„Nemohou za to, kde se narodily.“ Dětem vězňů dává tábor šanci na lepší život

Na první pohled to vypadá jako klasický tábor. Areálem v jesenických lesích se ozývá křik a výskání. Po poledním klidu některé skupinky dětí hrají fotbal, jiné sedí na dece a povídají si s vedoucími. Další pobíhají kolem bazénu, působí spokojeně.

Za letní idylkou se ale často skrývají těžké příběhy. „Mnohé z dětí zažily něco, co by neměly zažívat - nějaká traumata, která si nesou a mají na ně další vliv,“ říká směrem k dovádějícím dětem Žaneta Dvořáčková, jedna z vedoucích.

Je zároveň zástupkyní ředitelky Mezinárodního vězeňského společenství (MVS). Na takzvaném Andělském kempu totiž děti spojuje zkušenost s tím, že mají rodiče ve vězení.

„U mnohých nebylo uvěznění rodiče jediným problémem. Často rodina úplně nefunguje, je sociálně slabší nebo je někdo z ní třeba závislý na alkoholu, drogách. Hodně dětí má zkušenost s nějakou formou násilí,“ popisuje Dvořáčková.

Jedním z těchto dětí je i patnáctiletý Filip. Na táboře je podeváté, letos mu společnost dělají i dva mladší sourozenci. „Když jsem tady byl dřív, byl jsem takový menší nervák. Vedoucí mě hodně naučili být v klidu a pomáhali mi, abych věci tolik neřešil,“ přiznává otevřeně. Jména účastníků redakce kvůli jejich ochraně změnila.

Filip se letos poprvé zapojuje jako praktikant, tedy starší účastník, který pomáhá vedoucím s organizací programu. Těch je na táboře 34 a starají se o 44 dětí převážně školního věku. Díky tomu se jim mohou věnovat individuálněji, například když některé z nich trápí konflikt nebo potřebuje vyslechnout.

„Potřebují hlavně, aby si jich někdo všímal, aby měly pocit, že tu nejsou zbytečně,“ říká Filip s tím, že díky vlastní zkušenosti může účastníkům s rodiči ve vězení rozumět lépe.

Děti sem však nejezdí jen mluvit o svých bolestech a trápeních, ale především si odpočinout a užít léto v přátelském a chápavém prostředí. Dostává se jim zde totiž něčeho, co jim v běžném životě často chybí - pozornosti.

V Česku žije podle odhadů přibližně 30 tisíc dětí, jejichž rodič je ve výkonu trestu. Kvůli tomu se mohou setkávat s předsudky okolí, vyloučením z kolektivu i složitější sociální a ekonomickou situací.

Riziko, že v dospělosti samy skončí ve vězení, je pak pětkrát až osmkrát vyšší než u ostatních dětí. A právě v tom tábor také pomáhá. „My teď neřešíme rodiče, ale děti, které nemohou za to, do jaké rodiny se narodily. Chceme jim dát příležitost, aby měly dobrou budoucnost,“ zdůrazňuje Žaneta Dvořáčková.

Organizace se proto snaží rizikům spojeným s uvězněním rodiče předcházet podporou dětí i celých rodin. Kromě Andělských táborů pořádá také Andělské kluby, Dream Academy nebo projekt Den s dítětem.

Andělské kluby nabízejí dětem odsouzených rodičů mimoškolní aktivity a psychickou podporu. „Hodně se komunikuje, učíme děcka komunikovat o tom, co cítí, a pomáháme jim porozumět tomu, co se v nich děje,“ říká procesní manažerka MVS Blažena Kotrsová.

Dream Academy se zaměřuje na dospívající a pomáhá jim například s výběrem budoucího povolání a seberozvojem. „Chceme, aby viděli, že mohou překonat to, že mají tátu nebo mámu ve vězení, a jít si za tím, čím chtějí být,“ vysvětluje Kotrsová.

Projekt Den s dítětem zase umožňuje rodinám strávit celý den s odsouzeným rodičem při společných hrách a dalších aktivitách a posílit tak jejich vztah nad rámec krátkých návštěv ve věznici. Součástí je také poradenství, které rodinám pomáhá zvládat dopady věznění a připravit se na návrat rodiče domů.

Společenství zároveň poskytuje potravinovou pomoc rodinám v tíživé finanční situaci a pomáhá jim například s doučováním, bydlením nebo jednáním s úřady. „Snažíme se být nejen pro děti, ale i pro rodinu, protože vnímáme, že čím stabilnější a bezpečnější rodina, tím lépe se bude dařit dětem,“ popisuje zástupkyně ředitelky MVS Žaneta Dvořáčková.

Postavení dětí vězněných rodičů se podle Dvořáčkové v posledních letech postupně zlepšuje. Dříve o nich MVS mluvilo jako o „zapomenutých“ nebo „neviditelných“, jejich potřeby se však nyní častěji dostávají do pozornosti úřadů.

Při vládě vznikla i pracovní skupina zaměřená na jejich podporu, posílila spolupráce Vězeňské služby s ministerstvy a resort spravedlnosti vydal metodiku pro pracovníky orgánů sociálně-právní ochrany dětí.

Podpora však podle Dvořáčkové stále závisí především na neziskových organizacích a chybí jí stabilní financování. Jediný dotační titul, z něhož mohou organizace čerpat přímo na pomoc rodinám odsouzených, letos původně nebyl vypsán.

Po jednáních ministerstvo peníze uvolnilo, dostupná částka však byla nižší než v předchozích letech. „Ohrožuje to přímou práci s dětmi. Kdybychom museli propouštět, mohli bychom se věnovat menšímu počtu z nich,“ upozorňuje Dvořáčková.

Vliv na děti přitom zástupci vězeňského společenství vidí dennodenně. Filip popisuje, jak mu tábor, Andělský klub i Dream Academy pomohly lépe komunikovat s ostatními. „Můžeme s vedoucími normálně mluvit o našich problémech. Všechno nám vysvětlí a promluví si s námi,“ říká.

Letos se Filip snaží podobnou podporu nabídnout mladším dětem. Většinu z nich zná z předchozích táborů nebo celoročních aktivit a některé se mu svěřují se svými problémy. Sám se nyní pokouší dělat to, co pro něj v minulosti dělali starší vedoucí. „Chtěl jsem už také pomáhat s hrami a dávat svoje nápady vedoucím,“ vysvětluje.

Pomoc dětem ale nemusí mít vždy podobu vážných rozhovorů. Často spočívá i v tom, že si s nimi někdo zahraje fotbal, věnuje jim čas nebo jim připraví program, při kterém mohou na své starosti alespoň na chvíli zapomenout.

Vedle sportu je každý den čekají také výlety, workshopy a další společné aktivity. Právě workshopy si oblíbila Jana, která na tábor jezdí opakovaně. „Je to čas, kdy máš určitou věc, kterou děláš, a můžeš si najít třeba nový koníček,“ vysvětluje redaktorům. Během jednoho ze sportovních workshopů si před několika lety vyzkoušela basketbal, kterému se věnuje dodnes.

U Kláry a Báry letos zvítězil taneční workshop. „Nás strašně baví tancování,“ shodují se. Tanci se věnují také během roku a na večerním talentovém vystoupení chtějí společně předvést nacvičenou sestavu.

Zábavný program doplňují klidnější aktivity zaměřené na to, co děti prožívají. Jednou z nich je takzvaný Ducháč, při němž prostřednictvím příběhů, rozhovorů a her přemýšlejí například o úzkostech a o tom, jak podobné situace zvládat.

„Máme krátké příběhy a potom říkáme, co jsme v nich viděly, a povídáme si o tom,“ popisují Klára s Bárou. Podle dívek jim rady vedoucích už několikrát pomohly a nebojí se jim svěřit i se svými problémy.

Právě dlouhodobý vztah s jedním dospělým může podle Dvořáčkové ovlivnit další směřování dítěte. „Někdy stačil jeden dospělý nebo jeden okamžik, který je změnil a nasměroval. Stačil někdo podpůrný, kdo je povzbudil a věřil jim,“ upozorňuje.

Podobnou zkušenost popisuje také Jana, která se s vedoucími setkává během roku v Andělském klubu. „Nejvíce cením, že si ti vedoucí na nás najdou čas. Že prostě místo toho, aby byli třeba s rodinou, tak si řeknou: ‚Hej, jdu na klubík.‘ Prostě že je to takové hezké,“ myslí si.

Zatímco si na večerní talentové vystoupení připravuje zpěv a krátkou scénku, Klára s Bárou ještě nacvičují taneční sestavu. Pro děti je to běžný táborový večer. Právě možnost na chvíli odložit problémy spojené s uvězněním rodiče a jednoduše si užít léto je jedním z hlavních smyslů Andělského kempu.