Dříve by ho hrál Schwarzenegger. Hrdina seriálu Reacher krom svalů používá mozek

Vrátila se jedna z nejzábavnějších současných televizních sérií. Také ve čtvrté řadě seriálu podle próz současného britského spisovatele Leeho Childa nazvaného Reacher, který lze vidět ve videotéce Amazon Prime Video, zůstává hrdina Jack Reacher stejný. Obrovský. Schopný lámat kosti. Mazaný. A přitom zároveň etalon morálky. Herec Alan Ritchson potvrzuje pozici hvězdy, jíž stačí pouze pobývat před kamerou. A oslňovat čistě svou přítomností.

Může to znít triviálně. Jenže právě jakási tichá, klidná existence obří hory svalů, která je v něčem starosvětská, ale zároveň nenaplňuje nabízející se machistické stereotypy, dělá z Reachera prostou a stále skvělou podívanou.

Seriál nic nepředstírá. Předkládá lehce únikovou fantazii o hrdinovi, jenž sice nemá superschopnosti, ale doslova i obrazně převyšuje své okolí. Jak tím, že je tou nejsympatičtější a nejlidštější verzí Supermana či Mirka Dušína, tak skutečností, že v případě potřeby dokáže zlikvidovat protivníky o poznání nemilosrdnějšími způsoby než oba tito hrdinové „bez bázně a hany“.

Aby mohla tvůrcům procházet stále dokola stejná formulka, musí být opravdu silná. A tady se fotogeničnost i obří charisma Alana Ritchsona skvěle potkávají s návykovými knižními předlohami.

Co na tom, že první epizody čtvrté řady se točí okolo flash disku, o který se zajímá spousta stran, od zabijáků po CIA. Může to působit lehce zastarale, ale to je vlastně celý seriál, a proto funguje tak dobře. Našel nové využití pro typ hrdiny, jakého by dříve hrál Arnold Schwarzenegger. Jenže Alan Ritchson na rozdíl od testosteronových herojů 80. let minulého století umí dát Reacherovi i křehkost. Nebojí se starat o kotě, pomoct bezdomovci. A kromě svalů používá i mozek.

Čtvrtá řada se odehrává ve Filadelfii, kam tento tulák doputoval, nejspíš proto, aby si mohl užívat místní proslulé sendviče s hovězím a sýrem. Ale jak už to bývá, okamžitě se dostává do problémů.

Když si v metru všimne ženy, která nervózně drží jakýsi předmět ukrytý v tašce na svém klíně, Reacher se zvedne, aby situaci deeskaloval. V tašce sice není výbušnina, i tak ale situace ústí v tragédii, jež rozpoutá komplikovanou hru o informace i život.

Seriál získává novou dynamiku díky přesunu do velkoměstského prostředí a také díky tomu, že má protagonista k dispozici nahodile vzniklý tým, jen zčásti tvořený profesionály. Jinak se vše odehrává ve známých konturách.

Hrdina a okolo něj vzniklá skupinka řeší případ, který je mnohem složitější, než se zprvu zdá. A je jasné, že oni stojí na té správné straně. Flash disk funguje jako tajuplný motor zašmodrchané zápletky, jež žene ústřední aktéry do jedné nebezpečné situace za druhou.

Jsou to postavy, na nichž nám záleží, pro něž máme pochopení. Reacher pochopitelně zůstává středobodem, ale okamžitě utkví v paměti i lehce střelený novinář snažící se dokázat, že mnohé paranoidní představy jsou ve skutečnosti pravdou, dále řadový policista toužící zjistit, proč jeho sestra spáchala sebevraždu, a detektivka, jež navzdory tvrdému výrazu opravdu chce bojovat proti zločinu, a ne za své pohodlí.

Všechny tyto samotáře svedl dohromady osud a každý ze svých osobních důvodů touží rozplést konspiraci, v níž dojde na sexuální skandály i ošemetné podoby amerického vojenského vlivu na Filipínách. Ale tvůrcům se tento šestákový materiál daří proměnit v něco víc než jen potěšení z béčkové podívané.

Směs bezelstnosti, drsné akce i chytrých dedukcí s občasnými záblesky bláznivé nadsázky vytváří prostor, který je v současné televizi svým způsobem ojedinělý. Mnoho seriálů pracuje s nostalgií po starých dobrých časech. Třeba karatistický Cobra Kai si ze svého protagonisty, jenž jako by vypadl z 80. let minulého století, poslouchá tvrdý rock a podobně tvrdé jsou i jeho názory, dělá legraci, aniž by ho však zesměšňoval. Místo toho hrdinu konfrontuje s moderním světem, v němž neumí chodit.

S podobnou nadsázkou a navrch satirickými prvky pracuje Peacemaker, kde zase John Cena ztělesňuje superhrdinu, který má zdánlivě všechny předpoklady být karikaturou pravého amerického vlastence a konzervativce. Přesto bojuje na té „správné“ straně.

Nepravděpodobný hrdina Reacher také jako by pocházel z jiného světa. Přesto autoři našli způsob, jak ho vzít převážně vážně – jakkoli i tady zůstává prostor pro odlehčení. Neboť bývalý armádní vyšetřovatel má nejen ránu, co láme kosti, ale také disponuje fištrónem. Díky tomu není pouhým naivním kolohnátem.

Seriál vytvořený Nickem Santorou jistě je v posledku návyková oddechová jednohubka. A nevybočuje se z dobře zajetých kolejí. Ale ty koleje stále dokážou fascinovat.

Alan Ritchson magnetizuje své okolí jak nadlidsky působící muskulaturou, tak ledovým klidem a dojmem, že má situaci neustále pod kontrolou. Co řekne, to se stane, aniž by kdykoli působil dojmem namistrovaného frajera. Spíše umí zcela přesně odhadnout své schopnosti a schopnosti svých protivníků. Přesto není nějakým bezcitným armádním strojem či excentrickým sociopatem typu moderního Sherlocka Holmese, byť v některých choulostivých situacích mluví a jedná až příliš bez okolků.

Je to hrdina utkaný z brakových vláken a také podivuhodně klidná, leč destruktivní síla, jaká může existovat jen ve fikci. Jakkoli by se víc a víc hodila také v dnešním, stále temnějším světě. Asi právě proto dokáže Reacher znovu uhranout a unikat své béčkové prapodstatě. Je to eskapismus. Ale pojďme si ho dopřát a nestyďme se za to.