Stála Zelenskému po boku, teď ho má za diktátora. Kyjev na ni uvalil sankce

Ještě před několika lety patřila Julija Mendelová k lidem, kteří Volodymyra Zelenského znali z bezprostřední blízkosti – a veřejně stáli na jeho straně. Z přibližně čtyř tisíc uchazečů si ji v roce 2019 vybral za svou první tiskovou mluvčí a ona mu pak dva roky pomáhala vytvářet mediální obraz tehdy čerstvě zvoleného ukrajinského prezidenta.

Její podpora neskončila ani s odchodem z prezidentské kanceláře.

Když Rusko v únoru 2022 zahájilo plnohodnotnou invazi, dál Zelenského hájila. V témže roce o svém někdejším šéfovi a jeho cestě od televizního komika k válečnému prezidentovi napsala knihu The Fight of Our Lives. V ní prezidenta vykreslovala převážně obdivně jako lídra bránícího ukrajinskou suverenitu a popisovala i to, jak se ho Kreml snažil diskreditovat pomocí dezinformací, botů a trollů.

O čtyři roky později se její jméno objevilo na seznamu vedle devíti ruských občanů. Zelenskyj letos 13. září podepsal dekret, kterým na svou někdejší mluvčí uvalil desetileté sankce.

Ukrajinská prezidentská kancelář Mendelovou zařadila mezi lidi, kteří podle ní šíří dezinformace a ruskou propagandu a podporují agresivní politiku Moskvy vůči Ukrajině. Mendelová obvinění odmítá a tvrdí, že se ji její někdejší šéf snaží umlčet za to, že volá po ukončení války.

„V době, kdy působila po Zelenského boku, na mě nijak zvlášť nezapůsobila. Musím ale přiznat, že její obrat mě skutečně překvapil,“ řekl Seznam Zprávám během květnového rozhovoru v Praze americký novinář Simon Shuster, který dlouhodobě sleduje Ukrajinu a píše pro server The Atlantic.

Právě na jaře letošního roku se její názorový obrat projevil naplno. Mendelová v květnu vystoupila v pořadu amerického konzervativního moderátora Tuckera Carlsona, kde o svém někdejším šéfovi mluvila už zcela jinak než v prvních letech války.

Zelenského označila za jednu z hlavních překážek míru a tvrdila, že z pokračování války politicky i finančně profituje. Mluvila o rozsáhlé korupci v jeho okolí, praní peněz a také o jeho údajném užívání drog. Pro poslední dvě tvrzení přitom nepředložila veřejně ověřitelné důkazy.

Zpochybňovala také ukrajinskou verzi neúspěchu mírových jednání z jara 2022 a tvrdila, že ukrajinská delegace byla tehdy připravena přijmout většinu ruských požadavků.

Právě obvinění z užívání drog považoval Shuster, který o Zelenském napsal knihu, za obzvlášť problematické. „Znám ho dlouho a nikdy jsem neviděl nic, co by naznačovalo, že bere drogy nebo něco podobného. Myslím, že je to nesmysl,“ řekl.

Rozhovor vyvolal na Ukrajině ostré reakce, a to i mezi lidmi, kteří jinak Zelenského otevřeně kritizují.

Poslanec opoziční strany Evropská solidarita Mykola Kňažyckyj připomněl vlastní zkušenost s Mendelovou z doby, kdy působila v televizi Espreso. Tvrdí, že se už tehdy dostala do konfliktu s editorem kvůli sérii reportáží ve prospěch proruského politika, aniž by poskytla prostor druhé straně.

Moderátorka Natalija Mosejčuková zase kritizovala především celkový obraz, který Mendelová americkému publiku nabídla: Zelenskyj z něj podle ní vycházel jako „diktátor, uzurpátor moci mnoha tváří a drogově závislý maniak“.

Ještě příkřeji reagovala novinářka Teťjana Mokridi, podle níž rozhovor nebyl úderem proti samotnému Zelenskému, ale proti Ukrajině jako takové.

Proměna někdejší Zelenského loajalistky ale nebyla náhlá. Výrazněji se její postoje začaly měnit už na začátku roku 2025. V lednovém autorském textu pro americký časopis Time otevřeně vyzvala k příměří a připustila, že vojenské vítězství už nemusí být pro Ukrajinu dosažitelné.

„Navzdory mimořádné odolnosti naší země čelíme nepříteli, kterého nelze porazit pouze vojenskou silou,“ napsala. Argumentovala především tím, že pokračující opotřebovací válka Ukrajinu demograficky a ekonomicky vyčerpává.

Postupně šla její kritika mnohem dál než k samotné válečné strategii.

Západní vlády začala obviňovat z toho, že chtějí „zničit Rusko bez ohledu na to, kolik ukrajinských životů to bude stát“. Poměry ve své zemi přirovnává k represím ze sovětských dob a tvrdí, že ukrajinská demokracie je dnes natolik křehká, že se téměř neliší od autokratického režimu.

Některá její kritika vychází z problémů, o nichž se otevřeně diskutuje i na samotné Ukrajině – například korupčních kauz v okolí prezidenta nebo tlaku na nezávislá média. Jiné výroky ale stojí na zavádějícím výkladu událostí nebo opomíjejí podstatný kontext.

Když například Mendelová tvrdí, že Zelenskyj blokuje mír svou neochotou ke kompromisu, pomíjí postupné zmírňování ukrajinských požadavků i souhlas Kyjeva s návrhy na bezpodmínečné příměří.

Sama se přitom často staví do role hlasu Ukrajinců, kteří podle ní nemají možnost být vyslyšeni. „Někdo musí mluvit za ukrajinský lid,“ prohlásila tento měsíc.

Jako důkaz uváděla průzkum sociologického ústavu Gallup, podle něhož chce 66 procent Ukrajinců co nejrychlejší vyjednané ukončení války. Průzkum ale nezjišťoval, jaké podmínky by byli ochotni přijmout. Jiná šetření ukazují podstatně složitější obraz: například úplné stažení ukrajinských sil z Donbasu by podle srpnového průzkumu KIIS přijala ani ne třetina respondentů.

Ani reakce na její vlastní sociální sítě přitom obraz Mendelové jako hlasu umlčované většiny jednoznačně nepotvrzují. Její vystoupení pravidelně vyvolávají v ukrajinském online prostoru ostré reakce.

Po rozhovoru s Carlsonem jí uživatelé vyčítali přebírání proruských narativů, ptali se, zda za interview dostala zaplaceno, a v diskusích se objevovaly i narážky na biblických „třicet stříbrných“. Ozvali se také novináři a politici – ministr zahraničí Andrij Sybiha například rozhovor označil za útok nejen proti prezidentovi, ale proti vlastní zemi.

Komentáře na sociálních sítích nejsou reprezentativním měřítkem veřejného mínění. Ukazují ale rozpor mezi rolí, do níž se Mendelová sama staví, a tím, jak ji část ukrajinského publika vnímá.

Právě tuto pozici – hlasu Ukrajinců, kteří podle ní nejsou slyšet – Mendelová prezentuje i zahraničnímu publiku. Vedle pravidelných příspěvků na síti X vystupuje v zahraničních médiích i na mezinárodních politických platformách.

V září měla například vystoupit v prostorách Evropského parlamentu ve Štrasburku na akci pořádané europoslancem německé AfD Hansem Neuhoffem. Do budovy nakonec vpuštěna nebyla a k účastníkům promluvila prostřednictvím videa.

Právě minulost v bezprostředním okolí ukrajinského prezidenta dodává výrokům Mendelové zvláštní váhu. Upozorňuje na to i ukrajinské Centrum pro boj s dezinformacemi, podle něhož při komunikaci se zahraničním publikem využívá své předchozí zkušenosti ze státní komunikace a obrazu „insidera“. Ostatně i Carlson ji hned v úvodu rozhovoru představil jako někoho ze Zelenského „vnitřního kruhu“.

Její výroky zároveň získaly výraznou odezvu v ruském informačním prostoru. Podle centra nasbíral obsah založený na jejích tvrzeních nejméně 3,27 milionu zhlédnutí, přičemž zvlášť intenzivně jej šířily ruské propagandistické telegramové kanály.