Článek
Americká armáda přišla o velkou část zásob kvůli válce s Íránem a pomoci pro napadenou Ukrajinu. Podle informací deníku Wall Street Journal proto už několik měsíců vyjednává s civilními firmami, aby pomohly s dozbrojením. Podobně, jako tomu bylo za druhé světové války.
V obranném průmyslu se tak stále víc angažuje hlavně automobilka General Motors (GM). Její zbrojní divize vyvíjí nová pěchotní vozidla a v USA má blízko k podpisu zakázky, díky které má nahradit dosluhující džípy Humvee. Nová auta stojí na základech velkého SUV Chevroletu Silverado a mají jen základní pancéřování.
Americká armáda ale vedle toho vypsala i tendr na stovky mnohem sofistikovanějších vozidel. I tam za favorita dlouho platily General Motors. Do téhle soutěže se ale překvapivě vložil i jejich hlavní konkurent z Detroitu.
Ford se z této branže stáhl před více než čtvrt stoletím, když odprodal svou leteckou divizi, která vyráběla součástky do samonaváděcích systémů či pro vesmírný program. Výzvy Pentagonu, aby se americké automobilky znovu zapojily do zbrojního úsilí, ale padly na úrodnou půdu i u Fordu.
Pentagon chce nakoupit nejméně 600 vozidel, která označuje jako ISV Heavy, a chce v nich tu nejmodernější technologii. Šestimístný džíp má mít výkonnou baterii, ze které by vojáci poháněli elektronické zbraně a dobíjeli drony, a v případě potřeby má jezdit čistě na elektřinu, aby ho nepřítel neslyšel a nemohl ho zaměřit termovizí.
Ford proti prototypu na základech Silverada postaví své vlastní auto odvozené z pick-upů F150. Jako první to zjistil tým WSJ, o něco později pak přihlášku potvrdila i armáda s tím, že v tendru je ještě třetí zájemce v podobě BC Customs. Armáda si od každého výrobce koupí prototypy na testování.
Automobilky pomohou zbrojařům se škálováním výroby
Zástupci Fordu v prohlášení uvedli, že jejich vozidlo při zkouškách prokáže, co může automobilka vojákům nabídnout. Ford má na trhu s těžkými užitkovými vozidly dominantní postavení a v tendru mu může pomoct i globální servisní síť a dostupnost mnoha dílů.
Značka s logem modrého oválu se tím oficiálně vrací do odvětví, do kterého se zapojovala jen pod vlivem velkých konfliktů. Nejvýraznější to bylo během druhé světové války, kdy v továrnách Fordu vznikaly bombardéry Liberator, džípy či tanky Sherman. Jejich velkovýrobcem byl tenkrát i General Motors.
Odhadovanou cenu ISV Heavy armáda neupřesňuje. Lehčí vozidla od GM ale mají stát v přepočtu asi sedm milionů za kus. General Motors by jich mělo vyrobit zhruba 10 tisíc.
„Vyrábíme všechno, co můžeme prodat,“ vzkázala v rozhovoru s investory šéfka GM Mary Barrová. Politika Donalda Trumpa na automobilky dopadá tvrdě – ať už kvůli clům, anebo válce s Íránem a tím pádem i rostoucím cenám paliv –, Trumpovy zbrojní ambice ale koncern vyhodnotil jako příležitost k novým ziskům.
GM chce nově spolupracovat i s přední zbrojovkou Lockheed Martin, která stojí za stíhačkami F-35 či raketomety HIMARS. Automobilka poskytne své kapacity v továrnách, stejně jako vývojová centra, aby se mohla škálovat výroba součástek do zbrojních systémů.
„Amerika je silnější, když dvě společnosti s hlubokými kořeny ve výrobním průmyslu spojí síly, aby pomohly zvýšit rychlost, rozsah a odolnost obranné průmyslové základny,“ okomentoval spolupráci s Lockheed Martin viceprezident GM Bruce Brown.
Ani Ford se nehodlá spokojit jen s výrobou aut pro armádu. Jeho šéf Jim Farley už na jaře prohlásil, že se s Pentagonem jedná hned o několika různých zbrojních programech a řeší taky soběstačnost Spojených států. Ford by prý chtěl sehrát roli například v těžbě vzácných minerálů a výrobě strategicky důležitých dílů, v čele s polovodiči.
Evropa také zbrojí. Ale pomaleji
Detroitská automobilka své zbrojní ambice neomezuje jen na USA. O zakázky usiluje také na druhé straně Atlantiku. Ford by se totiž chtěl zapojit i do modernizace armád v Evropě. Firma v květnu představila novou verzi pick-upu Ranger Super Duty, který by mohla vyrábět na území EU a o jeho dodávkách jedná s nejmenovanými členskými zeměmi.
Tohle vozidlo se mimochodem může pochlubit i funkcí, kterou Pentagon vyžaduje v programu ISV Heavy – díky výkonné baterii může sloužit i jako generátor energie v poli.
Evropské automobilky se oproti tomu do obranného průmyslu pouštějí jen pomalu. Prakticky každá má dostatek výrobních kapacit a kvalifikovaných lidí, které často nedokáže plně vytížit. Každý koncern to ale řeší jinak.
Například Stellantis se do obranného průmyslu nijak nezapojuje a kapacity ve svých továrnách nabízí čínským automobilkám.
Renault je oproti tomu částečně vlastněný francouzským státem a spolupracuje s tamními zbrojaři. V některých případech dokonce i potvrzuje, že ho o to požádala vláda.
Francouzská automobilka se takto zapojila třeba do vývoje dronů srovnatelných s íránskými Šáhidy, které se mají vyrábět v tisícových počtech právě v továrnách Renaultu. Automobilka nedávno představila i přepracovanou verzi svého SUV Rafale, která by mohla sloužit jako řídící středisko pro bezpilotní letouny.
S možností zapojení do zbrojní branže si pohrává například i Volkswagen, který na jaře ukázal dva prototypy lehkých vojenských vozidel. VW hledá nové vytížení pro svou továrnu v Osnabrücku a řešení vidí právě ve zbrojním průmyslu.
Koncern byl kousek od dohody s izraelskou zbrojní skupinou Rafael, která chtěla v Osnabrücku vyrábět součástky do protivzdušných systémů. Dohodu ale vetovali zástupci Kataru, kteří jsou třetími největšími akcionáři automobilky a spolupráci s Izraelem odmítají.
Mercedes-Benz oproti tomu jedná s výrobcem tanků Leopard 2, koncernem KNDS, kterému by mohl odprodat svůj závod poblíž Berlína. A zároveň se spojil se start-upem, pro který by vyráběl mobilní platformy na boj proti dronům.
