Lázeňské hosty vítají nízké perony a chaos na nádraží. Následuje malebný klid

Na to, že je úterý ráno, vládne na vlakovém nádraží v Luhačovicích nezvyklý chaos. Vlak kvůli problémům na trati vůbec nedorazil, lidé už dvě hodiny čekají na náhradní dopravu.

Každý, kdo přichází na nástupiště, se zmateně rozhlíží a marně pátrá po jakékoliv informaci. Tam, kde by mohla viset odjezdová tabule, jsou jen hodiny. A z jedné strany se ručičky úplně zastavily.

Seznam Zprávy v prázdninovém seriálu popisují první dojmy návštěvníků lázeňských Luhačovic.

„Vlak z Prahy má stodesetiminutové zpoždění. Měl tu být v 9:20. Teď musíme nasednout na autobus a vlastně ani nevíme, kam nás doveze, protože se ty informace pořád mění,“ říká Hana Kopečná, která se svým manželem jezdí do Luhačovic na pobyt už deset let.

Nepřehlednou situaci zachraňuje až Oldřiška Otáhálíková, která vybíhá od informační přepážky. Chodí mezi lidmi a na plném nástupišti supluje chybějící techniku. Desítkám cestujících trpělivě vysvětluje situaci, hlásí zpoždění a naviguje je k náhradní autobusové dopravě. „Snažím se k lidem chovat tak, jak bych si přála, aby se chovali ke mně, kdybych někde cestovala,“ krčí rameny s úsměvem.

Mezi lidmi čekajícími na náhradní dopravu sedí i Juraj Packan, který dorazil za manželkou Martou na lázeňský pobyt. Cesta vlakem z Plzeňska do pětitisícových Luhačovic, kde trať úplně končí, mu zabrala přes osm hodin. „Na první pohled to vypadá dobře. Je to vždycky o tom, na co máme,“ míní k nádražní budově.

K cestování výhrady netají. „Jel jsem vlakem po 40 letech a je to zklamání. Nic moc se nezměnilo,“ říká i s ohledem na fakt, že do Luhačovic zajíždějí spíše starší vlakové soupravy.

Jeho ženě Martě jízda vlakem připomněla školní léta. „Nemohla jsem ani vylézt nahoru. Ty perony jsou hrozně nízko a vlak vysoko. Když pak scházíte s těžkým zavazadlem, všechno najednou to pobrat nejde,“ říká.

Že současný stav nádraží neodpovídá standardům moderního lázeňského města, přiznává i starosta Luhačovic. „Vlakové nádraží není uživatelsky komfortní – jak nastupování, vystupování, tak i přehlednost. Nástupiště by přitom měla být uzpůsobena tomu, že sem spousta lidí jezdí na léčení pohybového aparátu, pro které to teď vůbec není vyhovující. Vím o tom a tlačíme na Správu železnic, ať se s tím něco dělá,“ říká starosta Marian Ležák (PRO Luhačovice).

Změna má přijít s velkým projektem elektrifikace trati, která by měla podle optimistických odhadů být hotová do roku 2030. Dráty s elektrickým proudem se nově natáhnou až do lázeňského města, což odstraní nutnost takzvaného přetahování lokomotiv ve Starém Městě, kde se dnes musí elektrický stroj složitě měnit za dieselový.

Přímé rychlíky z Prahy díky tomu pojedou na jeden zátah, cesta se zkrátí o půl hodiny a na trať vyjedou moderní, nízkopodlažní soupravy. Součástí projektu je navíc i kompletní rekonstrukce peronů do bezbariérové podoby.

Navzdory komplikované dopravě jsou ale Luhačovice pro mnohé srdeční záležitostí. Na nádraží právě přijíždí Slovácký expres, který jede z Prahy do Luhačovic více než čtyři hodiny a 20 minut a přiváží i Ivu Vackovou, která na zdejší nádraží dorazila s úsměvem na tváři. Bývalá zdravotní sestra začala do lázní jezdit s kolegyněmi po pandemii covidu-19 a město si okamžitě zamilovala.

„Mně se tady hrozně líbí, vracím se sem pravidelně. Teď jsem v důchodu a poprvé jsem vyrazila úplně sama. Chci si jen tak pochodit, jít na přehradu a nabít energii na léto, protože pak budu hlídat vnoučata,“ vypráví s nadšením. Na ubytování v hotelu má sice ještě čas, do centra ale vyráží pěšky a s jasným plánem – dát si v klidu kávu.

Expresem dorazily také kamarádky ve studentských letech Stela Štěpánová a Julie Matoušková. Stela je v Luhačovicích úplně poprvé. Chystá se projít do centra a na kolonádu. „Zatím jsem tu dvě minuty, ale líbí se mi ta budova se záchody. Když to srovnám s nádražími z větších měst – třeba Prahou nebo Brnem –, tady je čisto. Dojmy jsou na začátku velmi dobré. Deset z deseti,“ rozhlíží se.

Míří na kamarádčinu chalupu, budou tam pokračovat autem. „Teď si projdeme kolonádu. Líbí se mi, jak vypadají vizuály nádraží, krajky,“ odkazuje Julie k malovaným nápisům na budově.

Jakmile z nádraží odejdou poslední cestující, atmosféra se okamžitě mění a Luhačovice jako mávnutím proutku zapadnou do svého pověstného lázeňského klidu. Těžko uvěřit, že mají podle odhadů k milionu turistů ročně.

„Tento týden začaly prázdniny. Máme tady tropická vedra, Luhačovice jsou plné, a když půjdete do ulic, tak zjistíte, že tu je absolutní klid,“ říká starosta.

A má pravdu. Po cestě z nádraží směrem ke kolonádě potkáte upravené parky s rozkvetlými záhony, ikonické stavby Dušana Jurkoviče s barevnými detaily a palmy, které lemují hlavní cestu. Zato tu nepotkáte ani živáčka. Tropické slunce se opírá do chodníků a lidé se před žárem schovali do stínu – jen pár z nich sedí na zahrádkách místních kaváren.

Takový klid tu ale nebývá vždy. Vedení města se totiž snaží lákat i mladší generace na kulturu a dobré jídlo. „Říkáme s nadsázkou, že jsme takové Luhas Vegas. Lidé se sem dnes jezdí i bavit,“ usmívá se Ležák.

Extrémní nápor zažívají lázně během velkých víkendů, jako je Otevírání pramenů, kdy do ulic dorazí 15 až 20 tisíc lidí navíc. I to ale místní zvládají s nadhledem. „Když je tady zvýšená aktivita, tak 80 procent místních vezme auta a jede na výlety. Vědí, že v centru bude ‚hardcore‘. Chápou to a vědí, že město je na tom postaveno, tak prostě jedou někam jinam, kde bude klid,“ dodává starosta.

Infocentrum podle pracovníků ročně odbaví 60 až 70 tisíc návštěvníků, většinou Čechů a Slováků. Je to nejvytíženější infocentrum v kraji. „Přijíždějí jak lidé na lázeňské procedury, tak dovolenkáři, rodiny s dětmi. Takový mix. Nejčastěji chtějí mapku města s minerálními prameny, ptají se po směnárně, restauraci, zajímají se také o cykloturistiku. Často zmiňují, že je to tu malebné, uklizené,“ říká vedoucí turistického centra Lucie Šústková.

Ze Slovenska přijely i sestry Ivana a Lenka. „Vystoupila jsem z auta, viděla ty krásné vily a hned si říkala: Sakra, ta architektura se mi tady bude moc líbit! Domečky jsou úžasné a baví mě, jak se tu všechno jmenuje po ženských,“ říká Lenka.

Obě sestry se shodují na tom, že Luhačovice jsou krásné a uklizené. V tomto parném dni také oceňují, že jsou na kolonádě pítka s čistou vodou a jejich děti se mohou na každém kroku občerstvit. Zdá se, že jakmile turisté opustí nádraží a ujdou prvních pár metrů směr kolonáda, veškerá kritika jde stranou.