to není. S nižším počtem dětí jde totiž ruku v ruce i generační obměna u praktických lékařů pro děti a dorost. Tedy přesněji neobměna.

V následujících deseti letech se dá očekávat, že bude odcházet do důchodu asi polovina stávajících pediatrů. Na některé regiony to dopadne obzvlášť tvrdě. Skoro ve třetině obcí s rozšířenou působností (ORP) v Česku musí počítat s tím, že kapacita praktických lékařů pro děti a dorost poklesne pravděpodobně o 70 a více procent.

„Pokles porodnosti možná zastaví rozevírání nůžek – tedy nárůst požadavků na lékaře, kolik pacientů musí zvládnout obsloužit. Problém ale je, že lékaři za posledních 12 let už navýšili objem činností o nějakých 20 procent,“ popisuje demograf Luděk Šídlo, který o budoucím vývoji u pediatrů mluvil nedávno během kulatého stolu České demografické společnosti.

Z grafu níže je vidět, že počet přepočtených úvazků praktických lékařů pro děti a dorost bude zaprvé klesat, ale zadruhé se dostupnost péče i při předpokládaném pokračování poklesu porodnosti příliš lepšit nebude. To by se počty úvazků lékařů musely sbližovat se žlutou linkou.

I v následujících letech tak potrvá kritický nedostatek péče o děti a dorost, zvlášť v některých oblastech Česka. Pediatrů by přitom země měla dost, problém je, že většina mladých lékařů s touto odborností zůstává v nemocnicích a neodchází do ordinací v terénu.

Dobře je to vidět na datech, která ukazují, jaký je podíl dětských lékařů do 40 let v jednotlivých ORP – ve skoro 60 procentech z nich není ani jeden. Týká se to například skoro celého Plzeňského a Karlovarského i velké části Jihočeského a Královéhradeckého kraje.

„Pokud vidíme problémy už i z celostátního pohledu, znamená to, že na regionální úrovni je situace daleko horší,“ dodává Šídlo.

Jedním z řešení by podle Šídla bylo, aby se snižovaly kapacity dětských oddělení v nemocnicích, a tak se více lékařů dostávalo do terénu. To podporuje také Sdružení praktických lékařů pro děti a dorost (SPLDD).

„V době, kdy se řešilo sloučení oboru praktického dětského lékařství a dětského lékařství, byla představa taková, že 80 procent lékařů s atestací z pediatrie bude odcházet do terénu. Ono se to ale neděje. Nejde jich ani polovina,“ upozorňuje předsedkyně SPLDD Ilona Hülleová.

S tím se však pojí samozřejmě nepříjemná rozhodnutí, která na sebe chce málokdo vzít – kde se případně provoz nemocnice omezí, nebo dětské oddělení převede na stacionář pouze s denním provozem. I když v případě některých pediatrií by to z hlediska jejich provozu dávalo smysl.

Z dat Ústavu zdravotnických informací a statistiky totiž vyplývá, že průměrná obložnost některých oddělení je i pod 20 procenty. Tohle číslo říká, že průměrně čtyři z pěti lůžek na oddělení jsou během roku neobsazené.

„Vzhledem k nízké obložnosti lůžek na některých dětských lůžkových odděleních, která váží personální kapacity, doporučuje Ministerstvo zdravotnictví restrukturalizovat lůžkovou péči například na ambulantní stacionáře. Je samozřejmě na zřizovateli nemocnice, jestli na restrukturalizaci, či eventuálně zrušení lůžkového fondu přistoupí. Není však zaručeno, že by uvolněný zdravotnický personál skutečně začal poskytovat zdravotní služby jako registrující poskytovatel zdravotních služeb,“ říká mluvčí Ministerstva zdravotnictví Ondřej Jakob.

Podle předsedy České pediatrické společnosti (ČPS) ČLS JEP Jiřího Bronského jde totiž o mýtus, že by se mladí lékaři na dětských odděleních „hromadili“.

„Z průzkumu, který ČPS provedla v letošním roce mezi primáři dětských oddělení, vyplývá, že většina mladých lékařů, respektive lékařek, které jsou na dětských odděleních školeny, odchází po atestaci na mateřskou/rodičovskou dovolenou. Zároveň jsou i po tuto dobu úvazkově vedeny pod dětským lůžkovým oddělením, proto to vypadá, že i v této kategorii je jich v nemocnicích nadbytek,“ vysvětluje Bronský.

Z průzkumu České pediatrické společnosti dále vyplynulo, že většina lékařů, kteří z lůžkových oddělení odcházejí, jde do primární péče. Největší část z nich ale kombinuje práci v ordinaci se zaměstnáním na lůžkovém oddělení.

„To, že dětských oddělení v ČR je na počet obyvatel větší množství, než by bylo třeba, je známý a desítky let neřešený fakt a reorganizace bude jistě třeba. V žádném případě to však nemůže významně přispět k řešení problémů primární péče, neboť počty lékařů, kteří by se reorganizací lůžkové péče uvolnili, jsou nízké,“ dodává Bronský.

Je faktem, že mladí lékaři se zrovna nehrnou do zakládání vlastních ordinací. A nelze se příliš divit. Je to krok do neznáma, pojí se s tím velké množství starostí a byrokracie, obtížné sladění pracovního a soukromého života, a k tomu navíc také obrovská zodpovědnost.

„Tradiční model, kdy si jde sednout lékař po promoci na desítky let do jedné ordinace, je již překonán a mladí lékaři takto pracovat nechtějí,“ dodává Bronský.

Žádné snadné cesty z krize primární péče o děti tak nevedou. Podle České pediatrické společnosti by ideálním řešením byla transformace některých lůžkových oddělení na kombinaci stacionáře, ordinace primární péče a případně dětské pohotovosti.

Už dnes fungují při asi třicítce oddělení dětských nemocnic pediatrické ambulance, které doplňují provoz běžných ordinací v regionech. Podle Sdružení praktických lékařů pro děti a dorost však ani to není samospasitelné řešení, protože se tak vytrácí funkce primární péče – taková pracoviště vznikají v areálech nemocnic, a nikoliv v místech, kde by ordinaci rodiny skutečně potřebovaly.

„Co potom vadí z odborného pohledu nejen nám, ale i pacientům je, že v takové ordinaci se střídají různí lékaři. Stává se tak, že návaznost péče a znalost konkrétního pacienta a jeho rodiny vlastně úplně chybí,“ dodává Hülleová.

Když se Seznam Zprávy Ministerstva zdravotnictví ptaly, jaké kroky hodlá udělat pro to, aby až 200 tisíc dětských pacientů nezůstávalo bez svého praktického lékaře, jako je tomu dnes, resort odpověděl, že zajištění dostupnosti je ze zákona v kompetenci zdravotních pojišťoven. To ale podle ministerstva prý neznamená, že by krajně nevyhovující situaci jen pasivně sledovalo.

V první řadě ministerstvo zmiňuje jako řešení dotace rezidenčních míst, tedy spolufinancování vzdělávání lékařů. Jenže to se loni příliš nepovedlo, protože peníze nezamířily tam, kde je pediatrů největší nedostatek – což chce ministerstvo pro letošek změnit.

Jako další body, které by mohly pomoct, zmiňuje ministerstvo projednávané novely, které by měly například umožnit, aby zdravotní pojišťovny mohly poskytovat stipendia studentům a lékařům, kteří se rozhodnou pro nedostatkový obor, nebo přechod podpory rezidenčních míst na pojišťovny, které by tak mohly lépe zajišťovat dostupnost péče.