Článek
Na pozorování Perseid je hvězdárna ve středočeském Ondřejově ideální. Radarová louka s několika radioteleskopy je mírně svažitá a nabízí výhled na západ do Posázaví. Návštěvníci si tu mohou lehnout a zůstat i přes noc. Akce díky tomu každoročně přitáhne asi 400 lidí.
Když to nezhatí mraky, letos bude noční podívaná ještě šťavnatější. Ve středu 12. srpna lze v Česku vidět zatmění Slunce, kdy se jeho kotouč krátce před západem schová za Měsíc z téměř 90 procent.
Astronomický ústav Akademie věd proto spojil pozorování dvou úkazů pro veřejnost do jedné akce. Z louky, která je otočená právě na západ, lidé uvidí obojí jako v letním kině.
„Zatmění bude z Radarové louky krásně vidět, spojit pozorování dvou úkazů do jednoho bude bomba. Ale možná to bude poslední noc ondřejovské hvězdárny,“ podotýká s nadsázkou Pavel Suchan, mluvčí Astronomického ústavu Akademie věd ČR. Očekává opravdu velký zájem.
Perseidy a zatmění Slunce na Ondřejově
Pokud nebude zataženo, pozorování Perseid a zatmění Slunce pro veřejnost se na ondřejovské hvězdárně uskuteční ve středu 12. srpna od 19 hodin na takzvané Radarové louce. Možné je i zůstat tu přes celou noc, akce je zdarma. Více na webu Astronomického ústavu.
Největší českou hvězdárnu a jednu z nejdůležitějších v Evropě, která se rozkládá na kopci Manda nedaleko Prahy, ovšem stojí za to navštívit i z jiných důvodů. Seznámit se tu lze s historií české astronomie a prohlédnout si starou i novou techniku, včetně největšího českého dalekohledu s průměrem dva metry. K vidění tu mají i dvě vlajky, které se dostaly do vesmíru.
Hvězdárna je zároveň architektonickou perlou. Její nejstarší, secesní část navrhl známý architekt Josef Fanta – autor pražského hlavního nádraží či slavkovské Mohyly míru.
Fantovým dílem je i krajinářská úprava areálu, zčásti v podobě arboreta. Do muzea a vybraných prostor hvězdárny se chodí s průvodcem a vstupenkami, park plný soch je celodenně volně přístupný.
Mohla tu stát i zoologická zahrada
Observatoř založil v roce 1898 průmyslník a nadšenec do astronomie Josef Jan Frič. Původně to plánoval spolu s mladším bratrem Janem, ale ten nečekaně zemřel na komplikace spojené se zánětem slepého střeva. Josef hvězdárnu věnoval bratrově památce, kopci Manda začal ze smutku říkat Žalov a do jména si přidal i to bratrovo.
Jejich otec byl spisovatel, novinář a revolucionář z doby kolem roku 1848 Josef Václav Frič. Po porážce povstalců ho Rakušané uvěznili a pak propustili pod podmínkou exilu. Oba synové se tak narodili v Paříži.
Fričovi se přátelili s Janem Nerudou. Básník se stal i kmotrem mladšího Jana a Fričovi později zaplatili Nerudovu hrobku na Vyšehradském hřbitově.
Snímky z historie hvězdárny
Neruda byl zapálený astronom amatér, což odráží i jeho sbírka Písně kosmické, mimo jiné báseň Seděly žáby v kaluži. Když se chlapci s matkou vrátili do Prahy, Neruda je navštěvoval a vášeň pro vesmír na ně přenesl. „S nadsázkou říkáme, že kdyby Janovi byl za kmotra někdo jiný, kdo by miloval zoologii, tak tady stála zoo,“ říká Suchan na adresu hvězdárny.
Pro bratry se stala astronomie vášní, v Praze založili továrnu na výrobu přesných opticko-mechanických přístrojů, včetně astronomických. V ní zřídil Jan i malou hvězdárnu a oba bratři snili o tom, že někde vybudují pořádnou. Firma jim umožnila vydělat na to finance.
Zásluha pěvkyně z Národního divadla
Zalesněný pozemek koupil Josef Jan Frič 21. ledna 1898, rok po bratrově smrti. Toto datum se považuje za den založení hvězdárny. Místo vybíral tak, aby zde nerušilo světlo a kouř lokomotiv z Prahy a aby se tam dalo dojet za den bryčkou.
„Když si sem přišel Frič koupit pozemek, Ondřejovští se báli, že tady chce továrnu. Přimluvila se za něj Eleonora Gayerová z Ehrenbergu, baronka a koloraturní pěvkyně v Národním divadle, první představitelka Mařenky v Prodané nevěstě,“ vypráví Suchan.
Friče jako dobrého houslistu znala z hudebních kruhů. Měla vilu pod dnešní hvězdárnou, Astronomický ústav ji později koupil a začal využívat jako byt ředitele.
Upravit pozemek a vybudovat první stavby trvalo osm let. Předtím Frič s přáteli využíval malou pozorovatelnu v dřevěné boudě za vilou Ehrenbergové. „Říkali jí ‚U zelené žáby‘, jednak kvůli Nerudovi, ale také se ti intelektuálové scházeli ve vinárně U zelené žáby u Staroměstského náměstí,“ přibližuje Suchan.
Hvězdárna plná žab
První pozorování ve „Hvězdárně bratří Fričových na Žalově“ se uskutečnilo v noci z 31. července na 1. srpna 1906, tedy před 120 lety. Posloužil pro ně první ze čtyř pozorovacích domků v centru areálu.
Jak hvězdárna vypadá dnes
Stavět se začalo v roce 1905 podle návrhu architekta Josefa Fanty. Ten celek vymyslel jako středově souměrný, zřejmě tu měly být tři kupole. Postaveny jsou dvě – centrální a západní, obě jsou dnes součástí muzea. Uvnitř jsou obložené dřevem a do patra vždy vede ozdobné točité schodiště. Západní kupole udělala i hvězdnou kariéru, kdysi se v ní natáčela znělka k soutěži StarDance.
Nejstarší část tvoří plošina se čtyřmi pozorovacími domky a dům s Fričovou pracovnou, jehož fasády zdobí sgrafita. Na jednom je motiv s žábami a nápisem „Jsou-li tam žáby taky“, což je verš z Písní kosmických. Skupina žab sleduje oblohu a uvažuje, zda je jinde ve vesmíru život.
Motiv žab se opakuje i na dalších místech. Vidět je třeba na pomníku Josefa Jana Friče. „Předlohou sochaři Zdeňku Hůlovi byla ropucha naložená v lihu v Hrdličkově anatomickém muzeu Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy,“ říká Pavel Suchan.
Ve sgrafitové výzdobě domu s Fričovou pracovnou je zobrazen i výjev z básně Seděly žáby v kaluži z Nerudových Písní kosmických.
Žáby slouží i k upoutání pozornosti dětí v muzejní expozici. „Když veřejnost přijde s malými dětmi, děti dostanou za úkol počítat žáby. Každý počet je správný,“ usmívá se Suchan.
Časové signály z Eiffelovky a darování státu
Fanta navrhl i domek zahradníka, budovu dílen a schodiště s terasou, jež ke hvězdárně stoupá od Ondřejova. Původně to byla hlavní přístupová cesta, dnes sem návštěvníci většinou míří z opačné strany, od parkoviště.
Za bránou je vítá takzvané paví náměstí, kde astronomové dlouho chovali pávy, a pomník Josefa Jana Friče. „Tady kdysi byla cedulka ‚Nevstupujte na trávník‘. Jednou přijeli Japonci, nafotili si to. A v Japonsku si pak mysleli, že hvězdárnu založil člověk jménem Nevstupujte na trávník,“ směje se mluvčí ústavu.
Fantovým dílem je i bazén u centrální kupole, v němž se Fričovy děti koupaly a v zimě na něm bruslily. „Na kamenných deskách se tu vyvalovali chránění čolci s oranžovými bříšky. Ale pak se Fandovi Hnízdovi z Ondřejova narodil Toníček. A aby Toníček měl na co koukat, on sem zdarma dal karasy. Tenkrát jsme měli ředitele profesora Karase. Ale oni sežrali vajíčka těm čolkům,“ vypráví Suchan.
Roku 1913 byla na hvězdárně zřízena první stanice pro příjem přesných časových signálů na českém území. Přijímala je z Eiffelovy věže v Paříži a z německého Norddeichu.
V roce 1928 pak Frič jako velký vlastenec k příležitosti desátého výročí republiky udělal velké gesto. Věnoval hvězdárnu státu pro potřeby Univerzity Karlovy. Připomíná to reliéf s českým lvem na schodišti v parku.
Úspěchy na Ondřejovské hvězdárně
- V roce 1959 zdejší pracovníci zaznamenali první meteorit s rodokmenem na světě, čtyři úlomky meteoritu Příbram. Dráhu dopadu spočítal Zdeněk Ceplecha, podílela se na tom i kamera v Prčici. Dodnes existuje jen 50 meteoritů, u nichž se dá říct, odkud pocházejí. Po úspěchu začalo oddělení budovat národní a později evropskou síť meteorických kamer, z níž vznikla evropská bolidová síť.
- Mezi úspěchy astronomů z Ondřejova patří i určení dráhy a původu Čeljabinského meteoru.
Areál doplňují stavby z různých období. Sluneční observatoř je z 50. let a nese znaky socialistického realismu. Na střeše má kupoli a denní pozorování se zde dodnes zakresluje i ručně na papírové formuláře, aby se daly výsledky dlouhodobě srovnávat.
Stojí tu i budova Muzea Vojtěcha Šafaříka, v níž jsou vystaveny historické přístroje a fotografie. K vidění je tu i česká vlajka a vydání Písní kosmických, jež vzal do vesmíru astronaut Andrew Feustel. Jméno má muzeum po astronomovi a příteli bratří Fričů. V Praze měl hvězdárnu, po jeho smrti získala ta ondřejovská její vybavení a knihovnu.
Radar jako válečná kořist
Hvězdárna byla česká do roku 1942, kdy ji zabrali Němci pod vedením astronoma Waltera Schauba. „Normálně se tady pozorovalo a profesor Schaube byl šťastný, že nemusí na frontu,“ popisuje Suchan. Traduje se, že koncem války chtěli hvězdárnu Němci zničit, Pavel Suchan však tuto informaci nikde nedohledal. Areál nepřišel k úhoně, naopak něco získal.
„Máme tady jako kořist radar od Němců, který tu nechali, když prchali. Byl to letecký radar Luftwaffe, my ho používáme na pasivní příjem radiového záření ze Slunce. Tak pozorujeme Slunce unikátní technickou památkou, už jsou jenom tři takové na světě. Přijímač už je samozřejmě novější,“ ukazuje Suchan přístroj na Radarové louce.
Spouští se automaticky vždy brzy ráno a je celkem hlučný. Pro lidi, kteří na louce přespí při pozorování Perseid, je to stylový budíček.
V roce 1954 se hvězdárna stala součástí nově založeného Astronomického ústavu Československé akademie věd. I za socialismu se dál rozvíjela, pracovníci měli relativně kontakt se světem.
Rozvoj vyvrcholil v roce 1967, kdy asi kilometr od původního areálu zahájil činnost dodnes největší český teleskop, Perkův dalekohled s průměrem hlavního zrcadla dva metry.
Pracuje tu manžel Fričovy pravnučky
I na něj se mohou přes sklo podívat návštěvníci. Stojí to za to, obrovitost přístroje člověku vezme dech. Prohlédnout si tu lze i fotky ze stavby nebo československou vlajku, kterou vzal na povrch Měsíce americký astronaut s českými kořeny Eugene Cernan, dosud poslední muž na Měsíci.
„V roce 1974, dva roky po návratu, se rozhodl, že ji přiveze do Československa. Všichni politici málem skákali z okna, než aby se s ním potkali. To by byla politická smrt. Jediný, kdo byl ochoten ho přijmout, byl Luboš Perek,“ říká Pavel Suchan.
My jsme do kupole přišli šedesátimetrovým tunelem, který sem vede z provozní budovy. Pustil nás do něj technik Jan Sloup, který je shodou náhod manželem jedné z pravnuček Josefa Jana Friče.
S Fričovými potomky je ústav v častém kontaktu. Jedna pravnučka sem nedávno koupila lavičku, prapravnučka se zase na hvězdárně vdávala. Ostatně, svatby se na hvězdárně konají častěji, je zde na to i pěkné upravené místo.
„My za to nic nechceme, ale neposkytujeme záruku na dobu trvání manželství,“ usmívá se Suchan. Tohle je prostě ve hvězdách.
Srovnání: malý velký dalekohled z Ondřejova
Zatímco Perkův dalekohled má hlavní zrcadlo s průměrem dva metry, v chilské poušti Atacama se právě dokončuje největší dalekohled světa, který bude mít v průměru 39 metrů. Jeho pozorovací plocha je složená z téměř tisíce velkých zrcadel.
