Článek
Jsou označováni za dnes nejdisciplinovanější a nejlépe organizované politické uskupení ve Spojených státech.
Kandidáti Demokratických socialistů Ameriky (DSA) vyhráli posty starostů v New Yorku, Washingtonu D.C. či Seattlu. Získávají stále více členů a navíc se jim daří v demokratických primárkách.
Začínají tak pošilhávat i po vysokých funkcích v Senátu či Sněmovně reprezentantů.
Rostoucí síla, vliv a sympatie mezi voliči ale straší umírněné křídlo Demokratické strany, které je přesvědčeno, že demokratičtí socialisté partaj připraví o potenciální hlasy nezávislých či dokonce umírněných republikánů, kteří jsou zklamaní Donaldem Trumpem.
Zisk Senátu v ohrožení?
Jde o hodně. Demokraté v Michiganu budou v úterý v primárkách vybírat kandidáta, který se v listopadu utká o senátorské křeslo za tento stát. A favoritem je tam Abdul El-Sayed, politik s egyptskými kořeny. Pokud by pronikl do Senátu, stal by se vůbec prvním muslimem, jemuž by se to podařilo.
Jednačtyřicetiletý El-Sayed se za socialistu nepovažuje, jeho politický program se ale s DSA v mnohém shoduje. Navíc ho podporují špičky progresivní frakce, jako senátor za Vermont Bernie Sanders či kongresmanka za New York Alexandria Ocasio-Cortezová.
Michigan je přitom považován za tzv. kolísavý stát, kde jsou šance obou politických stran víceméně vyrovnané. Nominace demokratického socialisty nebo sympatizanta tohoto hnutí by mohla demokraty připravit o většinu v Senátu, varují centristé.
Progresivní křídlo kontruje tím, že k urnám přijde více voličů, protože v nich kandidáti DSA vyvolali zápal a dokázali je oslovit, jak nikdo jiný na současné politické scéně.
„Jedna frakce tvrdí, že kolísavé státy se vyhrávají uklidňováním nerozhodných voličů a důrazem na umírněnost. Ta druhá se domnívá, že opatrnost strany se stala její vlastní zátěží – že voliči jsou hladoví po kandidátech ochotných čelit zakořeněné moci,“ napsal k rozkolu ve straně časopis Time.
„Jsou to kriticky důležité volby, kde bychom mohli dát Donaldu Trumpovi šach a mat. Nemůžeme riskovat, že naši pozornost rozptýlí demokratičtí socialisté,“ řekl na stanici CNN politický komentátor Rahm Emanuel. Tento bývalý starosta Chicaga a někdejší personální šéf Obamova Bílého domu je považován za centristu.
Strach této frakce z prohraných voleb je tak velký, že někteří politici se písemně zavázali k tomu, že nadále věří a vyznávají kapitalistický systém. Nechtějí, aby na nich v očích nezávislých voličů ulpěla nálepka socialistů, kteří jsou s nimi ve straně.
Čtyři „kmeny“ Demokratické strany
Progresivisté: Největší blok demokratických voličů. Tvoří 40 procent z celkového počtu. Jsou nejmladší, nejvzdělanější a nejbělejší. Silně podporují přerozdělování bohatství. Plných 98 procent z nich souhlasí s názorem, že bílí Američané se těší „bílým privilegiím“. Zhruba 70 procent z nich se domnívá, že by vláda měla zvýšit výdaje na sociální zabezpečení.
Nejvýznamnější osobnosti: Bernie Sanders, nezávislý senátor za Vermont, a Alexandria Ocasio-Cortezová, poslankyně za New York.
Centristé (Mocenská elita): Jsou druhým největším „kmenem“ (29 procent). Mají nejvyšší průměrný věk. Sdílejí mnoho názorů progresivistů na ekonomiku, ale váhají, pokud jde například o veřejnou bezpečnost. Téměř devět z deseti stoupenců tohoto křídla uvádí, že chce více hlídek na hranicích, a zhruba tři čtvrtiny z nich se staví proti snížení financování policie.
Nejvýznamnější osobnosti: Mark Kelly, senátor z Arizony, a Gretchen Whitmerová, guvernérka Michiganu.
Členové či stoupenci DSA pochybnosti či přímo poplašná prohlášení svých umírněných spolustraníků odmítají a označují takové postoje za nedostatek odvahy prosazovat svou agendu a ustupování Donaldu Trumpovi, který si podle progresivní frakce dělá, co si zamane.
„Lidi už unavuje poslouchat, co vláda nedokáže. Chtějí slyšet, co vláda dokáže,“ řekla nedávno Lewis Georgeová, nově zvolená starostka Washingtonu D.C., která se k DSA hlásí. Teprve 38letá politička požaduje rozšíření role a vlivu vlády, která se podle ní má postarat o to, aby lidé žili dostupný a podle ní tím pádem důstojný život.
Vzdělání a lékařská péče zdarma
Georgeová by takového stavu chtěla docílit tím, že by například uzákonila dotovanou nebo dokonce bezplatnou péči o děti, prosadila „zdravotnictví pro všechny“, zvýšila finanční pomoc pro kupující domů nebo zvýšila „komunitní zdroje“ na snížení kriminality, jako třeba vytvoření léčebných programů pro drogově závislé. Všechny tyto body se často objevují i v programu DSA.
Lewis Georgeová, stejně jako nedávno zvolený starosta města New York Zohran Mamdani, se řadí k tzv. kanalizačním socialistům (sewer socialists), kteří upřednostňují potřebu aktivní vlády v oblasti služeb nad kritiku tržní ekonomiky a samotného kapitalistického systému.
Jak píše list The Washington Post, pojem „kanalizační socialista“ připomíná levicové starosty z tzv. pozlaceného věku, kterým „se kritici posmívali, že jsou příliš zaneprázdnění řízením projektů veřejných prací“.
Pozlacený věk odkazuje na období posledních zhruba třiceti let 19. století a počátku 20. století, kdy USA sice zažívaly velký hospodářský rozmach, na straně druhé ale rostla obrovská sociální nerovnost. Chudá třída přitom zápasila s tristními sanitárními podmínkami, nedůstojným bydlením a žila z mizivých platů bez sociálního či zdravotního zabezpečení.
Oživení tohoto termínu je podle expertů strategickým krokem DSA s ohledem na cenovou dostupnost a ekonomiku. Témata, jež podle průzkumů Američany opakovaně nejvíce trápí. A je to i jeden z důvodů, proč o svou popularitu v posledních měsících přišel Donald Trump.
Nedůvěra k socialistickému modelu
Progresivisté chtějí posunout veřejné vnímání demokratických socialistů z buřičů podporujících radikální politiku na nezávisle smýšlející veřejné úředníky, dodává k výše uvedené taktice deník The Washington Post.
Centristé ale zůstávají skeptičtí a poukazují na tradiční nedůvěru Američanů k velké vládě a nakonec i k odporu většiny voličů k socialistickému modelu.
Faktem je, že nedávný průzkum zhotovený pro list The Washington Post ukázal, že 55 procent Američanů by ve volbách demokratického socialistu nepodpořilo.
Největší odpor podle předpokladů vyjádřili republikáni, a to 88 procent z nich. Na jejich stranu se ale přidávají i klíčoví nezávislí voliči.
Progresivisté však mohou podobné sondáže vykládat ve svůj prospěch, a to jako pozitivní signál pro jejich vidění světa. Sedm z deseti demokratů by totiž demokratickému socialistovi svůj hlas dalo.
I proto se hnutí DSA zdá být stále sebevědomější. Na právě uspořádaném setkání v Chicagu dokonce někteří členové, kterých se ve městě sešlo na 500, nahlas mluvili tom, že by demokratičtí socialisté měli postavit svého kandidáta do boje o Bílý dům.
Často padá jméno už jednou zmíněné poslankyně Alexandrie Ocasio-Cortezové.
Jak ale pro list The New York Times napsala Emma Goldbergová, i uvnitř tohoto hnutí panují třenice.
Alexandria Ocasio-Cortezová v obležení novinářů před Kapitolem. Spekuluje se o tom, že by tato kongresmanka za stát New York mohla v roce 2028 usilovat o nominaci do prezidentských voleb.
Podle ní se členové DSA potýkají s následujícími otázkami: Stojí za to strávit čas snahou vyhrát volby, nebo je volební politika odsouzena ke zklamání, protože zvolení kandidáti hnutí stejně nakonec zklamou?
Měli by na prezidentku nominovat Ocasio-Cortezovou, nebo se tato politička od DSA vlastně příliš distancovala?
Měla by DSA někdy podpořit proizraelské kandidáty?
„Ohnivá agitace“
Vedle proslovů a často vyhraněných diskuzí Goldbergovou na „sjezdu DSA“ zaujal stánek s knihami, kde se daly pořídit publikace jako „Zrušit nájemné“ nebo „Lidový průvodce kapitalismem“. Výtisky Komunistického manifestu byly podle knihkupců vyprodány už první den v pět hodin odpoledne.
„Atmosféra uvnitř setkání byla směsí ohnivé agitace a diskurzu ve stylu absolventské školy,“ napsala Goldbergová s tím, že na debatním mítinku s pracovním názvem „Budování solidarity dělnické třídy“ zaznamenala nervózní horlivost a netrpělivé očekávání věcí budoucích.
Už dnes přitom členové DSA zjistí, zda bude jejich hnutí slavit další milník, pokud tedy jejich kandidát ve výše zmíněném Michiganu postoupí do boje o Senát.
