Článek
Když před více než čtyřmi lety začali do Česka a Slovenska přicházet lidé prchající před válkou na Ukrajině, naše společnost dokázala během několika dnů něco mimořádného. Lidé otevírali své domovy, organizovali sbírky, vozili materiální pomoc a věnovali svůj čas úplně cizím lidem. Firmy nabízely dopravu, ubytování, práci nebo své produkty a služby. Nebyla to pomoc nařízená shora. Vznikala přirozeně, z pocitu, že člověk v nouzi nemá zůstat sám.
Kam tím mířím…
Právě solidarita je z mého pohledu jedním ze společných jmenovatelů Česka a Slovenska. Často sami nahlížíme na naše krajiny pesimisticky a nesebevědomě, což považuji za zbytečné, protože jako společnost umíme velké věci. Neprojevuje se to pouze během velkých krizí, i když tehdy je samozřejmě nejvíce vidět. Podle průzkumu agentury Ipsos finančně přispívá na dobročinné účely 43 procent Čechů. Osm z deseti lidí zároveň považuje za důležité pomáhat těm, kteří to potřebují, ať už penězi, věcným darem, nebo vlastním časem.
To je přeci skvělá zpráva!
Současně bychom ale měli přemýšlet, jak tuto ochotu využít ještě smysluplněji. Dobročinnost totiž nemusí znamenat pouze poslat peníze nebo na jeden den vyměnit kancelář za manuální práci. Velmi hodnotnou formou pomoci může být i sdílení toho, co člověk skutečně umí. Platí to zejména u firemního dobrovolnictví. Přibližně třetina lidí v Česku už má zkušenost s podporou dárcovství nebo dobrovolnictví prostřednictvím svého zaměstnavatele. Firmy tak mohou sehrát důležitou roli nejen tím, že zaměstnancům umožní pomáhat, ale také tím, že jejich odbornost propojí s konkrétními potřebami společnosti.
Firmy mají know-how pro pomoc ostatním
Firmy mají k téhle roli blíž, než se na první pohled zdá. Mají znalosti a zkušenosti, které se jinde těžko shání. Mají strukturu, díky níž lze pomoc zorganizovat systematicky a opakovaně, a mají i přístup k lidem, kteří danou odbornost denně používají v praxi. Zatímco jednorázová finanční pomoc dokáže vyřešit okamžitou potřebu, sdílené know-how má potenciál pomoci řešit problém v jeho podstatě.
A je skvělé, že čím dál víc firem v Česku tuto odbornost nabízí dál a pomáhá tak lidem v situacích, kdy je to nejvíc potřeba. Nejde přitom o to nahrazovat sociální pracovníky nebo neziskové organizace. Naopak. Největší smysl má pomoc tehdy, když firmy nabídnou svou odbornost a neziskový sektor ji dokáže nasměrovat tam, kde je skutečně potřebná.
Zmiňovaná pomoc Ukrajině nám ukázala, že se dokážeme semknout, když je situace naléhavá. Skutečná solidarita se totiž nepozná jen podle toho, kolik darujeme. Pozná se také podle toho, zda jsme ochotni při sobě stát v náročných momentech, vzájemně se podpořit a případně se podělit s druhými o to, v čem jsme dobří.
