„Za pár slov ztrácíme na Ukrajině miliardy,“ říká bývalý vládní expert

Vláda Andreje Babiše od voleb zásadně změnila politický postoj Česka vůči Ukrajině. Odmítla ručit za evropskou půjčku Kyjevu a nechce posílat peníze na zbraně. Chce se ale podílet na obnově země.

„Velké projekty při obnově Ukrajiny dostanou největší podporovatelé a tam bohužel nejsme,“ hodnotí situaci bývalý vládní zmocněnec pro rekonstrukci Ukrajiny Tomáš Kopečný, který byl hostem podcastu Ptám se já.

Ukrajinci podle jeho slov sledují to, jak je jednotlivé země podporují. Kromě finanční a materiální podpory je pro ně důležitá i ta politická.

„Dostávám někdy až vyděšené otázky: Proč nás opouští vaše nová vláda? A já se snažím trpělivě vysvětlovat tu komplexitu toho nového vztahu. Že to není tak, že Česko je opouští. Vůbec ne,“ říká Kopečný, který se teď věnuje jako soukromý konzultant zprostředkovávání projektů na Ukrajině. Pracuje jako poradce rovněž pro Hospodářskou komoru.

„Ten velký rozdíl, který Ukrajinci vnímají, je v tom – a bohužel to překrývá všechny ty ostatní, za mě pozitivní aspekty toho, co nová česká vláda dělá, – že se jak rétoricky, tak prakticky nová vláda stáhla z toho, co je pro Ukrajince nejdůležitější. A to je, jestli jim někdo pošle zbraně, vojenskou podporu, aby uchránili své životy,“ popisuje svoji zkušenost Kopečný.

Andrej Babiš se nedávno účastnil velké konference o poválečné obnově Ukrajiny, která proběhla před třemi týdny v polském Gdaňsku. Evropská unie tam oznamovala uvolnění první částky evropského úvěru, který státy schválily koncem roku 2025. Premiér si tehdy vymohl, že Česko spolu s Maďarskem a Slovenskem nebude za půjčku ručit.

„Za pár slov ztrácíme miliardy na možných kontraktech. Naše obranyschopnost tím bude trpět a bude tím trpět naše technologie, náš technologický rozvoj a naše ekonomika, zaměstnanost, protože prostě ty firmy nebudou dostávat kontrakty, ke kterým by se jinak mohly dostat a třeba by je to právě posunulo tam, kam jsme se snažili tak dlouho dostat, do toho hlavního proudu západoevropské technologické obrany a průmyslové základny,“ vysvětluje Kopečný.

Na summitu NATO v Ankaře se Česko postavilo mezi státy, které Ukrajinu podporují. Oznámilo také příspěvek ve výši 140 milionů korun na program PURL, přes který západní země financují nákup amerických zbraní pro Ukrajinu.

Následně se český premiér zúčastnil jednání koalice ochotných, kam Česko patří. Bez české účasti pak byl oznámen vznik aliance pro integrovanou evropskou obranu proti balistickým střelám.

Jak si aktuálně Česko stojí na Ukrajině? Jak velký vliv má zdrženlivý postoj současné vlády? A proč Česko není součástí aliance pro integrovanou evropskou obranu proti balistickým střelám?

Celý rozhovor si můžete pustit v audiopřehrávači, ve své oblíbené podcastové aplikaci nebo ve videu.

Co v rozhovoru zaznělo?

1:00 Jak se za půlrok, kdy přišla vláda Andreje Babiše, změnila česká pozice vůči Ukrajině? – V mnohém je to pokračování snahy o podporu českých podnikatelů, o podporu zapojení českých firem do rekonstrukce Ukrajiny. Pozitivní je i to navýšení fondu Ukrajina. Zároveň platí, že Ukrajina je ve válce, každý tam ztratil někoho blízkého a velmi emocionálně prožívají, jak se jejich partneři k nim staví politicky. Tedy zda je podporují, zda s nimi soucítí, zda je nějak podporují i materiálně. Z hlediska té vojenské stránky věci toho ta minulá vláda dělala zvlášť na začátku relativně hodně. Potom nastavila muniční iniciativu. To naštěstí tato vláda zachovala. Tím ale, že z toho jednak vystoupila finančně, a tím, že dává najevo, že nechce dělat vojenskou podporu, si ubližuje v očích Ukrajinců, v očích ukrajinské vlády.

4:00 Ukrajina si změny českého postoje tak rychle všimla? – Všimla si toho výrazně. Opravdu, ať už se to týká nějakých vysokých politických představitelů, starostů měst, podnikatelů, nebo nevím, lidí z univerzity, se kterými se potkávám, se všemi těmito skupinami z Ukrajiny, tak z jejich strany dostávám někdy až vyděšené otázky: „Proč nás opouští vaše nová vláda?“ A já se snažím trpělivě vysvětlovat tu komplexitu toho nového vztahu. Že to není tak, že Česko je opouští.

7:00 Oni nás prostě zařadí do kategorie troublemakerů, nějakého nového Orbána. Ještě tam Češi nejsou, ten potenciál ale mají. Když se dneska simulují různé scénáře v západoevropských zemích, jak by mohla vypadat eskalace konfliktu mezi Ukrajinou a Ruskem, nějaká eskalace třeba ruského působení, ať už kinetických, nebo nějakých dalších hybridních agresí v Německu, tak tam je vždycky Česko, Slovensko, Maďarsko, případně nově Bulharsko. Představitelé těch států trénují, jak by se mohla vyvíjet politická situace, a už počítají s námi jako s někým, kdo bude stát víceméně na straně Ruska.

10:00 Můžeme si bez té politické linky dělat ambice na nějakou silnou roli, kterou by české firmy hrály v poválečné rekonstrukci Ukrajiny? – Můžeme, pokud aspoň s tou naší novou pozicí budeme hodně potichu. Čím méně se o české politické pozici bude vědět, tím lépe pro české firmy. (…) Pokud se budeme bavit o velkých infrastrukturních projektech, kde se budou opravdu rozdělovat ty velké věci, tak neplatí, že to dostanou ty velké státy, ale ti největší podporovatelé. A tam bohužel nejsme.

14:00 My jsme ani za té minulé vlády nebyli velký výrazný podporovatel Ukrajiny z hlediska toho, co do toho dával český stát. Mě to vždycky hodně mrzelo, někdy frustrovalo, pak jsem se s tím nějak smířil. Mnohem víc než Česko platilo Dánsko, Norsko, pobaltské státy. Spíš byste museli hledat, kdo dává méně než Česko. Vždyť my jsme byli asi dvaadvacátí z hlediska té celkové podpory z Evropské unie. Přesto jsme to dokázali odehrát na té symbolické rovině, že aspoň něco jsme dali a nebyli jsme ti totální vyvrhelové.

15:00 Takže finanční účet na konci Babišovy vlády nemusí být o tolik jiný než účet vlády Petra Fialy. Rétoricky se to ale překlopilo do toho, že nás to bude stát obrovské peníze v ušlých budoucích ziscích. Je to tak? – Je to tak, no. Je to jenom ztráta. Za pár slov ztrácíme miliardy na nějakých kontraktech. Naše obranyschopnost tím bude trpět a bude tím trpět naše technologie, náš technologický rozvoj a naše ekonomika, zaměstnanost.

17:00 Přes českou muniční iniciativu pořád proudí většina toho, co dodávají spojenci Ukrajiny v oblasti velkorážové munice. Navzdory tomu, že do toho Česko nic nedává. Už předtím jsme do toho dávali tak málo, že mi bylo stydno. (…) A my jsme hrdě deklarovali, jak na tom vyděláváme. To si nemyslím, že je něco, na co bychom měli být úplně hrdí.

19:00 Andrej Babiš přišel na koalici ochotných s tím, že by chtěl vymyslet něco, co už dva měsíce existovalo. Od května se projednává plán na evropskou protivzdušnou obranu a on přijde s tím, že by něco takového rád vymyslel. Tak fact check číslo jedna: Pane premiére, něco takového už tady dva měsíce běží. Aha, tak pojďme to udělat bez Velké Británie. Pane premiére, zakládající člen téhle koalice ochotných s Francií byla Velká Británie. Je tam devět zemí, z toho je ještě jeden evropský stát, Norsko. Aha, no, tak hlavně nedávejte nic těm Ukrajincům. Pane premiére, celá ta koalice protivzdušné obrany je postavena na spolupráci s ukrajinskými technologiemi firmy, která už to úspěšně vyrábí. (…) Nechápu tu nepoučenost těch výroků.

21:00 Koalice ochotných má nějakých 37 států, které se baví o tom, jak podporovat Ukrajinu. My jsme z toho nevystoupili, to je dobře. Ale pokud chceme využívat ty technologické schopnosti českého obranného průmyslu, znovu pracovat ve prospěch české ekonomiky a české obranyschopnosti, tak bychom se k tomu měli připojit i s tím, že ale, proboha, hlavně ať zase nezkouší někdo, to slušné slovo je vychytralé, přijít na to, jak nic nepřispět a jenom z toho vysát peníze. To je prostě společenství, takový nechci říct gentlemanský klub, ale společenství slušných států. Je to slušná společnost, kde prostě když někdo přijde a je tam společný účet, tak se na něm úměrně podílí. Ne jako že bude chtít každého odrbat.

23:00 Jak se teď české firmy staví k investicím na Ukrajině? – Jsme na úplném spodku sinusoidy, je to fáze vyčkávací. (…) Teď už nikdo nepředpokládá, že letos skončí válka. Upřímně, teď skoro nikdo nepočítá s tím, že v roce 2027 skončí válka. A od toho se samozřejmě odvíjí i ten apetit různých posuzovatelů rizik.

27:00 Jaká je teď nálada na Ukrajině? – Psychicky jsou nahoře, protože vidí, že i když v lecčem se mohou cítit opuštěni, tak jsou schopni nejenom čelit té agresi, přenášet to na území Ruska a vlastně odkrajovat od toho času, který mají nějak napočítaný, že bude trvat, než to ta ruská ekonomika opravdu pocítí. Nebudou to evropské sankce, nebudou to americké sankce, budou to jejich vlastní sankce, jak tomu říkají, přímé sankce, které likvidují desítky kusů ruských lodí, takzvanou stínovou flotilu, které vyvážejí nelegálně ropu, které likvidují rafinerie, které likvidují zbrojní závody. Prostě najednou to Ukrajinci dokážou sami a to je ta atmosféra, ve které jsou.