Konec izolace KLDR. S Ruskem za zády si troufá na Japonsko

Sebevědomí Severní Koreje sílí. Jistotu jí podle analytiků oslovených hongkongským listem South China Morning Post dodávají zejména stále pevnější vztahy s Moskvou. Kim Čong-un se tak nebál zaměřit se na souseda přes moře.

Od začátku července jeho státní média zveřejnila více než tucet odsudků vůči Japonsku, které režim obviňuje z podněcování „neomilitaristického šílenství“ a příprav na „agresivní válku“.

Státní agentura KCNA se zaměřila například na uctění památky zhruba 2,5 milionu válečných obětí v tokijské svatyni Jasukuni, mezi nimiž jsou také odsouzení váleční zločinci. Podle agentury svatyně slouží jako „duchovní pilíř“ podporující militaristickou politiku země.

Gesto japonské premiérky Sanae Takaičiové, která svatyni zaslala rituální dar a následně se jejím směrem uklonila, KCNA popsala jako „uctění na dálku“ a důkaz snahy posílit náladu podporující „novou invazi“.

Japonská premiérka podle Severokorejců plánuje „uskutečnit své dlouho chované touhy po expanzi do zahraničí“.

Pchjongjang zároveň varoval, že „neomilitaristické šílenství, které Japonsko vyvolalo u příležitosti své porážky, přinese tomuto ostrovnímu národu bouři zkázy“, cituje SCMP.

Obvinění z plánování „agresivní války“ KCNA zveřejnila také krátce poté, co japonské ministerstvo obrany představilo rekordní obranný rozpočet ve výši 8,9 bilionu jenů (zhruba 1,2 bilionu korun). Podle KLDR jde o „nebezpečný krok, který přináší nové nepokoje do regionu i do světa“.

Pchjongjang tak sice využívá historické trauma z japonské okupace, jeho propaganda se ale zároveň opírá o skutečnou změnu japonské obranné politiky.

Tokio od přijetí nové bezpečnostní strategie v roce 2022 výrazně zvyšuje vojenské výdaje a do roku 2027 chce dosáhnout úrovně výdajů odpovídající zhruba dvěma procentům HDP. Zároveň buduje schopnosti zasahovat cíle na velkou vzdálenost.

Za současnou ostřejší rétorikou KLDR však stojí i to, že země je v menší izolaci než dřív. Díky válce na Ukrajině získala v Rusku partnera, se kterým její spolupráce dávno překročila rámec politických proklamací.

Podle jihokorejského ministerstva obrany KLDR dodala Rusku přes 15 milionů kusů dělostřelecké munice. Bojové zkušenosti severokorejských vojáků i ruská technická pomoc navíc mohly zlepšit přesnost severokorejských raket.

„Pro Severní Koreu je to zjevně velmi příznivá doba, protože byla po mnoho let izolovaná, ale nyní se jí podařilo navázat užší vztahy s Ruskem,“ uvedl pro SCMP James Brown, profesor mezinárodních vztahů z Temple University.

Zároveň roste napětí mezi Moskvou a Tokiem. Rusko tento měsíc provádí raketová cvičení v oblasti Kurilských ostrovů, o jejichž část se s Japonskem pře od konce druhé světové války, kdy je obsadily sovětské síly.

Moskva a Pchjongjang navíc svou spolupráci zasazují i do společného historického příběhu.

K 15. srpnu, výročí konce japonské koloniální vlády nad Koreou, si Vladimir Putin a Kim Čong-un letos vyměnili zprávy, ve kterých připomínali společný boj proti Japonsku. Kim mluvil o pokračování této tradice. Jen o několik dní později KLDR slovně odsoudila návštěvy svatyně Jasukuni.

Prohlubování vztahů bude pravděpodobně pokračovat. Jihokorejští představitelé varovali, že se Pchjongjang zřejmě připravuje na vyslání dalších vojáků na podporu ruské války na Ukrajině. Putin je navíc od 1. září očekáván ve Vladivostoku na každoročním Východním ekonomickém fóru, kterého se Kim zúčastnil v roce 2023.

„Neočekávám, že by Kim na fórum do Vladivostoku cestoval, protože tato událost je dnes mnohem méně významná než dříve a on by odtud odešel s prázdnou,“ uvedl Andrej Lankov, profesor historie a mezinárodních vztahů na soulské univerzitě Kookmin.

„Bylo by však velmi symbolické, kdyby se oba lídři setkali u mostu, aby oslavili jeho otevření a posílení vzájemných vztahů,“ dodal s narážkou na nový silniční most budovaný přes řeku Tumen, který je dalším ze symbolů spolupráce mezi KLDR a Ruskem.

Pchjongjang se současně snaží vykreslit geopolitiku v Asii a Tichomoří jako souboj dvou soupeřících bloků připomínající rozdělení světa mezi NATO a Varšavskou smlouvu během studené války.

Určité obrysy takového dělení v regionu skutečně existují. Severní Korea prohlubuje bezpečnostní a ekonomické vztahy s Ruskem, vztahy Pekingu s Tokiem jsou stále napjatější a Japonsko v reakci na hrozby ze strany KLDR, Číny a Ruska posiluje svou obranu i spolupráci s USA a Jižní Koreou.

„Jak Rusko, tak Čína mají v současné době problémy ve vztazích s Japonskem a Severní Korea se ráda připojuje ke kritice Tokia,“ uvedl Lankov.

„Pro režim je důležité mít ‚zlého nepřítele‘, na kterého si může stěžovat, a Japonsko tuto potřebu naplňuje,“ dodal. „Pchjongjang se velmi snaží postavit na stranu Ruska a Číny, protože to pomáhá prosazovat narativ, že jsou součástí mocného vojenského bloku.“

Vznik skutečného trojstranného spojenectví Ruska, Číny a Severní Koreje je však podle něj podstatně méně pravděpodobný, než jak by chtěl Pchjongjang působit.

„Velmi by si přáli, aby v regionu vznikl trojstranný blok, který by čelil Japonsku, Jižní Koreji a USA, ale nemyslím si, že k tomu dojde,“ řekl Lankov pro SCMP. „Takové spojenectví je prostě něco, do čeho by se Čína a Rusko nepustily, i když to nezastaví obavy Japonska, protože rétorika Severní Koreje se stává běžnou záležitostí.“

O to výraznější je kontrast s tím, o co se ještě před několika měsíci snažilo samotné Japonsko. Tokio se na konci května pokoušelo dostat Severní Koreu k jednacímu stolu kvůli otázce japonských občanů unesených severokorejskými agenty, která se řeší desítky let.

Japonská vláda oficiálně eviduje 17 občanů, kteří byli v 70. a 80. letech uneseni Severní Koreou. Pět z nich se vrátilo v roce 2002 poté, co se tehdejší premiér Džuničiró Koizumi setkal 17. září téhož roku v Pchjongjangu s tehdejším severokorejským vůdcem Kim Čong-ilem na vůbec prvním summitu mezi oběma zeměmi, které dodnes nemají oficiální diplomatické vztahy. Od roku 2004, kdy se Koizumi a Kim znovu setkali v Pchjongjangu, se žádný další summit nekonal.

Na japonskou vládu dlouhodobě tlačí také rodiny unesených. Symbolem případu se stala Megumi Jokota, která zmizela v roce 1977 ve věku 13 let cestou ze školy domů. Její devadesátiletá matka Sakie dodnes bojuje za její návrat.

„Nemáme žádné informace o situaci unesených a můžeme se jen modlit, aby byli naživu,“ řekla Jokota. „Kdyby japonská vláda jednala dříve, všichni by se mohli vrátit. Žádám vládu, aby zajistila jejich návrat co nejdříve.“

Premiérka Takaičiová proto ještě na konci května vyzvala severokorejského vůdce Kim Čong-una, aby společně učinili „odvážný krok“ ve prospěch obyvatel obou zemí. „K této otázce přistupujeme vážně s odhodláním nevynechat ani tu nejmenší šanci na dosažení konkrétního pokroku co nejdříve, byť jen o den či o hodinu,“ uvedla.