Kdo chce důchod, ať se vzdělává. Investor navrhuje změnu v penzích

Stárnutí, klimatická změna, AI, roboti nebo duševní zdraví. Na první pohled samé problémy, které mohou svět v příštích desetiletích pořádně potrápit. Pro investory to zároveň jsou obrovské nové trhy a příležitost vydělat.

Když člověk otevře noviny, může snadno získat pocit, že svět míří do katastrofy. Války, zadlužení, umělá inteligence, která má připravit lidi o práci, stárnutí populace, nízká porodnost, sucho nebo nedostatek energie.

Jenže při pohledu na dlouhodobá data vypadá obrázek podstatně optimističtěji. Lidé jsou bohatší, vzdělanější a žijí déle než kdykoli v minulosti. Výrazně klesá dětská úmrtnost a medicína dokáže léčit nemoci, které byly ještě před několika desítkami let neřešitelné.

Životní podmínky se zlepšují napříč generacemi, jak ukazuje ekonom Dominik Stroukal na příkladu vlastní rodiny. „Česká republika, ve které se narodila moje dcera v roce 2020, odpovídala úrovní zhruba dnešnímu Polsku. Já sám jsem se narodil v roce 1987 v zemi, která by podle stejných ukazatelů odpovídala dnešnímu Mexiku. Moje matka se narodila v dnešní Indii, babička v Nigérii,“ popisuje Stroukal ve speciálu podcastu Ve vatě na Letní podcastové scéně v Trojském pivovaru.

Právě rychlost těchto změn zároveň vytváří nové potřeby a s nimi i nové trhy. Podle spoluzakladatele skupiny RSJ a investora do inovativních projektů Václava Dejčmara, který byl také hostem podcastu Ve vatě, budou nejzajímavější investiční příležitosti vznikat tam, kde dnes vidíme především problémy, pro které zatím nemáme snadné řešení. Patří mezi ně klimatická změna, stárnutí populace nebo duševní zdraví a také biomedicína a robotika.

Stárneme, rodí se méně dětí a zároveň budeme žít déle. Pro ekonomiku je to zásadní změna. Ubývat bude lidí v produktivním věku, zatímco poroste počet těch, kteří budou potřebovat péči, zdravotní služby nebo pomoc s běžným životem.

Ekonomika se proto bude muset obejít bez neustálého přílivu nových pracovníků. Produktivita bude muset růst především díky technologiím a vzdělávání. Podle Stroukala už nebude možné vystudovat v pětadvaceti a dalších čtyřicet let pouze čerpat z toho, co se člověk tehdy naučil.

Stárnutí ale není jen ekonomická otázka. Podle Václava Dejčmara může proměnit i samotnou demokracii. S rostoucím počtem seniorů se podle něj může měnit i to, jaké zájmy budou v politice převládat.

„Ten svět by byl v pohodě, kdyby ti lidi nevolili,“ říká. Přichází proto s radikálním návrhem: „Stejně jako vylučujeme jednu velkou skupinu lidí, lidských bytostí, a to jsou mladí lidé do 18 let, z voleb, tak posledních 18 let života by se taky nemělo volit,“ řekl. Oněch 18 let by se podle něj mělo odečítat od statistiky naděje dožití. Ta aktuálně podle Českého statistického úřadu činí u mužů 77,5 roku a u žen 83,2 roku.

Starší voliči podle Dejčmara častěji upřednostňují „svoje strachy, dojmy a zájmy většinou penzijního charakteru před budoucností země“. Jako jedno z možných řešení vidí celoživotní vzdělávání a jde ještě dál. Navrhuje dokonce podmínit základní příjem v důchodu průběžným vzděláváním.

„Jestli chceš svůj důchod, potřebuješ složit nějaké zkoušky,“ říká. Ty by podle něj mohly ověřovat například základní znalost fungování státu a politiky.

Stárnutí ale vytváří také velmi konkrétní podnikatelské příležitosti. Růst bude poptávka po seniorském bydlení, péči i službách, které lidem umožní zvládnout delší život. Právě tady podle Dejčmara narazí umělá inteligence na jednu ze svých hranic.

„Já si myslím, že ta hodnota je v komunikaci člověk–člověk,“ řekl. Robot může podle něj seniorovi pomoci vstát z postele nebo dojít na toaletu, nemusí ale nahrazovat lidský kontakt. Čím starší společnost bude, tím cennější podle něj budou vztahy, péče a sociální kontakt.

S tím souvisí oblast, o které se mluví méně: sociální kapitál. Dominik Stroukal upozorňuje, že lidé spolu podle některých dat mluví méně než před několika desítkami let.

„Dává smysl investovat do sociálního kapitálu víc než kdy jindy,“ řekl v debatě. Za investici přitom nepovažuje jen kontakty užitečné pro kariéru. Stejně důležití jsou podle něj rodina, přátelé a další blízké vztahy.

S prodlužováním života se zároveň nevyhneme otázce, jak dlouho má medicína člověka udržovat při životě. Dejčmar je zastáncem eutanazie a tvrdí, že pokud člověk trpí nevyléčitelnou nemocí a sám se rozhodne odejít, měl by mít možnost udělat to „bezbolestně“ a „plně důstojně“.

Tato debata podle něj bude s prodlužováním života stále důležitější: „Medicína umožňuje dneska udržovat při životě skoro všechny lidi hodně dlouho.“

Dejčmar vidí budoucnost také v oblastech, které jsou dnes na hraně medicíny a společenského tabu. Jednou z nich jsou psychedelika. Česko je jednou z mála zemí na světě, které legalizovaly psychedelické látky pro použití v psychiatrii.

Když byznysmen popustí uzdu fantazie, představí si Česko jako centrum psychedelické lázeňské turistiky. Pro takový segment má podle něj naše země ideální předpoklady. „Máme tady spoustu lázní, lysohlávky nám rostou v lesích. Kdyby tady byla turistika za psychedelickým zážitkem ve formě lázeňského pobytu, mohlo by nás to zviditelnit,“ nadhodil v debatě.

Podobný paradox přináší i umělá inteligence. Na jedné straně vytváří strach z masového zániku pracovních míst, na druhé přináší příslib nové produktivity a celých nových odvětví.

Historie ukazuje, že nové technologie práci jako celek nezlikvidovaly. Mohou ale zásadně proměnit konkrétní profese a připravit o práci některé skupiny lidí. Stroukal se odvolává na ekonoma a nositele Nobelovy ceny Darona Acemoglua, který je k současnému nadšení kolem AI skeptičtější. Tak dramatický růst produktivity, jaký se často očekává, podle něj nemusí přijít.

„Nečekejme, že se za pět let stane revoluce. Že nám to přinese obrovský boost v produktivitě,“ parafrázuje Stroukal nobelistu. Technologie zároveň může znamenat, že lidé budou mít více volného času a budou ho využívat jinak než prací.

Stejnou logiku lze podle Dejčmara uplatnit i na klimatickou změnu. Ta nebude jen ekologickým problémem, ale také obrovskou ekonomickou výzvou – a tedy trhem pro firmy, které nabídnou řešení.

„Klimatická změna se bude dít dál. Ale věřím, že technologie ji nakonec vyřeší,“ řekl Dejčmar. Příležitost proto vidí v infrastruktuře pro adaptaci na změnu klimatu, technologiích pro zachycování CO2 nebo v nových modelech pojištění využívajících satelitní data a matematické modely.

Společný jmenovatel všech těchto oblastí je jednoduchý. Čím větší problém bude společnost řešit, tím větší může být trh pro toho, kdo přijde s fungujícím řešením. A právě tam se mohou skrývat některé z nejzajímavějších investičních příležitostí příštích desetiletí.

Záznam debaty podcastu Ve vatě najdete nahoře ve videu nebo v podcastových aplikacích.