Článek
Kubánské zdravotnictví, svého času jedno z nejlepších v Latinské Americe, se potýká s krizí, kterou letos bezprecedentně zhoršilo americké ropné embargo. Každodenní výpadky elektřiny, často spojené se zastavením dodávek vody, postihují také nemocnice, které i proto mají na čekacích listinách na chirurgickou operaci přes 100 tisíc pacientů.
Rostou například i počty nakažených horečkou chikungunya, kterou přenášejí komáři množící se v haldách odpadků na ulicích, na jejichž odvoz není palivo, popsal server CiberCuba.
„Proč bych chodila do nemocnice? Tam jsou davy lidí s horečkou, jakou jsem měla já. Jenže zdravotníci tam nemají ani kapacitu na provedení testů, ani injekční stříkačky na odběr krve,“ popsala tento týden kubánská novinářka Yoani Sánchezová, u níž se projevily příznaky této horečky.
„Kvůli výpadkům proudu v nemocnici nejezdí výtahy a v tomhle stavu bych 14 pater nevyšla,“ dodala. Nemoc v posledních měsících zasáhla velkou část její rodiny i sousedy, takže její lékárnička je prázdná. Našla jen dvě tablety dipyronu (metamizol) na bolest a teploměr si půjčila u sousedů.
S nedostatkem léků se na Kubě ale potýkají i nemocnice a lékárny mají téměř prázdné regály. Server CiberCuba napsal, že letos v dubnu na Kubě chybělo asi 70 procent léků ze základního seznamu léčiv a že podle průzkumu si jen asi pět procent Kubánců dokáže léky bez větších problémů obstarat. Výrobu léků, stejně jako všechno ostatní, v zemi komplikují mnohahodinové každodenní výpadky elektřiny.
To, že je kubánské zdravotnictví na pokraji kolapsu, přiznal letos v únoru i tamní ministr zdravotnictví José Ángel Portal, který krizi přičetl americkému ropnému embargu. Místopředseda kubánské komunistické vlády Eduardo Martínez Díaz americké sankce označil dokonce za „genocidu“. „Máme výrobní závody zavřené, protože nemají palivo. Tato blokáda je skutečnou genocidou. Nevím, jak jinak to popsat,“ řekl Martínez Díaz.
Podle opozice ale stojí za propadem kubánského zdravotnictví, které se zhoršuje už více let, masová emigrace lékařů, korupce a léta nedostatečných investic do zdravotnické infrastruktury.
Například novorozenecká úmrtnost na Kubě vzrostla od roku 2018 z 0,4 procenta na téměř jedno procento v roce 2025. Letos začátkem roku to v Havaně bylo dokonce 1,4 procenta, což bylo nejvíce v kubánské metropoli za více než dvacet let.
Kuba zažívá také demografickou krizi. Loni se tam narodilo pouze 68 051 dětí, což bylo asi o 3100 méně než v roce 2024. Porodnost na Kubě klesá už dlouho a asi 26 procent populace je tam nyní starší 60 let. Počet obyvatel se i kvůli emigraci snížil podle agentury EFE od roku 2017 z asi 11,2 milionu na 9,4 milionu koncem loňského roku. Jen v roce 2025 zemi opustilo na čtvrt milionu lidí.
Kuba se řadu let potýká s ekonomickou krizí, k níž přispěly i americké sankce. Ty zostřil americký prezident Donald Trump, který letos v lednu nařídil zastavení venezuelských dodávek ropy na Kubu poté, co americké jednotky unesly venezuelského autoritářského prezidenta Nicoláse Madura. Trump také koncem ledna podepsal dekret, podle něhož hrozí cla každé zemi, kterou by ropu na Kubu dodávala.
Spotřeba elektřiny na Kubě je pokryta ze dvou třetin dovozem paliv, do loňska to byla zejména ropa z Mexika a Venezuely. Paliva není na Kubě dost ani pro zásobování obchodů, pro svoz odpadků či na dopravu lidí do práce. Někteří vymýšlejí různé nevšední alternativy, například auto předělané na dřevěné uhlí. V ulicích Havany začaly jezdit také taxi na solární panely, uvedla tento týden CNN.
