„Komunisti to nestihli zdevastovat.“ První dojem z lázní, kde pobýval i Havel

„Ten hotel jsem někde viděl. Fakt. Jen nemůžu přijít na to, kde,“ říká svým kamarádům turista a zkoumavě zírá na monumentální budovu Slezského domu v Karlově Studánce.

Ten je svou architekturou pro zdejší lázně typický - tmavě hnědé dřevěné fasády i bílá okna. Navíc je budova z konce 19. století ve skvělém stavu.

Možná i proto si ji zvolili filmaři do slavné komedie S tebou mě baví svět - zřejmě v ní turista Slezský dům viděl. Děj se sice odehrává v Beskydech, část snímku se ale natáčela právě v městečku v srdci Jeseníků.

Málokdo sem ale přijede po stopách „komedie století“. Karlova Studánka, to jsou zejména lázně a výchozí stanice pro výlety na vrcholky nejvyššího moravsko-slezského pohoří.

A právě na tuto drobnou vesnici, která o sobě prohlašuje, že má nejkvalitnější vzduch ve střední Evropě, se zaměřily Seznam Zprávy v dalším díle prázdninového seriálu První dojem - o tom, jak české památky vnímají turisté.

Ať už člověk jede autem nebo autobusem, z dopravního prostředku pravděpodobně vystoupí na jednom ze dvou míst, kde je jak parkoviště, tak zastávka. Ta u chaty Hubertus slouží spíše turistům, kteří vycházejí na Praděd či do údolí Bílé Opavy. My míříme na dolní parkoviště, které je o něco blíže lázeňskému centru.

Tam návštěvníky vítá cedule hlásající: „Nejvýše položené lázně v ČR, založeny roku 1780. Nejčistší vzduch ve střední Evropě.“

V Karlově Studánce nežijí ani dvě stovky obyvatel, zastávka je tak skromná - parkoviště a jeden drobný přístřešek, který už zažil lepší léta, nejde ale o žádnou tragédii. S orientací pomáhá u východu z parkoviště mapa. Není ale problém poznat, kudy se vydat.

Stačí jen pár kroků a zpoza stromů se vynoří první místní dominanty - vily Vlasta a Eugen či lázeňský dům Libuše a budova Letních lázní. Podobně jako dříve zmíněný Slezský dům, všechny jsou sladěné do tmavě hnědého roubení. Nejstarší z lázeňských domů pochází z konce 18. století, ty nejnovější ze začátku 20. století. Zaujmou také robotické sekačky na trávu, které jsou v Karlově Studánce všudypřítomné.

„Kdyby nebyly ty mraky, tak byste odsud viděl Praděd,“ napovídá u domu Libuše reportérovi seniorka s dlouhými světlými vlasy a trekovými holemi v rukou. Představuje se jako Helena Podzimková, je ročník 1945 a v Karlově Studánce tráví už svůj patnáctý lázeňský pobyt.

„Je to tady krásné. Však ona by Dagmar Havlová pana prezidenta jen tak někam nepustila,“ říká v narážce na to, že v Karlově Studánce strávila v roce 2000 tři týdny na ozdravném pobytu i tehdejší hlava státu Václav Havel. „Říká se, že je tady podnebí a vzduch jako ve švýcarském Davosu,“ dodává Helena Podzimková. Je pravda, že se tady dýchá neobvykle snadno.

Právě dům Libuše sehrál roli v kauze, kterou letos v lednu odhalily Seznam Zprávy. Ty popsaly, že obchodně provozní manažerku lázní Soňu Köhlerovou začala stíhat policie kvůli možné manipulaci veřejných zakázek. Obvinění se týká právě zakázky na výměnu oken v lázeňském domě Libuše.

Köhlerovou poté odvolal ředitel lázní Jan Poštulka, který následně z funkce odstoupil. Státní podnik od konce července vede Irena Vašicová, která mimo jiné dříve vedla Lázně Teplice nad Bečvou.

Procházka Karlovou Studánkou ve fotogalerii:

Vůbec poprvé je v Karlově Studánce pár kolem šedesátky. Svá jména sdělit nechtějí, prozrazují ale, že dorazili z Ostravy autem. „Jsme tu teď půl hodinky. Působí to krásně. Jakoby se to zadrhlo v čase. Je to autentické,“ říká žena.

„Zajímavé, že to nestihli komunisti zdevastovat,“ poznamenává její manžel.

V této souvislosti se nabízí srovnání s jinými českými lázeňskými městy a turistickými oblastmi, jejichž historický ráz v druhé polovině minulého století narušila neuvážená výstavba nebo nedostatečná péče o památky.

Tady nic takového turisté nenajdou. Karlovu Studánku charakterizuje roztroušená zástavba lázeňských budov s tmavým roubením. Stojí zde i budovy, které do stylu úplně nezapadnou, ale v místech, kam turisté běžně nechodí. Do tradičního hávu je zahalená dokonce i budova supermarketu Hruška nedaleko kolonády.

„Nepostavili tady nějaké betonové monstrum, což je třeba příklad Luhačovic. Tam je to dobré, ale jsou tam střelené hotely, které tam rázově nepatří,“ říká muž. Právě Luhačovicím už se reportéři Seznam Zpráv věnovali v jednom z minulých dílů.

Není to ale jen o architektuře. K prvnímu dojmu místa přispívá i jednotný styl cedulí, ukazatelů, lamp i odpadkových košů. Ty jsou všechny sladěné do decentních barev, převážně tedy typické kombinace tmavě hnědé a bílé.

Je potřeba zmínit, že v lecčem má Karlova Studánka oproti jiným navštěvovaným místům v Česku výhodu. Většina lázeňského městečka spadá pod ochranu vesnické památkové zóny a valnou část budov v historické části vlastní buď stát skrze státní podnik Horské lázně Karlova Studánka nebo obec.

Ráz obce tak ani nenarušily „sóloakce“ soukromých vlastníků, kteří by mohli mít o vzezření svého majetku odlišné představy, nebo reklamní a vizuální smog. S výjimkou dvou nebo tří podniků tu lidé nenarazí ani na přehršel cedulí či jiných reklamních poutačů.

Do srovnání s jinými lázněmi se pouští také mladí manželé Petr a Petra. Tentokrát s těmi západočeskými, pár pochází z Plzně. „První dojem je dobrý. Když to porovnám s městy z lázeňského trojúhelníku, což je nám blíže, tak to tam máme rádi, ale jak je to známé, tak je tam přehršel turistů,“ míní Petr.

Zato Karlova Studánka podle něj nabízí klidnější atmosféru. „Za mě je to tady takové akorát. Ne až tak zapadlé, ne až tak přeplněné,“ dodává.

Už poněkolikáté vyrazili na výlet do Karlovy Studánky manželé Jiří a Ludmila Kunertovi ze Zábřehu. Jsou oděni v turistickém, oceňují tak třeba polohu Karlovy Studánky v srdci Jeseníků. Vesnice slouží jako jedna z výchozích bran pro výlety na Praděd - pěšky je to na nejvyšší horu pohoří asi tři a půl hodiny. Hned na západní hranici obce začíná také populární stezka údolím Bílé Opavy.

Starostka Radka Chudová potvrzuje, že první dojem návštěvníků z Karlovy Studánky je povětšinou pozitivní. Zároveň ale uznává, že je prostor pro zlepšení. V nepříliš dobrém stavu jsou podle ní například některé chodníky, silnice, zeleň, dětská hřiště či některá „schovanější“ zákoutí.

„Uvědomujeme si, že doprovodná infrastruktura si zaslouží větší pozornost. V minulých letech však rozvoj obce výrazně komplikovaly dlouhodobé soudní spory a s nimi spojená nejistota, které omezovaly možnosti připravovat a realizovat větší investice. Dnes už se situace změnila a intenzivně pracujeme na řadě projektů, které postupně zlepší komfort obyvatel i návštěvníků,“ říká starostka.