Děti až později, nebo vůbec. Krize porodnosti v Česku má pět hlavních důvodů

Porodnost v Česku se propadá na historická minima, což může mít závažné dopady na ekonomickou prosperitu, důchodový systém či zdravotnictví. Co ukázala anketa, kterou Seznam Zprávy provedly mezi zástupci mladé generace? A co chce s krizí porodnosti dělat současná vláda?

Za poslední dva roky se narodilo nejméně dětí od začátku sledování porodnosti, to znamená od roku 1785. Jen pro připomenutí: V té době na trůně ještě seděl císař Josef II., syn předchozí panovnice Marie Terezie.

„Za celou tu dobu, i během světových válek, různých ekonomických krizí, změn režimů a podobně, se nikdy nerodilo tak málo dětí jako právě teď,“ vysvětluje v podcastu 5:59 Petr Švihel z domácí redakce Seznam Zpráv, jeden ze spoluautorů analýzy, kterou Seznam Zprávy k tomuto tématu přinesly.

Jak Švihel dodává, působí to o to zvláštněji, že na první pohled žijeme v blahobytné době bez dramatických výkyvů, kdy se zvyšuje kvalita života a také prodlužuje jeho délka, o čemž svědčí i nárůst počtu lidí ve věku sto a více let. Proč tedy mladí mají méně dětí než jejich rodiče nebo prarodiče? Na to se novináři Seznam Zpráv zeptali řady expertů, ale také několika desítek lidí ve věku od 25 do 35 let.

„Ti většinou (mému kolegovi Václavu Janušovi) popisovali, že by děti vlastně chtěli. Ale rovnou vyjmenovali různé důvody, proč tomu tak není,“ říká Švihel. Nejčastěji uváděli důvody spadající do kategorií jako nedostupnost bydlení, problémy se zdravím včetně toho duševního či změna hodnot. „Ale hodně často to bylo i o tom, že nemají partnera nebo partnerku. A že tedy vlastně nemají s kým ty děti mít,“ dodává novinář.

Anketa tak v zásadě potvrdila to, co průběžně ukazují sociologické průzkumy. Experti sice používají jiné, odborné termíny, ale pojmenovávají jimi totéž. A i oni si všímají toho, co by se dalo souhrnně označit jako krize partnerství.

„Ti lidé v anketě, trochu víc naplacato, říkali: Chtěl bych mít děti, akorát zrovna nemám partnerku, se kterou bych ty děti mohl mít. Nebo: Chtěl bych mít děti, ale to bych musel být miliardář, abych si to mohl dovolit,“ dává Švihel příklady z terénu. Některé z nich je možné slyšet také v podcastu.

Dalším velice často zmiňovaným problémem, který mladí poznamenávali, byla nedostupnost bydlení. Na jarní odborné konferenci, kterou k tématu nízké porodnosti svolala vláda, ji za klíčový faktor označil i sociolog Daniel Prokop, se kterým Švihel analýzu konzultoval.

Výmluvně ilustruje polistopadovou demografickou proměnu české společnosti i průměrný věk prvorodiček. Křivka grafu, který jej zachycuje, totiž z předlistopadových zhruba 22 let, kdy ženy mívaly první dítě, velmi rychle vystoupala až těsně pod třicítku.

„Lidé dnes daleko častěji chodí na vysokou školu a zakládání rodiny odsouvají do pozdějšího věku,“ rozebírá v podcastu Petr Švihel, co se za strmou křivkou z grafu skrývá. „Pak se dostávají do nějakého pracovního cyklu, nechtějí hned mít děti, protože chtějí nastartovat kariéru, našetřit dost peněz na to, aby ty děti mohli zabezpečit. A najednou jsou ve fázi, kdy si říkají, že už jsou možná moc staří na to, aby ty děti měli.“

Řada lidí v anketě Seznam Zpráv vyjadřovala před rodičovstvím velký respekt a dodávali, že se na tak velký úkol necítí. Podle Švihela se to potkává s vědeckými poznatky, které dnešní rodičovství popisují jako intenzivnější, než bývalo v minulosti.

Experti proto podle redaktora začínají přemýšlet, jak mladé generaci prezentovat rodičovství v jiném světle než jako náročnou profesi. Lidé ale také podle dat o duševním zdraví častěji mluví o svých psychických problémech než dříve, takže úzkosti či deprese dnes podle výzkumu PAQ Research u sebe eviduje 16 % dospělé populace.

Problém je - už z pohledu do statistik - zjevný. Příčiny, jak ukázala anketa a potvrzují existující průzkumy, rovněž nejsou neznámé. Ovšem s hledáním receptů je to složitější, jak říká Petr Švihel: „Ze zahraničí úplně čerpat zkušenosti, nápady nebo inspiraci nemůžeme. Mezinárodní kontext je totiž takový, že porodnost klesá skoro po celém vyspělém světě.“

Světélko naděje ale - jeho slovy - zablikalo, když téma probíral s demografem Tomášem Sobotkou, který působí jako zástupce ředitele Vídeňského institutu pro demografii. A ten mu popisoval, že Česká republika v mezinárodním srovnání disponuje velmi zajímavou schopností opakovaně „vystřelit“ v plodnosti, tedy počtu dětí na ženu v reprodukčním věku, z velmi špatných hodnot do velmi dobrých hodnot.

„A to jediné řešení, které on tam viděl, nebo ten společný jmenovatel, je, že mladí lidé se musí mít dobře. Když se začnou mít dobře, začnou mít pocit, že se mají dobře, že jsou ve fázi, kdy opravdu si můžou dovolit mít děti, tak to zázračně rychle (po)roste,“ konstatuje redaktor Seznam Zpráv.

V podcastu 5:59 se také dozvíte, že i zvažované navýšení rodičovského příspěvku na 400 tisíc, což je jeden z nejčastěji zmiňovaných receptů, zůstává pod úrovní inflace. A s čím se bude společnost muset vyrovnávat, pokud se porodnost nezvýší. Poslechněte si v přehrávači v úvodu článku.