Článek
Thajský král Ráma IX. byl ve světě známý spíše pod jménem Pchúmipchon Adunjadét, což v překlad znamená Síla země. Panovník vládl Thajsku neuvěřitelných sedmdesát let. Od roku 1946 do své smrti v roce 2016. Na trůnu byl stejně dlouho jako britská královna Alžběta II. a o dva roky déle než rakouský císař František Josef I.
Thajský monarcha měl pověst silně nábožensky založeného buddhisty, těšícího se úctě svých poddaných a chránícího thajské tradice, k nimž patří i monarchie.
Přitom se narodil v Bostonu ve Spojených státech, dětství a mládí trávil ve švýcarském Lausanne. Miloval jazz, drahé automobily, lyžování a uměl lépe anglicky a francouzsky než thajsky.
Pověstný byl tím, že jakýkoliv náznak kritiky nebo úcty k panovníkovi trestaly thajské soudy mnohaletým vězením za urážku majestátu. Pchúmipchon se také oficiálně nikdy nesmál. Na žádných fotografiích a videozáznamech, které se dostaly na veřejnost, nesměl být jeho úsměv, protože by to snižovalo jeho vážnost.
Do Thajska přijel v roce 1945, ale ne jako panovník. Tím se stát nikdy neměl. Na trůn usedl jeho o rok starší bratr Ananda. 9. června 1946 se ale v královském paláci v Bangkoku odehrál zločin, který nikdy nikdo neobjasnil.
Thajský král Pchúmipchon Adunjadét (se šerpou) vede svého syna, současného krále Mahu Vatčirálongkóna (hned za otcem), do chrámu, kde se z korunního prince stal buddhistický mnich. Snímek pochází z roku 1978.
Anandu coby krále Rámu VIII. našel sluha v posteli mrtvého s kulkou v hlavě. Byla to vražda, ale nikdy se nepřišlo na to, kdo ji spáchal. Zda nějací spiklenci a zastánci republiky, nebo někdo z rodiny. Každopádně novým králem se stal Pchúmipchon jako Ráma IX.
V polovině sedmdesátých let se jeho království dostalo do problémů. V okolí přebíraly moc komunisté. Padla Američany podporovaná vláda Jižního Vietnamu, v Kambodži zvítězili v občanské válce fanatičtí Rudí Khmerové a pod tlakem komunistických povstalců se na konci roku 1975 zhroutila také monarchie v Laosu.
Proč thajská armáda zasáhla před padesáti lety proti studentům tak brutálně a dokonce některé pověsila na improvizovaných šibenicích přímo v ulicích Bangkoku? Zemřel v prosinci 1989 rumunský diktátor Nicolae Ceaușescu proto, aby neprozradil nic o svých nástupcích a svých bývalých spolupracovnících?
Byl pokus o svržení tureckého prezidenta Recepa Tayyipa Erdogana v roce 2016 jen divadlem, které mělo dát záminku k čistkám? A proč se nezdařil puč ve stejném roce v Černé Hoře, ve kterém mělo podle některých svědectví prsty Rusko?
Na řadu otázek se pokouší odpovědět osmidílný seriál Seznam Zpráv Slavné puče. Každý víkend v červenci a v srpnu přineseme nový díl věnovaný dramatickým událostem v průběhu půlstoletí.
Jednotlivé díly: Argentina 1976
V pohraničních oblastech Thajska působili ozbrojenci Komunistické strany Thajska a část obyvatel země dávala najevo nespokojenost s ekonomickou situací. Zemědělci si stěžovali na nízké výkupní ceny, inflace pohlcovala úspory. Radikální studenti a odbory žádali sociální reformy.
Thajsko se začalo dělit na dvě protichůdné skupiny. Konzervativní zastánci monarchie měli na své straně armádu s 600 generály a admirály, krále s jeho dvorem a poradci, podnikatele a byznysmeny. Sílila levice, kterou tvořili studenti, zemědělci a farmáři, odbory.
Zatímco král a armáda se obávali vlivu komunistů, premiér Kukrit Pramodž chtěl prosadit stažení amerických vojáků ze základen v Thajsku a navázat diplomatické vztahy s Čínou a Vietnamem.
„Tehdy byly v thajských městech v knihkupectvích a na ulicích běžně dostupné spisy Marxe, Lenina, Mao Ce-tunga nebo Ho Či Mina,“ napsal americký historik a autor knihy Dějiny Thajska David Wyatt.
V pohraničních oblastech se ozbrojovali stoupenci Komunistické strany Thajska, ale armáda a královský dvůr vytvořily několik milic, které s komunisty měly bojovat. Nazývaly se Vesničtí skauti, Rudí Gaurové nebo Navapol. Země zabředla do násilí a politických vražd, které nebraly konce.
Král několikrát nespokojence a protestující varoval. „Někteří lidé si myslí, že svobodné myšlení spočítá v tom myslet si za každou cenu něco jiného než ostatní,“ řekl v proslovu na Chulalongkornově univerzitě v Bangkoku, pojmenované po jeho předkovi Chulalongkornovi, který vládla jako Ráma V. na přelomu devatenáctého a dvacátého století.
Ze současného Thajska:
Zatímco armáda se obávala invaze z Vietnamu a Kambodži, v zemi stávkovalo 200 tisíc zaměstnanců státního sektoru za vyšší platy a počet nezaměstnaných překročil milion.
Radikální studenti přistoupili v září 1976 k okupační stávce Thammasatské univerzity v Bangkoku. Osudnou se stala fotografie pořízená 4. října. Studenti sehráli divadelní představení, na jeho konci pověsili na šibenici figurínu. Královský palác v ní viděl vzhledem k určité podobnosti králova syna a korunního prince Vatčirálongkóna.
Dva dny poté promonarchistické a armádou podporované milice na čele s Vesnickými skauty vzaly areál univerzity útokem. Co se dělo pak, popisuje králův životopisec Paul Handley: „Rozpoutal se masakr. Studenti neměli před střelbou kam utéci, takže někteří skákali do řeky a utopili se. Některé dav rozsekal nebo pověsil na stromech. Studentky byly znásilňované, ty živé i ty mrtvé.“
V ten den převzala vládu do rukou armáda s odůvodněním, že musí zemi vrátit stabilitu a pořádek. Král masakr ani vojenský převrat nekomentoval. Vládl pak dalších čtyřicet let, korunní princ Vatčirálongkón ho nahradil v roce 2016.
Masakr dodnes zůstává v Thajsku událostí, které se lidé vyhýbají a příliš o ní nechtějí hovořit ani psát. Důvodem jsou i nadále platné přísné zákony zakazující jakoukoli kritiku členů královské rodiny.
