Zemědělci mají přijít o část peněz z EU. Zdroje jsou, hájí je Česko

„Nikdy jsem nic podobného neviděla. Je to šokující a smutné,“ říká asi čtyřicetiletá žena stojící na vysychajících březích Dunaje do kamery turecké veřejnoprávní stanice TRT World. Sucho, požáry a extrémní horka dopadly na členské státy Evropské unie i na úrodu zemědělců. Ti v důsledku výkyvů počasí přicházejí o miliardy a doufají, že i peníze z EU jim pomohou ztráty vyrovnat.

Současně členské státy Evropské unie vyjednávají o rozdělení obrovského balíku prostředků. Víceletý rozpočet EU na roky 2028 až 2034 přesahuje částku 1,7 bilionu eur, tedy přes 41 bilionů korun. Kdybyste chtěli tuto částku utratit rychlostí jednoho milionu korun za minutu, 24 hodin denně, sedm dní v týdnu, zabralo by vám to 78 let.

Politici tolik času nemají. V nejvyšších patrech unijní politiky tak probíhá lítá bitva o peníze. Pár miliard eur se hodí komukoliv na cokoliv. Zemědělství patří k vlivným a strategickým sektorům, podle současné verze návrhu rozpočtu na něj ale má z unijní pokladny přijít skoro o devadesát miliard eur méně.

„Ze současného návrhu víceletého rozpočtu EU na období 2028 až 2034 je patrné, že finance pro české zemědělství nebudou dostatečné, jedná se o více jak dvacetiprocentní propad oproti stávajícímu období, přestože víceletý finanční rámec EU na období 2028 až 2034 je stále ve fázi vyjednávání,“ říká tiskový mluvčí ministerstva zemědělství Vojtěch Bílý. Vzhledem k extrémním výkyvům počasí to přitom vypadá, že náhrady za ztracenou úrodu budou zemědělci potřebovat stále víc.

Obavy zemědělců se mohou naplnit i proto, že priority členských zemí jsou široce rozkročené mezi mnoho oblastí a nikdo nechce ustoupit od svých zájmů. Visegrádská čtyřka se v tomto kontextu shodla, že rozpočet musí více investovat do bezpečnosti, konkurenceschopnosti a technologií, ale neměl by škrtat v oblasti kohezní politiky, srovnávající ekonomické rozdíly mezi zeměmi. A peníze nechtějí ubrat ani zemědělcům. Objem rozpočtu se sice navyšuje, ale jen kvůli splátkám covidových půjček EU.

Vládní politici si také přejí snížit český příspěvek do rozpočtu, složeného především z peněz členských států. Jak můžete současně zvyšovat výdaje skrze nové sektory investic, udržet výdaje tradičních oblastí a ještě posílat do balíku, z nějž vše financujete, méně peněz?

„Tohle je naprosto neřešitelná matematická úloha a stejně jako při jednání o předchozím evropském rozpočtu se ukazuje, že nemáme žádné strategické priority a třeba na rozdíl od Poláků nepřemýšlíme, jak evropské peníze použít na systémovou transformaci Česka. Místo toho řešíme, jak sehnat víc peněz na to, co děláme dnes, ať už jde o lepení děr ve státním rozpočtu, nebo provozní dotace pro vybrané sektory. Přitom tady máme velmi dobře připravenou Hospodářskou strategii, kterou připravil Karel Havlíček,“ říká pro Seznam Zprávy Tomáš Prouza, prezident Svazu obchodu a cestovního ruchu.

„Je to nesplnitelné, protože i naše země, stejně jako velká část ostatních, nechce, aby se unijní rozpočet zvýšil. Ani vyššími příspěvky zemí, ani posílením vlastních příjmů,“ doplňuje pro redakci bývalý viceguvernér ČNB a europoslanec Luděk Niedermayer (TOP 09).

Jediným možným výsledkem této rovnice zřejmě je, že někdo dostane méně peněz. Podle zmíněného návrhu rozpočtu se má škrtat mimo jiné v zemědělství. Z EU tak farmářům může přitéct méně peněz. A ty, které přijdou, získají převážně největší hráči v odvětví, popisuje Prouza.

Největším příjemcem zemědělských dotací v Česku je Agrofert, který premiér Andrej Babiš (ANO) umístil do svěřeneckého fondu a evropští žalobci nyní prověřují, jestli z něj (a tudíž i z evropských peněz) nemůže v budoucnu český předseda vlády těžit. Právě on s dalšími lídry sedmadvacítky nyní diskutuje o návrhu Komise a spolurozhoduje, jak bude příští rozpočet vypadat.

„Myslím, že to je hodně o zájmech premiéra a tradičně velkém lobby Agrární komory. Ekonomicky má ČR bezesporu v EU témata, která jsou pro nás mnohem důležitější,“ dodává Niedermayer.

Jen letošní červnová vedra stála evropské zemědělce dvě miliardy eur v podobě ušlých příjmů a zničila devět milionů tun úrody, píše evropské obchodní sdružení pro obiloviny a olejniny Coceral. Úroda sedmadvacítky a Velké Británie bude podle jejich odhadu nejnižší od roku 2018.

„Zemědělství sice nepatří z hlediska přidané hodnoty ke klíčovým sektorům ekonomiky, jeho role je však přesto nezastupitelná, pokud jde o produkci potravin či péči o krajinu. Nemělo by se ale vnímat jen optikou velkých podniků,“ vysvětluje Prouza.

Zemědělský sektor Evropské unie každoročně utrpí ztráty v průměrné výši 28,3 miliardy eur v důsledku extrémních projevů počasí způsobených klimatickou změnou. Každoroční ztráty zemědělců se budou – podle analýzy společnosti Howden podpořené Evropskou investiční bankou a Evropskou komisí – zvyšovat.

Česko zažívá současnou krizi tvrdě na vlastní kůži. Mezi březnem a dubnem 2026 napadlo pouhých 32 milimetrů srážek, a šlo tak o nejsušší jaro za poslední dekády. Tuzemští zemědělci doufají, že se jim ztráty podaří částečně pokrýt z evropských peněz.

Jenže sektor bude v evropském rozpočtu tentokrát součástí jednoho fondu s kohezní politikou. Celkově je na zemědělství podle současného návrhu vyčleněno 300 miliard eur, zatímco v současném rozpočtovém období to bylo přes 380 miliard eur.

„Společná zemědělská politika již nebude mít svůj samostatný fond jako doposud, ale o podstatnou část prostředků bude muset soutěžit i s kohezní politikou (vyrovnávající rozdíly mezi regiony, pozn. red.) v rámci společného zastřešujícího fondu. Model rozpočtu po roce 2028 zahrnuje Společnou zemědělskou politiku v rámci jednoho společného fondu do Národních a regionálních partnerských plánů,“ říká Bílý z ministerstva zemědělství.

„Pro Česko to představuje složitější mechanismus nastavení v rámci priorit a riziko, že bez dostatečně silného vyjednání a nastavení národního plánu nemusí být pro zemědělství k dispozici stejný rozsah prostředků jako dnes,“ doplňuje.

Evropské peníze situaci nejspíš nezachrání, s rychlou nápravou klimatu nelze počítat. Co tedy zemědělcům zbývá?

Jednou z variant řešení, které sektor a ostatně i členské země mají, je úspěšná zelená transformace. Tu zmiňuje jako klíčovou i exguvernér Evropské centrální banky Mario Draghi ve svém reportu.

Podle něj nyní EU postupuje v záchraně evropské konkurenceschopnosti. Pokud by proběhla úspěšně, povede to podle reportu k lepší energetické pozici kontinentu i ke zlepšení podmínek pro život lidí.

Čistší životní prostředí se také podle ministerstva zemědělství rovná i příznivějším podmínkám pro zemědělce. „Změna klimatu přímo ohrožuje zemědělskou produkci. Podpora Green Dealu však dává největší smysl tehdy, pokud je spojena s investicemi do inovací, vody, půdy a moderních technologií a nevede ke ztrátě konkurenceschopnosti českých zemědělců a průmyslu. Cílem by proto nemělo být podporovat či odmítat Green Deal jako celek, ale usilovat o takovou podobu zelené tranzice, která současně posiluje ekonomiku i odolnost českého zemědělství,“ odpovídá Bílý.

Podle ministerstva zemědělství by EU mohla příjmy společného rozpočtu navýšit například o výnosy z emisních povolenek či z uhlíkového cla pro zboží proudící z vnějšku do Evropy a nesplňující evropské standardy pro životní prostředí. Do financování strategických investic by se podle resortu také mohl více zapojit soukromý kapitál, banky a Evropská investiční banka.

Prouza upozorňuje také na potřebu správně nastavit systém zemědělských dotací. Evropská zemědělská politika musí vytvářet férové a předvídatelné podmínky jak pro velké producenty, kteří zajišťují významnou část výroby potravin, tak pro rodinné farmy a menší zemědělce, kteří mají nezastupitelnou roli v rozvoji venkova, péči o krajinu i zachování regionální produkce.

„Důležité je zároveň, jakým způsobem jsou dotace cíleny na národní úrovni, aby nedošlo k jejich projedení, ale skutečně posloužily k dosažení vyšší produktivity sektoru, zejména skrze investice do inovací a moderních technologií, ale také třeba lepším hospodařením s vodou a zvyšováním odolnosti vůči klimatickým změnám,“ dodává expert.