Článek
Ráno 13. prosince 1981 nevěřili obyvatelé Českého Těšína vlastním očím. Na mostě přes řeku Olši, který českou část města spojoval s polským Cieszynem, stáli vojáci a před nimi ostnatý drát. Absurdní situace, na kterou nebyli zvyklí.
V noci se v Polsku odehrál převrat a moc převzala Vojenská rada národní záchrany v čele s generálem Wojciechem Jaruzelskim. Rada pozastavila platnost ústavy, zavřela letiště a hraniční přechody, přerušila telefonní a poštovní spojení se zahraničím. Zakázala noční vycházení, poslala vojáky hlídat důležité křižovatky a náměstí, zatkla a na neznámých místech internovala vůdce odborového hnutí Solidarita.
Namísto sousedního státu, do kterého se normálně jezdilo, byla najednou černá díra a nikdo nevěděl, co se tam skutečně děje. Jaruzelski vystoupil v televizi s projevem. Tvrdil, že chce zabránit občanské válce a hospodářskému rozvratu.
Připomeňme, že Polskem zmítaly od roku 1979 stávky a protesty a komunistický režim pod tlakem uznal nezávislé odborové hnutí Solidarita. Byl to ale takzvaný taktický ústup a na konci roku 1981 vládnoucí Polská sjednocená dělnická strana a armáda vyrazily do protiútoku.
Potlačit očekávané protesty veřejnosti proti vyhlášení výjimečného stavu měli na starosti jednotky Motorizovaných oddílů veřejné bezpečnosti, známé pod zkratkou ZOMO.
Její příslušníci prosluli extrémní brutalitou, šokující i na tehdejší východoevropské totalitní poměry. Nejhorší byl zásah proti horníkům v Katovicích 16. prosince 1981, při kterém zahynulo devět lidí. Celkem při potlačování demonstrací po převratu zemřelo 92 lidí.
Proč thajská armáda zasáhla před padesáti lety proti studentům tak brutálně a dokonce některé pověsila na improvizovaných šibenicích přímo v ulicích Bangkoku? Zemřel v prosinci 1989 rumunský diktátor Nicolae Ceaușescu proto, aby neprozradil nic o svých nástupcích a svých bývalých spolupracovnících?
Byl pokus o svržení tureckého prezidenta Recepa Tayyipa Erdogana v roce 2016 jen divadlem, které mělo dát záminku k čistkám? A proč se nezdařil puč ve stejném roce v Černé Hoře, ve kterém mělo podle některých svědectví prsty Rusko?
Na řadu otázek se pokouší odpovědět osmidílný seriál Seznam Zpráv Slavné puče. Každý víkend v červenci a v srpnu přineseme nový díl věnovaný dramatickým událostem v průběhu půlstoletí.
Jednotlivé díly: Argentina 1976 | Thajsko 1976 | Rumunsko 1989 | Turecko 2016
Hrozila intervence z Moskvy?
V Polsku panovala v době převratu katastrofální ekonomická situace. Téměř všechny potraviny byly v obchodech na příděl a na všechno se stály dlouhé fronty.
Mnohem později – už po pádu komunismu v 90. letech a v prvních letech nového tisíciletí – Jaruzelski opakoval, že zachránil Polsko před sovětskou invazí, která byla na spadnutí. Podobně jako invaze do Československa v roce 1968. Dokumenty odtajněné z různých archivů ale ukázaly, že polský vůdce nejspíš dost přeháněl.
Bývalý poradce sovětského vůdce Leonida Brežněva pro zahraniční politiku Andrej Alexandrov-Agentov ve svých pamětech napsal, že v Kremlu se o zásahu v Polsku několikrát hovořilo, a pokud si prý dobře pamatuje, nikdo nepodporoval vyslání vojáků. I tehdejší ideologický šéf Komunistické strany Sovětského svazu Michail Suslov údajně tvrdil, že „polští soudruzi si musí pomoci sami“.
Podle řady historiků si SSSR nemohl zásah v Polsku dovolit, protože v té době už armáda dva roky bojovala v Afghánistánu. Invaze do Polska by mohla znamenat zvýšení napětí se Spojenými státy a NATO na nebezpečně vysokou úroveň, přičemž ohroženy byly americké dodávky obilí do Sovětského svazu. Prezident Ronald Reagan uvolnil embargo na dovoz v dubnu 1981.
Polský Institut národní paměti v roce 2009 zveřejnil přepisy hovorů mezi Jaruzelskim a velitelem vojsk Varšavské smlouvy Viktorem Kulikovem. Vyplývá z nich, že Varšava žádala Sověty o pomoc, protože tlak Solidarity a dělnických protestů prý už strana neustojí.
„Sami to nezvládneme,“ řekl prý Jaruzelski do telefonu Kulikovovi, přičemž sovětský generál jej v odpovědi ujišťoval o opaku. Hovor se uskutečnil v noci z 9. na 10. prosince 1981 a polský generál v něm vyjádřil obavy, že stávkující dělníci začnou ničit stranické výbory a kanceláře.
Nicméně i tehdejší šéf sovětské tajné policie KGB Jurij Andropov, který podporoval a organizoval invaze do Maďarska v roce 1956 a do Československa o dvanáct let později, byl tentokrát proti. Zásah vyhodnotil jako příliš velké riziko.
O rok dříve, v prosinci 1980, prováděla Československá lidová armáda vojenské cvičení s názvem Krkonoše v blízkosti polských hranic. Tehdy i později se objevovaly spekulace, že se jedná o přípravu na vpád do Polska.
Zatímco Moskva byla proti invazi, podle některých zdrojů se pro útok vyslovovali československý prezident Gustáv Husák a šéf východoněmeckých komunistů Erich Honecker. S touto informací pracovala kniha německých historiků Michaela Kubiny a Manfreda Wilkeho, nazvaná Tvrdá a nekompromisní akce: Východoněmecká komunistická strana (SED) proti Polsku v letech 1980 a 1981.
Bývalý československý premiér Lubomír Štrougal v diskuzi při vydání své knihy Paměti a úvahy v roce 2012 popřel, že by Husák takový názor zastával. „Nevím, odkud se to vzalo. Husák si nepřál útok na Polsko, bál se toho.“
