Česko našlo hvězdnou golfistku: Největší sen je vyhrát olympiádu

Takové skoky se už v českém sportu nevidí. „Byl to mazec. Nejlepší golf, který jsem kdy v životě hrála,“ líčí upřímně Sára Kousková, když vypráví o svém průlomu. Na turnajích kategorie major, obdobě tenisových grandslamů, bylo národním maximem 50. místo Kláry Davidson-Spilkové, než se slečna z Karlových Varů letos pustila do dobývání British Open.

Skončila na 12. příčce, dokonce zahrála nejlepší kolo ze všech. Pro sport, který se teprve dere do popředí, něco jedinečného.

Proto se vymyká i její cesta. Už na studiích v USA, kde se věnovala malířství a sochařství na prestižní univerzitě v Texasu, si odkládala peníze, aby se pak mohla opřít do kariéry.

„Na začátku to bylo hodně těžké a fakt odpracované,“ zavzpomíná.

Najednou ji zdraví soupeřky, které jsou zvlášť v Asii celebritami, neboť Jižní Korea a Japonsko ženský golf totálně uctívají. Češkám dorůstá dosud nejsilnější generace, Kousková ji vede. A pět spojených kruhů vytetovaných na jejím bicepsu naznačuje, co chce v golfu dokázat.

Na náramku na zápěstí máte: Sním a věřím. Čemu?

Myslím, že to jsou propojené věci. Člověk si musí nejdřív něco vysnít, aby pak tomu mohl začít věřit. Sním si o spoustě věcí.

Ve sportu je to co?

Placka z olympiády. To je asi můj největší sen, kterému už začínám pomalu i věřit, což je skvělé. Z osobních snů jsem si vždycky přála mít zahrádku a domeček, a to už se mi taky pomalu plní.

Jak vysoko váš sportovní sen visí? Výš než titul z majoru?

Těžko říct. Na olympiádě hraje jenom 60 hráček, ale za jeden olympijský cyklus zase proběhne celkem 20 majorů. Zároveň na nich musíte posekat necelý trojnásobek soupeřek.

Jak blízko či daleko jste byla v Británii? Třeba při paralele s tenisem?

S ostatními sporty se těžko srovnává. Na Tour de France můžete skončit celkově na 150. místě, ale vyhrajete etapu. Zato v golfu se strašně málo vyhrává, protože se vám musí povést všechna čtyři kola, výkon je strašně dlouhý. Už projít cutem (do nejlepší poloviny) znamená něco jako třetí kolo na grandslamu v tenisu. Upřímně, pro mě bylo 12. místo na British Open opravdu malé vítězství. Vnímám to tak.

Co když někdo řekne: No, ale pořád je to 12. místo?

Samozřejmě by člověk rád mluvil o bednách a o medailích, ale někomu se to v golfu nepovede za celou kariéru - a přitom ji měl skvělou. Najdete hráče, kteří se pohybovali v Top 10 na světě, ale danou sezonu nevyhráli nic. Dobrým ukazatelem je světový žebříček.

Věříte, že můžete jednou opravdu vyhrát? Major nebo třeba olympiádu?

Že můžeme v konkurenci obstát, bylo úžasné zjištění pro celý tým. Že děláme věci dobře. Že je stačí dodržovat a odvádět práci tak, jak jsme řekli - a to je schopné vynést nás takhle vysoko. Jsem ráda, že máme do olympiády nějaký čas, abychom mohli vyšperkovat moji hru co nejlíp.

Olympiádu už jednu za sebou máte. Pomůže to?

Přirovnala bych to k vývoji na majorech. Když přijede člověk poprvé, všechno je nové, je to nejvíc, co může daný rok zažít. A první náraz je většinou ostrý, málokdo ho ustojí tak, že je schopný podat maximální výkon. I pro mě byla první zkušenost relativně hodně těžká, vjemů je strašně moc, člověk chce všechno vyzkoušet a nasát, skříňku máte vedle Nelly Kordové, v posilovně je Rory McIlroy… I první olympiáda byla hodně přifouknutá, je to obrovská akce. Je dobré vědět, do čeho jdete. Doufám, že už to bude snazší. Že jsem si odbyla své poprvé a může to být víc o výkonu.

Co je najednou jinak, že přišel průlom?

Chtěli jsme se připravit na léto líp než minulý rok, kdy jsem poprvé startovala na majorech, turnajů bylo hodně, byla jsem trochu unavená a úplně se to nepovedlo výsledkově. Teď to asi nemohlo dopadnout líp. Ale že bych se najednou našla, tak to v golfu vůbec nefunguje. Mnohokrát se nám ukázalo, že úspěchu lze dosáhnout jediným způsobem: Vydržet, být trpělivý a jen opakovat věci, které jsme dělali.

Taky jste řekla, že golf je absurdní sport. V čem?

Člověk nikdy neví, co přesně se stane, míček může spadnout do jamky ze dvou set metrů i ze dvou centimetrů a neuvěřitelné na tom je, že rána se počítá stejně.

A děje se to? I váš caddy Jakub Mejzlík říká: Špatný úder tam často spadne - a dobrý ne.

Čím zvyšujete svoji výkonnost, tím jste schopní rozptyl takových ran kontrolovat. Díky statistice vím, že na 80 metrech dostanu třeba deset ze sedmdesáti ran na 20 centimetrů od jamky. Ale hole-in-one je rarita. Někdo nemá za život ani jednu.

Vy už jste jamku na jediný úder oslavila?

Jednou, ale ne v turnaji. Když golf sledujete v televizi, samozřejmě si vybírají spoustu neuvěřitelných úderů, až vám přijde, že golf je naprosto jednoduchý a nesmyslný, že to dáváme do jamky odevšad.

Je golf spravedlivý? Minimálně v tom, že se v něm úročí dlouhodobá dřina, jako teď u vás?

V našem sportu jde primárně o to, že spoustu věcí neovlivníte a musíte se soustředit jenom na to, co je ve vašich silách. Hrajeme v přírodě, odskoky nebo vítr neovlivníme, v tom golf fér není, i když se hřiště plánují tak, aby faktor štěstí byl ve hře co nejméně. Ale nikdy ho neodstraníte úplně.

Vy jste na British Open zažila štěstí i smůlu, ne?

Přesně, bylo tam obojí. Nejdřív jsem se takzvaně zakopala v bunkeru (v písku), ale pak jsem byla schopná dát neuvěřitelný putt přes celý green. Moc hezký je citát slavného golfisty Garyho Playera: Čím víc trénuju, tím mám větší štěstí. Pak už je těžké říct, co byla šťastná rána a kdy jsme co nejlépe dopočítali vítr nebo roli nadmořské výšky.

Jak jste se ke golfu dostala? Pořád se v Česku dědí?

Taťka začal hrát, když jsem se narodila, on sám to určitě od nikoho nezdědil. Jak jsem vyrůstala, tak se taťka zlepšoval a pak jsem chtěla jít s ním. Přirozeně mě vzal s sebou a začala jsem hrát.

Jaké je golfové podhoubí v Česku v roce 2026? A je vůbec drahý?

Hodně se liší i podle regionů, někde je velmi jako populární, až takový „vesnický sport“. Samozřejmě jsou i místa, kde je to absolutně uzavřená společnost. Máme v Česku zhruba 100 hřišť a myslím si, že kamkoliv přijdete, tak jako byste přišel do klubovny u tenisových kurtů, určitě se dozvíte, jak začít. Počáteční investice vůbec nemusí být vysoká. Půjčíte si hůl, koupíte si míčky a zajdete si je odpálit na driving range (cvičné odpaliště). Tak jako v jiných sportech záleží, jaké vybavení si kupujete, ale s nálepkou elitářského sportu pořád bojujeme. Někdo si řekne: Pojďme radši na badminton. Počáteční ostych tam pořád je.

Už strašně dlouho, ne? Proč se to nemění?

Myslím, že to chce systematickou práci v komunikaci. Snažíme se ukazovat golf jako relativně normální sport, ale je potřeba, aby se tak dělo ještě víc, plošně.

Máte za sebou průlomový výsledek, žádná česká golfistka nebyla lepší. Prorážíte cestu. Zato tenistky už dekády opakují: Máme ke komu vzhlížet. Rozjel se tím pozitivní uzavřený kruh, startujete teď vy něco podobného?

Myslím, že to nastartovala už Klára Davidson-Spilková, i díky tomu přišla naše generace. Díky její cestě jsme si uvědomily, kam můžeme směřovat. A najednou je nás šest, snad zase ukazujeme cestu mladším a ty budou schopné na nás navazovat. Zažíváme velký boom, holky ročníku 1997 až 1999 jsou fakt úspěšné.

Kudy se za úspěchem z Česka jde?

Nejlepším hráčkám samozřejmě v jednu chvíli české prostředí nebude stačit a je potřeba vyjet do zahraničí. Věkově to nemusí být pevně nalajnované, v golfu výkonnost graduje. Můžete začít v pěti jako já, ale i v deseti a rozdíl se může postupně smazat. Jakkoli samozřejmě napříč sporty platí, že přirozenost pohybu se učí v mladém věku daleko líp.

Jak vám pomohly Spojené státy a golf v rámci univerzitní NCAA?

Když hrajete dobře a jste schopen si zajistit stipendium v Americe na skvělé škole, obrovsky to pomůže, protože české sportovní prostředí se studii zatím skloubit moc nejde. A hlavně si tu nikdy nebudeme schopní vytvořit takovou konkurenci jako v USA, to vás posouvá. Stáhnou si ty nejlepší z různých zemí, je to jako velký mezinárodní turnaj. Dalo mi to hrozně moc. Osamostatníte se, získáte skvělé vzdělání a zároveň se můžete lepšit sportovně.

Jaká je ženská golfová NCAA? Třeba v basketbalu je soutěž ikonická a i mladí hokejisté před NHL najednou dostávají na univerzitách vysoké platy.

Myslím, že u nás je ještě daleko důležitější než třeba v tenise. Tam se traduje, že kdo už jde na univerzitu, asi už nemůže být až tak dobrý, v golfu je to relativně naopak. Jen málo hvězd si neprošlo tímto systémem. Spoustu holek, co znám teď na túře, byly moje spolužačky nebo spoluhráčky z NCAA. Pro nás ze Západu je to velmi tradiční cesta, i když Korejky a Japonky, které ženskému golfu dominují, to mají jinak.

Jaký diplom jste si z USA přivezla?

Studovala jsem obor, který se jmenoval Studio Art, mojí náplní bylo malířství, sochařství, hodiny v ateliéru. Odmalička mám chuť tvořit, babička se mnou vždycky ráda kreslila a modelovala, zůstalo mi to. Chtěla jsem jít uměleckou cestou. I v každodenním životě jsem takový pozorovatel hezkých věcí. Hodně esteticky vnímám to, co může být pro ostatní normální. Tak jako vejrám (úsměv). V golfu se to propojuje s designem krajiny, s dopadem světla.

Je golf umění?

Určitě. Nejen kvůli pohybu, ale i kvůli přírodě okolo.

Ani s prestižním titulem jste nicméně nepřemýšlela na práci v oboru, ale co nejvíc se opřela do golfu?

Rovnou jsem přestoupila k profesionálkám. Bylo to těžké, protože v Česku moc příkladů není, tehdy jen Klára. Zkoušelo to i pár kluků, ale věděli jsme, že přestup je strašně těžký a že nemáte dost peněz na to, abyste mohl vyjet na největší turnaje, nemůžete si dovolit nejlepší trenéry.

Zase začarovaný kruh. Ale v horším.

Navazující podpora moc neexistovala, musíte si naplánovat sami. Vyseknu obrovskou poklonu zpátky do minulosti, protože jsme na to byli připravení už roky předtím. Řešili jsme, jak to bude probíhat. Šetřila jsem si peníze. To byl základní stavební kámen úspěchu.

Když říkáte my, tak vy a Jakub Mejzlík, váš partner v golfu i v životě?

Měla jsem štěstí, že přišel do mého života ve správný moment. V roce 2020 jsme se poznali a chtěl mi nezištně pomoct tím, že znal sportovní marketing a důležitost toho, jak správně prodat produkt profesionálního sportovce. Společně s ním a s rodiči jsme to zvládli.

Pardon, není až moc být spolu nonstop? Ve sportu i v osobním životě?

My byli nejdřív dobří přátelé, pak se z toho vyvinul vztah. Pro mě je ta nejoblíbenější osoba, a první člověk, kterému zavolám. Myslím si, že i díky tomu jsme schopní dělat spoustu věcí společně, aniž bychom si lezli na nervy. Jsme oba docela dobří v tom, jak všechno vykomunikovat tak, jak potřebujeme. A jsme k sobě maximálně upřímní.

Kolik vaše sezona stojí?

Abych mohla jet na všechny turnaje a nemusela řešit, jestli tam budu spát v autě, je potřeba okolo 2,5 milionu korun.

Je těžké je jako golfistka sehnat?

Na začátku to bylo hodně těžké a fakt odpracované. Začínali jsme s malými částkami, až jsme si s firmami vybudovali vztah a začaly nám důvěřovat, že spolupráce má smysl. V golfovém prostředí je potenciál obrovský, ale myslím si, že se s ním ještě nepracuje tak, aby to lidé z druhé strany viděli jako investici a něco, co se jim recipročně vyplatí.

Přitom golf často hrají manažeři, majitelé firem. Neláká je si v rámci partnerství zahrát s nejlepší Češkou?

Snažíme se ušít spolupráci tak, aby byla výhodná, což pro každého může znamenat něco jiného. Pro jednoho to je mediální prostor, pro druhého osobní kontakt a představení golfu, pro jiného možnost dostat se do golfové komunity.

Myslíte, že po průlomovém výsledku už tohle je za vámi? Že jdete do další fáze kariéry?

Paradoxně musím říct, že výsledky na to až zas takový vliv nemají. Jsme rádi, že partnerství máme postavená na velmi osobních vztazích. Upřímně, když skončím 12. na British Open, nikdo nezavolá: Hele, já bych tě chtěl sponzorovat. Tím spíš si cením, že máme partnery dlouhodobě.

Když dohrajete čtyři kola, co je víc unavené? Hlava, nebo tělo?

Obojí. Fyzicky bych toho zvládla ještě víc, tělo na to je připravené, ale mentálně je to strašný výdej energie. Soustředíte se ve 40sekundových až minutových intervalech a musíte vypínat a zapínat. To je primárně náročné, k tomu nachodíme za den 10 kilometrů a šviháme do míčku rychlostí sto mil za hodinu. Poslat míček 250 metrů daleko je taky, myslím, docela obdivuhodný výkon.

Jak ještě posílit hlavu? Spolupracujete s mentálními trenéry?

Začala jsem v USA, kde jsme k nim měli přístup během studia, to byl první systematický mentální trénink. Hodně jsme pracovali na bázi filozofie golfu, je to specifická hra. Hlava je v golfu naprosto stěžejní element, na nejvyšší úrovni jsou rozdíly primárně v hlavě. Musíte držet své myšlenky v určité ohrádce, kde mají být. Jasně, ve čtvrtém kole na British Open jsem měla trochu zvednutou tepovku a tvrdší ruce, ale myslím, že se mi to povedlo v hlavě připravit, aby tělo podalo výkon, jako by se nic nedělo. Určitě bych ještě víc mohla zapracovat na zklidnění, což je v plánu na následující týdny, měsíce, roky.

Posunula jste zásadně mety vašeho sportu. Baví vás být vzorem?

Je to víc než prima. V každém sportu, ať je to golf nebo cokoli jiného, je úžasné prostředí, které člověka rozvíjí a dává mu obrovský základ do života, fyzicky, psychicky, sociálními kontakty. Je skvělé inspirovat mladé lidi, aby to mohli prožívat taky.