Článek
Dnešní Šantovka má za sebou, podobně jako většina továrních brownfieldů v Česku, poměrně divokou minulost. Kdysi největší továrna v Olomouci vyráběla ocet, oleje, šampony i drogy.
Ještě na konci 19. století se zde rozkládalo vojenské předpolí olomoucké pevnosti s pevnůstkou, kasárnami a mlýnem. Po zrušení pevnostního statutu města v roce 1888 se prostor na čas proměnil v místo pro procházky s tenisovým hřištěm a hostincem U Poutníka.
Zlom přišel s prostějovským podnikatelem Salomonem Heikornem, který zde koncem 19. století položil základy továrny, která lokalitu změnila k nepoznání. Ten původně podnikal s cukrem a lihem.
Továrna rozkvetla po 1. světové válce, kdy jeho syn Adolf vybudoval na místě dnešní Šantovky továrnu na ocet, hořčici, oleje i margarín. Kousek od centra Olomouce tak vyrostl obří průmyslový areál, který nesl jméno svého zakladatele Salomona Heikorna. To ovšem skončilo v roce 1942, kdy byl podnik v rámci arizace majitelům odebrán a přejmenován na MILO. Heikornovi byli deportováni do koncentračních táborů a jejich jméno bylo z továrny definitivně vymazáno.
K úspěšně rozjeté továrně se tak dostal osobní lékař Adolfa Hitlera - Theodor Morell. Ten sice pokračoval v dosavadní výrobě, přidal si ale také pár vlastních produktů, konkrétně pervitin a povzbuzující přípravek jménem Vitamultin. Do podniku kvůli tomu mířily vlaky plné hovězích vnitřností, které se zde zpracovávaly na hormonální přípravky – provoz byl tou dobou pověstný nesnesitelným zápachem. Vyráběl se zde ale také například odvšivovací prášek pro vojáky wehrmachtu.
Jak se proměnily ostudy českých měst
SZ Byznys v seriálu sleduje, jak se proměnily vybrané české brownfieldy - tedy opuštěné a zanedbané areály, které dřív sloužily jinému účelu a nyní jim někdo vdechl nový život.
Po roce 1948 se podnik dočkal znárodnění a stal se součástí celostátního koncernového podniku Tukové závody. Po roce 1990 fungování koncernu skončilo, MILO se osamostatnilo a bylo následně privatizováno.
Podnik se ale novému trhu nedokázal přizpůsobit a fatální ekonomickou ránu tradičnímu podniku nakonec zasadila ničivá povodeň v roce 1997.
Následně už nikdy nebyl provoz v plném rozsahu obnoven. V jednotlivých objektech areálu se usídlily různé menší firmy. Skupina Setuza, která MILO ovládala, ukončila v tomto areálu provoz v roce 2004, v roce 2005 skončila éra průmyslového využití areálu definitivně. Místo poté postupně chátralo a brzy se z něj stal jeden z největších brownfieldů přímo v srdci města.
Neměl ale zůstat dlouho opuštěný, brzy totiž vznikl nápad vystavět na jeho místě Šantovku - čtvrť s novým obchodním centrem, bytovkami a kulturními prostory. Přestavby zchátralého areálu se ujala developerská skupina Redstone, za kterou stojí investor Richard Morávek.
„Od roku 2008 probíhaly v areálu demolice, velmi náročné čištění ekologicky znehodnocené zeminy i úpravy celého areálu tak, aby budoucí stavby zapadaly do přírodního rámce celé lokality. Mimo jiné bylo nákladně obnoveno tehdy zaslepené rameno Mlýnského potoka, který dnes obtéká ostrov s Galerií Šantovka ze dvou stran,“ vysvětluje mluvčí Redstone Real Estate Michal Folta.
Název Šantovka není náhodný – vznikl zjednodušením jména novináře a regionálního politika Josefa Šanty. V nedaleké Šantově ulici je mu věnován stolperstein - kámen zmizelých, připomínající oběti nacismu.
Nákladní auta tehdy odvezla z někdejší továrny více než 40 tisíc tun odpadu. Využitelný odpad byl zčásti recyklován a použit jako materiál na jiných stavbách, další desítky tisíc tun recyklované suti byly využity přímo při stavbě nové čtvrti. Ekologicky zlikvidováno bylo tisíc tun nebezpečných odpadů. Náklady na vyčištění areálu se pohybovaly ve stovkách milionů korun.
V únoru 2012 začaly stavební práce. První návštěvníci do Galerie Šantovka o rozloze 48 377 m² vstoupili na podzim roku 2013. Spolu s novým obchodním centrem vznikla také nová tramvajová trať, zlepšily se protipovodňové koridory a vznikl most pro pěší přes přilehlou silnici.
Na poloostrově, který tvoří soutok Moravy a Mlýnského potoka, pak vznikla nová rezidenční čtvrť Šantovka Living. Také ta byla dříve součástí průmyslového areálu a nyní nabízí 231 bytů. Celý projekt doposud stál zhruba pět miliard korun.
Na opačném břehu Mlýnského potoka, kde je dnes venkovní parkoviště, dětské hřiště a do zahájení demolicí také spadal do areálu podniku MILO, má pak podle plánů developera v budoucnu vyrůst nová čtvrť Šantovka District.
Na ploše zhruba tří hektarů má kromě bytů vzniknout prostor pro trhy, koncerty nebo veřejné bruslení, zastřešená hlavní ulice a nábřeží podél potoka. Kromě bytů, kanceláří a obchodů má čtvrť nabídnout i multifunkční sál pro kulturní akce a čtyřhvězdičkový hotel AC Hotels by Marriott. Projekt je zatím ve fázi příprav a stavebního povolení, otevření plánuje developer do konce roku 2028.
V souvislosti s developerským projektem se dlouhodobě diskutuje také takzvaná Šantovka Tower, která podle původních plánů měla stát již v roce 2015. Po změně územního plánu se ovšem 75 metrů vysoká budova nevešla do výškového limitu a o její výstavbě se stále vedou spory. Jedním z argumentů proti její výstavbě je blízkost areálu k historickému centru Olomouce. Developer je ovšem odhodlaný „mrakodrap“ eventuálně postavit.
