Revoluce za 1,5 milionu měsíčně. Zaplatí fotbalová reprezentace Španěla?

Je to přesně měsíc, kdy od fotbalové reprezentace vycouval Miroslav Koubek. Tehdy celkem překvapivě, protože ze zpackaného mistrovství světa v Americe se vracel s úsměvem. Bez skrupulí a bez výhrad ho podržel reprezentační manažer Pavel Nedvěd, nic moc negativního na jeho práci neviděl ani svazový šéf David Trunda.

Jenže se vzbouřili samotní hráči - a nejen ti důležití. Už nechtěli pod trenérským doyenem pracovat. Vadil jim přísný režim, neochota diskutovat a své sehrál i výrazný věkový rozdíl. Reprezentačním nástupcem by se měl stát španělský expert Santi Denia, vítěz olympijských her 2024 a učenlivý pomocník Luise de la Fuenteho, jenž před deseti dny pro Španělsko vyhrál mistrovství světa.

„V tuto chvíli probíhají intenzivní jednání a věřím, že během následujících dnů budeme schopni poskytnout bližší informace,“ neurčitě vzkázal svazový předseda David Trunda.

Minimálně je to nadějná zpráva. Zatuchlé prostředí by dostalo svěží vítr.

Trenér Koubek razil důslednou trenérskou školu plnou kontrolovaných příkazů a neodkladných úkolů. To národní tým dovedlo ke dvěma porážkám a na poslední místo základní skupiny, Koubek přestal pozitivně motivovat. Zásadový 74letý kouč fantasticky zvládl baráž a nikdo už mu neodpáře největší počin v kariéře: postoupil s Českem po dvaceti letech na mistrovství světa. Obrovskou vůlí, rvavostí, po dvou penaltových rozstřelech, leč bez moderních parametrů.

Kdyby pokračoval, nejspíš by se z reprezentačních povinností odhlašovali další hráči, které podle informací Seznam Zpráv nakrknul zbytečnou akurátností v Americe.

Elitní kanonýr Patrik Schick skončil hned, defenzivní třicátníci Tomáš Holeš a Jaroslav Zelený ho napodobili. Veterán Vladimír Darida nedostal jediný důvod pokračovat. V zákulisí probleskují zprávy, že by možná nepokračovali ani Tomáš Souček nebo Vladimír Coufal, pakliže by Koubek zůstal. V rozpacích odjížděli na dovolenou kapitán Ladislav Krejčí nebo Pavel Šulc. Nutno připomenout, že reprezentační kariéru zabalil taky excelentní driblér Václav Černý, jenž od Koubka nedostal jedinou pozvánku ani vysvětlení.

Ze všeho smutného nechtěně vznikla jedinečná příležitost, jak se odpoutat od konzervativního vnímání, že český fotbal nepotřebuje pomoc zvenčí. Reprezentace – na rozdíl od hokeje, basketbalu, házené, volejbalu, florbalu a dalších kolektivních sportů - nikdy neměla zahraničního trenéra, což se dá vnímat jako ryzí zpátečnictví.

„Už před patnácti lety bylo pozdě. Pořád si hrajeme na vlastním písečku a nevidíme, že nám před očima ujíždí vlak. My pořád přešlapujeme na perónu a vlak se vzdaluje,“ zmínil jeden z úspěšných trenérů, když se dozvěděl o variantě Santi Denia.

Třesk je tady. Pozdě, ale přece.

Vyjít nemusí - a nejen proto, že výkonný výbor není ve shodě. Český fotbal totiž svírají velmi specifické podmínky, které nepřejí názorům zvenčí. Místní trenéři už vám s výrazným despektem poví: „Jak chce Santi Denia aplikovat španělský přihrávkový způsob na frajery, kteří zaostávají už při zpracování míče a jednoduché výstavbě hry? Nemluvě o finální fázi, ve které jsou dokonalá technika, rychlost myšlení a akcelerace nezbytné?“

Když se ale oprostíte od ryze českého skepticismu, Santi Denia nabízí dost pozitivních podnětů. Už jen jeho hráčský kredit stojí za zmínku. Rodák z Albacete odehrál jako stoper skoro 200 soutěžních zápasů za Atlético Madrid.

Má Denia vazby na český fotbal? Ano, ale jen málo. Nepočítáme-li třeba šest společných let vedle defenzivního záložníka Radka Bejbla v Atlétiku. Španělský titul 1996 vyhrál jen Denia, v létě pak přišel Bejbl ze Slavie. Zvládli vedle sebe 100 ligových zápasů.

Stoper Tomáš Ujfaluši, někdejší reprezentační kapitán, jej v Atlétiku zažil od roku 2008 jako sportovního ředitele a později jako trenérského asistenta. Nadšeně vzkazuje: „Výborná zpráva pro český fotbal. Uměl by to zpacifikovat. Skvělý trenér, skvělý psycholog, umí poradit i pochopit. Fotbalu rozumí jako málokdo. Můžu ho jen doporučit. Ideální volba pro nároďák.“

Jako trenér se Denia nemusí nikomu zpovídat, nemá minulost s českými agenty s dlouhými prsty. Naposledy loni v březnu vedl přípravný zápas reprezentačních jednadvacítek. Dlouho zpomalení Španělé měli tehdy ve městě Lorca co dělat, aby se po dvou bleskových gólech Daniela Fily, útočníka s ochrannou maskou, propracovali postupnou kombinací aspoň k remíze 2:2. Trenér Jan Suchopárek tehdy přiznal: „Ve druhém poločase toho bylo pomálu. Skoro celou dobu jsme se bránili, což jsme nechtěli.“

I když už Denia lehce zešedivěl a naskočily mu vrásky, ve dvaapadesáti patří mezi trenéry, kterým by mohla patřit budoucnost. Naposledy vedl katarský klub Aš-Šaháníja, který si ho vybral poté, co si zanalyzoval Deniův vývoj během patnácti let u španělských mládežnických reprezentací. Nemělo by překvapit, že v evropských soutěžích nikdy nevedl žádný ligový klub. Jen v Atlétiku byl kdysi provizorní záplatou na pár zápasů.

Další velké plus? Býval asistent nejúspěšnějšího trenéra současnosti. Luis de la Fuente, šéf mistrů světa z Ameriky, si ho kdysi přibral ke spolupráci. „Udělali jsme společně hodně chyb, ale ještě víc jsme se z toho naučili. Byla to úžasná příležitost, jak se zlepšit,“ vzpomínal Denia pro fifa.com.

Byl u toho, když do dospělé reprezentace kráčeli budoucí šampioni Dani Olmo, Pedri, Pau Cubarsí, Fermín López, Álex Baena, Eric García nebo Ferran Torres, střelec zlatého gólu ve světovém finále. Ale taky pomáhal s progresem kapitána Rodriho nebo hlasoval pro věkový posun zázračného Lamina Yamala. Pro španělský list AS se vyjádřil: „Byl to nepopsatelný pocit, když jsem mohl zblízka sledovat jejich vývoj. Klíčové bylo, abychom je nechali fotbalově růst a zároveň jim vštěpovali týmovou identitu. To je základ.“

Boss de la Fuente ho doporučil, aby převzal jeho roli u jednadvacítky. Dosavadním Deniovým vrcholem pak byl olympijský turnaj 2024 v Paříži, který ovládl po ďábelské přestřelce 5:3 s Francií ve finále.

Ale co peníze? To je největší problém. Když fotbalový svaz hledal nového trenéra na podzim, musel velmi zohledňovat, jaké má finanční možnosti. Manažer Nedvěd se vydal za tureckým matadorem Fatihem Terimem, kterého preferoval. Mluvil s někdejším německým útočníkem Jürgenem Klinsmannem, oslovil také několik expertů v Itálii, ke které má historicky nejblíž. Platovou nabídkou však nikdy nemohl zaujmout.

I proto se obloukem vrátil ke Koubkovi, což byla volba, o které dnes můžeme říct, že nevyšla. Koubek bral půl milionu měsíčně a ve srovnání s ostatními trenéry na šampionátu si musel připadat jako chudý příbuzný.

Santiago Denia Sánchez, jak zní celé jeho jméno, rozhodně bude vyžadovat násobně víc, podle informací Seznam Zpráv až trojnásobek. Jestli to česká strana vyplní, může to být trefa.

„Mým mottem je soudržnost, loajalita a víra ve vlastní schopnosti. Nikdy se nevzdávám,“ říká Španěl na českém radaru. Pokud se asociaci upíše, čeká ho hned na podzim velká výzva v Lize národů. Po úvodních zářijových zápasech s Chorvatskem a Anglií bude hrát Česko 3. října v Oviedu proti mistrům světa. Na španělské lavičce bude profesor Luis de la Fuente - na české může sedět Santi Denia, jeho nejlepší žák.