Článek
Tempo zadlužování Česka už nyní rychle stoupá. Zatímco před rokem 2020 překročil schodek státního rozpočtu stamiliardovou hranici pětkrát, v posledních letech se schodek tak nízko už nikdy nepodíval. Letos plánovaný schodek 310 miliard korun by měl být čtvrtý nejhlubší v historii Česka. Nejvýraznější deficit země měla v roce 2021, kdy dosáhl 419,7 miliardy korun. Na příští rok počítá ministryně financí Alena Schillerová (ANO) se schodkem do 400 miliard korun. Zároveň chce vláda uvolnit pravidla zadlužování.
O jaký zákon jde?
Jde formálně o „vládní návrh zákona, kterým se mění některé zákony v oblasti veřejných rozpočtů“. Nejde tedy pouze o zákon o zadlužování, novela má změnit pravidla rozpočtové odpovědnosti, rozpočtová pravidla státu a řadu souvisejících mechanismů.
Původním důvodem pro vznik novely byla nutnost přizpůsobit česká pravidla novému evropskému systému řízení veřejných financí. Vláda ale v rámci novely navrhla také širší možnosti uvolňování rozpočtových limitů a financování některých výdajů dluhem.
Novela prošla Poslaneckou sněmovnou, Senát ji vrátil s úpravami, ale Sněmovna 7. července opětovně prosadila původní znění. Prezident Petr Pavel novelu 22. července vetoval. Na schůzi začínající v úterý 25. srpna se mají poslanci zabývat jeho vetem a o novele následně znovu hlasovat.
Jak je to s vládním zadlužováním teď?
Česko má několik pojistek proti příliš rychlému zadlužování. Nejznámější je takzvaná dluhová brzda. Ta se podle současného zákona aktivuje ve chvíli, kdy dluh sektoru veřejných institucí po odečtení příslušné rezervy dosáhne 55 procent HDP.
Co se pak stane? Není to jen symbolické varování. Vláda musí předložit takový návrh státního rozpočtu a střednědobého výhledu, který povede k dlouhodobě udržitelnému stavu veřejných financí. Pokud už předložila rozpočet, který tuto podmínku nesplňuje, musí ho vzít zpět a předložit nový.
Přečtěte si komentář k tématu:
Současně musí vláda předložit návrhy vyrovnaných rozpočtů zdravotních pojišťoven. Schodkové jsou možné jen za zákonem stanovených podmínek. Také kraje a obce mají za této situace povinnost schválit vyrovnaný nebo přebytkový rozpočet, pouze s omezenými zákonnými výjimkami. A další veřejné instituce nesmí uzavírat nové dlouhodobé závazky, které by dále zvyšovaly veřejný dluh (opět s určitými výjimkami).
Jde tedy o poměrně silný automatický tlak na ozdravení veřejných financí. Zákon již nyní počítá s výjimkami například při výrazném propadu ekonomiky, nouzovém nebo válečném stavu nebo při některých dalších mimořádných situacích.
Proč vláda kritizuje dluhovou brzdu, když je dluh ČR stále pod 55 procenty?
Důležitá není pouze současná úroveň zadlužení, ale i trajektorie, po které se veřejné finance vyvíjejí. Národní rozpočtová rada (NRR) upozorňuje, že české veřejné finance sice nejsou v akutní krizi, ale dlouhodobě zdravé a stabilní také ne. V její analýze z roku 2025 se uvádí, že kvůli růstu obranných výdajů se očekávaný náraz do dluhové brzdy přiblížil o rok. Bez dalších opatření by mohl nastat v roce 2037.
Co je na novele nejdůležitější?
Zjednodušeně řečeno, vláda díky ní má získat větší prostor pro výdaje. Nejde o ustanovení typu „stát si smí půjčit dalších 500 miliard korun“. Mechanismus je nepřímý, novela mění způsob výpočtu některých výdajových limitů a zavádí nebo prodlužuje výjimky. Výsledkem je větší prostor pro deficit a potenciálně i pro růst dluhu, aniž by se stejně rychle přibližoval okamžik aktivace některých domácích brzd.
O které výdaje jde?
Nejviditelnější jsou výdaje na obranu, strategickou infrastrukturu a jadernou energetiku.
- U obrany se má prodloužit možnost, aby se výdaje nad hranici dvou procent HDP nezapočítávaly do příslušného výdajového rámce, a to až do roku 2036.
- U strategické infrastruktury novela rozšiřuje výjimky na projekty vymezené v příslušném zákoně.
- Velice významná je především možnost vyjmout z pravidel financování výdaje spojené s novými jadernými zdroji, tedy zejména s dostavbou jaderné elektrárny Dukovan. Právě tento bod předseda NRR Mojmír Hampl označuje za jasné změkčení dluhové brzdy.
Proč je to podle kritiků novely problém?
Kritika většinou není založena na tom, že by někdo zpochybňoval potřebu investovat do obrany, energetiky nebo dopravní infrastruktury. Naopak, právě tyto investice mohou být ekonomicky velice rozumným důvodem, proč si stát v určité míře půjčuje. Dálnice, železnice, energetická infrastruktura nebo obranné kapacity mohou přinášet užitek po desítky let, takže není ekonomicky nesmyslné část nákladů na jejich budování rozložit v čase.
Těžiště kritiky je jinde. Pokud vláda tvrdí, že potřebuje více prostoru pro dluh kvůli strategickým investicím, měla by zároveň prokázat, že nejprve maximálně šetří na méně důležitých výdajích a že nové zadlužení skutečně směřuje na investice, nikoli na běžnou spotřebu státu. A spor se pochopitelně vede o to, na čem lze, či nelze šetřit, a do hry naplno vstupuje boj o voliče a jejich preference.
Právě tady je problém českých veřejných financí podle NRR poměrně výrazný. V roce 2025 odpovídaly mandatorní a kvazimandatorní výdaje 93 procentům příjmů státního rozpočtu bez evropských peněz. Pro rok 2026 rada očekává dokonce 96,1 procenta. To znamená, že vládě nezbyde mnoho peněz, o kterých by mohla volně rozhodovat.
„Nikdo nechce svazovat vládě ruce ve chvíli, kdy je ohrožena bezpečnost země, ale zároveň nemůžeme dát vládě bianko šek na stovky miliard korun,“ uvedla v červenci místopředsedkyně rozpočtového výboru Poslanecké sněmovny Věra Kovářová ze STAN. „Pokud budeme dál rozvolňovat pravidla, budeme vytvářet další výjimky a budeme schovávat část výdajů mimo běžné limity, můžeme velmi rychle narazit na dluhovou brzdu, podle odhadu už kolem roku 2031. A pak už nebudou ve hře nebolestivá řešení. Výrazně se to může dotknout všech občanů. Může to znamenat škrty v mandatorních výdajích, drastické škrty ve výdajích státu i snížení výdajů na veřejné služby a například na důchody nebo také výrazné zvyšování daní. Rozpočet totiž pak musí být vyrovnaný.“
„Premiér Babiš a jeho ministryně účetnictví Alena Schillerová rozpoutali rozpočtový armagedon. Nestačí jim astronomické schodky, teď se ještě snaží změnit pravidla. Ještě nedávno vláda připravovala občany na rekordní deficit, dnes premiér bez jediného vysvětlení tvrdí, že schodek bude výrazně pod 400 miliardami korun. Buď vláda nemá veřejné finance pod kontrolou, nebo občanům lže. Jediné, co po ní s jistotou zůstane, je účet za populismus, který budou splácet naše děti a vnoučata,“ zmínil krátce po prezidentském vetu novely předseda ODS a stínový premiér Martin Kupka.
Znamená to, že za problém mohou sociální výdaje?
Zdaleka ne všechny sociální výdaje státu jsou politické „dárečky“. Jejich dominantní část, především důchody a některé další platby, vyplývají přímo ze zákona. Vláda je nemůže jednoduše škrtat.
Problém je ale strukturální. Čím větší část rozpočtu je předem určena zákony nebo dlouhodobými závazky, tím méně prostoru má vláda na nové priority. NRR uvádí, že zatímco v letech 2014 až 2019 odpovídaly mandatorní a kvazimandatorní výdaje v průměru 83,9 procenta příjmů státního rozpočtu, v letech 2023 až 2026 už jde v průměru o 94,8 procenta.
Předseda NRR Mojmír Hampl to popisuje ještě ostřeji. Stát podle něj zvyšuje mandatorní výdaje, protože je žádná vláda nechce omezit, a problém spočívá mimo jiné v tom, že si Česko půjčuje i na běžný provoz, nikoli jen na investice.
Tento argument dobře zapadá do širšího pohledu na připravované rozpočty. Hlavní ekonom Patria Finance Dominik Rusinko upozorňuje, že vláda chce zvyšovat zadlužení v době, kdy česká ekonomika nečelí vážnější krizi a naopak jí rostou rozpočtové příjmy. „To je z pohledu hospodářské politiky ideální chvíle, kdy dostat veřejné finance zpět do formy,“ uvádí.
Za co je vláda kritizována?
Politická argumentace odpůrců novely je poměrně silná. Pokud jsou obrana, energetika a infrastruktura skutečně prioritou, proč se prostor v rozpočtu neuvolňuje především přesunem peněz z méně důležitých výdajových kapitol, ale i plánovaným změkčením pravidel pro zadlužování?
Současná vláda tvrdí, že právě toto dělá. Ministerstvo financí například uvádí, že při sestavování rozpočtu hledalo úspory v provozu státu a že dodatečný deficit má směřovat na prorůstové investice. Současně ale sama ministryně financí Alena Schillerová v červnu připouštěla řadu dalších výdajových požadavků, například 24 miliard korun navíc na státní pojištěnce, zhruba sedm miliard pro Českou televizi a Český rozhlas nebo návrat 75procentní slevy na jízdné.
Tady se střetávají ekonomická a politická interpretace novely. Odpůrci mohou opakovat, aby si vláda nejprve udělala pořádek v běžných výdajích a až pak si půjčovala na strategické investice. Vláda naopak říká, že bez rozvolnění pravidel nebude možné současně financovat obranu, energetickou bezpečnost a infrastrukturu.
Ekonom Dominik Rusinko upozorňuje, že největším rizikem nemusí být jen konkrétní výše schodku, ale postupná změna společenského vnímání dluhu. „To nejnebezpečnější na příštím rozpočtu pro rok 2027 nemusí být samotná velikost schodku, ale to, že si společnost dále zvyká na stamiliardové schodky jako na něco normálního,“ varuje. Návrat k nižším deficitům může být podle něj o to bolestivější, zvláště pokud by si ho jednou vynutily finanční trhy.
Je pravda, že vláda může díky novele utratit najednou až o deset procent více?
Ano, ale za určitých podmínek. Novela zavádí možnost zvýšit celkové výdaje schváleného státního rozpočtu až o deset procent v případě stavu ohrožení státu, válečného stavu nebo při zákonem definované zhoršené bezpečnostní situaci. Nejde tedy o automatické zvýšení rozpočtu o deset procent každý rok. Kritikům vadí především to, že se tím oslabuje dosavadní parlamentní kontrola výdajů.
Co na novele nejvíce kritizuje Národní rozpočtová rada?
NRR vadí především kumulace výjimek a změkčování domácích fiskálních pravidel. Problémem není jeden konkrétní výdaj. Obrana sama o sobě je legitimní priorita, stejně jako energetická bezpečnost. Problém vzniká tehdy, když se postupně přidávají další výjimky a současně rostou mandatorní výdaje. Pak může vzniknout situace, kdy se stát formálně stále pohybuje v rámci fiskálních pravidel, ale skutečný prostor pro zadlužování je výrazně větší než dříve.
NRR zároveň upozorňuje na to, že se v rozpočtu někdy za „nedotknutelné“ vydávají i ty výdajové položky, které ve skutečnosti lze politickým rozhodnutím prioritizovat. Příkladem jsou podle Hampla prudce rostoucí výdaje Státního fondu dopravní infrastruktury. Ty nejsou automaticky mandatorní a vláda jim může určit různé priority.
Co říká vláda?
Vláda argumentuje, že současná pravidla jsou příliš rigidní a komplikují financování důležitých investic. Jak už bylo zmíněno, má na mysli především obranu, infrastrukturu, energetickou bezpečnost a nové jaderné zdroje.
Navíc upozorňuje, že Česko je vázáno také evropskými fiskálními pravidly. Kritici ovšem namítají, že národní pravidla mají být dodatečnou pojistkou, nikoli pouhým zopakováním evropských minimálních limitů.
Proč prezident novelu vetoval?
Prezident Petr Pavel uvedl pro své veto dva hlavní důvody – ohrožení dlouhodobé udržitelnosti veřejných financí a oslabení parlamentní kontroly nad výdaji státu. Podle něj novela umožňuje vládě půjčovat si výrazně více, než dovolují současná pravidla, a některé výjimky jsou podle něj příliš široké.
Ani prezident přitom nezpochybňuje potřebu investic do obrany nebo energetiky. Spor se vede především o to, jak mají být financovány a jak silné mají zůstat rozpočtové brzdy.
Proč se bude hlasovat znovu?
Prezidentovo veto má u běžného zákona pouze odkladný účinek. Sněmovna ho může přehlasovat nejméně 101 hlasy, tedy nadpoloviční většinou všech poslanců. Současná vládní koalice má 108 poslanců. Navíc už 7. července odmítla senátní pozměňovací návrhy a setrvala na původním znění zákona. Nelze tedy předpokládat, že by tentokrát hlasovala o jakkoli výrazněji upravené verzi.
