Češi se naučili spořit. A už s tím zřejmě jen tak nepřestanou

Češi si v posledních letech zvykli nechávat stranou nezvykle velkou část svých příjmů. Co začalo během pandemie, kdy lidé kvůli omezením neměli tolik příležitostí utrácet, přetrvalo i po návratu ekonomiky k běžnému fungování. Domácnosti tak dál spořily během energetické krize i v období vysoké inflace a jejich ochota odkládat peníze zůstává vysoká dodnes.

V roce 2025 dosáhla míra úspor českých domácností 19,1 procenta, jak vyplývá z dat Českého statistického úřadu. Jinými slovy, z každých sta korun disponibilního příjmu, tedy peněz, které domácnostem zůstanou po zaplacení daní a sociálních odvodů, připadlo v průměru zhruba 19 korun na úspory.

Ani začátek letošního roku nepřinesl zásadní změnu. V prvním čtvrtletí dosáhla míra úspor po sezonním očištění, tedy po odfiltrování pravidelných výkyvů během roku, 20 procent. V posledním kompletním evropském srovnání za rok 2024 bylo Česko dokonce druhou nejspořivější zemí Evropské unie, hned za Německem.

Podle údajů Eurostatu dosáhla míra úspor v Německu 20 procent a v Česku 19,9 procenta, zatímco průměr celé Evropské unie činil 14,5 procenta. České domácnosti tak odkládaly stranou výrazně větší část svých příjmů než domácnosti ve většině ostatních zemí Unie.

Tak vysoká ochota spořit přitom není pro české domácnosti dlouhodobě typická. ČNB ve své podzimní analýze upozornila, že ještě ve druhém čtvrtletí 2025 byla míra úspor zhruba o šest procentních bodů nad předcovidovým průměrem.

Zlom v chování Čechů přišel v roce 2020. Během lockdownů kvůli šíření covidu lidé nemohli utrácet za řadu služeb, cestování nebo volnočasové aktivity, zatímco jejich příjmy neklesaly stejným tempem. ČNB tento jev označuje jako „vynucené úspory“.

Po odeznění pandemických omezení se počítalo s tím, že domácnosti začnou část nahromaděných peněz postupně utrácet. Tento návrat však přibrzdila válka na Ukrajině, energetická krize a následná vlna vysoké inflace.

Podle analýzy ČNB začaly domácnosti po pandemii spořit hlavně z opatrnosti a kvůli nejistotě z dalšího vývoje. Později se přidaly vysoké úrokové sazby, které podle centrální banky podporovaly spoření díky „atraktivnímu zhodnocení vkladů na spořicích účtech“.

Vysoké úspory přitom mají na celkovou ekonomiku dvojí dopad. Domácnostem sice vytvářejí větší finanční rezervu, zároveň ale mohou tlumit ekonomickou aktivitu.

Pokud domácnosti při stejných příjmech začnou větší část peněz ukládat, zbývá jim méně na běžné výdaje za zboží a služby. Když méně utrácejí, firmy čelí slabší poptávce, což může snížit jejich tržby a zisky a v širším měřítku také příjmy státu z některých daní. To se může projevit i ve výkonu ekonomiky. „Firmy pociťují nižší poptávku, mohou omezit výrobu, investice nebo zaměstnanost,“ upozorňují analytici Patria Finance a ČSOB Finanční trhy.

Analytici však zároveň upozorňují, že nejde za všech okolností o negativní jev. Při inflaci poblíž dvouprocentního cíle a napjatém trhu práce, kdy je nezaměstnanost nízká a firmy obtížně hledají nové zaměstnance, může slabší spotřeba naopak zmírňovat tlak na další růst cen a přehřívání ekonomiky.

Další výhled ekonomů je příznivější. Očekávají, že spotřeba bude dál růst zejména díky zvyšování reálných mezd, tedy výdělků očištěných o inflaci, zatímco míra úspor bude klesat jen pomalu s tím, jak bude ustupovat nejistota domácností.

„Na předpandemickou úroveň se ale nevrátí,“ uvádějí analytici. Brání tomu podle nich také dlouhodobější změny v ekonomice, mimo jiné růst čistých příjmů domácností po zrušení superhrubé mzdy v roce 2021.

Příjmy domácností se přitom zotavovaly rychleji než jejich výdaje. ČNB spočítala, že příjem domácností po odečtení daní a zohlednění inflace byl ve druhém čtvrtletí 2025 o 7,6 procenta vyšší než na konci roku 2019. Výdaje očištěné o růst cen se přitom teprve během roku 2025 dostávaly do blízkosti předcovidové úrovně.

Za celý loňský rok podle Českého statistického úřadu spotřeba na obyvatele reálně vzrostla o tři procenta, zatímco příjmy o 1,1 procenta. Rychlejší růst spotřeby než příjmů se promítl i do poklesu míry úspor, která však zůstala i tak mimořádně vysoká.

Změnilo se také to, kam domácnosti své úspory ukládají. Za pandemie přibývaly především peníze na bankovních účtech. Od roku 2021 ale podle ČNB roste zájem o akcie a podíly v investičních fondech.

Češi v posledních letech posílali do akcií a investičních fondů částky odpovídající zhruba pěti až šesti procentům svých příjmů po zdanění a odvodech. Přibližně polovina těchto peněz směřovala do zahraničí. Významná část úspor dál míří také do bydlení.

Přes rostoucí zájem o investování zůstává podle Jana Kořínka, obchodního ředitele spořitelního družstva Artesa, slabinou především složení finančního majetku Čechů. „Samotná výše úspor však není rozhodující. Klíčová je jejich struktura a způsob, jakým jsou prostředky využívány,“ upozorňuje.

Ve srovnání s řadou vyspělejších evropských ekonomik podle něj zůstává v českém finančním majetku větší váha bankovních vkladů, zatímco jinde drží domácnosti větší část majetku ve fondech, akciích, dluhopisech nebo penzijních produktech. Kořínek upozorňuje také na dopad inflace na peníze ponechané dlouhodobě na účtech.

„Držet většinu úspor na běžných a spořicích účtech v prostředí inflace znamená, že reálná hodnota peněz dlouhodobě klesá a Češi tak zbytečně přicházejí o peníze,“ říká. Pro dlouhodobé prostředky proto zdůrazňuje význam investic odpovídajících rizikovému profilu domácnosti.

Údaj o spoření za celou republiku ale samozřejmě neznamená, že si pětinu příjmu odkládá běžná česká domácnost. Poslední detailní rozklad použitý ČNB vychází z dat za rok 2022 a ukazuje výraznou koncentraci nově vytvářených úspor u domácností s vyššími příjmy. Nejvyšší příjmová pětina Čechů tehdy vytvářela 70 procent nových úspor a dvě nejvyšší pětiny dohromady 85 procent.

U nízkopříjmových domácností byla situace opačná. Kvůli růstu životních nákladů podle ČNB „téměř nespoří“. Průzkumy Evropské komise podle centrální banky naznačují, že také v roce 2025 zůstávala tvorba úspor soustředěná hlavně u domácností s vyššími příjmy.

To zároveň omezuje možnost, že by se velká část nahromaděných peněz rychle přelila do spotřeby. „Nastřádaný polštář se tak v poptávku promění jen zčásti – a jen tehdy, když ho jeho držitelé přestanou vnímat jako pojistku pro horší časy,“ upozorňují analytici Patria Finance a ČSOB Finanční trhy. Domácnosti s vyššími příjmy totiž zpravidla nemají takovou potřebu sahat na vytvořené úspory kvůli běžným výdajům.

Vysoká míra úspor přitom podle ČNB nemusí být pouze pozůstatkem krizových let. Přispívat k ní mohou také demografické změny, nejistota kolem budoucnosti penzijního systému, vyšší finanční gramotnost nebo snazší přístup k investování přes digitální platformy.

ČNB připouští, že vysoká míra úspor se může pro české domácnosti stát dokonce „novým normálem“. To podle ní zároveň nemusí znamenat slabší růst spotřeby - pokud budou růst příjmy, mohou domácnosti více utrácet a současně dál odkládat vysokou část peněz stranou.

V nejnovější Zprávě o měnové politice z letošního léta ČNB očekává jen velmi pozvolný pokles. Z 20 procent v prvním čtvrtletí 2026 by se míra úspor měla během zbytku letošního roku a v roce 2027 snížit zhruba k 19 procentům, protože spotřeba domácností má růst o něco rychleji než jejich příjmy.

Na historicky vysokých hodnotách ji podle centrální banky mají dál udržovat dlouhodobé změny ve finančním chování domácností. Pokud se tento výhled naplní, česká spořivost zůstane výrazně vyšší než před pandemií.