Jak teď investovat. Růst svádí k chybám

Investoři v době růstu trhu balancují mezi obavou, že nevyužijí další zvyšování cen, a strachem, že nakoupí těsně předtím, než burza začne klesat.

Současný boom spojený s tématem umělé inteligence tento problém dobře ilustruje. Není přitom nutně cílem odhadnout, kdy přesně růst skončí. Mnohem důležitější je mít investiční portfolio sestavené tak, aby investoři nemuseli v případě obratu na trzích dělat ukvapená nebo rovnou zoufalá rozhodnutí.

Ben Carlson ze společnosti Ritholtz Wealth Management upozorňuje, že v období boomu musí investoři čelit dvěma silám. První je FOMO (fear of missing out), tedy strach z toho, že jim uteče další růst, druhou je naopak averze ke ztrátě. „Investování je vyvažování,“ připomíná Carlson s tím, že je praktické nejen přemýšlet o tom, co dělat, ale také o tom, čemu se v prostředí euforické tržní nálady raději vyhnout.

Dobrým příkladem z poslední doby je trh v Jižní Koreji, kde sázky na umělou inteligenci vynesly ceny akcií během posledních 12 měsíců o více než 130 procent výše. Následně ale trh během jediného měsíce ztratil okolo 25 procent.

Prudký růst nejprve přilákal i spekulanty využívající úvěry na nákupy akcií a pákové ETF. To jsou fondy, se kterými například při finanční páce 4:1 můžete za 100 dolarů nakoupit aktiva za 400 dolarů. V případě zlevnění podkladového aktiva třeba ze 400 na 380 dolarů ale investor kvůli pákovému efektu přijde o 80 dolarů.

Čtyřiadvacetiletý korejský student Lee Seung-ho podle agentury Reuters rozmnožil díky pětinásobné páce své úspory na patnáctinásobek, následně ovšem o téměř celý zisk přišel během několika týdnů. Přesto chtěl v používání páky pokračovat.

Právě v této souvislosti Carlson připomíná základní pravidlo investování během tržního boomu. „Nedostaňte se do situace, kdy byste se v případě konce dobrých burzovních časů stali nucenými prodejci. Třeba kvůli potřebě odprodávat aktiva, abyste pokryli násobené ztráty z pákových obchodů,“ říká. „Investoři nemusí vědět, kdy přesně přijde pokles. Nějaký nakonec nastane vždy. Investoři ale musí vědět, jak hluboký pokles cen jejich portfolia unesou.“

Problém se samozřejmě netýká jen spekulantů používajících finanční páku. Platí i pro dlouhodobé investory, kteří nakupují pravidelně. Takové investování sice eliminuje případnou snahu trefit cenově nejpříznivější okamžik pro nákup, neznamená ale, že investoři v každé fázi nakupují za atraktivní ceny.

Pokud tak jako v současnosti už několik let prudce posilují technologické tituly a jejich podíl v indexech roste, pravidelný investor do takových indexů automaticky stále více přikupuje právě tuto část trhu, a to za stále vyšší ceny. Při stejné částce tak logicky nakupuje méně, což je zároveň velice spolehlivý mechanismus, jak být v nákupech efektivní – při nižších cenách za stejnou částku nakupuje více daného aktiva, při vyšších cenách naopak méně.

Řešením nákupů za stále vyšší ceny při růstových trendech by neměla být snaha odhadnout vrchol trhu a všechno prodat. Carlson doporučuje spíše diverzifikaci, předem stanovená pravidla, stanovení si cílů a vědomí důvodů pro investování a samozřejmě kontrolu rizika.

Investoři by si měli například položit otázku, zda se jejich původní portfolia tvořená například ze 60 procent akciemi a ze 40 procent dluhopisy s vývojem na trzích nenápadně neposunula spíše k poměru 75 procent ku 25 procentům, případně ještě rizikovějšímu s vyšším podílem akcií. Pokud ano, podstatně se změnila míra rizika, kterou podstupují.

Na to klade důraz také šéf alokace aktiv v Goldman Sachs Research Christian Mueller-Glissmann. „Portfolia většiny investorů byla v posledním roce nebo dvou tažena inovacemi a inflací,“ říká s tím, že rizika vycházejí z obou těchto sil. A prudký růst cen akcií technologických firem s alokacemi investorů výrazně pohnul.

Banka Goldman Sachs dlouhodobě věří, že boom investic do umělé inteligence může postupně opravdu podstatně podpořit produktivitu a zisky firem. Krátkodobě však hrozí, že obrovské kapitálové výdaje vytvoří nadbytečnou kapacitu dříve, než se očekávané přínosy nové technologie promítnou do hospodaření firem.

Zisky technologických společností by tak mohly být pod tlakem ještě předtím, než se naplno projeví ekonomický potenciál AI.

„I v době technologické bubliny na přelomu tisíciletí tu byly neuvěřitelně úspěšné akcie firem, které vznikly během tehdejšího boomu spojeného s internetem. Akciová bublina pak ale praskla a těm firmám, které tehdejší ochlazení přečkaly, mnohdy trvalo celé roky, než potvrdily, že jejich obchodní modely byly životaschopné, a začaly vydělávat,“ připomíná Mueller-Glissmann.

Když je řeč o diverzifikovaném portfoliu, nesmí být řeč pouze o akciích. Významně se totiž změnilo prostředí pro dluhopisy, neméně důležitou součást standardních modelů alokace aktiv. Větší inflační a fiskální rizika znamenají, že tradiční portfolio nemusí mít v případě problémů na akciovém trhu tak automatickou oporu v trhu s dluhopisy, jako tomu bylo v předchozích dekádách.

Goldman Sachs proto v současnosti doporučuje kromě technologických a dalších růstových akciových titulů do portfolií zařazovat také reálná aktiva jako nemovitosti nebo zlato a k tomu cenné papíry z odvětví energetiky nebo infrastruktury. „Nejde přitom o předpovídání konce současného technologického trendu. Vyváženost se vyplácí dlouhodobě a je potřeba nesázet jenom na hlavní tržní téma,“ dodává Mueller-Glissmann.

Do pomyslné rovnice investování v době převažujícího růstového trendu vstupuje ještě jedna často přehlížená proměnná. Investoři by neměli při nákupech uvažovat pouze o tom, proč chtějí dané aktivum vlastnit, ale také mít představu, za jakých podmínek ho prodají.

Privátní investiční poradce a stratég Joachim Klement upozorňuje, že předchozí zkušenosti výrazně ovlivňují rozhodování investorů. „Data z různých studií chování amerických drobných investorů ukazují, že po mimořádném růstu cen aktiv se zvyšuje pravděpodobnost jejich prodeje, přičemž u investorů s horšími předchozími zkušenostmi byl nárůst ochoty prodávat výraznější,“ říká.

To souvisí s poměrně dobře popsaným problémem, jemuž se věnují behaviorální finance. Lidé mají tendenci příliš rychle realizovat zisky a naopak zbytečně dlouho držet ztrátové investice v naději, že se jejich výkonnost zlepší, a oni tak nebudou muset prodávat se ztrátou. Klement proto připomíná důležitou zásadu: „Vždy přemýšlejte o tom, kdy a proč budete ochotni a připraveni investici prodat, nejen o tom, za jakých podmínek ji nakoupíte.“

Nemusí jít o klasický mechanický stop-loss, tedy například předem stanovený plán, že aktivum za 100 dolarů prodáte přesně v momentu, když jeho cena spadne na 90 dolarů. Podmínek a důvodů k prodeji může být daleko více. Mohou jimi být splnění investičního cíle (cena stoupla na předem stanovenou úroveň, která investorovi „stačí“), potřeba hotovosti, změna osobní situace, zásadní změna fundamentů firmy nebo prostě skutečnost, že se riziko a očekávaný výnos dostaly do nepříznivého poměru.

A nemusí navíc jít o úplný „exit“, po prudkém růstu ceny lze třeba odprodat jen část daného aktiva, tedy takzvaně „sebrat část žetonů ze stolu“, aniž by investoři úplně přišli o případný další růst ceny, a tedy zhodnocení svých peněz.

Právě to může být v době pokračujícího boomu rozumný přístup. Tedy nemyslet si, že dokážete přesně určit cenový vrchol, ale současně nenechat euforii rozhodovat za sebe. Diverzifikovat, pravidelně kontrolovat váhu jednotlivých aktiv v portfoliu, vyhýbat se riziku nucených odprodejů a předem si určit podmínky, za kterých investici nebo její část prodat.

„Konec každého boomu se ve zpětném zrcátku jeví jako naprosto samozřejmý. Předem to ale tak jasné není. O to větší smysl mají pravidla práce s portfoliem připravená v době, kdy se zdá, že růst snad ani nemůže skončit,“ uzavírá Ben Carlson.