Viktorčin otec se na zabití dcery připravoval. Obhájce o tom nechce mluvit

Viktorčin otec se podle informací ze znaleckého zkoumání rozhodl zabít svou tříletou dceru dva dny předem a na čin se připravoval. Přesto ho znalkyně označily za nepříčetného. Jeho obhájce Daniel Tobola vysvětluje, jak se na případ dívá.

Nový znalecký posudek přinesl závěr, který vedl policii k zásadnímu obratu v případu smrti tříleté Viktorky. Její otec byl podle znalkyň v době, kdy svou dceru zabil, nepříčetný. Policie proto případ překvalifikovala z vraždy na trestný čin opilství.

Stočtyřicetistránkový dokument ale zároveň podrobně zachycuje, jak Viktorčin otec sám mluví o době před smrtí své dcery i o samotném činu.

Jeho výpověď je místy roztříštěná a obtížně srozumitelná. Když při znaleckém vyšetření mluví o době před vraždou, znalkyně například zaznamenávají jeho slova: „Už dva dni předtím, než ji zabil, si to začal pojišťovat… Tímhle se mu velmi ulevilo.“

O několik stran dál je už jeho odpověď zcela jednoznačná. Na otázku, kdy věděl, že Viktorku zabije, odpovídá: „To, že ji zabije, to věděl tak dva dni před.“

Podle jeho vlastního vyprávění tedy rozhodnutí připravit Viktorku o život nevzniklo až v okamžiku útoku. Přesto znalkyně dospěly k závěru, že byl v době činu, tedy v sobotu 21. března, nepříčetný.

„V inkriminované době byly schopnosti posuzovaného rozpoznat protiprávnost předmětného jednání a toto jednání následně ovládat vymizelé pro akutní psychotickou poruchu, jejíž součástí bylo bludné zpracování osoby poškozené,“ uvádí posudek.

Jak může být člověk, který podle vlastních slov věděl už dva dny předem, že svou dceru zabije, současně zcela nepříčetný?

I na to se ptáme obhájce Viktorčina otce Daniela Toboly v mimořádném vydání investigativního pořadu Seznam Zpráv Ve stínu. „Chápu, kam míříte, ale ode mě tu odpověď neuslyšíte. Jsme za hranou toho, co jsem ochoten a připraven sdílet,“ říká Tobola.

Posudek se podrobně zabývá také tím, jakou roli před tragédií hrálo dlouhodobé užívání drog – a především tím, zda Viktorčin otec mohl vědět, co s ním mohou udělat.

„Z dostupných dat vyplývá, že posuzovaný je dlouhodobým uživatelem drog. V době před skutkem nedodržoval abstinenci, což vedlo k dekompenzaci jeho duševní poruchy (…) do podoby akutní psychózy. Takový vliv užívání drog na svoji osobu, své jednání a své psychické funkce byl posuzovaný schopen předvídat,“ stojí mimo jiné v posudku.

Podle znalkyň mohl Viktorčin otec oslovit lékaře či terapeuty a svou situaci s nimi řešit. Proč to neudělal? Proč drogy dál užíval? A věděl, že pokud s nimi znovu začne, může ztratit kontrolu nad svým jednáním?

Ani tady nechce Tobola zacházet do podrobností.

„Ne že bych odpověď neznal, ale nechci ji sdílet. Tam už jsou určité hranice,“ říká. Některé otázky nechává za „oponou mlčenlivosti“, jak říká. V jiné, neméně podstatné věci je ale velmi otevřený – v hodnocení rozhodnutí soudu, který Viktorku svěřil biologickým rodičům.

„Opatrovnický soud měl neuvěřitelné množství varovných signálů, které ho měly upozornit, že vydat Viktorku tomuto otci je skutečně velmi špatný nápad,“ říká Daniel Tobola.

Soud přitom věděl o otcově drogové závislosti, psychiatrické poruše, omezené svéprávnosti i násilných deliktech z minulosti.

K odpovědnosti institucí Tobola obrací pozornost i ve chvíli, kdy dostane otázku, zda si jeho klient uvědomoval, do jak nebezpečných stavů ho mohou drogy přivést.

„Můžeme se bavit o tom, jestli někdo pochybil ve chvíli, kdy mu dítě svěřoval, a jestli potom pochybily orgány, které nedokázaly takto komplikovanou rodinu držet pod dohledem a pravidelně kontrolovat, co se v ní děje a k čemu tam dochází,“ říká obhájce Viktorčina otce.

Rozhovor s Danielem Tobolou včetně vybraných pasáží ze znaleckého posudku si můžete poslechnout v mimořádném vydání podcastu Ve stínu, který najdete nahoře v textu. Níže nabízíme jeho editovanou písemnou verzi.

Nový znalecký posudek má 140 stran. V jeho závěru se mimo jiné uvádí: „V inkriminované době byly schopnosti posuzovaného rozpoznat protiprávnost předmětného jednání a toto jednání následně ovládat vymizelé pro akutní psychotickou poruchu, jejíž součástí bylo bludné zpracování osoby poškozené.“

Pane Tobolo, váš klient zabil svou tříletou dceru, k činu se přiznal, a přesto už není stíhán za vraždu. Vysvětlete člověku, který není právníkem, proč.

Aby člověk mohl být odsouzen za trestný čin, musí naplnit všechny jeho skutkové znaky a jedním z nich je zavinění. Pokud spáchá čin, který by jinak byl trestný, ve stavu, kdy není schopen ovládat svoje jednání nebo chápat jeho důsledky, potom hovoříme o takzvané nepříčetnosti. A to je okolnost, která vylučuje protiprávnost.

Ztotožňujete se tedy se závěrem znaleckého posudku, že váš klient čin spáchal ve stavu nepříčetnosti?

Nevím, jestli je ztotožnění správné slovo. Já ten znalecký posudek beru na vědomí, jsou to odborníci. Samozřejmě to neznamená, že by obhajoba bez dalšího přijala jakýkoliv závěr znaleckého posudku, nicméně v tuto chvíli tento závěr beru na vědomí jako relevantní.

Překvapilo vás, že znalkyně dospěly k závěru o úplné nepříčetnosti?

Tady už jsme na tenké hraně toho, do jaké míry chci, nebo nechci komentovat znalecký posudek z pohledu mého klienta, tedy někoho, komu se ten posudek dívá do hlavy. Nicméně to, že je to jedna z variant, jak to může dopadnout, pro nás překvapení není. Ostatně jsem to prezentoval i při našich předchozích setkáních.

Změna právní kvalifikace z vraždy na opilství… Dá se říct, že je to pro obhajobu úspěch?

Bráním se slovům jako úspěch v takto tragické věci. Nicméně ano, je to privilegovaná skutková podstata, tedy taková, která je pro pachatele v dané situaci výhodnější. Čili v tomto ohledu bychom o úspěchu hovořit mohli.

Co vám osobně na závěrech znaleckého posudku připadalo nejdůležitější?

Nejdříve bych nastavil hranici. Nebudu znalecký posudek komentovat jinak, než jak už byl prezentován Policií České republiky. To je ten závěr, který jste tady uvedl. V tomto rozsahu nemám problém se k němu i z hlediska své mlčenlivosti vyjadřovat. Další body už jsou zóna, do které vás s dovolením nepustím – z důvodu mlčenlivosti, etiky i strategie.

Znalkyně dávají stav Viktorčina otce do souvislosti s užíváním drog, současně ale připouštějí více možných vysvětlení samotné psychotické poruchy. Říkají podle vás jednoznačně, že psychický stav, ve kterém váš klient Viktorku zabil, způsobily drogy?

Toto je pro obhajobu naprosto zásadní věc, ale budeme ji muset řešit až u hlavního líčení. Moje úvahy a další hodnocení těchto závěrů proto v tuto chvíli není namístě zveřejňovat. Nemohu se k tomu vyjádřit.

Trestný čin opilství se vztahuje na případy, kdy se pachatel do stavu nepříčetnosti přivede požitím návykové látky. Další verzí ale mohlo být, že nepříčetnost způsobila duševní porucha a drogy k ní nebyly přímou příčinou. Přemýšlí obhajoba i tímto směrem – tedy že Viktorčin otec čin spáchal ve stavu nepříčetnosti, kterou přímo nezavinilo užívání drog?

Chápu, jak uvažujete, ale nebudu odpovídat.

Právník Filip Ščerba trestný čin opilství popsal tak, že člověk je odpovědný, ale je odpovědný méně. Souhlasíte s tím?

Neřekl bych, že je odpovědný méně. Je odpovědný za něco jiného, spáchal jiný trestný čin. Tady je možná dobré udělat úvahu, co by se stalo, kdybychom trestný čin opilství v trestním zákoníku neměli. Pachatel by potom za takový čin nebyl vůbec trestně odpovědný, protože by připadala do úvahy pouze nepříčetnost.

Opilství je určitým kompromisem mezi právy obviněného či obžalovaného a zájmem společnosti. Tento paragraf umožňuje společnosti trestat takzvané kvazidelikty, tedy činy jinak trestné, kterých se pachatel dopustí ve chvíli, kdy není odpovědný za svoje chování.

Pak je ale ještě jedna možnost, o které může laik uvažovat: Že vražda nebyla spáchána ve stavu nepříčetnosti a pachatel věděl, co činí.

Ale ona byla spáchána ve stavu nepříčetnosti. To nám znalecký posudek říká naprosto jednoznačně.

A vy sám o tom nepochybujete?

Říkal jsem, že beru na vědomí závěry znaleckého posudku. Čili ano, moje pochybnosti jsou velmi nízké.

Dokázal byste pozůstalým vysvětlit, proč může být člověk, který Viktorku zabil, potrestán výrazně mírněji proto, že byl v okamžiku činu nepříčetný?

Teď mě dostáváte do velmi nepříjemné, byť hypotetické situace. Ale znovu říkám: Pokud by nebyl trestán za opilství, nemohl by být pravděpodobně trestán vůbec, při tom, jak je nastaven náš trestní zákoník. A trestný čin opilství mi ani nepřipadá neobvyklý. Podobná právní úprava funguje například v Německu, Rakousku nebo na Slovensku. Není to český vynález ani nic, co by šlo proti vývoji práva kolem nás.

Ministr spravedlnosti Jeroným Tejc v reakci na vývoj v případu Viktorky řekl, že chce změnit trestní zákoník tak, aby vražda zůstala vraždou i v případě, kdy se pachatel sám přivede drogami nebo alkoholem do stavu nepříčetnosti. Co si o takové změně myslíte?

Je to zajímavá úvaha. Pokud by se skutečně realizovala, opilství bychom vlastně sešněrovali ze dvou stran. Paragraf o opilství stanoví sazbu tři až deset let odnětí svobody a zároveň říká, že pokud má čin jinak trestný nižší sazbu, použije se tato nižší sazba.

A ministerstvo nyní ústy pana ministra říká, že u nejzávažnějších činů by se opilství nepoužilo. Pro co by nám potom tento trestný čin zůstal? Pro nějaký střed, kde bude trestní sazba pravděpodobně podobná jako u samotného opilství?

Takový zásah si v tuto chvíli umím představit stěží. Samozřejmě všechno má řešení, pokud je k tomu vůle, ale jen tak opilství osekat o některé vyjmenované trestné činy by mi nepřipadalo příliš koncepční. Jsem ale advokát a rád bych se držel úvah ‚de lege lata‘, tedy toho, jaké právo je, nikoliv toho, jaké by být mělo.

Pane Tobolo, jste obhájcem člověka, který zabil tříleté dítě. Nově mu za opilství hrozí výrazně nižší trest než za vraždu. Považujete takové právní hodnocení jeho činu za spravedlivé?

To je hrozně těžká otázka. Nechci působit dojmem někoho, kdo to jednání bagatelizuje. Je to obrovská tragédie a všichni, kdo se kolem toho nějakým způsobem pohybujeme, si uvědomujeme tíhu té situace.

Na druhou stranu mám za to, že právní kvalifikace jako trestného činu opilství je v tuto chvíli namístě a vychází ze závěrů znaleckého posudku. Jestli jsou ty závěry správné a jestli soud případně zvolí nějakou třetí cestu, je stále otevřené. Policie, státní zastupitelství ani znalci o vině nerozhodují. V tuto chvíli není ani podána obžaloba. Nevíme, jak bude vypadat, a možná nakonec bude všechno jinak. Ale v návaznosti na závěry znaleckého posudku mám za to, že překvalifikování je v pořádku.

A pokud jde o pohoršení, které to ve společnosti vyvolalo a které jako člověk chápu, jako právník a obhájce musím říct, že je to naprosto v souladu se zákonem. Trestný čin opilství představuje určitý kompromis mezi zájmy pachatele a zájmem společnosti, která nemůže nechat jednání spáchané v takovém stavu zcela nepotrestané jen proto, že někdo nebyl příčetný.

Zmínil jste, že soud může zvolit „třetí cestu“. Jaká by mohla být?

Asi chápete, že nechci z pohledu obhajoby napovídat, jak jinak bych si uměl představit tu situaci řešit.

Jednu možnost jsme už zmínili: Že Viktorčin otec sice byl nepříčetný, ale jeho nepříčetnost nebyla přímo zaviněna požitím drog.

To jsou vaše slova.

Znalkyně v novém posudku říkají dvě podstatné věci: Viktorčin otec mohl předvídat, co s ním drogy mohou udělat, a svou situaci mohl řešit s lékaři nebo terapeuty. Víte, proč svůj stav s lékaři neřešil?

Nezlobte se, nebudu to komentovat. Ale pokud se ptáte na to, co mohl očekávat pachatel, já bych se s dovolením zeptal také na to, co mohl očekávat opatrovnický soud, když mu svěřoval nezletilou dceru. Závěry tohoto znaleckého posudku a jeho zkoumání nejsou v nějakém hrubém nepoměru s tím, jak už byl můj klient zkoumán v minulosti a jaké důkazy měl opatrovnický soud k dispozici. Co tedy mohl očekávat, že se asi stane?

Uvědomuji si, že jsem tady v jiné pozici, v pozici obhájce, a nemám autoritu na to, abych ukazoval prstem na všechny kolem sebe. Ale toto je naprosto zásadní věc.

Míříte k tomu, že opatrovnický soud za těchto okolností neměl tomuto člověku dítě svěřit?

Nepochybně.

Když Viktorčin otec o dítě žádal, před soudem tvrdil, že drogy nebere, abstinuje a léčí se. Dnes víme, že poté, co dostal Viktorku do péče, drogy dál užíval. A znalkyně zároveň říkají, že mohl předvídat jejich vliv na svou psychiku…

Pak se můžeme bavit o tom, jestli někdo pochybil ve chvíli, kdy mu dítě svěřoval, a jestli potom pochybily orgány, které nedokázaly takto komplikovanou rodinu držet pod dohledem a pravidelně kontrolovat, co se v ní děje a k čemu tam dochází.

Máte od svého klienta vysvětlení, proč drogy dál užíval?

Nebudu komentovat.

Víte konkrétně, co užíval v době před smrtí Viktorky a jak často?

Ne že bych odpověď neznal, ale nechci ji sdílet. Tam už jsou určité hranice.

Po činu byl v jeho těle zjištěn metamfetamin a amfetamin a lékařům řekl, že pervitin užil přibližně tři dny předtím. Připouští váš klient, že v době, kdy měl Viktorku v péči, znovu užíval pervitin?

Nemohu odpovídat na to, co můj klient připouští, nebo nepřipouští.

A věděl, že pokud začne znovu užívat drogy, může ztratit kontrolu nad svým jednáním?

Totéž.

Víte, kdy se rozhodl, že svou dceru zabije?

Nebudu komentovat.

Ptám se proto, že sám uváděl, že se rozhodl Viktorku zabít dva dny předem a že se na čin určitým způsobem připravoval. Je takové jednání slučitelné se závěrem, že v době činu nebyl schopen své jednání ovládat ani rozpoznat jeho protiprávnost?

Chápu, kam míříte, ale ode mě tu odpověď neuslyšíte. Jsme za hranou toho, co jsem ochoten a připraven sdílet. Klient mě sice zbavil mlčenlivosti, ale to neznamená, že si mohu dělat úplně, co chci. Určité mantinely zůstávají vždycky, ať už z hlediska etiky, nebo strategie obhajoby. Jistě by nikdo neocenil, kdyby jeho advokát říkal do médií věci, které nemají být vysloveny.

Pane Tobolo, souhlasíte se závěrem znalkyň, že pobyt vašeho klienta na svobodě je významně rizikový?

Nejsem odborník, abych mohl říkat, zda je, nebo není rizikový. Jejich závěr beru na vědomí. Tak, jak je argumentačně vystavěn, samozřejmě určitý smysl dává. Pravděpodobně se odrazí v tom, jaký trest bude navrhovat státní zastupitelství poté, co bude podána obžaloba, což předpokládám relativně brzy. Lze očekávat, že součástí návrhu bude i nějaké ochranné opatření, ať už ochranné léčení, nebo detence. Ve finále bude na soudu, jak se s návrhem a provedeným dokazováním vypořádá.

Pokud by soud zabezpečovací detenci uložil, znamená to, že ani po odpykání trestu za opilství by váš klient nemusel být automaticky propuštěn na svobodu?

Ano, to se může stát. V minulosti už u nás byly případy, kdy byla vražda jako čin jinak trestný posuzována v rámci trestného činu opilství, takže máme určitou představu o tom, jak soudy v takových případech postupují. A skutečně připadá do úvahy kombinace trestu s ochranným opatřením, které může pokračovat i po výkonu trestu.

Může taková detence trvat napořád?

Pravidelně se přezkoumává, zda nadále trvají důvody pro její pokračování. Už nejde o trest, ale o ochranné opatření. Jeho smyslem je člověka léčit a případně ho formou detence k léčbě i donutit, pokud se léčit nechce. Není vhodné to vnímat jako další trest, ale jako opatření, které má umožnit případnou resocializaci a opětovné začlenění do společnosti.

Když lidé slyší, že za trestný čin opilství hrozí tři až deset let, mohou si představit i variantu, že tento člověk, který zabil tříleté dítě, bude za tři roky znovu na svobodě. Je to reálné?

Po třech letech na svobodě si to zkrátka neumím představit. Víme, jakým způsobem soudy na takové případy nahlížejí a kam v rámci trestní sazby sankci směřují. U těchto případů se samozřejmě bavíme spíše o horní hranici.

Říkám to obecně, vůbec tím nenaznačuji, jaký trest bych si představoval v tomto konkrétním případě. Ale je naivní představovat si, že člověk, který spáchá vraždu jako čin jinak trestný, kvalifikovaný jako trestný čin opilství, odejde se třemi lety. To se prostě nestane.

Část veřejnosti si změnu kvalifikace vykládá tak, že stačí se opít nebo vzít drogy a za následnou vraždu pak člověku hrozí mírnější trest. Je to možné?

Tyto úvahy vůbec nejsou namístě. To je úplně mimo koncept trestního zákoníku. Nepříčetnost je velmi pečlivě zkoumána znalci. Není to něco, co můžete nasimulovat tím, že po spáchání trestného činu řeknete: ‚Já jsem pil a nepamatuji si to.‘

Trestní zákoník navíc pamatuje i na takzvané pití na kuráž. Pokud by se někdo úmyslně uvedl do stavu nepříčetnosti proto, aby spáchal trestný čin, který by se mu jinak příčil spáchat, ustanovení o opilství se na něj nevztahuje.

Není tedy možné vnímat trestný čin opilství jako nějakou výhru pachatele nad systémem. Má v něm své opodstatnění.

Má Hana Marvanová pravdu, když říká, že nový posudek je další obžalobou těch, kteří o vydání Viktorky rodičům rozhodli?

Jakkoliv s paní kolegyní Marvanovou zastáváme jiné procesní role, v tomto s ní naprosto souhlasím. Myslím si, že její úvaha o tom, že je to prakticky nová obžaloba těch, kteří se na tom podíleli, je naprosto namístě. Pod to bych se podepsal.

Byl podle vás váš klient vůbec někdy schopen bezpečně pečovat o dvouapůlleté dítě?

Nemohu se vyjádřit k tomu, jestli byl, nebo nebyl schopen o dítě pečovat. Mohu se ale vyjádřit k tomu, že soud měl v době, kdy rozhodoval o svěření dítěte do jeho péče, neuvěřitelné množství varovných signálů, které ho měly upozornit, že je to skutečně velmi špatný nápad.

Jednou z podmínek, za kterých dostal Viktorku do péče, byla abstinence od alkoholu a drog. Přitom už během řízení před soudem zaznělo, že abstinenci porušoval. Kdo měl po svěření dítěte kontrolovat, zda ji skutečně dodržuje? A kontroloval to vůbec někdo?

Upřímně řečeno nejsem schopen odpovědět, protože nevím, jak to probíhalo, nebo neprobíhalo. Ale je asi zjevné, že kontrola nebyla dostatečná, pokud vůbec nějaká probíhala.

S Viktorčiným otcem jste jako jeho obhájce v kontaktu. Jak dnes mluví o své dceři?

To jsme za oponou mlčenlivosti.

Uvědomuje si, že ji zabil?

Na to vám také neodpovím.

Veřejně známé ale je, že se k jejímu zabití přiznal.

Ano, to je veřejně známá informace, kterou mohu potvrdit.

Ptal jste se ho někdy přímo, proč Viktorku zabil?

Nezlobte se, nepustím vás do naší komunikace.

Položím vám poslední otázku, kterou vám jako obhájci člověka, který zabil dítě, položit musím. Kdybyste teď stál před lidmi, kteří Viktorku milovali a přišli o ni, co byste jim řekl?

Připouštím, že při výkonu mojí profese a při obhajobě je někdy těžké se podívat někomu do očí. Na druhou stranu role obhájce je v trestním řízení nezastupitelná. Doufám, že takto je nebo bude chápána i veřejností.

Jak Daniel Tobola odpovídal, kde se jako obhájce rozhodl mlčet a jak reagoval na otázky o drogách, nepříčetnosti i odpovědnosti soudu? Celý rozhovor si můžete poslechnout také v mimořádném vydání podcastu Ve stínu, který je umístěn nahoře v tomto textu.