Článek
V malebně zvlněné krajině Českomoravské vrchoviny stál historický statek. Budovat se začal v roce 1820 a dokončený byl na konci 19. století. Postavený byl v tradiční kombinaci široce dostupných materiálů – kamene a dřeva.
Chalupu, umístěnou na okraji pozemku a nabízející výhled do lesa, majitelé koupili v roce 1993. Začali ji zvelebovat nejdříve vlastními silami, hlavně zvenčí. Před šesti lety se pustili do rekonstrukce přízemí. Poté se rozhodli, že na renovaci velkého podkroví ve tvaru písmene L si najmou architekty.
Volba padla na pražský ateliér Plus One Architects, jehož tým tvoří ženské duo Petra Ciencialová a Kateřina Průchová. Zadáním bylo vytvořit útulné a relaxační zázemí pro širší rodinu a přátele, s dostatkem soukromí.
Některá okna jsou zapuštěná do podlahy
„Majitelé od začátku věděli, že nechtějí rekonstrukci uspěchat. Důležité pro ně bylo udělat ji promyšleně a kvalitně, i kdyby to mělo trvat déle,“ pochvaluje si architektka Petra Ciencialová. Rekonstrukce se tak nedělala jako radikální proměna, ale jako kontinuální vývoj, nová vrstva přirozeně navazující na ty staré. Pomohli při tom z velké části místní řemeslníci.
Autorky rozšířily užitnou plochu tak, že sjednotily výšku podlah. Znamenalo to v části prostor zvýšit dřevěné podbití a postavit pak do patra nové schodiště.
Původní otvory ve stěnách architektky osadily novými okny. Po zvýšení podlahy jsou okna vůči ní částečně zapuštěná, takže když člověk nestojí přímo u nich, nevidí spodní rámy. „Světlo tak vstupuje do prostoru spíše nepřímo a podporuje klidnou atmosféru,“ říká architektka Kateřina Průchová.
Přívod světla a míru soukromí je možné regulovat posuvnými okenicemi. Více denního světla přivádějí střešní a štítová okna. Atmosféru dokreslují prvky nepřímého umělého osvětlení – skryté LED pásky, intimní lampy a svítidla pracující s odrazem o stěnu.
Tma jako prostředek ke zklidnění
Materiálově architektky částečně navázaly na spodní patro, využitím masivního smrku a prací s původní kamennou zdí. Podkroví však vtiskly jedinečný charakter, z části s využitím tmavých odstínů a syrových materiálů, jako jsou cementové stěrky, tmavošedé dřevo nebo černá žula.
„Na běžnou chalupu působí atypicky, ale právě díky nim vznikla požadovaná atmosféra. V kombinaci s cíleně navrženým osvětlením prostor omezuje množství rušivých podnětů a podporuje soustředění i odpočinek. Tma zde není efektem, ale prostředkem ke zklidnění,“ popisují architekty ve zprávě k projektu.
Tmavé však není celé podkroví. Interiér je rozdělený na tři části – na tu soukromou pro majitele, na pokoje pro hosty a na společné prostory – velkou společenskou místnost s barem, posezením a pracovním stolem. Je tu i společná koupelna se záchodem.
V temnějším duchu autorky upravily soukromou zónu majitelů – ložnici a šatnu, společně s koupelnou a toaletou. Pokoje pro návštěvy jsou naopak podstatně světlejší, stejně jako hlavní společenský prostor. Světlé dřevo se tu potkává s nabílenými stěnami, bílým nábytkem a koberci z ovčí vlny.
Černá žula se opakuje v koupelně a na barovém stole. „Ten plynule přechází do pracovní desky až ke zkosené střeše,“ popisují autorky.
Stejně jako v přízemí, i v podkroví zůstala přiznaná stará kamenná zeď. Na schodišti si architektky vyhrály s jedním detailem. Posuvná stěna, která má mimo jiné tepelně izolační funkci, svým „okousaným“ bokem kopíruje nepravidelnou strukturu zdi, aby se dala opravdu dobře přisunout.
Vytápění zajišťují radiátory, v létě komfort pomáhá vylepšovat klimatizace. Televize ve společenské místnosti je zavěšená na svislé tyči a dá se na ní podle potřeby posouvat nahoru a dolů.
